Bylo nás pět – Karel Poláček

• Téma: zobrazení světa dětí v kontrastu se světem dospělých a zároveň je zobrazení idylického
života před 2. sv válkou (vzpomínka na idylické dětství v Rychnově nad Kněžnou, knihu píše v
těžkých chvílích , před transportem do Osvětimi).
• Motiv: obraz maloměsta, klučičí dobrodružství, úsměvný pohled na maloměšťanský život,
rodina, zodpovědnost.
• Časoprostor: maloměsto, Rychnov nad Kněžnou, Rakousko-Uhersko, první polovina 20. století
před druhou světovou válkou, za první republiky.
• Kompoziční výstavba: chronologický postup, kniha se skládá z kapitol které nejsou očíslované.
• Litrární druh: epika – dílo, které má děj a popisuje skutečnost.
• Literární žánr: román
• Literární forma: próza
• Vypravěč/ lyrický subjekt: ich-forma, personální vypravěč – Petr Bajza.
• Postava: Petr Bajza – hlavní postava, syn majitele obchodu se smíšeným zbožím, má velkou
představivost, upřímný, snaživý, ale často se nechá zlákat k nepravostem.
Antonín Bejval – syn majitele povoznictví, Petrův kamarád a spolužák, lakomý,
namyšlený, iniciátor většiny akcí, za které byla skupina kamarádů později trestána.
Čeněk Jirsák – syn řemeslníka, spolužák a kamarád Petra, jeho rodina je silně
nábožensky založená, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, které si zapisuje
do notýsku.
Eduard Kemlink – další z kamarádů, syn bohatého a respektovaného úředníka z
berního úřadu, velmi chytrý, vcelku poslušný.
Josef Zilvar – syn válečného invalidy a „vrchního“ žebráka, je z chudobince, je starší
než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči.
tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý,
semtam docela opatrný na peníze.
maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost.
Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá
holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší, škádlí se s Petrem.
Eva Svobodová – Petrova favoritka, dcera cukráře, je to milá dívka. Aby se účastnila
klučicích „akcí“, tak je „uplácí“ bonbónky, mandličkami a lízátky od svého tatínka cukráře.
pan Fajst – pomlouvačný starý mládenec, na všechny hledí zvysoka, milovník starých
mravů.
Vařekovi – příbuzní Bajzů, lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí, vlastní obchod s
galanterií.
pan Zilvar – otec Josefa Zilvara, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci,
vrchní městský žebrák.
Otakárek – syn továrníka, osamělý, obézní, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, má
ale francouzskou vychovatelku, která mu to nedovolí.
Láďa Bajza – starší bratr Petra, učí se na kupce v Teplicích, přivydělává si hrou na
housle po barech.
Mančinka – Petrova sestra, malé miminko, které mají všichni rádi.
• Vyprávěcí způsoby: přímá řeč i nepřímá řeč.
• Typy promluv: ich-forma, občasné monology a dialogy.
• Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: slova spisovná: citoslovce (chacha, kšá),
archaismy (anžto = protože, pročež = tedy, leč = ale, tažte se = ptejte se), neutrální (princezna,
obličej, sešity). Slova nespisovná: nářečí (prauda = pravda, škrofle = tuberkulóza, retka =
cigareta, ďouče = děvče), germanismy (kvelb = kupecký krám, šamstr = nápadník, fodel =
křeslo), slang (meruna = kopací míč, milistrant = ministrant). Důležitým humorným prvkem díla
je mísení jazykových vrstev v projevu Petra Bajzy. Ve snaze znít dospěle používá spisovný jazyk
plný zastaralých tvarů a knižních obratů. Tyto výrazy ostře kontrastují s běžnou dětskou mluvou.
• Tropy a jejich funkce ve výňatku: metafora („prohánět merunu“ – hrát fotbal), metonymie
(národ se procházel), personifikace („vítr ťuká a volá“), přirovnání („kolem dokola to bylo zelené
jako na louce“), hyperbola („bylo jich nejmíň milión těch Ješiňáků“), eufemismus („jsou tam
vrbičky“),
• Kontext autorovy tvorby: dílo vzniklo v první polovině 20. století a bylo vydáno po smrti autora.
Poláček byl česko-židovský spisovatel, humorista a novinář. Žil v letech 1892 – 1944. Dílo Karla
Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Poláček patří
do období meziválečné literatury, řadíme jej ke skupině prodemokratických autorů. Díla: Muži v
ofsajdu – román se stal velmi populárním, neboť Poláčkovi se podařilo s vtipem proniknout
hluboko do psychologie fotbalových fanoušků. Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní
město a Vyprodáno – románová pentalogie, pátý díl je nezvěstný, hrdiny těchto románů sleduje
autor v zatuchlé atmosféře venkovského městečka těsně před vypuknutím 1. světové války,
provází je na hasičskou frontu a nakonec předvádí válečné zázemí, hladovějící obyvatelstvo a
válečné zběhy. Dům na náměstí – román charakteristický sarkasmem a ostrou kritičností.
• Literární/ obecně kulturní kontext: demokratický proud: Karel Čapek – R.U.R = „Rossumovi
univerzální roboti“, divadelní hra o střetu člověka s technikou, který vyústí v obrodu lidstva.
Matka = drama, hlavní hrdinka postupně promlouvá se všemi svými mrtvými – manželem a
čtyřmi syny, kteří odešli zemřít „pro věc“. Matka nechápe jejich názory a přesvědčení, i muži
sami si mnohdy protiřečí. Trpí a zoufale brání odchodu posledního syna, nejmladšího Toniho.
Otřesená zprávami o brutálním bombardování škol a úmrtí mnoha nevinných dětí však sama
podává Tonimu zbraň se slovy: „Jdi!“ Eduard Bass – Klapzubova jedenáctka = knížka pro děti,
napsaná ve stylu moderní pohádky, získala velkou oblibu. Cirkus Humberto = román, který je
oslavou odvahy, pracovitosti, houževnatosti a intelignce českého člověka.
• Děj: Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už
s nimi nebydlí, ale pracuje na německých hranicích. Petr se pořád z legrace pere se služkou
Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály – například Petr jí dá do kufru mrtvou
myš, aby se lekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají
různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby
nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Kluci čtou dobrodružné
knížky a chtěli by cestovat – plánují si cestu do cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí
se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými
Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho
nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil
mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale
styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje
knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné
mravy. Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k
obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě
Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá
rodina se tomu směje. Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto
je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a
myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se
s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi
chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petr nakonec přesvědčí rodiče, aby
všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a
proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili
zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a
udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci.
Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce. Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny,
kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon by
obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek
Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího,
který pocházel z Čech, a seznámili se s maharádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou
a kluci se na svatbě poprali. Když se ale trochu vyléčil, došlo mu, že se mu celé to dobrodružství
asi jenom zdálo…