ČESKÁ DRAMATICKÁ TVORBA 20.STOLETÍ

1. Do roku 1945

Domácí dramatickou tvorbu ovlivňovali novodobé umělecké směry: symbolismus, expresionismus, impresionismus a další. Pro poválečné symbolické divadlo bylo charakteristické tzv. zástupové drama, tj. drama bez ústředního hrdiny, životní konflikty promítající se do postojů kolektivu. Příkladem tohoto dramatu jsou např. Zástupové F.X.Šaldy, Nová Oresteia Arnošta Dvořáka. Lyrické impresionistické drama vrcholí ve hrách Fráni Šrámka. Jeho trilogie her o konfliktu stáří a mládí Léto, Měsíc nad řeknou, Plačící satyr přivádí na jeviště psychologické problémy mladých bouřliváků, navozuje nálady, ideje jen naznačuje, nedořešuje. Významným přínosem byla dramatika pragmatické generace, a to především díky Karlu Čapkovi. Společnými díly bratří Čapků jsou hry Lásky hra osudová (varianta na staré téma commedie dell´arte), první verze Loupežníka (iluze mládí v konfrontaci se zkušeným, života znalým stářím) a expresionistická hra Ze života hmyzu. Hra je kritikou obecně lidských špatností (sobeckost, hamižnost, lhostejnost) a ideologií, pod jejichž praporem se potlačuje osobní svoboda a lidé se vzájemně vraždí. Poslední společnou hrou je Adam stvořitel. Mezinárodní ohlas měla hra Karla Čapka R.U.R.. Název je zkratkou jména společnosti Rossum´s Universal Robots, která vyrábí umělé pracovníky, pro které Josef Čapek navrhl označení robot, který se ujal i mezinárodně. Robotů je nakonec takové množství, že se vzbouří proti lidem a vyhubí je. Tím je ale ohrožena i jejich existence, protože neznají výrobu sebe sama. Nadějí na obnovení života je tak cit, tedy nejvlastnější lidské kvality, u dvou robotů. Věc Makropulos (zhudebněno Leošem Janáčkem) se zabývá odvěkou touhou lidí po elixíru života. Na příkladu Emilie Marty, dcery osobního lékaře Rudolfa II., která žije díky elixíru života 300 let, ukazuje, jak dlouhý život nepřináší štěstí, že hodnota spočívá v jeho přirozenosti, tj. i jeho pomíjivosti. Poslední dvě hry jsou přímou reakcí na blížící se fašistickou hrozbu. Bílá nemoc (symbol fašismu) je smrtelným nebezpečím pro lidstvo, humanistická pravda lidsky cítícího doktora Galéna neobstojí před zfanatizovým davem. Podnítit v lidech svědomí a navíc vyzvat přímo k boji je cílem hry Matka.

Ze starší generace působil na mladé umělce 20.let Jiří Mahen, jehož pracovní aktivita se vázala k Brnu. K jeho nejlepším pracím z dvacátých let patří komedie Ulička odvahy a pohádková fantazie Nasreddin čili Nedokonalá pomsta. Mahenův soubor šesti poetizovaných filmových libret Husa na provázku dalo o 40 let později název brněnskému divadlu, které se tím přihlásilo k Mahenovu divadelnímu odkazu.

Ve dvacátých letech se formuje i divadelní avantgarda. Souvisí s činností Devětsilu, ovlivňuje ji rozvoj filmu a vznik malých divadel v celé Evropě. U nás vzniká Osvobozené divadlo. V roce 1927 přešli po velkém úspěchu 3 soukromých představení Vest pocket revue pod hlavičkou Osvobozeného divadla Jiří Voskovec a Jan Werich. Vest pocket revue (tj. revue vytažená z kapsičky u vesty) stavěla na intelektuální jazykové komice, parodovala vlastenčení, sentimentalitu, lež v umění. V+W navazovali na tradici improvizovaného herectví, vystupovali jako osobitá dvojice moderních klaunů intelektuálního typu. Uvedli v Osvobozeném divadle 27 inscenací, postupně se dostali ke společenské satiře (Ceasar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů a další). Hry jsou založeny na hře se slovy, intelektuálním humoru, aktuální parodií kritizovaného problému a na předscénách. Ve spolupráci s filmem byly natočeny 4 filmové komedie: Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup! a Svět patří nám.

Další významnou režisérskou osobností 30.let byl Emil František Burian. Mj. založil divadlo D 34 (letopočet se měnil podle sezóny). Repertoár jeho divadla tvořili dramatizace prozaických i básnický děl, aktualizace dramatických děl, např. Žebrácká opera.

2. Po roce 1945

S úspěchem se setkala poetistická pohádka Jana Drdy Hrátky s čertem i pozdější pohádková komedie Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Úspěšně se prosadil Pavel Kohout adaptacemi Cesta kolem světa za 80 dní podle J.Verna, Válka s mloky podle K.Čapka a Josef Švejk podle J.Haška. Jeho inscenace Ubohý vrah byla první českou hrou uvedenou na Brodwayi. Výrazně se do poválečné dramatické tvorby zapsal Oldřich Daněk svým dílem Dva na koni, jeden na oslu, které je historizujícím podobenstvím 3 středověkým žoldnéřů, hledajících spravedlivého, za kterého by mohli bojovat a Válka vypukne po přestávce nastoluje otázku umělecké morálky. Etikou lékaře se zabývá ve Zprávě o chirurgii města N.

Významným podílem přispěl k dramatické tvorbě František Hrubín. Jeho Srpnová neděle je rozhovorem několika osob na břehu jihočeského rybníka bez vzájemného chápání a snahy pochopit toho druhého. Každý mluví jen sám za sebe. Jeho historická hra Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách předvádí na pozadí krvavých zápasů o moc na počátku 11.století touhu člověka po lásce a svobodě, naději v budoucnost.

Milan Kundera upoutal svou hrou Majitelé klíčů. Dramatická situace rozhodování během jediné hodiny v době stanného práva vede mladého architekta Jiřího Nečase, aby se zařadil mezi majitele klíčů, tj. přizpůsobivé, nebo trvat na své pravdě i za cenu ztráty života. Hry Josefa Topola se vyznačují obrazností, častými podobenstvími, např. Konec masopustu a Hlasy ptáků.

Absurdními dramaty vynikl Václav Havel. Jeho hry vytvářející určité modely společnosti, kterými chce demaskovat fráze, nesmyslné mechanismy vedoucí k odlidštění, zlo a varovat před nimi. Taková je i Zahradní slavnost, v níž Hugo Pludek, muž programově přizpůsobivý, přesně aplikuje modely chování, a tím vlastně ztrácí svou osobnost. Hra je důmyslně jazykově koncipována, mluví se nesmysly o nesmyslech, do nekonečně se opakují fráze … V sedmdesátých letech napsal tři autobiografické jednoaktovky s moralistickým posláním: Audience, Vernisáž a Protest.

Vedle „velkého dramatu“ v kamenných divadlech se na přelomu 50. a 60.let bohatě rozvíjejí tzv. divadla malých forem, později nazvaná experimentální divadla. Počátky tvoří pořady Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila v pražské Rotundě. Ivan Vyskočil také umělecky vedl počátky divadla Na zábradlí. Semafor (Sedm malých forem) jako hudebně zábavné divadlo vytvořili J.Suchý a J.Šlitr. jinou dvojicí co se zábavy týče vytvořili Miroslav Šimek a Jiří Grossmann. Značného věhlasu získal brněnský soubor Husa na provázku, kde později působili např. Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Miloš Štědroň. U zrodu Divadla Járy Cimrmana v Praze stáli Jiří Štěpánek, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.