1. komedie – forma dramatu, která podává komický obraz zápasu s nedostatky, vysmívá se chybám a nedostatkům
   satira – komická kritika nedostatků
   parodie – literární žánr imitující a karikující určité literární dílo nebo typ určitých literárních děl se zvýrazněním některých jeho typických rysů a konfrontací s prvky, které poetiku parodovaného díla nepřipouští

V české literatuře

Humor se v české literatuře objevuje od 14. století, kdy je literatura laicizována – psána šlechtou pro šlechtu a jejím účelem je pobavení.

1. humor – líčí komické situace, věcně, nehodnotí – snaha zachytit komickou situaci popisem nebo slovními hříčkami, mnohoznačností slov
2. satira – vychází z komických situací, může sklouznout do ironie, můžou se psát aforismy, alegorie, epigramy, frašky, parodie a pamflety

 

Středověká literatura

Mastičkář – česká satirická hra z hry o třech Mariích (jdou koupit masti na nabalzamování těla Kristova – popis středověkého trhu, handrkování o cenu mastí

Hradecký rukopis, Desatero Kazani Božie, Satiry o řemeslnících a konšelích – jak se provinili proti desateru nebo etice, v desateru varování, v satirách hrozba peklem

Podkoní a žák – na začátku se podkoní vychvaluje, jak je na tom dobře, zjistí, že s žákem jsou na tom úplně stejně

Smil Flaška z Pardubic

Nová rada – líčí sněm zvířat, mají za úkol o něčem rozhodnout,předsedá jim lev, všechny rady hájí jen své zájmy; lev = král, zvířata = šlechta, satirická a ironická alegorie na českou šlechtu

 

Renesance (v husitství se neobjevuje)

Hynek z Poděbrad

překlad Dekameronu – manželský trojúhelník vzniká na základě chyby jednoho z partnerů, dobří jsou ti chytří – převedeno do českých poměrů

 

Baroko

v oficiální literatuře se humor neobjevuje, neoficiální literatura:

Legendy o bratru Palečkovi – interludia = mezihry, krátké frašky o přestávkách her, z měšťanského prostředí, zesměšňují konkurenci, nespolečenské chování, způsob života, žebříček hodnot, přílišnou snahu dostat se výš

kramářské písně – o historických událostech, nešťastných láskách, vraždě, manželském trojúhelníku

 

Václav František Kocmánek

Interludium kratochvilné o selském hňupu chtějícím žabákem býti – parodický obraz tehdejšího venkovana, sedlák terčem výsměchu a hrubého humoru

 

Národní obrození

na počátku se vyskytuje jen málo, v prvních dvou fázích nevyniká

Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka, aneb Žádný hněv a žádná rvačka – pražská lokální fraška

 

Václav Kliment Klicpera

Každý něco pro vlast – konverzační veselohra, autor se vysmívá sobectví vlastenců, kteří předstírají, že z lásky k vlasti dobrovolně na sebe berou břemena veřejných funkcí, ale dělají to ze ctižádosti a pýchy

Hadrián z římsů – veselohra, kuklení – postavy se vydávají za něco, čím nejsou, nebo jsou pokládány za někoho, kým nejsou

 

Realismus

Karel Havlíček Borovský

Epigramy – krátké satirické básně se 4 verši – nyní, původně to znamenalo nadpis, autor je označuje jako „malinké nádobky, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“; 5 oddílů: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu

Tyrolské elegie – útok proti státní zvůli, ironické

Král Lávra – ironická skladba, ne až tak útočná, spíše humorná

Křest sv. Vladimíra – car Vladimír chce od boha Peruna zahřmět k svátku, ten nechce, nechá boha předvést před vojenský soud a nechá ho vláčet za koňským ocasem a poté utopit v Dněpru. V Rusku se situace nijak nezmění, až na nespokojenost církve, která přišla o poplatky. Vyhlášen konkurs o jiného boha, papež posílá do Ruska jezuity, aby prosadili křesťanství; forma jihoruské ukrajinské lidové kolomyjky (žertovná taneční píseň), přerývaný rým, psáno jako parodie, výsměch carskému i rakouskému císařskému absolutismu

 

Májovci

Svatopluk Čech

Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století – kritika měšťáka, srovnání s dobou husitskou, Brouček chce bez námahy se lží projít

Hanuman – pohádková alegorie, opičák Hanuman se vrací zpět mezi opece ze světa lidí, zavádí opicím lidské zvyky – oblékání, jezení příborem…, satira na kosmopolitní proud – přizpůsobit českou literaturu literatuře evropské, proti napodobování cizích vzorů, přejímání bez uvažování

 

Kritický realismus

Ladislav Stroupežnický

Naši furianti – ze soudobé jihočeské vesnice, realistická kresba postav, jejich intriky, důvtip, tvrdohlavost

 

Přelom 19. a 20. století

František Gellner

Po nás ať přijde potopa – z dob, kdy byl ve Vídni, zesměšňuje své kolegy, snaží se být až přespříliš intelektuální

 

Viktor Dyk

Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice – pohled na českou společnost a na politiku, ukazuje úplatnost politiků – zrazují svou ideu pro zisk, zamýšlí se nad budoucností národa s takovými politiky, Hloupý Honza – hodnocení poměrů ve společnosti, ať národ (Honza) udělá cokoliv, bude bit

 

1. pol. 20. stol.

Jaroslav Hašek

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – obraz rakouské monarchie, satira na válku, humor v prostředí, Švejk – není rebelant, ale horlivě plní všechny i hloupé rozkazy svých nadřízených, každou situaci okomentuje historkou či anekdotou

 

Karel Poláček

Muži v ovsajdu – obraz světa fotbalových fanoušků

Dům na předměstí, Hostinec U kamenného stolu

 

Voskovec a Werich

Caesar – líčí 2 dny Caesarova života, žije s Kleopatrou, která ho podvádí, špatný vliv na Caesara, je třeba se jí zbavit, ona to otočí tak, že nakonec chtějí zabít Caesara, nepodaří se, stydí se za to

Osel a stín

 

2. pol. 20. stol

Jan Drda

Hrátky s čertem – anděl Teofil, Martin Kabát, Káča, loupežník Sarka Farka, Martin přinutí loupežníka a poustevníka pracovat, aby nemuseli do pekla, sám na sebe dostane Káču, je to prý horší než peklo

 

Jiří Žáček

Ráno moudřejší večera – smysl pro parodii

 

Josef Škvorecký

Prima sezóna – Danny Smiřický usiluje o každé děvče v Kostelci, komičnost

 

Milan Kundera

Směšné lásky – povídky vycházejí z anekdotických situací, které se dále vyvíjejí