Francouzské klasicistní drama, osvícenství, encyklopedisté. Anglický dobrodružný román. Preromantismus – Hnutí Sturm und Drang, ruská literatura za Kateřiny II.

 

Klasicismus

• z lat. classicus – vzorný vynikající
• vznik ve Francii 17.století (na dvoře fr. krále Ludvíka XIV), kde se projevil nejsilněji, rozkvět absolutistické monarchie
• proti baroknímu mysticismu staví střídmost a rozumovou kázeň (cit podřízen rozumu)
• ideálem – vyrovnanost, rozvaha; vychází z racionalistické filosofie (René Descartes – „Myslím, tedy jsem“)
• racionalismus
• podřízenost soukromých cílů pod veřejné úkoly (× renesance)
• vzor: antické umění
• charakter člověka pojat nadčasově – jednotlivé typy-padouch, hrdina, lakomec

 

• literatura se řídí přesnými pravidly
• dodržování Aristotelových 3 jednot (místa, času a děje)
• vznik literárních salónů – diskuse o umění, hodnocení literárních děl – určovaly literární vkus, veřejné mínění

 

literární žánry dělí na:

• vysoké (óda, epos, tragédie), život vysokých vrstev, hrdinové a děj převážně z antiky
• nízké (komedie, fraška, bajka, satira), lidové postavy a náměty, ze současnosti

 

FRANCIE:

 

Pierre Corneille

• dramatik, tvůrce moderní tragédie, dal ji pevnou kompoziční zákonitost
• jeho hrdinové nejsou řízeni osudem; silné, svobodné osobnosti
• typický konflikt jeho her – láska x nadosobní povinnost

 

·         Cid

• tragédie na motivy španělského hrdinského eposu Píseň o Cidovi
• Rodrigo-Cid zabije otce své milé Ximény, protože urazil jeho otce; Xiména Rodriga miluje, ale nad láskou zvítězí čest rodiny a spravedlnost; žádá po králi potrestání vraha; král nakonec zasáhne smírně, neboť Rodrigo vinu odčiní svou statečností v boji

 

Jean Racine

• tvůrce „psychologické tragédie“
• náměty čerpány z antiky, ale skrývají soudobé problémy
• v milostných příbězích zobrazuje ničivou vášeň, která všechny ničí

 

·         Faidra – tragédie; Faidra – žena krále Thesea miluje svého nevlastního syna, ten je odmítá, přesto ho král vyžene a žádá trest pro provinilce; prosba se splní – Faidra vypije jed a před smrtí se přiznává ke své vině.

 

K vyjádření životní reality sloužila lépe komedie než tragédie – navazuje na lidové hry

 

Moliére (vl. jm. Jean Baptiste Poquelin)

• ze zámožné a vážené rodiny, pseudonym – aby na ní nepadla hanba
• kritika společnosti
• herec a režisér herecké spol., později majitel
• problematika v jeho díle široká (postavení žen ve společnosti a v rodině, chorobná lakota, úlisnost, náboženské pokrytectví, svatouškovství)
• Tartuffe – míří proti církvi; Tartuffe si získá měšťana Orgona a začne ovládat jeho rodinu, Orgon mu zcela podlehne, upíše mu i majetek, jen díky královskému zásahu nedojde k zničení rodiny
• Misantrop – proti vypočítavosti šlechty
• Lakomec – inspirace Plautovým Zlatým hrncem; lichvář Harpagon je pro peníze schopen obětovat všechno a jejich ztráta pro něj znamená šílenství, konec smyslu života
• Měšťák šlechticem
• Zdravý nemocný

 

Jean de la Fontaine

• Bajky – vychází z Ezopa, aktualizace k satiře fr. společnosti

 

Itálie

 

• commedia dell‘ arte: lidové, ale profesionální divadlo; hra neměla stálý text – improvizace, – ustálené typy, mají neměnnou masku: starý obchodník Pantalone; Harlekýn; právník Dottore; Capitan; služka Colombína…

 

Carlo Goldoni

• místo dějové osnovy a typických masek vytvářel psychologicky propracované charaktery
• psal komedie, ve kterých zesměšňuje tehdejší společnost a to šlechtu a buržoazii
• dodnes nejhranější italský dramatik
• Poprask na laguně – obraz rybářského městečka a žárlivé milenecké dvojice
• Sluha dvou pánů – komedie

 

Osvícenství

• politická a společenská ideologie 18.století
• usiluje o překonání náboženské ideologii a absolutismu ve jménu rozumu a vědy
• nejvíce rozšířené v Anglii a Francii
• příznačný kult rozumu – vědecké bádání, kritika šlechty a církve, idea přirozeného práva
• racionalismus – myšlenkový směr – rozum jako jediný a rozhodující zdroj poznání

 

Francie

 

encyklopedisté:

• mladá generace osvícenců, vydávají Encyklopedii, především J. D’Alembert, D. Diderot
• Encyklopedie – shrnuje všechny vědecké poznatky, které jsou dokázané, Voltaire, Rousseau

 

Denis Diderot

• – hlavní organizátor Encyklopedie
• Jakub fatalista

 

Jean D’Alembert

• Encyklopedie

 

Voltaire (vl. jm. François Marie Arouet)

• filozof, spisovatel, dramatik, historik
• jmenován královským dějepiscem, po nedorozumění emigroval do Pruska
• základem jeho učení je kritický racionalismus
• Candide neboli Optimismus – satirický román; zesměšňuje víru v boží prozřetelnost, ale také absolutismus, úplatné soudnictví a pověrčivost
• Století Ludvíka XIV. – historický epos

 

Charles Luis de Montesquieu

• filozof
• reprezentuje politické cíle osvícenství
• O duchu zákonů – rozprava, rozbor forem vlády: despocie, monarchie, republiky
• Perské listy – satirická kritika poměrů ve Francii

 

Anglie

• vznik dobrodružného románu

 

Daniel Dafoe

• Robinson Crusoe – román, život Robinsona na opuštěném ostrově po ztroskotání lodi, setkání s Pátkem, u nás převyprávěl J.V.Pleva

 

Henry Fielding

• Jonathan Wild Veliký, Tom Jones – dobrodružné romány „silnice a hospody“ (příběh nalezence)

 

Jonathan Swift

·         Gulliverovy cesty

• alegoricko – utopický román, imaginární cestopis, satirické zabarvení- kritika soudobých poměrů v Anglii, nedostatků evropské civilizace
• cesta do Liliputu, země obrů, do Japonska – země kouzelníků, moudrých koní – pohled obyvatel utopických říší na cizince Gullivera

 

Preromantismus (sentimentalismus)

• pol. 18. století
• umělecký směr, který předchází, předznamenává romantismus, romantické snahy; vychází z důrazu na city člověka
• preromantikové vystupují vůči nespravedlnosti, násilí feudalismu
• smysl pro vznešenost, původnost, starobylost, lid i jeho duchovní kulturu
• inspirací je lidová poezie, vztah k lidovému, venkovskému prostředí
• návrat k přírodě vzorem je prostý, venkovský, nezkažený člověk, prostý způsob života
• preromantické motivy: jezera, hřbitovy, noční motivy, trosky hradů, měsíční svit, symbol mnicha, poustevníka, vězně nebo poutníka
• nejsilněji se projevil v Německu (obdiv venkova, lid. slovesnosti – národní uvědomění, myšlenky sjednocení Německa)

 

Francie

 

Antione-Francois Prévost

• Manon Lescaut – román

 

Jean Jacques Rousseau

• filosof, spisovatel
• rozum nepřináší jen pokrok ale také negativní jevy – bídu, korupci
• hlásá návrat k přírodě, přirozeným lidským vztahům (lidská povaha je dobrá, není-li zkažená civilizací )
• o JJR napsal Lion Fechtvanger knihu Bláznova moudrost, která popisuje část jeho života v Paříži, a jeho dožití na venkovské usedlosti
• O společenské smlouvě – filozofické pojednání, ve kterém vyjadřuje myšlenku, že lid je moc
• Julie aneb Nová Heliosa – román v dopisech; tragický, milostný příběh dvou lidí, vychází ze skutečného příběhu
• Emil čili o výchově – pedagogický román, jak vychovávat děti, zdůrazňuje přirozený vývoj
• O původu nerovnosti mezi lidmi – rozprava, filosofický spis

 

Německo

 

hnutí Sturm und Drang – (bouře a vzdor)

• založeno na odporu proti feud. zaostalosti
• hlavní formou vyjádření bylo drama, vzorem byl Shakespeare
• autoři chápou uměleckou tvorbu jako výraz osobnosti, nenechávající se omezovat pravidly
• vyzdvihovalo cit, fantazii, génia, propagovalo příklon k lid. umění a tradicím
• představitelé: Herder, Goethe, Schiller

 

Gotthold Ephreim Lessing

• – dramatik – píše divadelní hry „měšťanské drama“
• Mína z Barnhelmu aneb vojenské štěstí – veselohra, obraz pruského otrokářského režimu

 

Johann Gottfried Herder

• filozof
• psal filozofická díla, ve kterých charakterizoval jednotlivé národy
• Myšlenky k filozofii dějin lidstva – zamýšlel se nad otázkou národní individuality a nár. kultury – závěr: lidstvo směřuje k humanitě

 

Friedrich Schiller

• významný básník generace Bouře a vzdor
• v historických dramatech zobrazoval konflikt výjimečných osobností s dobovým prostředím a hájil právo člověka na svobodu
• Loupežníci – drama, protest proti tyranii vlády nad lidem i proti osobnímu bezpráví, vrcholné dílo „bouře a vzdoru“, téma převzato ze středověku
• Valdštejn – dramatická trilogie
• Óda na radost – lyrická básně vyslovení citů, myšlenek, mravních ideálů; stala se součástí Beethovenovy deváté symfonie (text)
• Don Carlos, Úklady a láska – divadelní hry

 

Johann Wolfang Goethe

• básník, prozaik, dramatik, filozof, přírodovědec, člověk obrovských zájmů a autor obrovského díla
• hodně cestoval, jeho dílo ovlivnilo spoustu žen
• studoval práva, přátelství se Schillerem a Herderem
• Torquato Tasso – veršovaná tragédie s námětem z italské renesance
• Viléma Meistra – léta učednická – výchovný román s autobiografickými prvky
  – kupecký syn, který putuje s kočovnými herci, poznává různé lidi, prožívá citové vztahy
• Ifigenie na Tauridě – veršovaná tragédie s antickým námětem

 

·         Utrpení mladého Werthera

• román, psané formou dopisů
• příběh mladého muže, který se seznámí s mladou dívkou, píše jí dopisy; ona už má ale nápadníka, kterého si vezme; mladík se stává přítelem obou novomanželů; nemůže se vyrovnat s tím, že jeho láska nebyla opětována; je nešťastný z celého svého života, nic se mu nedaří, nemůže najít práci; končí sebevraždou

 

·         Doktor Faust

• dvoudílná veršovaná tragédie, vrchol G. tvorby, hledání a naleznutí smyslu lidského života, zpracoval starou pověst o doktoru Faustovi, který se upsal ďáblu
• v úvodu uzavírá Mefistofeles sázku s Faustem, že jeho duše propadne peklu, když dosáhne uspokojení, Mefistofeles nabízí Faustovi různé slasti, je omlazen, dá mu bohatství, krásnou milenku Markétku, jejich láska však končí tragicky, Markétka zaviní smrt matky a bratra, ze zoufalství utopí jejich dítě a je uvězněna, Mefistofeles ji nabídne pomoc, ona odmítá, ze což dosáhne vykoupení
• Faust uveden na císařský dvůr,získá si vděk císaře – zachrání říši před úpadkem, z podsvětí vyvolána Helena, Faust se do ní zamiluje, mají syna, potom si od císaře vyžádá území bažin, které chce přeměnit na úrodnou půdu – zde nachází své uspokojení, ale nepropadne peklu, protože se snažil pomoci jiným

 

Rusko

 

Ivan Andrejevič Krylov

• Bajky

 

Michail Vasiljevič Lomonosov