Programy tzv. národní a kosmopolitní školy, umělecké a kritické osobnosti této generace (Sv.Čech, E.Krásnohorská, J.V.Sládek, J.Vrchlický, J.Zeyer)

 

70. a 80. léta 19. stol.

• další růst hospodářské moci českého měšťanstva, 1874 ustavení staročeské a mladočeské strany (spory mezi staročechy a mladočechy), 1878 založena Českoslovanská sociální demokracie – boj o rovné volební právo
• rozmach národního hnutí v celé Evropě, rozvoj kulturních organizací
• zrušení cenzury

 

boj o národní a kosmopolitní zaměření české literatury

• V 70. a 80. letech vedle sebe existují dvě výrazné literární skupiny, jejichž vzájemné střetávání představuje boj dvou tendencí v naší literatuře

 

• vůdčím žánrem literatury 70. a 80. let je poezie, teprve od 80. let začíná do literatury výrazně pronikat i próza.

 

důležitá role: časopisy, kolem kterých se autoři jednotlivých skupin sdružovaly:

• Časopis Lumír – podle něj má lumírovská generace svůj název. Od r. 1877 do r. 1898 ho vedl J. V. Sládek. Jeho autory byli také Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer
• Časopis Květy – založil je r. 1879 Svatopluk Čech. Otiskoval v něm většinu vlastních prací, dále pak verše a prózy Nerudovy, Jiráskovy, Arbesovy, T. Novákové atd. Lit. skupina se kolem něho nevytvořila.
• Časopis Osvěta – zal. r. 1871. Stal se opozicí Lumíru. Založil a vedl ho prozaik a kritik Václav Vlček. Pro Osvětu psal zejména sám Vlček a dále pak kritici: Ferdinand Schulz, František Zákrejs, Karolína Světlá, Alois Jirásek, Eliška Krásnohorská atd.

 

Ruchovci

• volná literární skupina, reprezentanti tzv. národní školy
• podle almanachu Ruch (1868)
  byl vydán na počest položení základního kamene Národního divadla

 

znaky:

• navazují na národní obrození, vracejí se k historii; oživení myšlenky Slovanské vzájemnosti
• vlastenectví
• odmítají sociální témata; užití oslavných a vznešených témat (patetismus = vznešené vyjadřování)
• objevuje se idyličnost (bezproblémovost)
• zaměřeni na venkovské prostřed, jakožto zdravé jádro českého národa í (často oslavují sedláka)
• užití oslovení, zvolání, archaismu, spřeházený slovosled

 

Představitelé: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská; zpočátku i Josef Václav Sládek, V. B. Třebízský a Alois Jirásek

 

Svatopluk Čech

• předák ruchovců, především básník, satirik, prozaik.
• většinu života strávil v Praze
• studoval práva, několik let pracoval jako právník
• později se stává stálým redaktorem Květů
• nikdy se neoženil, těžká nemoc na sklonku života
• navštívil Francii, Itálii, Švýcarsko
• poezie – epika i lyrika – vlastenectví, historie, venkov

 

poezie- lyrika

• – politická, národní, vlastenecká
• Jitřní písně, Nové písně – výzva k národnímu sebevědomí
• Píseň otroka – pojaty částečně alegoricky, dějištěm jsou sice daleké východní plantáže, ale myslí se jimi Rakousko-Uhersko. Otroci jsou Češi, otrokáři rakouská vláda.; boj otroků za svobodu tvoří paralelu boje českého národa za samostatnost

 

poezie – epika

• historická
• Husita na Baltu (v prvním vydání almanachu Ruch) – husitstvím dává příklad současníkům k aktivitě, vzpomínky na minulé velikosti čes. národa
• Dagmar – historický epos
  o dceři Přemysla Otakara II. Markétě (=Dagmar) – provdána za dánského krále Valdemara královna Dagmar – ochranitelka Slovanů x Valdemar bojuje proti Slovanům, hezký vztah končí smrtí Markéty
• Adamité (z doby husitské) – pojednává o táborské náboženské sektě, kterou Žižka nechal vyhladit, protože způsobovala rozkol v Táboře. (neuznávala pravidla společenského života; užívali si, orgie, nevěřili v posmrtný život,…)
• Roháč na Sióně-historická, konec posledního husitského vojevůdce
• Václav z Michalovic – epos z pobělohorské doby
  hrdina – vychováván jezuity; poté co se dozví o svých protikatolických předcích (byli popraveni na Staromáku), se proti jezuitům postaví
• alegorická
• Evropa-alegorie, symbolizována lodí a posádku tvoří národnostně různí lidé, nejsou schopni se domluvit na řízení lodi, která pak ztroskotá
• Slávie-alegorie, loď, kde jsou pasažéry Slované a ti se domluví, pod vedením Rusa šťastně doplují do přístavu. Myšlenka slovanství
• venkovská
• Ve stínu lípy – veršované povídky, pojetí idylické, vlastenecká
  obyvatelé malé vesničky se scházejí na lavičce pod lípou- vyprávění příběhů (možno srovnávat s Dekameronem), 7 veselých i smutných příběhů, příhody plné vlastenectví a vztahu k rodné zemi, které se opravdu staly – oslava češství
• Lešetínský kovář – národně sociální námět
  příběh kováře, snaží se ubránit kovárnu a vesnici před pronikáním německého živlu
  napadání konkrétních událostí – poněmčování, industrializace venkova
  vesnici koupil podnikatel, lidé věří v lehčí práci – nestalo se to; kovář tomu nevěří od začátku
• Sekáči – život sezónních námezdných ženců
• satirická
• Hanuman – satira, alegorická skladba – „zvířecí epos“ komický epos
  příběh opičáka Hanumana, který žil v zajetí mezi lidmi a když se dostal se zpět do pralesa, prohlásil se mezi ostatními zvířaty králem a při svém vládnutí napodoboval hlavně špatné lidské vlastnosti, tím je zesměšňoval. Je to kritika vlastností Čechů – přejímání cizích vzorů, i když to i škodí, kritika Lumírovců

 

próza

• satirické prózy – „broučkiády“ – kritizují satiricko-humoristicky maloměšťáctví malého českého člověka
• hrdina: pražský měšťan, pan Brouček typ nekulturního, vlastenecky neuvědomělého českého měšťáka z konce 19. století, na vlastnostech měšťana chtěl kritizovat jejich chování

 

• Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – panu Broučkovi se zdají sny, když se opije, ocitl se mezi Měsíčňany, což byly bytosti, které projevovali přehnaný zájem o kulturu, on je jejich pravým opakem, vypadá vedle nich velmi přízemně a má starost jen o dobré jídlo a o své pohodlí, Měsíčňané jsou bytosti éterické (duchovní), živí se vůní květin a krásou. P. Brouček naopak nemůže žít bez knedlíků a piva, vysmívá se oběma extrémům- setkává se přehnané estéctví s přehnanou přízemností; v Měsíčňanech paroduje trochu i sám sebe
• Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15.století– tato satira je útočnější,
  začíná opět ve Vikárce, ocitl se u husitů, kteří jsou vylíčení jako odvážní a čestní lidé, on se projevuje jako zbabělec, který se přidává k vítězné straně, prožívá bitvu na Vítkově, jeho průvodcem je Janek od Zvonu, při setkání s Žižkou projevil vojevůdce názor, že český národ nemůže mít tak špatné potomky, probouzí se na dvoře v sudu
  kontrast prospěchářství, zbabělosti, bezcharakternosti a falešného vlastenectví pana Broučka se statečností a odhodláním husitů, kritika zbabělosti a pokrytectví
• Jestřáb kontra Hrdlička-povídka o svou mužích zcela opačných povah, Hrdlička je snílek a nepraktický idealista, Jestřáb je tvrdý a bezohledný

 

Eliška Krásnohorská

• literární kritička (proti kosmopolitismu a lumírovcům)
• povídkářka, libretistka, proslavila se povídkami, obě povídky se staly librety ke Smetanovým operám.
• překladatelka – Puškin, Mickiewicz, Byron
• Tajemství – spor mezi konšeli, milostná zápletka, spojená s hledáním pokladu na Bezdězu.
• Čertova stěna – z doby Přemysla Otakara II. – pověst o vzniku vltavské skály s názvem Čertova stěna.

 

Lumírovci

• podle literárního časopisu Lumír (zal. r. 1873), byli mnohem pevnější, protiklad ruchovců
• tématika celosvětová, všelidská
• kosmopolitní škola = světoobčané
• pokoušeli se pozvednout literaturu na evropskou úroveň (návaznost na májovce)
• překladatelská činnost (př. J. V. Sládek přeložil: Longfellow – Píseň o Hiawathovi, Shakespearova díla)
• orientace na literaturu evropskou (místo původní německé, orientace na románskou (francouzskou) a anglosaskou)
• často vyhledávali cizí náměry, napodobovali evropské autory a hodně je překládali snažili se dohonit rozvinutější evropskou literaturu
• vyslovili požadavek umělecké svobody a čistého umění (žádné politické, národně vzdělávací funkce)
• smyslovost poezie, bohatá obraznost
• přinášejí mnoho nových literárních forem
• nejčastěji intimní lyrika
• představitelé: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Václav Sládek

 

Josef Václav Sládek

• pocházel z venkova ze zednické rodiny
• básník a překladatel, původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (svými drobnými básnickými díly se řadí spíše k ruchovcům, svými překlady spíše k lumír.)
• 2 roky strávil v Americe odjel kvůli nespokojenosti s přísným režimem Habsburků, věřil, že v Americe nalezne větší svobodu, ale nakonec byl zklamán, když poznal postavení černochů a zacházení s indiány, pracoval jako učitel, kostelník, lovec, tulák, řada fejetonů
• po návratu pracuje jako redaktor (Národní listy, Lumír), později se stává profesorem angličtiny na Českoslovanské obchodní akademii a na filozofické fakultě
• 1898 odchází do ústraní, protože je nemocný, jeho chorobou je poznamenána jeho závěrečná tvorba, jeho pohřeb se stal národní manifestací
• jeho překladatelská činnost souvisela s tendencí lumírovského programu uvádět do české literatury významná světová díla
  překlady zvláště z angličtiny: Shakespeare – (přeložil 33 Shakespearových dramat), Byron, Longfelow, Poe
• psal hlavně lyrickou poezii básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu

 

lyrické básnické sbírky

• intimní lyrika – -soustřeďuje se na základní situace lidského života, vzpomínky na dětství, často motivy cest po moři i motivy z USA, motiv smrti první ženy a láska ke druhé ženě a dětem
• sociální a vlastenecká lyrika – hluboký vztah k domovu víra v lepší budoucnost, výzva k národní hrdosti
• lyriku společenskou, sociální, z prostředí venkovského, oslavoval rolníka jako živitele
• Básně – 1. básnická sbírka, lyrické; je poznamenána smrtí jeho první ženy
• Jiskry na moři – soubor politické, vlastenecké i sociální poezie
  nejslavnější báseň Na hrobech indiánských, poznamenána jeho pobytem v Americe, reagují i na rasismus
• Světlou stopou, Sluncem a stínem, Na prahu ráje, Ze života
• Selské písně a české znělky – nejzralejší dílo, touto sbírkou si u čtenářů vydobyl velký respekt
  silný postoj k životu, přilnutí k rodné zemi, touha splynout s lidem, obrazy vesnice, vztah k přírodě, motiv českého venkova a selství, idylický obraz venkova Velké, širé, rodné lány

 

poezie pro děti

• zakladatel moderní dětské poezie – učí lásce k rodičům, k domovu, vlasti, přírodě
• má formu jednoduchou, písňovou, rytmickou. Je pojata vlastenecky, výchovně. Původně ji psal jen pro své děti
• Zlatý máj, Skřivánčí písně
• Zvony a zvonky – přiblížení se dětské fantazii, používá nejrůznějších forem – bajky, říkanky, lyriky, často s humorným laděním- b. Lesní studánka

 

Jaroslav Vrchlický (vl.jménem Emil Frída)

• pocházel z venkova- Louny
• vystudoval UK, po studiu působil v Itálii jako vychovatel, pak jako profesor literatury na universitě, byl velmi aktivní a činorodý, člen ČAV (Česká akademie věd)
• 1908 onemocněl těžkou nervovou chorobou, zemřel v r. 1912
• přední osobností lumírovské poezie v jeho díle vrcholí poezie 19. stol., přes 80 básnických sbírek, především lyrik – oslavoval lásku k ženě, rodině, dětem, člověka a víru v něj
• neobyčejně obsáhlé dílo – za 35 let vydal 270 svazků knih, dílo zahrnuje všechny literární tvorby
• průkopník moderních básnických směrů v české literatuře
• přejímá útvary orientální poezie – důkaz, že čeština zvládá i tyto formy (např. Gazel, Rondel)
• překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur), francouzština (Hugo, Baudelaire), italština (Petrarca, Dante- Božská komedie), němčina (Goethe, Schiller), angličtina (Byron, Poe), Ibsen, Mickiewicz
• tvořil lehce, kritikou mu byla vytýkána myšlenková povrchnost básnických sbírek

 

poezie – lyrika:

• využíval často zvláštní básnické formy (sonety, rondely,gazely, tercíny- francouzská (Villonská) balada) většina sbírek odrážela jeho pocity, je proměnlivá v náladách podle situace v rodinném životě i v souvislosti s literární kritikou některých děl.
• /80. léta-převažovala osobní milostná lyrika, některými moralisty byl za to kritizován, vzbuzoval pocity štěstí, protože on sám žil ve šťastném manželství
• léta-pesimističtější, manželství procházelo krizí, byl kritizován příslušníky „Literární moderny“, nedosáhne štěstí a touží po klidu
• počátek století-autor se s problémy vyrovnává a sbírky jsou smířlivější
• Z hlubin – 1. básnická sbírka, sbírka, která prozrazuje silný vliv Nerudova Hřbitovního kvítí; trpká, melancholická zpověď

 

intimní lyrika:

• láska k ženě, dětem, rodině
• Eklogy a písně
• Dojmy a rozmary
• Okna v Bouři – manželská krize, tvůrčí, zklamání, samota

 

přírodní lyrika

• obrazy přírody + obrazy šťastných chvil básníkova života
• Strom života
• Poutí k Eldorádu – kdo dojde do Eldoráda, žije v blahobytu, vyjadřuje lásku k ženě, dětem, optimistické ladění, obraz vlastního štěstí, nevšední smyslová konkrétnost, někdy až provokující

 

vlastenecká lyrika

• Má vlast – vlasteneckými básněmi oslavoval krásu vlasti, její minulost a krásnou budoucnost
  zachycena krása české země, Prahy, ale i jiných měst, láska k češtině

 

reflexivní lyrika

• Písně poutníka

 

formalistní lyrika

• Hudba v duši, Moje sonáta, Sonety samotáře

 

poezie – epika:

·         Zlomky epopeje

• cyklus sbírek a básní s historickou tématikou, byl inspirován Legendou věků Viktora Huga, snažil se zachytit vývoj lidstva od nejstarší doby po současnost, příběhy z prehistorie – renesance, vybíral si jen jednotlivé události nebo osoby z našich i světových dějin, hledal dobu, kdy byl člověk vůbec někdy svobodný. Obdivuje silné jedince schopné obětovat se pro pokrok.
• Duch a svět– víra v pokrok lidstva, podoba s Nerudovými Písněmi kosmickými
• Zlomky epopeje – báseň, která dala název celému cyklu, kritika současných poměrů
• Bar Kochba – vůdce Židů, vedl povstání Židů proti nadvládě Římanů
• Twardovski – polský národní hrdina., obměna faustovské látky, rozsáhlá básnická sbírka
• Spartakus
• Mýty –zahrnuje rozsáhlejší epické skladby z českých dějin, Legenda o svatém Prokopovi
  Selské balady – z historie selských povstání v 15. – 18. stol. – sociální balady (např. Balada vánoční)

 

drama:

• Hippodamie – tragédie námět ze starých řeckých bájí; trilogie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie), zhudebnil Zdeněk Fibich a vytvořil melodrama
• Noc na Karlštejně – historická komedie z doby vlády Karla IV. – o zákazu přístupu žen na hrad Karlštejn. Královna se převleče za muže (E. Pomořanská), aby mohla být nablízku svému manželovi, milostná zápletka, zfilmováno dodnes oblíbené.

 

Julius Zeyer

• básník, prozaik, dramatik; novoromantik, sklon ke spiritualismu
• pocházel z pražské německo-francouzské rodiny, která byla velmi bohatá, autor měl zdědit dobře prosperující dřevařský podnik, ale odmítl ho a celý život věnoval pouze literatuře, cestoval po Evropě, témata z ciziny využívali ve své tvorbě, psal o pražské historii (židi), většina dramat o historii, byl nespokojen se současným světem
• studium jazyků, literatury, filozofie, dějin umění
• mnoho cestoval – Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.
• vychovatel v Rusku, ke konci života žil v ústraní- samotář, citlivá až aristokratická povaha, měl vybraný vkus, jemné chování.
• většinu života prožil v Praze, často zajížděl do Vodňan, kde byl jeho přítel spisovatel Herites.

 

poezie:

• především epika z českých i cizích dějin i mýtů
• Vyšehrad – inspirace z rukopisů Zelenohorského a Královedvorského
• Čechův příchod – inspirace pověstmi
• Karolínská epopej – lyrika, 4 veršované příběhy, hrdiny rytíři, vyzdvihuje jejich vlastnosti (odvaha, galantnost), z cizích dějin – (o rytířské družině Karla Velikého)

 

próza:

• cítil, jak roste jeho zklamání ze společnosti
• Ondřej Černyšev-historický román z prostředí carského dvora 18. století
• Román o věrném přátelství Amise a Amila – starofrancouzský román – rytířský středověk
• Jan Maria Plojhar – psychologický autobiografický román, vrchol tvorby, tragický osud hrdiny, hlavně jeho nešťastná láska, zamiluje se do ženy, která nedokáže být věrná
• Dům U tonoucí hvězdy – povídka, příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele
• Tři legendy o krucifixu – náboženská tématika (osudy ukřižovaných lidí)

 

drama:

• Radúz a Mahulena (hudba Josef Suk)- romantická pohádka podle slovenského námětu upravená pro divadlo – o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, jeho nejznámější dílo. Motiv kletby, která postihne milence, ale nakonec je láskou zlomena.prvně hráno v Národním divadle v roce 1898