V devadesátých letech devatenáctého století se u nás objevují básníci, kteří bojují proti všemu starému. Vede je k tomu existenční a názorová nejistota. Každý z nich však po počáteční negaci směřuje k hledání trvalejších jistot.
| Viktor Dyk – vstupuje do literatury na konci devadesátých let jako básník negace a vzpoury proti společnosti |
|
– A porta inferi – útočí proti měšťáctví |
|
– Buřiči – anarchismus |
|
– Milá sedmi loupežníků – balada o dívce, která zradí loupežníky, aby se pomstila za vraždu svého milého |
|
|
– vrchol anarchistického vidění světa, radost ze zla |
|
– Satiry a sarkasmy |
|
– Pohádky z naší vesnice – paroduje Hálkovu poezii |
|
– Síla života a marnosti |
|
– válečná poezie – Lehké i těžké kroky – vyslovuje obavu o český národ v době války, Anebo, Okno |
|
– próza – Krysař – novela zpracovávající středověkou pověst o krysaři |
|
|
– poukázání na pokrytectví měšťáků |
|
– drama Zmoudření Dona Quijota |
| Karel Toman – hodně cestoval, navštěvoval evropské metropole, zamiloval si kraj Provence |
|
– Pohádky krve – v krvi vidí symbol života |
|
|
– sympatizuje s vyděděnci a tuláky, je mu cizí životní pasivita |
|
– Torzo života – pesimistická sbírka |
|
– Stoletý kalendář – sbírka úvah o životě |
|
|
– básně inspirované Francií i Čechami |
|
|
– vyjadřuje touhu po svobodě, toulání se světem |
| František Gellner – židovského původu |
|
– před válkou žil v Paříži, Drážďanech, Mnichově |
|
– stal se redaktorem Lidových novin |
|
– roku 1914 narukoval a ztratil se na haličské frontě |
|
– Po nás ať přijde potopa, Radosti života |
|
– Nové verše – vyšly posmrtně |
|
– charakter básní – upřímné prohlášení člověka, jemuž ztroskotaly ideály |
|
|
– krátké, písňový charakter |
|
|
– útočí na společnost, aby se proti ní obrnil, uvnitř je však citlivý a zranitelný, těmito útoky na společnost si vytváří krunýř |
| Fráňa Šrámek – pochází ze Sobotky – brzy se přestěhoval do Písku – tam vystudoval gymnázium, v Praze nedokončil práva |
|
– pro své protimilitaristické přesvědčení (Píšou mi psaní) se dostal i do vězení |
|
– po válce – přestává psát verše a věnuje se próze, nepatří k žádně literární skupině, žije samotářsky v Praze a v Sobotce |
|
– Života bído, přec tě mám rád – dekorativní verše |
|
– Modrý a rudý – rudá barva symbolizuje anarchismus a modrá uniformu |
|
– román Stříbrný vítr – citlivé vystižení psychických stavů dospívajícího chlapce |
|
– dramata Léto, Měsíc nad řekou |
| Stanislav Kostka Neumann – v mládí na něj působily protichůdné vlivy – otec byl polský šlechtic, matka pocházela z chudé ševcovské rodiny |
|
– neustále proti něčemu revoltoval – žádnou školu nedostudoval |
|
– v osmnácti letech byl poprvé zatčen |
|
– po válce – spoluzakladatel komunistické strany |
|
– první období – anarchisticko-dekadentní |
|
|
– Satanova sláva mezi námi – silný individualismus, sebevědomí, cíl – nová společnost založená na čistých ideálech |
|
|
– Jsem apoštol nového žití – pasuje se na apoštola |
|
|
– vliv Friedricha Nietzscheho |
|
– druhé období – smíření se světem (ne se společností) |
|
|
– hledá přirozenou lidskou dobrotu, jeho ideálem je renesanční člověk |
|
|
– Sen o zástupu zoufajících – patetická sbírka |
|
– počátek dvacátého století – Neumann se stěhuje na venkov |
|
|
– vitalismus (oslava života) |
|
|
– Kniha lesů, vod a strání – přírodní a milostná lyrika |
|
– před první světovou válkou ho ovlivňuje americký básník Walt Whitman – civilismus |
|
|
– Nové zpěvy – volný rým, libovolně dlouhý verš |
Doporučená literatura
František Gellner, Fráňa Šrámek