Deník Anne Frankové – Anne Franková

• Téma: pocity autorky při čekání v úkrytu na konec války, během kterého ji každý den může
čekat smrt a je zcela závislá na pomoci lidí zvenčí.
• Motiv: ukrývání židů za 2. světové války, strach, první láska, rodina.
• Časoprostor: město, Amsterdam – Prinsengracht (převážně zadní trakt domu, kde sídlila firma
Opekta), Holandsko. Příběh se odehrává v první polovině 20. století, za druhé světové války.
• Kompoziční výstavba: chronologický postup, místy retrospektivní (vzpomínkové pasáže).
Kapitoly zde nejsou, vše je rozděleno, jak už v denících bývá zvykem, na krátké, datově určené
výstupy. Celý deník je složen z dopisů fiktivní kamarádce Kitty, které se Anne svěřuje se
všedními i nevšedními událostmi pobytu v zadním traktu.
• Literární druh: epika – dílo, které má děj, popisuje skutečnost.
• Literární žánr: autobiografický deník.
• Literární forma: próza
• Vypravěč/ lyrický subjekt: ich-forma, personální vypravěč – Anne Franková.
• Postava: Anne Franková – hlavní postava, třináctiletá židovská dívka, která byla považována za
velice nevychovanou, její povaha byla radostná a stále si stála za svým názorem. Ráda studovala
a psala povídky. Chtěla se stát spisovatelkou.
Margot Franková – Annina starší sestra, její vztah s Annou se zlepšil až v době, když se
všichni ukrývali v zadním traktu.
Otto Frank (Pim) – Annin otec, se kterým měla nejbližší vztah, židovský podnikatel.
Edith Franková – Annina matka, měla s Annou málo společného.
Petr Van Daan – Annina spřízněná duše.
Augusta Van Daanová a Hermann Van Daan (Putti) – rodiče Petra, schovávali se
společně s Frankovými v zadním traktu.
Albert Düssel – zubař, přítel rodiny.
Miep – jedna z mála zaměstnanců, kteří o ukrytých lidech věděli a pomáhali jim.
Kitty – fiktivní postava, Annina imaginární kamarádka, které je celý deník adresován.
• Vyprávěcí způsoby: přímá řeč.
• Typy promluv: ich-forma
• Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: autorka používá převážně spisovnou češtinu,
nespisovná nebo slangová slova jsou ojedinělými výjimkami. Jsou zde použity hlavně neutrální
slova (válka, zákon, dítě)
• Tropy a jejich funkce ve výňatku: personifikace („Zadní dům prožívá maximální vzrušení“),
řečnické otázky („Daruje nám tento rok, rok 1944, vítězství?“) epiteton („pohádkové vítězství“),
hyperbola („než abychom nahlas křičeli“, apostrofa („Kitty,…“).
• Kontext autorovy tvorby: Franková byla židovská dívka žijící v letech 1929 – 1944. Když jí byly
tři roky, celá její rodina prchla z Německa do Nizozemí, protože se Adolf Hitler stal v tomtéž
roce říšským kancléřem. Den poté, co dostala Annina sestra Margot povolání do transportu, se
rodina Frankových přesunula do zadního domu, kde sídlila Opekta, firma Annina otce. V úkrytu
strávila Anna s ostatními více než dva roky. 4. srpna 1944 na anonymní telefonické udání vtrhla
do úkrytu policie a jeho obyvatelé byli zatčeni. Anna a Margot byly na konci října 1944 poslány
do Bergen-Belsenu, kde umírají na tyfus – Margot někdy začátkem března a Anna, která se
domnívala, že oba rodiče jsou již mrtví, o několik dní později. Otto Frank je jediný, který válku
přežil – dočkal se osvobození Osvětimi Rudou armádou 27. ledna 1945 a začátkem června se
vrátil do Amsterdamu. Když vyšlo definitivně najevo, že je jediný z rodiny Frankových, který
přežil, předala mu Miep Giesová Annin deník, který posléze vydal jako knihu. Díla: Anne psala
povídky, které chtěla později vydat. Nic z jejích literárních pokusů knižně nevyšlo.
• Literární/ obecně kulturní kontext: 1. polovina 20. století – válečná próza s židovskou
tématikou: Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou = novela, jejíž inspirací byla
skutečná událost z roku 1943, kdy nacisté zatkli v Itálii několik bohatých židů, slíbili jim, že
pokud vydají svůj majetek, budou propušteni. Všichni jsou však v Osvětimi zavražděni, vzepření
hlavní hrdinky je postaveno do kontrastu k pasivitě ostatních vězňů. Bohumil Hrabal – Ostře
sledované vlaky = tradičněji laděná novela zasazená do období konce 2. světové války (příběh
zaměstnanců jednoho nádraží, kteří se pokoušejí vyhodit do povětří německý vlak, avšak úspěch
jejich akce je zaplacen životem jednoho z nich).
• Děj: Ke třináctým narozeninám dostala Anne malý zápisník, který ukázala otci několik dní před
tím ve výloze obchodu. Ačkoliv to byla kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou
čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce, Anne se rozhodla, že ji použije jako
deník. Začala popisovat sebe, svou rodinu a přátele, školu a místa, která by ráda navštívila. Její
život byl podobný životu každé dívky jejího věku. Anne se někdy zmiňuje o detailech útisku,
který neustále vzrůstal. Například psala o žluté hvězdě, kterou byli všichni Židé nuceni nosit na
veřejnosti a přehled omezení, která zasahovala do života amsterodamské židovské populace. V
červenci 1942 dostala Margot předvolání od Ústředny pro židovské vystěhovalectví, který jí
přikazoval, aby se přihlásila k přesídlení do pracovního tábora. Anně pak sdělili plán, který
vymyslel Otto spolu s důvěryhodnými zaměstnanci, a o kterém již Edith a Margot krátce věděly.
Celá rodina se měla schovat do místností nad a za prostory firmy v ulici Prinsengracht. V
pondělí ráno 6. července 1942 se rodina přesunula na místo úkrytu. Ve svém bytě zanechali
nepořádek, aby vyvolali dojem, že zmizeli náhle, a Otto zanechal dopis, který naznačoval, že
odjeli do Švýcarska. Jako Židé nesměli použít veřejnou dopravu a šli pěšky několik kilometrů
do svého nového domova s několika vrstvami oblečení na sobě, jelikož se neodvážili vzít si
zavazadla. Zadní trakt byl prostor v zadní části budovy, přístupný z chodby za kancelářemi firmy
Opekta. Vchod do zadního traktu byl později zakryt regálem s šanony. Victor Kugler, Johannes
Kleiman, Miep Giesová a Bep Voskuijlová byli jedinými zaměstnanci, kteří o ukrytých lidech
věděli a společně s manželem Giesové a otcem Voskuijlové jim pomáhali. Poskytovali jim jediný
kontakt s vnějším světem, přinášeli zprávy o vývoji války a politické situaci. Zajišťovali všechny
potřeby, starali se o bezpečnost a zásobovali jídlem, což byl čím dál tím těžší úkol. Anne psala,
jak se snažili a usilovali o zlepšení nálady uprchlíků i během nejhorších časů. Všichni si byli
vědomi, že pokud je chytí, hrozí jim za skrývání Židů trest smrti. Koncem července se k
Frankům připojila rodina Van Daanových: Hermann, Auguste a šestnáctiletý Peter, potom v
listopadu přibyl ještě Albert Düssel, zubař a přítel rodiny. Anne měla radost z nových lidí, se
kterými si může povídat, ale napětí se uvnitř skupiny nucené bydlet v omezených podmínkách
rychle rozvinulo. Poté, kdy sdílela pokoj s Düsselem, shledala ho nesnesitelným, a měla
konflikty s Augustou Van Daanovou, kterou považovala za pošetilou. Annin vztah s matkou byl
napjatý a Anne psala, že mají málo společného. Ačkoliv se občas hádala s Margot, psala o
neočekávaném poutu, které mezi nimi vzniklo. Citově nejblíže pro ni zůstával její otec. Nejprve
odmítla plachého a nemotorného Petera Van Daana, o něco později v něm našla spřízněnou
duši. Nejenže vypráví události, jak se odehrály, ale píše také o svých pocitech, plánech, o věcech,
o kterých s nikým nemohla mluvit. Anne píše také o svých zálibách. Sbírá informace o filmech a
hercích, miluje historii, sestavuje rodokmeny několika šlechtických rodů a ze všeho nejraději
píše. Po válce by chtěla být spisovatelkou. Kromě toho se učí francouzštinu, těsnopis a algebru.
Rodinu trápí téměř neustálý hlad, protože jídlo získávají za potravinové lístky. Továrna je
několikrát vykradena, což její obyvatele děsí. Všichni jsou si vědomi nebezpečí, kterému
vystavují „spojky“ se světem venku, a všichni se obávají prozrazení. V domě jsou zavedena
pravidla týkající se splachování nebo otevírání oken, která všichni dodržují. Poslední zápis v
deníku je z 1. srpna 1944.
Ráno 4. srpna 1944 vnikly do zadního traktu jednotky zelené policie. Obyvatelé byli odvezeni k
výslechu. Victor Kugler a Johannes Kleiman byli také odvezeni a následně uvězněni, Miep
Giesová a Bep Voskuijlová mohly jít. Později se vrátily do zadního traktu, kde našly Annin deník
ležet na zemi. Vzaly ho spolu s několika alby fotografií a Geisová vše chtěla vrátit rodině, až se
vrátí. Obyvatelé skrýše byli odvezeni do tranzitního tábora Westerbork, kterým již prošlo více než
100 000 Židů. Skupina byla 3. září odvezena do vyhlazovacího tábora Osvětim. Tam dorazili po
třídenní cestě a byli rozděleni podle pohlaví, takže muži a ženy se již navzájem neviděli. Anne
bylo 15 před 3 měsíci, takže stejně jako všichni ostatní ze zadního traktu přežila selekci. Spolu s
ostatními ženami byla Anne nucena se vysvléci a podrobit se desinfekci, byla jí oholena hlava a na
paži vytetováno identifikační číslo. Ženy se využívaly na otrocké práce a v noci byly natlačeny do
studených budov. Tam se šířily nemoci a Anne onemocněla svrabem. 28. října byly vybírány ženy
pro přesun do tábora Bergen-Belsen. Více než 8 000 žen, včetně Anne a Margot Frankových a
Auguste Van Daanové, bylo transportováno, ale Edith Franková zůstala a později umírá. V březnu
1945 vypukla v táboře epidemie tyfu. Svědci později vypověděli, že Margot byla tak slabá, že se
zabila pádem z postele, a o několik dní později zemřela i Anne. Odhadují, že se tak stalo několik
týdnů před osvobozením tábora britskou armádou 15. dubna 1945. Protože přesné datum není
známo, má se za to, že Anne zemřela někdy v březnu 1945.