Drama 20.století – české i světové
ČESKÁ LT
Drama na počátku 20.století
– počátek století je spjat s krizí divadla a dramatu, důvodů krize je více – ztráta charakteru, který divadlo mělo v 19. století
– vliv naturalismu, který nepřináší do dramatu žádnou myšlenku, jen se dívá do soukromí člověka
– vliv psychologie, která věnuje pozornost nitru hrdiny, děj se dostává do ústraní
– divadlo je bráno jako přežitek, silným konkurentem se stává filmová tvorba, film konkuruje divadlu už když je němý a ještě více, když je ozvučen, divadlo se nemůže vyrovnat filmu v zachycení reálného prostředí a ve filmových tricích, film se může odehrávat v konkrétním prostředí, divadlo má jen kulisy, film má větší pozornost diváků i proto, že je to novinka, to všechno vede ke změnám v divadle, na počátku století se v divadle začíná využívat podobných prostředků jako ve filmu, využívá se kontaktu s divákem, což film nemůže, omezuje se počet diváků v hledišti, což umožňuje lepší využití kontaktu, nepoužívají se už realistické kulisy
– vytváří se nové divadelní hry – symbolistické – používání symbolů a impresionistické, kde jde o vytvoření nálady, dojmu
– hry jsou psány na historické motivy, zpracovávají se národní témata, divadlo se může osvobodit od výchovné funkce, nemusí nahrazovat politiku a šířit osvětu
VIKTOR DYK – Zmoudření dona Quijota – divadelní hra z r. 1913, motiv rozčarování ze světa. Dyk zde obměňuje cizí předlohu, od počátku k námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství, Don Quijot se upne na četbu rytířských románů, nalézá v nich hodnoty, které postrádal, četbou se chce přiblížit hrdinům, okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna, rozhodnou se ho léčit, ujme se toho farář a jeho přítel, nejdřív spálí všechny knihy, tento krok je podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života, rozhodne se, že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo, spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy, vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy – Dulisnea z Tobosy, po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho přítel Samson, v souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky, To je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na statek, jeho přátelé mu přivedou Dulisneu, ta je nevzdělaná, obtloustlá, stará venkovanka, Quijote zjistí, že dělal něco pošetilého, sice nabídne venkovance sňatek, ale je vyléčen, je zbaven nejen iluzí, ale i chuti do života, díky tomu umírá, tato hra patří k nejvýraznějším projevům symbolismu v českém divadle, je to jedna z nejlepších her začátku 20. století, Viktor Dyk chtěl napsat ještě další hry, na politické a historické náměty, píše hru Posel, ta je o r. 1620, a trojdílný cyklus o Francouzské revoluci, žádná jeho další hra ale už nemá takový úspěch a úroveň jako Don Quijote
FRÁŇA ŠRÁMEK – Léto – hra z roku 1915, hlavní hrdina je mladý student, který se zamiluje do starší ženy, u něj se jedná o opravdový cit, u ní jde jen o koketování, láska nemá dlouhé trvání, student se pak zamiluje do mladé ženy a jeho nový vztah je lepší než ten předchozí, jeho hry jsou ovlivněny vitalismem, Měsíc nad řekou – divadelní hra z roku 1922, konfrontace světa dospělých a mládí, po několika letech se setkávají abiturienti, vyprávějí si příběhy, které za tu dobu prožili, z toho vyplývá, že v době mládí ti lidé byli úplně jiní, opouštěli školu s iluzemi, a jak stárli, tak ze svých ideálů začali slevovat, až z nich nic nezbylo
RUDOLF MEDEK – Plukovník Švec – hlavní hrdina je autentický, byl na podzim roku 1918 hlavním velitelem legií, když byla podepsána německá kapitulace, legie odmítnou bojovat a mizí jejich poslušnost k veliteli, on se proto zastřelí, jeho smrt má pozitivní dopad na vojáky, vzbudí to v nich pocit zodpovědnosti, vede to k utužení kázně, hra byla uvedena ve 30. letech
KAREL ČAPEK – jeho hry mají světovou úroveň a význam – Loupežník – první drama, odlišuje se od předchozích děl, společná je jen neúcta k tradicím a ustáleným zvyklostem, zdůraznění dravosti mládí, loupežník je mladý muž, který chce získat dceru starého profesora Mimi. Profesor chce chránit dceru před nástrahami okolního světa, protože starší dceru už ztratil, utekla z lásky z domova, loupežník je silnější, získá Mimi, obsadí vilu, kde profesor a Mimi žijí. Vítězství lásky je relativní, když ji Loupežník získá, hledá, co by jinde urval, starší dcera se vrací zklamána s nemanželským dítětem, R. U. R. – příběh o vynálezu robotů, kteří postupně přejímají těžkou, mechanickou práci, postupem doby i práci odbornou, intelektuální, původní záměr při výrobě robotů bylo získat více času pro lidské sebezdokonalování, člověk na toto není připraven, dopadne to tak, že nedělá nic, roboti se začnou organizovat, vzbouří se, vznikne válka mezi lidmi a roboty, lidé byli vyvražděni až na jednoho technika z továrny na roboty, Alquist má znovu objevit návod na výrobu robotů, obnovit dokumentaci, která byla ve válce zničena, Alquist musí roboty rozebrat, aby mohl dělat pokusy, u dvou přidělených robotů objeví cit, jsou schopni se sami rozmnožovat bez výroby v továrně, přejímají to pozitivní na životě, Věc Makropulos – divadelní drama, počátkem vlády Rudolfa II. objeví jeden alchymista látku, která dokáže prodloužit lidský život, jeho dcera Elina Makropulová užije elixír, to se ale obrací proti ní, je stále mladá, život ztrácí své kouzlo, když má za 300 let znovu užít elixír, neudělá to, dá recept mladé dívce, která ho spálí, Ze života hmyzu – divadelní hra, na které spolupracoval i jeho bratr Josef Čapek, lidská společnost je alegorizována, tulák pozoruje v trávě u lesa život drobné fauny, sleduje shodné vlastnosti lidí a zvířat, motýli značí přelétavou lásku, mravenci jsou jako vojáci, slimáci vyznávají heslo “nehas, co tě nepálí”, chrobáci jsou hamižní, tulák v závěru umírá, Adam stvořitel – divadelní hra psaná také ve spolupráci s Josefem Čapkem, svět je zničen a je znovu stvořen s tím, že bude lepší, bůh stvořil svět nedokonalý, Adam měl možnost to napravit, nejprve vystřelili z kanónu negace a tím svět zničili, Adam začne budovat svět znovu podle svého nejlepšího přesvědčení, věří ve spravedlivý a dokonalý svět, když je tento svět vytvořen, Adam zjišťuje, že přes všechnu snahu je tento svět ještě horší nežli ten předchozí, Bůh mu dal možnost tento proces opakovat, ale Adam to odmítne, protože si uvědomí, že veškeré násilné změny světa se projeví negativně, toto je reakcí na poválečný vývoj a na VŘSR, Čapek je přesvědčen, že je možno změnit něco na základě postupné reformy, ne revolucí, revoluce likviduje všechno z předchozí společnosti, to špatné i to dobré, Bílá nemoc – divadelní hra, která zachycuje společnost v době před válkou, jistá země hodně zbrojí, veškerá moc je v rukou maršála, diktátora, lidé jsou manipulováni nacionálními hesly o předurčení národa a národní cti, tehdy propuká zvláštní nemoc, něco jako malomocenství, doktor Galén jako jediný objeví lék, sám už jednu válku zažil, viděl utrpení a proto se rozhodne, že svého objevu využije jako formu nátlaku. Bude léčit jenom ty, kteří patří k nižším vrstvám společnosti a nemohou běh událostí ovlivnit, a ze společenské elity bude léčit jen ty, kteří zastaví zbrojení. Nemoc zpočátku postihuje jen chudé, potom se však rozšiřuje i mezi vyšší společenské vrstvy. Průmyslníci onemocní, maršál jim nedovolí zastavit zbrojení, a proto umírají. Nakonec onemocní i maršál, tehdy je ochoten začít jednat a zastavit válečné přípravy. Galén je pozván do maršálova sídla, před rezidencí tehdy skanduje zfanatizovaný dav “sláva válce.” Galén v konfliktu neskrývá svůj odpor k válce, je ušlapán. To vyjadřuje myšlenku, že jeden člověk může těžko sám něco změnit na vývoji světa. Také se objevuje etický problém, protože doktor Galén poruší normy lékařské etiky, lékař musí léčit každého, Matka – divadelní hra, v jednom domě existuje místnost, kde se dá rozmlouvat s mrtvými. Žena ztratí svého manžela a syny. Její manžel byl vojákem, který padl v koloniích pro vojenskou slávu a čest. Říká, že neexistovalo jiné řešení, nemohl se vzdát. První syn se stal lékařem, aby odčinil chování otcovo. Jako lékař odjíždí do kolonií, chce léčit tamní choroby, které do té doby končily smrtí. Přijde na lék proti zimnici, ale sám na ni zemře. Další syn byl letec, pokusil se o výškový rekord, ale letadlo se s ním zřítilo. Další synové jsou dvojčata. Když vypukne občanská válka, umírají. Každý stál na jiné straně v této válce. Matce zbyde poslední syn, snaží se ho chránit před nástrahami světa. Tehdy je země napadena, všichni chlapci odcházejí do armády. Matka svému synovi brání v odchodu. Pak se z rozhlasu dozví, že nepřátelé zabíjí i malé děti. Nakonec svolí synovi odchod do války. Ve hře jsou dobové obrazy – válka ve Španělsku, ruská revoluce
VÍTĚZSLAV NEZVAL – Milenci z kiosku, Poetistické drama, Schovávaná na schodech, Manon Lescaut
JAN DRDA – Hrátky s čertem – divadelní hra s pohádkovým motivem, peklo, zlé síly představují německá okupace
Drama 30.let
Osvobozené divadlo a divadla ostatní
– vzniká v roce 1926 jako poloprofesionální, režiséři: Jindřich Honzl, Jiří Frejka, autorská a herecká dvojice: Jiří Voskovec a Jan Werich, později Jaroslav Ježek, nejprve působilo v sále Na Sloupi, pak v Umělecké besedě, odtud se přestěhovalo do divadla Atrie na Václavském náměstí, nakonec do paláce U Nováků – Vodičkova ulice, 19. 11. 1938 – divadlo uzavřeno pro nedodržení morálky; V a W emigrovali do USA, Werich po návratu obnovil OD ve Vodičkově ulici
– hry: Vest Pocket revue (Malá kapesní revue) – vliv poetismu, Smoking revue (1928); Gorila ex machina (1928); Kostky jsou vrženy (1929); Premiéra Skafandr (1929); Fata Morgana (1929)
– počátky Osvobozeného divadla spadají do roku 1925, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Molierovu frašku Cirkus Dandin, ovšem upravenou po svém, s dávkou studentské recese, postupně uvádějí další hry, zejména futuristů a poetistů (Apollinaire, Breton, Nezval)
– o rok později pokřtil Frejka svoji amatérskou scénu na Osvobozené divadlo a to se stalo jednou ze sekcí Devětsilu
– v roce 1927 Frejka Osvobozené divadlo opouští a spolu s E. F. Burianem zakládají divadlo Dada, mezitím ale do Osvobozeného divadla vstupuje Jaroslav Ježek, který hned zpočátku zaujal svými klavírními improvizacemi
– kromě toho sem přicházejí Jiří Voskovec(1905 – 1981), pseudonym Petr Dolan, vlastním jménem J. Wachsmann, s Janem Werichem(1905 – 1980, pseudonym J. W .Rich, oba studenti práv na Karlově univerzitě, než našli stálou scénu ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC), vystřídali působiště v Malostranské besedě a v Nuselském divadle, proslavili se hned prvním představením Vest Pocket Revue, i základem dalších her je dadaistický slovní humor a písňové texty, zatím ještě proti nikomu nezaměřené, takový je Ostrov Dynamit, Fata morgána, Sever proti Jihu nebo Golem, jejich režisérem byl Jindřich Honzl, který režíroval i všechny další hry V+W
– v souvislosti s hrozbou fašismu v Itálii a Německu se posléze v jejich hrách začíná objevovat politická satira, první taková hra je Caesar, jehož diktaturu prožívají hlavní hrdinové – Římané Bulva a Papula, diplomatické protesty vyvolalo uvedení hry Osel a stín, kde V+W opět za použití antického námětu kritizují fašistickou diktaturu, v závěru totiž použijí autentické Hitlerovy výroky, protihitlerovská je i hra Svět za mřížemi, diktátor, tentokrát mexický, vystupuje i v Katovi a bláznovi; Balada z hadrů se inspiruje životem Françoise Villona, během této hry vznikla i první forbína, kdy V+W prokládali představení krátkými výstupy, v nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem, v další hře, Rub a líc, V+W coby vagabundi Krev a Mlíko bojují proti koncernu Noel, v režii Martina Friče rovněž natočili filmovou verzi – pod jménem Svět patří nám, ze současnosti byla i hra Těžká Barbora; Pěst na oko se opět vrací do historie a v několika příbězích z různých dob vyzdvihuje úlohu prostého člověka v dějinách, všem hrám je společný charakter hlavních postav, V+W jsou vždy dva kumpáni, kteří procházejí světem, ať už současným nebo minulým, glosují jeho nedostatky a bojují za jeho lepší tvář, nedílnou součástí her byla jejich hudební složka, písně vzniklé za spolupráce s Jaroslavem Ježkem, které ovlivnily další písňovou tvorbu a jsou často známější než hry, ze kterých pocházejí
– kromě zmíněného snímku Svět patří nám natočili V+W další filmy, jako Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej Rup !, přestože Hej Rup ! kritizuje kapitalistický režim a líčí vznik jakéhosi dělnického hnutí, nevyhýbá se ani parodii na tehdejší „budování socialismu“ v SSSR, známá je scéna, kdy z nákladního auta vytvořili „k`pjmpqomĐ“
– vzhledem k sílícímu politickému tlaku bylo v listopadu 1938 divadlo uzavřeno a V+W emigrují do Francie a USA, kde se Voskovec živí v Hollywoodu a jako divadelní herec, po válce se oba vrací domů, jen Werich však zůstává i po 1948, pak se věnuje tvorbě pro děti (Finfárum) a spolupráci s M. Horníčkem, jeho vystoupení s ním však již nejsou improvizovaná
Miroslav Horníček (1918) – působí nejprve v Divadle Satiry (1946-49), později spolupracuje s Janem Werichem v ABC (1955-61), pak samostatně v hovorových pořadech (Hovory přes rampu, Hovory H)
Divadlo E. F. Buriana – D 34
– po působení v divadle Dada zakládá roku 1933 herec, hudebník, a režisér Emil František Burian divadelní scénu nazvanou D 34 podle druhé poloviny sezóny 1933/34, narozdíl od Osvobozeného divadla je jeho divadlo režisérské, zaměřuje se na uvádění starších i současných prozaických i básnických děl, ovšem aktualizovaných do moderní podoby, uvádí díla Moliera, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, ale i Haškova Švejka nebo Nezvalova dramata, na motivy lidové poezie a barokních lidových her sestavuje hry Vojna a První a Druhá lidová suita, v neradostné době třicátých let se tak snaží oslavovat český národ a jeho dávné kořeny
Semafor
Ivan Vyskočil (1929) – Reduta, Na zábradlí, Nedivadlo
– počátky Semaforu můžeme hledat v tzv. text-appealových (netradičně pojaté povídky, komentáře a písničky) večerech Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého ve jazzové vinárně Reduta, tato spolupráce pak vyústila v uvedení muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v Divadle Na zábradlí, spolu s Václavem Havlem tu píše Autostop. Rozvíjí se tu i pantomima, Vyskočil spolupracuje s mimem Ladislavem Fialkou a také se zpěvačkou Ljubou Herrmanovou,
– Vyskočil později zakládá své Nedivadlo společně s Leošem Suchařípou a Pavlem Boškem, roku 1975 odcházejí z Reduty, působí v klubu Futurum a Malostranské besedě
Jiří Suchý (1931) a Jiří Šlitr (1924-1969)
Suchý chce ovšem dál pokračovat v tvorbě her se zpěvy, hledá nové prostory, nakonec (1959) nachází místo v ulici Ve Smečkách, od roku 1962 účinkuje v pasáži Alfa, dnes sídlí v suterénu Karlínského divadla, název SEMAFOR je zkratkou pro SEdm MAlých FOrem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění), stává se z něj hudebně zábavné divadlo, zejména díky Suchého spolupráci s Jiřím Šlitrem, po počáteční spolupráci s M. Horníčkem (např. Člověk z půdy), pokračuje tvorba této autorské dvojice ve hrách Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka, zejména uvedením Jonáše a tingl-tanglu došlo k obnovení atmosféry kabaretů a šantánů, známé byly rozhovory Jonáše s Melicharovou (Jitka Molavcová)
Miroslav Šimek (1940) a Jiří Grossmann (1941-1971)
– v Semaforu se objevuje i originální humor ve vystoupeních (Návštěvní den I-III; povídky vydány knižně) Šimka a Grossmanna, po Grossmanově smrti hledá Šimek nového partnera, vystupuje s L. Sobotou a P. Nárožným, později zakládá v bývalém kině Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna ( s J. Krampolem, U. Klukovou), v současné době se věnuje spolu se Z. Bubílkovou politické satiře (S politiky netančím)
Rokoko, Ypsilon, Kladivadlo, divadlo Husa na provázku
Drama po roce 1945
– vliv moderního světového dramatu
1.) oficiální divadla – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech
– linie s prvky impresionistickými a vitalistickými + poetická náladovost
– pojetí divadelní inscenace jako uměleckého celku (nejen text, ale i světlo, hudba, scéna, talent herců) – vzrůst úlohy režie a režiséra
– Jaroslav Kvapil (režisér ND) – autor hry Princezna Pampeliška, Rusalka (libreto k Dvořákově opeře)
– Fráňa Šrámek – Léto, Měsíc nad řekou – lyrické drama
– prohloubení psychologie postav (vliv H.Ibsena), omezení přemíry zápletek v ději
– Jaroslav Hilbert – Vina – moderní tragédie, mravní problém svedené dívky (zbavit se společenských předsudků)
– historické drama – realisté (A.Jirásek) nebo s prvky symbolismu a filozofické reflexe (J.Hilbert – Falkenštejn, Jiří Mahen – Jánošík)
– vážné drama – František Langer – Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti), Jízdní hlídka, Dvaasedmdesátka – úsilí o harmonii všech složek dramatu
– jevištní expresionismus (prudká, křečovitá gesta) – Karel Hugo Hilar (režisér Vinohradského divadla a pak ND) – inscenace hry Ze života hmyzu (bratři Čapkové)
Ferdinand Peroutka (1895-1978) – hra Oblak a valčík – dramatická reportáž, mozaika osudu lidí, kolektivní drama o 12 obrazech, líčí osudy lidí v různých částech Evropy, zobrazuje charaktery lidí ve dvou životních situacích – demokracie x fašismus, prvky dokumentaristiky – bitva u Stalingradu, oblak symbolem zločinů fašismu, valčík symbolem bezstarostnosti, pocit ponížení z války i jako bezstarostný obraz života, drama – Šťastlivec Sulla – z období antického Říma, 1.století př.n.l., jen TV inscenace
Divadlo satiry, Divadlo V+W U Nováků Praha – hra Pěst na oko aneb Caesarovo finále, muzikál Divotvorný hrnec
2.) neoficiální lidové divadlo – zábavní scény, šantány, kabarety: Červená sedma, Revoluční scéna, Dědrasbor
3.) avantgardní scény – protějšek „kamenných divadel“ – vliv poetismu, inspirace lidovou zábavou (kabaret, film, cirkus), divadlo tvůrčí (spjaté se životem)
– Osvobozené divadlo – založeno ve 20.letech, režiséři J.Honzl, J.Frejka, autorská a herecká dvojice V+W
D 34 – D41 – syntetické divadlo
– index u písmene D znamená vždy konec divadelní sezóny
– režisér a dramaturg Emil František Burian – spisovatel, skladatel, výtvarník, herec
– velice různorodý repertoár: hrána díla klasiků (Klicpera, Shakespeare), dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař), ale i poezie (Máchův Máj), montáže z lidové poezie – pásmo Vojna, hry současníků – Žebrácká opera, Milenci z kiosku, Manon Lescaut
– v roce 1941 divadlo gestapem zavřeno, E. F. Burian v koncentračním táboře
– po válce znovu otevřeno jako D 46
– po Burianově smrti přejmenováno na divadlo E. F. Buriana
Drama 1945-1968
– po válce – doznívání okupačních tendencí s jinotaji – Jan Drda – pohádkové hry – Dalskabáty, hříšná ves aneb …, obnoveno D46, vliv totalitní ideologie
– 50.léta – zánik satirické tvorby a divadla, nástup komedie (oficiální optimismus) – výsměch třídnímu nepříteli, téma vesnice za války a po ní – Miroslav Stehlík – Mordová rokle, Jarní hromobití, téma historie – Vojtěch Cach – Duchcovský viadukt, Mostecká stávka, Milan Jariš, Boleslav I., budovatelská tematika – Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana
– 2/2 50.let – tzv. generační hry, úsilí o pozitivního hrdinu
– Pavel Kohout – Taková láska – forma inscenovaného soudního procesu, sebevražda studentky z nešťastné lásky
– Josef Topol – básník a dramatik ze skupiny Tvář, hry o současných mladých lidech – Jejich den (střet životních koncepcí – ideály x výhodné a výnosné zaměstnání, Konec masopustu – hledání jistot na venkově x svět civilizace
Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá Slunce nad Atlantidou – mystická hra, aktualizována, o zániku Atlantidy, varování před atomovým věkem – zneužitím přírody, před tyranií
František Hrubín – Srpnová neděle – lyrické drama, zfilmováno Krejčím, Křišťálová noc – mezilidské vztahy
– divadla malých forem i amatérská – Divadlo na zábradlí, Semafor – Člověk z půdy
– 60.léta – absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života – varování
Václav Havel – mluvčí Charty 77, hra Zahradní slavnost – banální životní situace v detailech, obraz života a světa jako nedohraná šachová partie (metafora), postavy hry (Hugo Pludek) jsou figurkami na šachovnici mocenských zájmů, odhalení intelektuální degradace a citového odlidštění, kariérismus, přizpůsobivost, důmyslná jazyková výstavba – nesmysly o nesmyslech, stupidní fráze, mechanické opakování modelů sdělení – jazyk plní fci nedorozumění, jednoaktovka, hra – Audience – postavy – spisovatel Vaněk, disident pracující v pivovaře vede dialog s nadřízeným sládkem, intelektuální kultivovanost x pseudolidová bodrost, rozhovor obou postav, kdy spisovatel donáší na spisovatele Kohouta StB
Drama 70. a 80.let
– oficiální poznamenáno normalizací, hodnotnější hry
– Oldřich Daněk – Válka vypukne po přestávce (ústřední postava herce, otázka umělcovy morálky)
– Karel Steigerwald – Neapolská choroba
– Jiří Hubač – Stará dobrá kapela (TV inscenace Nezralé maliny – o setkání dávných kamarádů, hledání cesty k sobě, zklamání z nesplněných ideálů), Ikarův pád
– Daniela Fischerová – Hodina noci mezi psem a vlkem
– vliv Československé TV v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů – Jaroslav Dietl – mnohodílné seriály s aktuální společenskou problematikou a obrazem mezilidských vztahů v různých prostředích – Tři chlapi v chalupě, Nejmladší z rodu Hamrů, nemocnice na kraji města
– nová divadla malých forem, neprofesionální divadla – Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Na provázku, Divadlo Járy Cimrmana, Sklep
– osobnosti – Z.Svěrák, L.Smoljak, B.Polívka, M.Horníček, J.Suchý, M.Šimek, J.Krampol, I.Vyskočil
– samizdatové divadlo, domácí divadlo Vlasty Chramostové – autoři P.Kohout, V.Havel, Josef Topol, I.Klíma, M.Uhde, Karol Sidon, P.Landovský, Milan Kundera
SVĚTOVÁ LT
Drama ½ 20.století, 2/2 20.století
George Bernard Shaw (1856-1950) – anglický dramatik, hry – Domy pana Sartoria, Živnost paní Warrenové, Pekelník, Pygmalion
Oscar Wilde (1854-1900) – Angličan, rysy naturalismu, hry – Vějíř lady Windermerové, Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel
Bertolt Brecht – Němec, boj proti fašismu – východiskem je socialismus, Švejk za druhé světové války, Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše – hra s dokumentárním charakterem, Kavkazský křídový kruh – vydána až po válce, hra s dvěma vzájemně propojenými příběhy – hrány, vyprávěny, komentovány, ve hře princip „divadla na divadle“ – 2 příběhy s různými motivy, ději – spor žen o dítě
Max Frisch (1911-1991) – Švýcar, prozaik, dramatik, esejista, „německy píšící autor“, drama – Když bylo po válce, trilogie Čínská zeď, drama – Andorra – současnější tematika, příběh chlapce, pokládaného za Žida, antisemitismus, zabit, řeší kolektivní vinu a odsuzuje
Peter Weis (1916-1982) – „německy píšící autor“, drama – Přelíčení – líčí skutečný soudní proces ve Frankfurtu s válečnými zločinci z koncentračních táborů
Rolf Hochhuth (1931) – dramatik, prozaik, esejista, „německy píšící autor“, drama – Náměstek – osudy Židů v době fašistických režimů v Itálii, Německu, Lovcova smrt – o E.Hemingwajovi
Friedrich Dürenmatt (1921-1990) – Švýcar, dramatik, prozaik, esejista, drama – Fyzikové – paradoxní drama z psychiatrické léčebny, k vraždě ošetřovatele přizván vyšetřovatel, vrahy jsou fyzikové, kteří se vydávají za blázny, protože se obávají zneužití jejich objevů, Návštěva staré dámy – hlavní postava Kláry – je bohatá, chová se nadřazeně, vrací se do své rodné vsi Güllen s velkým dědictvím, sponzoruje obec, zfilmována i v ČR (J.Bohdalová)
Absurdní drama
– v 50. a 60.letech, pocity bezmoci, ohrožení moderními mechanismy, odcizení, díla jsou tragicky laděna i tragikomicky, řešeny formou grotesky, představitelé – Beckett, Ionesco, Havel
Samuel Beckett (1906-1989) – Francouz irského původu, Nobelova cena, drama Čekání na Godota – dvě scény, dialog dvou poutníků, tuláků, čekají na Godota, ač neví, kdo to je a kdy přijde, postavy Estragon, Vladimír, Godot představuje změnu, která však nepřichází a je jen v myslích obou poutníků
Eugene Ionesco (1912-1994) – Francouz rumunského původu, básník, dramatik, dramata = antihry, Plešatá zpěvačka – dialog dvou rodin o ničem, nudí se, stereotyp, dialogy navazují až po promluvě několika lidí, po chvíli