ERNEST HEMINGWAY – STAŘEC A MOŘE – rozbor díla
1) OBECNÁ CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO DÍLA
– dílo popisuje boj člověka s přírodou (v tomto případě především s rybou)
– děj se odehrává v první polovině 20. století na kubánské vesnici poblíž Havany
– vypráví příběh o kubánském rybáři Santiagovi, který se vydává na moře , aby prolomil své
84-denní smolné období, kdy nechytil ani rybu
– kompozice díla je chronologická
– Hemingway napsal tuto knihu na Kubě v roce 1951, publikoval ji o rok později
– v roce 1954 získal autor za tuto knihu Nobelovu cenu za literaturu
– literárním druhem je PRÓZA, literárním žánrem je NOVELA
2) ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ
– dílo je psáno spisovným jazykem
– úsporný výraz, strohá stylizace
– velmi jednoduchý a prostý příběh
– často se objevují přirovnání a metafory
– autor používá obecná značení (stařec, chlapec, žraloci)
– využívá úvahy a popisu
– použití tzv. metody ledovce = regulace popisu a množství postav, to důležité o postavách se
dozvídáme z dialogů
– vyskytují se zde výrazy ve španělštině (např. galanos = žraloci)
OBSAH
3) TÉMATICKÁ VÝSTAVBA
– hlavním tématem je poukázat na lidské myšlení a chování, které zobrazil na lovu rybáře
Santiaga
– tento příběh je epickou metaforou o životě
– jde o oslavu síly, schopnosti maximálního vzepětí, o oslavu lidské statečnosti
– boj s překážkami se ukazuje být důležitější hodnotou než jejich případné překonání, ovšem
jen tehdy, když byl boj veden čestně a s plným nasazením
– hlavní postavy:
– Santiago – kubánský rybář velice pevné vůle a skromné povahy, který musí tvrdě
pracovat, aby se uživil; je to typ samotáře odloučeného od společnosti, zamlklého
samorostlého člověka, který se rozhodl vést boj na život a na smrt; jednoduchý
člověk, žijící v souladu s přírodou; houževnatý, neúnavný, nebojácný, fyzicky i
duševně silný člověk; je hrdý na svou práci a je schopen bojovat až do posledních sil;
starý, chudý a prostý muž
– Manolin – velmi obětavý chlapec, laskavý; pomocník při rybolovu, který má starce
moc rád
4) VÝZNAM SDĚLENÍ
– autor se nám snaží sdělit, že člověk by měl být vytrvalý a neměl by se vzdávat
– pokud už se má vzdát, musí předtím alespoň bojovat s hrdostí a ctí
– snaží se o to, aby se postava Santiaga stala pro čtenáře vzorem
– příběh se stal symbolem odvahy a lásky k moři
literární historie – SPOLEČENSKO – HISTORICKÉ POZADÍ
– dílo vzniká v roce 1951, 1. vydání vychází v roce 1952
- světová válka v literatuře – způsobila v celé Evropě hluboký společenský i duchovní otřes; velmi výraznou stopu zanechala také v literatuře; zobrazování válečné tematiky si klade za cíl vylíčit válečné hrůzy a varovat před nimi; řada světově známých spisovatelů (R. Rolland, G. Duhamel, H. Barbusse) se angažuje v protiválečném hnutí; téma války silně ovlivnilo díla např. následujících autorů (současníci):
Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid
Cesta zpátky
Jiskra života
Arnold Zweig: Spor o seržanta Gríšu (součást cyklu Velká válka bílých mužů)
Romain Rolland: Petr a Lucie
Jan Kryštof
Dobrý člověk ještě žije
Henri Barbusse: Oheň
AUTOR
– americký prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1954
– pocházel z rodiny lékaře
– začal psát již během středoškolských studií, stal se reportérem
– po návratu z 1. světové války (odešel jako dobrovolník do sanitních oddílů na italskou
frontu, byl těžce raněn) pracoval jako novinář v Paříži, stýkal se s okruhem umělců kolem
Gertrudy Steinové
– za španělské občanské války pracoval jako dopisovatel v Madridu
– po 2. světové válce žil v Havaně na Kubě a na svých usedlostech v USA
– od počátku své tvorby hledá pravdu o člověku v mezních životních situacích, své hrdiny
staví tváří v tvář smrti, aby mohli projevit míru své odvahy
– jeho styl je budovaný na „principu ledovce“ (1/8 na povrchu, zbytek pod hladinou –
podstatné významy textu, traumata a ztroskotání postav jsou skryta za zdánlivě povrchními
dialogy hrdinů)
– ve svých textech je úsečný, plný zkratek a zámlk
– počítá s podtextem a čtenářovou schopností proniknout k němu
– náměty pro své povídky čerpal i z prostředí lovu, boxu, dostihů a býčích zápasů
– je autorem řady povídek a románů o generaci, která poznamenána válkou se marně snaží
smysluplně žít
– na vrcholu uměleckých úspěchů podléhá stále více duševní depresi, která ho spolu se
zdravotními potížemi přivede roku 1961 k sebevraždě
– dílo: Muži bez žen, Vítěz nebere nic – povídkové soubory
Sbohem armádo – románový příběh nešťastné milenecké dvojice, která ani po útěku
z války nenachází osobní štěstí
I slunce vychází – Fiesta – román zachycující muka hrdiny, jemuž válečné zmrzačení
brání v naplnění milostného vztahu
Komu zvoní hrana – v tomto románu autor vychází z vlastních zkušeností
dobrovolníka a dopisovatele za španělské občanské války
Pohyblivý svátek – autorovy vzpomínky na život v Paříži (vyšly posmrtně)
INSPIRACE DANÝM LITERÁRNÍM DÍLEM
– ačkoliv sám Hemingway řekl, že postava Santiaga nezobrazuje žádného skutečného člověka,
životopisci to vidí jinak
– podle nich se dá za předobraz Santiaga považovat kubánský rybář a Hemingwayův přítel
Gregorio Fuentes, který byl kapitánem Hemingwayovy jachty Pilar
– Hemingway inspiroval hned několik spisovatelů
– dílo se stalo také předlohou pro stejnojmenný film, který vznikl v roce 1958 v USA
literární kritika
– kritika přijala dílo kladně a hned 2 roky po vydání knihy obdržel Hemingway za toto dílo
Nobelovu cenu
– dílo je na svou dobu nadčasové a i dnes je velmi oblíbené
Stařičkého kubánského rybáře Santiaga už několik měsíců provází smůla. Nejen, že se mu nepovedlo chytit žádnou větší rybu, ale kvůli jeho neúspěchům na moři ho musel opustit jeho mladý přítel, jehož otec mu poručil jezdit rybařit s úspěšnějšími rybáři. Stařec sám sebe charakterizuje jako podivného, protože i když už je velmi starý, jeho oči mají stále zvláštní jiskru veselosti. Jednoho dne se Santiago vydává na moře prolomit svoje smolné období. Stejně jako ostatní rybáři, i on vyplouvá za pomoci chlapce časně ráno, avšak neplánuje lovit blízko u břehu tak, jako jeho kolegové. Až do úsvitu žene loďku směrem od pobřeží, dokud i nejbližší čluny nevidí jako malé tečky na obzoru. Teprve poté ponoří do hlubin návnady, kterých se však kromě malého tuňáka žádná ryba ani nedotkne. Stařec už ztrácí naději, když vtom se na jednu udici chytne ryba takovou silou, že málem chatrnou loďku překotí. Zkušený rybář hned pozná, že jde o obrovskou rybu, kterou nejde zabít jednoduše – naváže tedy na udici záložní kotouče šňůry a čeká, až se ryba, která usilovně táhne loďku směrem od pobřeží, unaví, aby ji mohl harpunovat. Protože nemůže přivázat šňůru k loďce, aby se nepřetrhla, začíná být Santiago, který šňůru drží svýma zjizvenýma rukama, po pár hodinách unavený a vysílený. Když začíná padat tma, ryba stále táhne stejnou rychlostí a stařec začíná pomalu upadat do mdlob. Sní tedy tuňáka, kterého chytil předtím, a doplní síly vodou, které ale nemá nazbyt. Souboj starce a ryby pokračuje až do rána a i další den. Ani tak velká ryba ale nemůže táhnout loďku věčně, a tak když začne pod loďkou kroužit a snaží se zbavit háku, svitne konečně starci naděje. Po dlouhém a vysilujícím boji se starci konečně podaří rybu zabít harpunou, a když vidí její ohromné rozměry, je mu ihned jasné, že jde o největší rybu, jakou ve svém životě chytil. Právě kvůli jejím rozměrům a hmotnosti však nemůže rybu naložit na loďku, a tak ji přiváže k boku, nastaví plachtu a vyrazí směrem, ve kterém doufá svůj domov, Havanu. Stařec má konečně příležitost si odpočinout, ale ne nadlouho – po pár hodinách zaútočí na Santiagovu rybu žraloci, kteří jsou přivábeni vůni krve. Stařec se ale nevzdává a oba žraloky, kterým se podaří velkou část ryby ukousnout, zabije harpunou. Už v tu chvíli je mu ale jasné, že to nebyli poslední žraloci, které potkal. A má pravdu, po pár hodinách se mrtvá ryba opět stane terčem útoku žraloků, které se starci opět povede zabít, avšak při útoku ztratí svou harpunu. Nemíní se však vzdát, a tak k pádlu přiváže nůž a očekává útok dalších žraloků. Ten přijde po chvíli a Santiago svou rybu, z níž už polovinu sežrali žraloci, usilovně brání. Nůž však není stavěný na prolamování žraločích lebek, a tak se rychle zlomí a stařec je najednou bezmocný. Další žraloky se snaží umlátit pádlem, ale je to jako boj proti větrným mlýnům – žralokům starcovy zoufalé údery nepůsobí žádnou bolest a z ryby ohlodají poslední kousky masa. Po pár hodinách Santiago konečně dorazí do noční Havany, ale pouze s kostrou obrovské ryby. Dobelhá se do své chatrče, kde okamžitě upadne do hlubokého spánku, ze kterého ho probere až chlapec, který o něj měl strach a je nesmírně rád, že ho vidí v jeho posteli vystlané novinami. Chlapec brečí, zatímco mu stařec vypráví příběh uplynulých tří dnů. Kolem starcovy loďky se zatím shromáždí dav, který obdivuje kostru obrovské ryby, která se povaluje na pláži.