ČESKÁ LITERATURA OD POČÁTKŮ PO KARLA IV.
- stol. – Velká Morava v lit. Památky z našeho území
836 n. l. – příchod Konstantina a Metoděje – usilovali o rozšíření východního křesťanství a zavedení slovanského jazyka do liturgie; staroslověnština (církevní slovanština); hlaholice (-›cyrilice -›azbuka); snaha o vybudování základů vzdělanosti
Proglas – veršovaná předmluva k překladu evangelií, autorem je pravděpodobně Konstantin
Moravsko-panonské legendy – Život Konstantinův, Život Metodějův – nejsou typickými legendami; zdůrazňují práci a tvorbu na úkor zázračné roviny; vznikly brzy po jejich smrti v okruhu jejich žáků; obrana jejich díla; ŽK – zobrazení Konstantina jako filosofa; ŽM – ne tolik úvahových pasáží, obhajoba Metodějova působení na Velké Moravě
Zákon sudnyj ljudem – právnický spis, psán pro laiky
Po vzniku českého státu se hlavním jazykem stala latina.
Legendistická literatura
1) václavoludmilské legendy – Kristiánova legenda – 10. stol.; latinsky psaná legenda pojednávající o životě sv. Ludmily a sv. Václava, staví se na obranu staroslověnské literatury, rozsáhlá i z faktografického hlediska; První staroslověnská legenda o sv. Václavu – datována do doby brzy po Václavově zavraždění; Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (Kniha o rodu a utrpení sv. Václava) – vychází z latinské předlohy
2) vojtěšské legendy; sv. Vojtěch – stoupenec hnutí hlásajícího pravé křesťanství, kritik přemyslovských knížat -›odešel do Říma; vrátil se obnovit autoritu biskupství, nakonec odešel jako misionář mezi pohanské Prusy; zemřel mučednickou smrtí (997); Verše o utrpení sv. Vojtěcha – latinská legenda
3) prokopské legendy – Sázavský klášter – středisko staroslověnské liturgie, 12. stol. vyhnáni pryč; Legenda o sv. Prokopu – psána česky
Kosmova kronika (Chronica Boëmorum) – 12. stol., první velké kronikářské dílo; 3 části: bájná vyprávění starců, události jejichž pamětníci ještě žijí, události jejichž svědkem byl sám Kosmas; významný zdroj informací o nejstarších dějinách našich zemí a unikátní literární památka
Pokračovatelé Kosmovi
mnich Sázavský – spíše anály, ne taková literární kvalita jako Kosmas
- stol. – Zbraslavská kronika – lat.; poč. 14. stol. – kvalita se zvyšuje s tím jak se měnil zapisovatel – Petr Žitavský – udělal z klášterní kroniky kroniku celého státu – velká literární kvalita
Na přelomu 11. a 12. století se v latinských textech začínají objevovat české glosy.
české písně : Hospodine, pomiluj ny – z 2. pol. 10. stol.; obsahuje staroslověnské prvky, plnila funkci hymny; Svatý Václave, vévodo české země – vznikla na přelomu 12. a 13. stol., také plnila funkci hymny
Na přelomu 13. a 14. stol. zaujala česky psaná literatura rovnocenné postavení s literaturou latinskou. Vznikala jak duchovní tak světská literatura -› žánrové i čtenářské rozšíření. Nejdůležitější tendence – laicizace (zesvětštění) a demokratizace (zlidovění).
Alexandreida – nepůvodní dílo (pův. z Francie); rytířský epos oslavující Alexandra Makedonského; „panovnické zrcadlo“ – vzor ideálního panovníka, nepřímo oslovuje krále a radí mu co má dělat, aby byl tím ideálním panovníkem
Dalimilova kronika – poč. 14. stol.; nejstarší česky psaná kronika, veršovaná, autor neznámý, z historického hlediska velmi nespolehlivé, projev českého nacionalismu
Ve 14. stol. dochází k sekularizaci vzdělání – rozšiřuje se do širších vrstev (městské školy, univerzity)
1348 – Karlova univerzita – 4 fakulty: teologická, právnická, lékařská, artistická
KAREL IV. – první český panovník který uměl číst a psát; Korunovační řád českých králů, Vita Caroli – latinsky psaná autobiografie
BARTOLOMĚJ Z CHLUMCE – Vokabulář gramatický – souhrnný utříděný slovník českých slov a gramatiky, veršovaný
Závišova píseň – umělecky nejvyspělejší skladba naší středověké světské milostné lyriky
Další lidové milostné písně: Otep myrhy; Ztratilať jsem milého; Jměj se dobře, srdečko; Byla ti jsem v sádku – prosté
Duchovní písně – Jezu Kriste, ščedrý kněže; Buoh všemohúcí
Vagantská (žákovská) poezie – Svár vody s vínem; Podkoní žák – spor panského sluhy a studenta o tom kdo se má lépe který vyústí v ironické shrnutí nuzoty obou, sociální satira
Legendistická literatura ve 14. stol.
Legenda o svatém Prokopu – nacionalistické prvky
Život svaté Kateřiny – nejlepší česky psaná legenda, pův. z Orientu; o dívce která se stala křesťankou, měla spory s pohany, měla si vzít císařova syna – nechtěla -› mučení, smrt; erotická mystika – Kristus je přítomen skoro fyzicky, snoubení fyzických pocitů s duchovnem; fyzická bolest jí přináší duchovní rozkoš – trpí pro Krista -› láska se realizuje
Měšťanská literatura
– satirický nádech
Hradecký rukopis – soubor skladeb sociální satiry, která kritizuje světské i církevní nedostatky soudobé společnosti; obsahuje Desatero kázanie božie (veršované kázání – satira společ. probl.), Satiry o řemeslnících a konšelích (kritizuje nepoctivost), český překlad Ezopových bajek
SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC – Nová rada – zvířata radí lvu jak si má počínat; alegorie; prvky z Dalimilovy kroniky, Alexandreidy
Mastičkář – nejstarší české světské drama; fraška ze středověkého tržiště kde tři zbožné Marie kupují masti, aby mohly pomazat mrtvé Kristovo tělo
Tkadleček – inspirováno hrou Jana z Žatce Oráč z Čech; tkadleček = alegorické označení spisovatele, tkalcovství ducha; forma sporu milence s Neštěstím, které mu vzalo milou; spor je záminko k filozofickým úvahám o svobodě lidského jednání
Tristram a Izalda – české přepracování rytířského eposu o Tristanovi a Isoldě