České divadlo 19. a 20. století, současná dramatická tvorba
Od roku 1738 v Praze hraje Německé divadlo.
Od roku 1783 Stavovské divadlo, které později zkusilo hrát i česky, což mělo úspěch, a tak vzniklo divadlo Bouda.
Od roku 1783 Stavovské divadlo, které později zkusilo hrát i česky, což mělo úspěch, a tak vzniklo divadlo Bouda.
| Bouda – Václav Thám – vlastenecké hry, Prokop Šedivý – frašky | |
| – uvádělo také některá Shakespearova dramata | |
| Josef Kajetán Tyl – ve 40. letech 19. století pracoval ve Stavovském divadle | ||
| – jeho dramata: sociální tématika – Pražský flamendr, Paličova dcera | ||
| veselohry – Fidlovačka | ||
| pohádky – Strakonický dudák | ||
| po roce 1848 – historické hry – hlavně o období husitství | ||
| Jaroslav Vrchlický – trilogie Hippodamie – později Zdeněk Fibich upravil na melodram | |
| – veselohra Noc na Karlštejně | |
| – překlady zahraničních dramat – Dante Alighieri – Božská komedie, hry Williama Shakespeara, Edmont Rostand – Cyrano z Bergeracu | |
Julius Zeyer – Radúz a Mahulena – k této pohádce přidělal scénickou hudbu Josef Suk
Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
Ladislav Stroupežnický – Naši furianti
Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
Ladislav Stroupežnický – Naši furianti
| Gabriela Preissová – Gazdina Roba (námět pro operu Josefa Bohuslava Foerstera Eva) | |
| – Její pastorkyňa (podle ní napsal Leoš Janáček stejnojmennou operu) | |
Fráňa Šrámek – Léto, Měsíc nad řekou
Viktor Dyk – Zmoudření Dona Quijota
Viktor Dyk – Zmoudření Dona Quijota
Počátek dvacátého století, období mezi válkami:
Vladislav Vančura – Josefína, Jezero Ukerewe
Karel Čapek – Ze života hmyzu, RUR, Adam Stvořitel, Bílá nemoc, Matka
František Langer – Velbloud uchem jehly, Periférie, Obrácení Ferdiše Pištory, Jízdní hlídka
Dále působí Národní divadlo – Jaroslav Hilbert, Jiří Mahen
| Kromě něj se u nás objevuje divadelní avantgarda – Osvobozené divadlo – vzniklo jako dramatická odnož Devětsilu | ||
| – na jeho počátku stáli Jiří Frejka, Jindřich Honzl | ||
| – uváděli například Vančurovy hry | ||
| – roku 1927 přicházejí Jiří Voskovec a Jan Werich – znali se od dětství (oba se narodili roku 1905), Voskovec studoval v Dijonu, Werich na gymnáziu v Praze, znovu se setkali při studiu práv, od roku 1927 je s nimi spojen pojem Osvobozené divadlo | ||
| – nejprve dělají revue – inspirují se poetismem – Vest Pocket revue, Smoking revue | ||
| – ve 30. letech přešli (s jedinou výjimkou – Balada z hadrů) k politické satiře – Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Rub a líc | ||
| – v roce 1936 je divadlo na čas uzavřeno – po obnovení činnosti se jmenuje Spoutané divadlo | ||
| – roku 1937 – Těžká Barbora, Pěst na oko | ||
| – roku 1938 – divadlo je definitivně uzavřeno, Werich, Voskovec a dvorní skladatel Osvobozeného divadla Jaroslav Ježek emigrují | ||
| – Divadlo E. F. Buriana – levicově zaměřené | ||
| – uvádělo zdramatizované verze Švejka, Evžena Oněgina, Utrpení mladého Werthera | ||
Vítězslav Nezval – Manon Lescaut (1940)
Období po druhé světové válce chronologicky:
1945-1948:
Jan Drda: Hrátky s čertem (1945)
| Z Ameriky se navrátili Voskovec a Werich – Divadlo V+W U Nováků – z původních her se hrála pouze Pěst na oko aneb Caesarovo finále. | |
| – jinak hry cizích autorů, do kterých V+W přidávali vlastní improvizované glosy – např. Divotvorný hrnec (orig. E. Y. Harburg: Finian’s rainbow) | |
1948-1956:
Divadelní tvorbu značně ovlivnil razantní nástup socialismu.
Pavel Kohout – Zářijové noci (1955)
Divadelní tvorbu značně ovlivnil razantní nástup socialismu.
Pavel Kohout – Zářijové noci (1955)
| Divadla často měnila provozovatele, název i umělecký profil: | ||
| Divadlo satiry -> Nové divadlo satiry -> Nové veseloherní divadlo | ||
| Divadlo V+W -> Divadlo estrády -> Divadlo estrády a satiry -> Divadlo satiry -> Divadlo ABC | ||
| – v Divadle satiry obnovil Jan Werich od sezony 1955/56 s novým partnerem Miroslavem Horníčkem (Jiří Voskovec v květnu 1948 emigroval) hru Caesar, v roce 1957 přibyla Balada z hadrů a v roce 1958 Těžká Barbora | ||
Vítězslav Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956)
1956-1969:
Bouřlivě se rozvíjí loutková divadla a divadla pantomimy: Severočeské loutkové divadlo (v Liberci – od roku 1968 Naivní divadlo), Studio Ypsilon (Liberec), Východočeské loutkové divadlo (Hradec Králové – od roku 1968 VČLD Drak).
Z písničkářů šedesátých let byli nejvýznamější Karel Kryl a Jaroslav Hutka.
Pavel Kohout: Taková láska (1957), August, August, august (1967)
Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1959)
František Hrubín: Srpnová neděle (1958), Křišťálová noc (1961)
Josef Topol: Konec masopustu (1962), Slavík k večeři (1965)
Václav Havel: Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968)
Divadlo Járy Cimrmana (hlavně Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak): Akt (1967), Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967), Hospoda na mýtince (1969), z pozdějších her: Vražda v salónním coupé (1970), Němý Bobeš (1971), Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974), Dobytí severního pólu (1985), Záskok (1994)
1956-1969:
Bouřlivě se rozvíjí loutková divadla a divadla pantomimy: Severočeské loutkové divadlo (v Liberci – od roku 1968 Naivní divadlo), Studio Ypsilon (Liberec), Východočeské loutkové divadlo (Hradec Králové – od roku 1968 VČLD Drak).
Z písničkářů šedesátých let byli nejvýznamější Karel Kryl a Jaroslav Hutka.
Pavel Kohout: Taková láska (1957), August, August, august (1967)
Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1959)
František Hrubín: Srpnová neděle (1958), Křišťálová noc (1961)
Josef Topol: Konec masopustu (1962), Slavík k večeři (1965)
Václav Havel: Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968)
Divadlo Járy Cimrmana (hlavně Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak): Akt (1967), Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967), Hospoda na mýtince (1969), z pozdějších her: Vražda v salónním coupé (1970), Němý Bobeš (1971), Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974), Dobytí severního pólu (1985), Záskok (1994)
| Semafor (Sedm malých forem) – založen v roce 1959 Jiřím Suchým | |
| – autorem hudby a hereckým partnerem Jiřímu Suchému byl Jiří Šlitr | |
| – Jiří Grossmann a Miloslav Šimek přinesli do Semaforu text-appealovou formu divadla | |
| – Člověk z půdy (1959), Zuzana je sama doma (1961), Zuzana je zase sama doma (1961), Jonáš a Tingl-tangl (1962), Jonáš a dr. Matrace (1969) | |
| Miroslav Horníček – v letech 1965-1968 v Semaforu Hovory přes rampu | |
| – v letech 1969-1971 vytvořil podobný cyklus pro Československou televizi – Hovory H. | |
| Ivan Vysočil – duchovní otec netradičního divadla, nedramatického, kontaktového, vlastním termínem Nedivadla | |
| – Kdyby tisíc klarinetů (spolu s J. Suchým 1959), Autostop (spolu s V. Havlem 1961), Malý Alenáš (1976), Haprdáns neboli Hamlet, princ dánský (1980) | |
Milan Kundera: Jakub a jeho pán
1970-1989:
Vládnoucí moc vyloučila (nebo značně omezila činnost V. Havla, P. Kohouta, J. Topola, M. Kundery, I. Klímy, M. Uhdeho, V. Chramostové, do exilu odešli P. Landovský, J. Tříska, K. Kryl, J. Hutka, P. Kohout byl do exilu doslova vyhnán.
Pavel Kohout: Marie zápasí s anděly (1981), s I. Klímou adaptoval Kafkův román Amerika
Václav Havel: Audience (1975), Vernisáž (1975), Protest (1975), Largo desolato (1984), Pokoušení (1985)
Milan Uhde: Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl
Pražská pětka (Baletní jednotka Křeč, dramatický soubor Sklep, Recitační skupina Vpřed, Výtvarné divadlo Kolotoč, pantomimický soubor Mimóza) – Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Vorel
1970-1989:
Vládnoucí moc vyloučila (nebo značně omezila činnost V. Havla, P. Kohouta, J. Topola, M. Kundery, I. Klímy, M. Uhdeho, V. Chramostové, do exilu odešli P. Landovský, J. Tříska, K. Kryl, J. Hutka, P. Kohout byl do exilu doslova vyhnán.
Pavel Kohout: Marie zápasí s anděly (1981), s I. Klímou adaptoval Kafkův román Amerika
Václav Havel: Audience (1975), Vernisáž (1975), Protest (1975), Largo desolato (1984), Pokoušení (1985)
Milan Uhde: Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl
Pražská pětka (Baletní jednotka Křeč, dramatický soubor Sklep, Recitační skupina Vpřed, Výtvarné divadlo Kolotoč, pantomimický soubor Mimóza) – Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Vorel
A teď někteří dramatikové podrobněji:
| Václav Havel – původ mu nedovolil po roce 1948 studovat – je vyučeným chemickým laborantem | ||
| – při zaměstnání vystudoval střední školu | ||
| – byl jevištním technikem v Divadle ABC, potom Na Zábradlí | ||
| – uvolnění politické situace mu umožnilo dálkově vystudovat dramaturgii na Damu | ||
| – byl jedním z autorů Charty 77 – čtyřikrát se octl ve vězení | ||
| – v listopadu 1989 se stal vůdčí osobností OF, v prosinci 1989 byl zvolen prezidentem | ||
| – Zahradní slavnost – vysmívá se lidské přizpůsobivosti | ||
| – hlavní hrdina Hugo Pludek si buduje kariéru | ||
| – pomoci mu mají přátelé jeho otce – vysoce postavení úředníci | ||
| – po několika záměnách osob se Pludek dostává do čela dvou nesmyslných institucí, ty zlikviduje a vybuduje třetí instituci, neméně nesmyslnou | ||
| – Ztížená možnost soustředění, Vyrozumění | ||
| – Audience – hra napsaná formou jednoho dialogu | ||
| – postavená na protikladu dvou typů – pana sládka a pomocného dělníka Ferdinanda Vaňka – bývalý literát, který je pronásledován StB | ||
| – sládek je jednoduchý, hloupý; dostane od komunistů úkol, aby psal hlášení o Vaňkovi – neví si s tím rady, a tak nabídne Vaňkovi povýšení na skladníka, pokud za něj ty posudky napíše – Vaněk odmítne psát sám na sebe posudky | ||
| – pak sládek nabídne Vaňkovi místo skladníka, když zařídí, aby do města přijela z Prahy herečka Bohdalová | ||
| – celou dobu sládek s Vaňkem popíjí pivo – sládek usne a když se probudí, celý absurdní rozhovor začne nanovo | ||
| – Vernisáž, Pokoušení, Largo desolato, Žebrácká opera | ||
| Pavel Kohout – v roce 1945 publikoval v časopise pro děti – zaujal kritiky | |
| – ovšem po roce 1948 se uchýlil ke schematismu | |
| – od druhé poloviny 50. let se však stává kritikem režimu | |
| – Zářijové noci, Taková láska | |
| – v šedesátých letech spolupracoval s Václavem Havlem, Ivanem Klímou, Jelenou Mašínovou (s ní se oženil) | |
| – August, August, august | |
| – v exilu – Marie zápasí s anděli – o herečce Vlastě Chramostové a jejím opozičním postoji vůči režimu | |
| Milan Uhde – pochází z Prahy | ||
| – Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl – groteska | ||
| – o Karlu Marxovi, cílem je vzít divákům veškeré iluze | ||
| – adaptace – Balada pro banditu, Profesionální žena, Pohádka máje | ||
| Pavel Landovský – pochází z Havlíčkova Brodu, je vyučený nástrojářem | |
| – v roce 1965 začal hrát v Činoherním klubu v Praze | |
| – od roku 1979 je členem vídeňského Burgtheateru | |
| – hrál ve filmech, vystupoval v televizi, v rozhlase | |
| – jednoaktovka Hodinový hoteliér | |
Doporučená literatura
Karel Čapek, František Langer, Jiří Voskovec & Jan Werich, Pavel Kohout, Ivan Vyskočil, Václav Havel
 |
 |
|
 |