Zdroje barokní tvorby, Literatura české emigrace – osobnost a dílo Jana Ámose Komenského. Domácí katolická tvorba. Lidová slovesnost.

 

Baroko

• pokračování v šíření reformačních myšlenek à boj reformace s protireformací, konflikty, nejistota, 30ti-letá válka – rozpor mezi katolíky a protestanty
• růst autority katolické církve a absolutismu (Francie)

 

• století; vznik na počátku 16. století v Itálii, Španělsku
• z renesance přejímá touhu po poznání, ale nevíra v člověka, jeho pozemský svět – zdůrazňuje se pomíjivost světa i člověka,odvrat od přírody
• nedůvěra v rozum – znovu obrat k Bohu, vítězí víra (k nadpozemským jistotám)
• typický mysticismus, duchovno
• naturalistická konkrétnost
• alegorie, symboly – skrývá se v nich něco nadpozemského, přeměňovala se do nich smyslová zkušenost autora, jeho pocity
• v literatuře oživení typicky středověkých žánrů (legendy, duchovní písně, traktáty, epos)

 

malířství:

• dramatické světelné efekty
• Caravaggio, Rubens, van Dyck, Rembrandt

sochařství:

• dramatický pohyb, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta
• sochy na Karlově mostě

architektura:

• nepravidelné linie – křivky, vlnění, kopule
• velikost a mohutnost staveb
• morové sloupy, Loreta

 

commedia dell‘ arte:

• lidové, ale profesionální divadlo
• Benátky – 2.polovina 16. století, stala se italským národním divadlem, kočovní herci
• hra neměla stálý text – improvizace, – ustálené typy, mají neměnnou masku:
  starý obchodník Pantalone; Harlekýn; právník Dottore; Capitan; služka Colombína…
• největší ohlas ve Francii – některé postavy pak přebírá francouzská pantomima (kolombína, harlekýn, pierot)
• dnes v cirkuse, pantomimě, baletu, avantgardním divadle

 

Itálie

 

Torquato Tasso

• básník pozdní renesance, prozaik, rysy nastupujícího baroka
• tvořil v době nástupu protireformace
• celý život pronásledován výčitkou, že jeho dílo není nábožensky bezúhonné – strach z kacířství jej dohnal k šílenství
• Osvobozený Jeruzalém – popisuje 1. křížovou výpravu a příhody jejích účastníků

 

Španělsko

 

Pedro Calderón de la Barca

• pocházel ze vznešené rodiny, vychováván jezuity, obhájce autority církve a krále, stal se duchovním
• psal komedie a posléze náboženské hry, vycházející z křesťanství a katolického náboženství
• mistr vtipných dialogů, mnohé hry jsou však značně pesimistické
• Život je sen – symbolické drama o smyslu a obsahu života, o splnění věštby, o touze po moci, o rozporu mezi životem a snem
• Zalamejský rychtář – drama cti a žárlivosti

 

Tirso de Molina

• Sevillský svůdce a kamenný host – lidové pověsti o Donu Juanovi zpracované v divadelní hře

 

Anglie

 

John Milton

• pozorovatel politického dění v Anglii, tajemník Olivera Cromwella
• psal poezii (sonety,elegie) a prózu – pamflety (ostrý útočný leták n.článek), za své spisy vězněn
• Ztracený ráj – náboženská epopej na biblické téma, psán jako oslava revoluce; příběh vyhnání Adama a Evy, vzpoura anděla Satana proti bohu

 

Německo

 

Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen

• prozaik, zúčastnil se třicetileté války
• pikareskní próza
• Dobrodružství Simplicia Simplicissima – líčí hrůzy a neštěstí třicetileté války; naivita, prostota vypravěče × krutost, zvrácenost doby
• Poběhlice kuráž – inspirace pro hru Bertolta Brechta Matka Kuráž a její děti

 

Česká pobělohorská literatura

• spojeno s protireformací – snahy o potlačení českého jazyka, objevuje se němčina
• po roce 1620 – doba temna, doba pobělohorská – úbytek vzdělanců a čtenářské obce

 

Domácí literatura:

• vliv Jezuitského řádu
• charakteristika Jezuitské literatury:
  -protireformační duch (reformace je období od počátku husitství – až do konce Jed. bratrské)
  -především duchovní literatura

 

Pololidová tvorba:

• mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností
• literatura o lidu psána měšťany
• kramářské písně – zpívány na jarmarcích kramáři s flašinetem, s obrázkovým doprovodem, aktuální společenské události, nahrazují noviny; zábavná a informativní funkce
• písmácké kroniky – stupeň mezi písemnictvím a slovesností, česky; záznamy historických událostí formou osobních zápisků; např. František Jan Vavák
• interludia – fraška z lidového prostředí, satira, parodie, vulgarismy; např.Václav František Kocmánek

 

Lidová tvorba (ústní lidová slovesnost)

• v období národního obrození důležitý inspirační zdroj
• pohádky – obsahují i mravní ponaučení – potrestání zla, vítězství dobra, vychází z biblických motivů, bajek nebo současnosti
• pověsti – jednoduché příběhy z minulosti, o zbojnících, povstáních, husitech, rodové pověsti
• lyrické písně – duchovní, vojenské, sociální, taneční, milostné, zbojnické
• lidová dramata – lidové hry se zpěvy, hanácké opery
• loutkoherecká představení – Václav Matěj Kopecký

 

Bedřich Bridel

• jezuita, básník, překladatel, profesor rétoriky
• psal hlavně duchovní (filozofickou) lyriku, česky
• Co Bůh? Člověk? – poema, mystická úvaha o dokonalostiboží a nicotě lidské existence
• Jesličky – sbírka vánočních písní

 

Bohuslav Balbín

• jezuita misionář, kazatel a vlastenec
• Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
• moderní myšlenka práva národa na vlastní jazyk
• vyzdvihuje hodnotu českého jazyka a kultury
• dílo vydáno až na počátku národního obrození – vliv na generaci Dobrovského
• Učené Čechy – latinsky, literární a kulturní dějiny

 

Felix Kadlinský

• – jezuitský profesor, básník
• Zdoroslavíček v kratochvilném háječku postavený – volné přebásnění souboru písní němce F. von Spee

 

Antonín Koniáš

• jezuita – zásluha na hromadném pálení českých, především nekatolických knih (snaha zamezit vlivu protestantismu)
• Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající, k vykořenění zamykající – soupis zakázaných knih, pomůckou pro mapování nekatolické literatury

 

Adam Michna z Otradovic

• hudební skladatel a varhaník v Jindřichově Hradci – česká duchovní hudba
• Česká mariánská muzika, radostná i žalostná – kancionál – ukolébavky, milostné písně, vánoční koledy, písně Chtíc, aby spal, Hajej, můj andílku

 

Jan František Beckovský

• pokus o popularizaci českých dějin
• Poselkyně starých příběhů českých – navázání na Hájkovu kroniku

 

Václav Jan Rosa

• filolog, právník
• jazykovědná práce – snaha o tříbení češtiny – purismus (čistý) – očišťování od přejímání cizích slov – tvorba novotvarů (klavír – břinkoklapka, jídelna – jezna, kapesník – čistonosopléna)
• Čechořečnost – jazyková příručka

 

Exulantská literatura

 

Pavel Stránský

• po Bílé hoře odešel do Německa
• O státě Českém – latinsky, hájí předbělohorské Čechy

 

Pavel Skála ze Zhoře

• Historie církevní – česky, dějiny nekatolických církví na českém území

 

Jan Ámos Komenský

• největší spisovatel pobělohorské emigrace a české barokní literatury
• filosof, pedagog, překladatel, historik
• poslední biskup jednoty bratrské
• rodiště Jižní Morava (Nivnice, Uherský Brod, Komňa)
• pocházel z česko-bratrské rodiny, ve 12 letech mu zemřeli rodiče, vychovávali ho příbuzní
• studoval na bratrských školách (Přerov, Strážnice) a později v Heidlbergu a Herbornu
• po ukončení studií působil na Moravě jako kněz a učitel (Přerov a Fulnek)
• oženil se, 1620 přišel o ženu a 2 děti, později zemřela i jeho druhá žena
• v r. 1628 musel odejít z Čech (nekatolík-protestant) – odchod do polského Lešna, ale stále doufal, že se jednou bude moci vrátit do své vlasti (poté Anglie, Švédsko, Uhry, Nizozemí)
• nikdy se nevrátil (uzavření vestfálského míru 1648 mu zmařil naději)
• při požáru v Lešně pozbyl větší části svých rukopisů, ale hlavně slovníku Poklad českého jazyka
• 1656 se usadil v Amsterdamu, kde umírá, pohřben v holandském Naardenu
• vytvořil více jak 250 děl
• ve svém díle položil základy moderní pedagogiky
• nazýván „učitel národů“
• usiloval o snášenlivost mezi lidmi a o mír mezi národy (panharmonii)

 

Filozoficko-náboženská díla:

·         Listové do nebe

• fiktivní dopisy chudých Kristovi, kritika společnosti a listy Krista lidem nabádající ke smíru
• zamýšlel se nad situací chudých a nad rozporem rozumu a náboženského citu

 

·         Labyrint světa a ráj srdce

• rozsáhlé alegorické dílo (jinotaj)
• poutník prochází městem (světem), aby si našel povolání, v němž by byl šťasten; provází ho Všezvěd Všudybud (symbolizuje zvídavost člověka) a Mámení (člověk, který se přizpůsobí lži a klamu) – nasadí mu brýle mámení, kterými by měl vše okolo sebe vidět krásné, růžové, má je ale nasazeny špatně – z dálky vidí růžově, ale z blízka už vidí pravdu; prochází ulicemi, kde žijí řemeslníci, boháči.. nikde nenajde štěstí, ale jen přetvářku lakotu a nenávist; útočiště najde až na konci své cesty městem, v chrámu, tedy ve víře v Boha

 

·         Kšaft umírající matky jednoty bratrské

• alegorická forma závěti (kšaft=závěť)
• po uzavření Vestfálského míru v r. 1648 znemožněn návrat do Čech, přesvědčen o neodvratném zániku jednoty bratrské, nechává svou církev promlouvat jako matku

 

·         Hlubina bezpečnosti (Centrum securitatis)

• čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, Boha, tím více propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu, víra v Boha je jediná jistota (střed bezpečí)

 

·         Přemýšování o dokonalosti křesťanství

 

Pansofická díla:

• pansofie = ideál vědy shrnující veškeré dosavadní poznání
• princip je postaven na poznání všeho, což přispěje ke vzdělání; prostřednictvím vzdělání lze zamezit všem negativním jevům ve společnosti.
• Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
• Poklad jazyka českého (Linguae Bohemicae thesaurus) – plánovaný úplný slovník češtiny
  materiál mu shořel v Lešně

 

Pedagogická díla:

• Didaktika česká – později rozšířena na latinskou verzi Didactica magna

·         Didactica magna (Velká didaktika)

• vyložil zde své pedagogické zásady:
• rovnost vzdělání pro všechny (chlapci i děvčata, chudí i bohatí)
• výuka v mateřštině (cizím jazykům se má učit na základě jazyka mateřského)
• rozdělení výuky podle stupňů, podle věku žáků
• výchova: mravní, estetická, rozumová, citová, tělesná, praktická
• dodržování názornosti (od názornosti a jednoduchosti ke složitějšímu a abstraktnímu)
• posloupnost ve výuce, důraz na praxi
• nutnost opakování a zkoušení
• pěstování tělesné obratnosti
• zavedl přestávky, odmítá tělesné tresty
• koncepce vzdělání – rozdělení výchovy do 4 stupňů po 6 letech

1. mateřská (výchova v rodině)
2. obecná škola v národním jazyce (vesnice)
3. škola latinská – gymnázium (ve městech)
4. univerzita, akademie (v hlavním městě státu, studijní pobyty)

 

• Informatorium školy mateřské – o výchově v předškolním věku, především pro matky
  jako jeden z prvních pedagogů upozornil na význam výchovy v předškolní době (především estetické výchovy)
• Brána jazyků otevřená (Janua Linguarum Reserata) – první moderní učebnice latiny
  pojmům odpovídají věty, účinnější výuka jazyka a zároveň poučení o skutečném světě
• Orbis pictus (Svět v obrazech)- původně učebnice latiny, později se stala vzorem učebnice cizích jazyků vůbec, pro větší názornost ilustrace – pod nimi popsána ve čtyřech jazycích
• Schola ludus (Škola hrou) – výchova pomocí divadla
  8 divadelních her, podle kterých se měli žáci naučit latinsky, rozvíjí smyslové schopnosti
• Kancionál – sbírka české duchovní lyriky
• O poezii České – mj. propagoval časomíru
• Via Lucis (Cesta světla)