Česká a světová dramatická tvorba 20. století

Světové divadlo v 1. polovině 20. století

Avantgarda

Maurice Maeterlinck

• francouzsky píšící Belgičan, autor dramat osudových mocí lásky a smrti

Slepci, Pelléas a Mélisandra, Vnitřek

Mona, Vanna, Modrý pták

 

Anton Pavlovič Čechov

• ruský dramatik zaměřující se na psychologické prokreslení postav

Racek

Strýček Váňa

Tři sestry

Višňový sad

 

Realismus – naturalismus – dekadence

Georg Bernard Shaw

• dramata plná vtipu a kousavé ironie, často reagují na ožehavé soudobé problémy

Domy pana Sartoria

Živnost paní Warrenové

Pekelník

Svatá Jana

Pygmalión

 

Oscar Wilde

• postavy dramat upoutávají vtipem i groteskností

Vějíř lady Windermerové

Jak je důležité míti Filipa

Ideální manžel

 

Gerhardt Hauptmann

• německý dramatik, hry se závažnou společenskou tématikou, symbolistické prvky

Tkalci

Florian Geyer

Potopený zvon

 

August Strindberg

• švédský dramatik temných stránek života, rodinného rozkladu a milostných zklamání

Magister Olaf, Spolkové tajemství

• historická dramata

Otec

Kamarádi

• komedie

 

Subjektivismus a relativismus

Luigi Pirandello

• italský dramatik, analyzoval buržoazní společnost

Každý má svou pravdu

Šest postav hledá autora

Jindřich IV.

Jakou mě chceš

 

 

Bertolt Brecht

• německý dramatik, v jehož díle se objevuje boj proti fašismu a válce, ve svých divadlech uplatňoval princip tzv. epického divadla (nechává se inspirovat skutečnými událostmi, ruší iluzi díky zcizovacím prvkům, nechce, aby měl divák pocit, že se dívá na skutečný příběh)

Matka Kuráž a její děti

Kavkazský křídový kruh

Strach a bída třetí říše

život Galileův

 

České divadlo v 1. polovině 20. století

Do 1. světové války

Roku 1907 byla otevřena druhá stálá divadelní scéna – Městské divadlo na Královských Vinohradech.

Jaroslav Kvapil

• režisér Národního divadla, dramatik

Princezna Pampeliška

• drama s impresionistickými a vitalistickými prvky, poetická náladovost

Rusalka

• libreto k Dvořákově opeře

 

Arnošt Dvořák

Král Václav IV.

 

Jiří Mahen

• díla poznamenána sociálním protestem a anarchismem

Jánošík

 

Viktor Dyk

Zmoudření dona Quijota

 

Alois Jirásek

Jan Hus

Jan Roháč

 

Pro počátek 20. století je u nás typické množství zábavních scén, šantánů a zpěvných síní, i počátky českého kabaretu.

 

České divadlo mezi světovými válkami

Režisérské osobnosti – Jaroslav Kvapil a Karel Hugo Hilar (expresionismus).

Rozvíjí se neoficiální divadlo. Výjimečné postavení zaujímají kabarety. Jednalo se o spontánní improvizovanou inteligentní zábavu předváděnou zprvu v hospůdkách, později na středních scénách. Kabaret znamenal syntézu všeho umění (tanec, zpěv, drama, hadromalba atd.). Na svou předválečnou tradici navázala ve 20. letech již profesionální Červená sedma (Jiří Červený, E. Bass a další). Dalšími představiteli lidové komiky byli Ferenc Futurista, Saša Rašilov a Vlasta Burian. Počíná se formovat i dělnické divadlo (1920 vzniká Dědrasbor – dělnický dramatický sbor pod vedením Jindřicha Honzla).

Vznikalo především drama historické, jehož autory byli Jiří Mahen (Mrtvé moře), Arnošt Dvořák (Husité), dále drama lyrické Fráni Šrámka (Léto, Měsíc nad řekou), Karla Čapka (Loupežník), drama zástupové, kde je středem pozornosti kolektiv, reprezentované tvorbou Arnošta Dvořáka (Husité), Františka Xavera Šaldy (Zástupové) či Karla Čapka (R.U.R.), expresionistická groteska blízká myšlenkám dadaismu ve tvorbě bratří Čapků (Ze života hmyzu) a drama novoklasicistické Františka Langra (Periferie – hra o zločinu a trestu z pražského předměstí, Jízdní hlídka – legionářská tématika).

 

Avantgardní divadlo

Jako protějšek „kamenných divadel“ vznikala ve 20. a 30. letech divadla avantgardní. Zdrojem jejich inspirace byly zejména lidové zábavy, kabarety, cirkusy a filmy (např. Charlie Chaplin). Nejvýznamnějšími tvůrci avantgardních dramat byli Vítězslav Nezval (Milenci z kiosku, Manon Lescaut) a Vladislav Vančura (Alchymista). Avantgardní divadelníci se sdružili roku 1925 do divadelní sekce Devětsilu a o rok později založili poloprofesionální Osvobozené divadlo.

 

Osvobozené divadlo

Vzniklo ve 20. letech v souvislosti s rozvojem poetismu v české literatuře. Chce představovat divadlo tvůrčí, básnické, spojené těsně se životem, využívající prostředky lidové zábavy. Je odstraněna klasická jednota času, místa a děje, je veden přímý dialog s divákem. Od počátku se zde angažují Jindřich Honzl a Jiří Frejka.

S Osvobozeným divadlem jsou spojena dvě jména jeho protagonistů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Na scéně Osvobozeného divadla vystupovali poprvé v roce 1927 ještě jako studenti práv. Jejich prvním představením byla Vest pocket revue (Malá kapesní revue) – uvolněný dramatický žánr plný humoru a komiky, který parodoval postupy tradičního dramatu a opery. Novinkou byly tzv. forbíny – dílem připravené, dílem improvizované dialogy na předscéně, kde spolu konverzovali oba protagonisté a publikum.

Hudbu ke všem hrám stvořil hudebník Jaroslav Ježek; popularita jeho písní přetrvává dodnes (Svět naruby z Balady z hadrů, David a Goliáš z Těžké Barbory, Proti větru, Hej rup, Svět patří nám, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Babička Mary a další).

Ve 30. letech vytvořili množství her, jejichž obsah s postupně rostoucím nebezpečím fašismu nabýval na společenské odpovědnosti a angažovanosti (Golem, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko).

 

V + W

Caesar

• poukazuje na nebezpečí diktátorů

Osel a stín

• zubař Nejezchlebos (Werich) přijede do města vybrat peníze od kramářů; čeká, a tak si lehá do stínu vrhaného oslem; oslař Skočdopolis (Voskovec) chce za poskytnutí stínu jeho oslem zaplatit, což zubař odmítne; spor je přiveden před soud; bohužel je osel (v tomto případě corpus delicti) sněden; nakonec se zubař a oslař smíří, ale lidé se rozdělily na dva znesvářené tábory – oslaři a stínaři (satira politiky)

Kat a blázen

• oslava vzniku republiky a hrdinů Melichara Mahulena (popraven před 25. lety za to, že při projíždění tyrana řekl „fuj“) a Gaspara Radůza (kat, který setnul Mahulena, ale pak se vrhl do moře); naproti tomu se dovídáme, že oba žijí na nedalekém ostrovu; rozhodnou se vrátit do státu; vládnoucí vrstva si uvědomí, že by ji oba hrdinové mohli připravit o moc, a tak se je snaží zabít
• kritika diktátorství, fašismu

Balada z hadrů

• Villonovi

Těžká Barbora

• vedle sebe žijí dva národy; jeden je mírumilovný (Eidemští) a druhý chce válku (Yeberlandští); Yeberlandští si najmou dva žoldnéře (Voskovec a Werich), kteří mají vyprovokovat válku; zároveň je vyslán Petr, aby přivezl dělo, úmyslně přes území Eidemských; žoldnéři chtějí vyprovokovat válku tím způsobem, že přepadnou yeberlandského kupce; čirou náhodou přepadnou Petra s dělem, ale nevědí, co veze; poté se snaží lup prodat Eidemským; Eidemští poznají, co jim chtějí žoldnéři prodat, a tak to také koupí; když jsou Yeberlandskými napadeni, použijí dělo
• dílo pobízí k obraně vlasti

 

D 34 – D 39

Divadlo, které se rozvíjelo v letech označených číselnými indexy u písmene D. Bylo typem divadla, které připravovalo náročná umělecká díla pro lidového diváka. Režisérem, a zároveň hudebním skladatelem, autorem oper a baletů, dirigentem, výtvarníkem a hercem, byl Emil František Burian. Jeho divadlo vyniklo zejména rytmicko-melodickou sborovou recitací. Burian usiloval o tzv. syntetické divadlo (divadelní prvky spojené se zpěvem, recitací, tancem, filmovou projekcí atd.).

 

Protifašistické divadlo

Inscenace dramat a dramatizace románů ruských a sovětských autorů a dalších pokrokových světových autorů.

Uvádění protifašistických dramat českých autorů (V. Vančura – Jezero Ukereve, K. Čapek – Bílá nemoc, Matka) na našich divadelních scénách.

Protifašistická satira – Osvobozené divadlo a D 34 – D 39.

Za protektorátu zavedena přísná cenzura, mnoho her bylo zakázáno. V září 1944 je zakázán provoz většiny divadel.

 

 

B)     Projevy mluvené

 

• přímý (kontakt s adresátem) ´ nepřímý (v rozhlase, televizi, audio nebo video nahrávka); primárně mluvený (v běžné komunikaci, v přímém kontaktu s mluvčím) ´ sekundárně mluvený (proslov, přednáška, rozhlasová reklama); nepřipravený, neoficiální (osobní konverzace) ´ úplně nebo částečně připravený, oficiální (odborný referát, diskusní příspěvek, přípitek apod.)
• vyskytuje se v projevech: prostě sdělovacích (mluvené projevy jsou základní), odborných (doplňují písemné), publicistických (dialogizované zpravodajství, řečnické projevy), uměleckých (stylizovaná podoba mluvené řeči v pásmu postav – přímá, polopřímá, nevlastní přímá řeč)
• bezprostřední styk s posluchači – působivost a přesvědčivost (možnost přizpůsobit se jejich reakci); úzká spojitost se situací (některé nevyřčené skutečnosti jsou zřejmé ze situace)
• prostředky jazykové – spisovné hovorové prostředky, prvky nespisovných útvarů (profesní, slangové, oblastní, nářeční) = běžně mluvený jazyk; výhody a nevýhody – výběr slov méně uvědomělý, stavby vět méně promyšlené (spontánnost), věty jednoduché, nesložitá souvětí (srozumitelnost), volnější stavba větná (opakování spojky a, bezespoječné spojení vět), často opakování výrazů, myšlenek (tuhle jeden člověk říkal, nějaký mladý člověk říkal, že…), citové zabarvení, odbočování od hlavního tématu, vysvětlování, vsouvání informací
• prostředky parajazykové – důraz – síla hlasu, intonace – melodie, frázování – členění, přestávky – pauzy, tempo řeči, rytmus
• prostředky mimojazykové – posunky, gesta, mimika obličeje, postoj mluvčího, pohyb
• pro posluchače – vnímá bezprostředněji, ale nemůže se k jednotlivých úsekům vracet; menší přehlednost