Božena Němcová – Babička

Literární druh: epika

Literární žánr: próza (román)

Literární směr: kolem roku 1830, za vlády Josefa II., Národní obrození

Zajímavost: Už přes 350 vydání se dočkalo toto vrcholné dílo – Babička.

Jazyk: lidový spisovnější na straně pobožných lidí ( např.: babička ), nespisovný u „normálních lidí“ ( paní Prošková )

nespisovný s vulgárními výrazy na straně mužů ( myslivec, mlynář ) samo sebou, že jim to bylo vytýkáno např.: Ty sprosťačko, co si myslíš, že jsme ňáké ledabylo !

archaický – zastaralý např.: „Dejž to Pánbůh !“ odpověděl tlampač za otce i syna.

Přirovnání: např.: Šla-li na trávu, zajisté se vyskytnul nablízku, zkrátka ať šla, kam šla, všude ji následoval jako stín.

přímá řeč: např.: Viktorka, když vešla mezi kamarádky a stala se zmínka o něm, říkala: “Co ten voják za mnou chodí? Ani nemluví, jako ten morous. Já se ho bojím. Když ho nablízku cítím, jako by po mně lezlo, a z těch očí jde mi hlava kolem.”

Dílo:

Babička

Hlavní postavy:

Babička – Magdaléna Novotná

Jan Prošek – babiččin zeť

Terezka – její dcera

vnoučata – Vilém, Barbora, Adélka, Jan

Viktorka – divoženka

Kristla – hospodské děvče

Míla – milý od Kristly

Tomeš a Tomšová – jejich přátelé

Ital – ten kvůli němu musel jít Míla na vojnu

Hraběnka Zaháňská – kněžna

komtesa

Další postavy:

Bětka – služka u jejích rodičů

Václav – kočí u pana Proška

Sultán a Tyrl – psi

Pan Bayer – myslivec a jeho syn Orel

mlynář, mlynářka

Děj

Babička bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích, žila spokojeně v malé chaloupce. Když tu najednou přišel dopis od nejstarší dcery s prosbou, aby doma všeho zanechala a odstěhovala se k ní. Babička dlouho přemýšlela, ale touha po dceři a vnoučatech, která ještě neviděla, zvítězila. Když jednoho dne přivezl kočí Václav babičku na Staré bělidlo, všichni měli velikou radost. Děti Vilém, Jan, Adélka a Barunka byly s babičkou hned nejlepšími přáteli. Babička zvyklá pracovat, převzala vedení nad celým domem. Dohlížela na hospodářství, pekla chléb a vše muselo být tak jak chtěla. Byla pracovitá, pravdomluvná a pobožná. Chodila s dětmi na procházky a cestou sbírala léčivé bylinky. Děti rády poslouchaly babiččiny příběhy, hlavně Barunka. Často zašla také do mlýna a do myslivny. Babička si získala srdce u každého pro svoji upřímnou povahu. Každému ráda pomohla, měl-li někdo nějakou starost či trápení nebo byl-li někdo nemocen, každému poradila a pomohla. Paní kněžna, u níž je pan Prošek (babiččin zeť) ve službě, si babičku velmi oblíbila. Sešla se s ní náhodou, když byla s dětmi na procházce. Děti kněžně věnovaly košík jahod a kněžna je pozvala i s babičkou do zámku. Tam se děti seznámily s komtesou Hortenzií (kněžnina schovanka), které babička pomohla v lásce , byla zamilovaná do svého učitelem malířství, ale kněžna ji chtěla provdat za šlechtice jelikož o její lásce neměla ani tušení. Babička poznala na Hortenzii, že je zamilovaná a pověděla paní kněžně co se děje s Hortenzií. Ta nakonec odjela do Itálie kde si vzala malíře a měli spolu dítě bohužel po pouhém roce zemřela. A taky babiččino zásluhou si mohla Kristla (děvče z hospody) vzít venkovského synka Mílu, který byl na babiččinu přímluvu zproštěn 14-ti leté vojenské služby. Míla a jeho kamarádi načapali Itala jako se dívá do okna Kristly, když se právě svléká šaty. Pomazali ho kolomazí a pan správce ho pak vyhodil. Jenže dceři spávce se líbil a tak zařídila ať naverbují Mílu na 14 – letou službu na vojnu. Babička učila děti milovat svou vlast, svého bližšího, ba dokonce i bláznivou Viktorku, která byla zamilována do tajemného vojáka a i nějaký čas s ním i žila, ale kdo ví co se stalo, vrátila se do rodné vsi, ale úplně vyměněná jako by pomatená a navíc byla těhotná jenže své dítě utopila a od té doby je bláznivá jednoho dne do ní však udeřil hrom a babička ji spolu s myslivcem a jeho ženou uspořádala pohřeb a babička se modlila spolu s dětmi, aby šla do nebe za všechny hříchy. Babička si uvědomovala, že stárne a že se její život blíží ke konci. Poprosila tedy Hortenzii ať ji namaluje ať má její rodina na ní památku. Proto uvedla vše do pořádku a rozloučila se svými nejbližšími (zavolala si Barunku, která byla už vdaná a Adélka s Orlem k tomu měli blízko), aby se s ní naposledy pomodlila a pak její ruka klesla a Barunka jen zamáčkla oči. Když zazněl umíráček hlásající, že babička zemřela, plakalo celé údolí. Babička se zapsala do srdcí všech mnohých dobrými skutky.

Hodnocení:

Dobrá kniha plná realistických postav z života autorky.

Úryvek:

Poté co babička zemřela kněžna pronesla šťastná to žena.

Život autora

– Němcová Božena (04.02.1820 – 21.01.1862) rozená Barbora Panklová

– česká spisovatelka, zakladatelka novodobé české prózy

– zpracovávala české a slovenské lidové pohádky

– psala povídky, v nichž na realisticky zachycených postavách zdůrazňovala etnické hodnoty lidu
Božena Němcová se narodila roku 1820 ve Vídni jako dcera panského kočího a české služky. Dětství prožila převážně v Ratibořicích u České Skalice. Její otec v letních měsících pracoval na ratibořickém zámku vévodkyně Zaháňské (na zimu s ní odjížděl do Vídně). Velký vliv na malou Barunku v Babičce (dívčí jméno Boženy Němcové znělo Barbora Panklová) měla její babička Magdalena Novotná, která u Panklových pobývala pět let. Už jako sedmnáctiletou ji rodiče provdali za úředníka finanční stráže Josefa Němce, manželství však nebylo šťastné. Němec, o řadu let starší, byl výbušný, drsný muž a neměl pochopení pro sny a přání své krásné ženy. Navíc byl kvůli svým politickým názorům překládán z místa na místo a rodina, která se brzy rozrostla o čtyři děti, trpěla nouzí. Přes všechny potíže se Němcová s pomocí přátel vzdělávala, zejména četbou, a své naděje upínala čím dál více především k vlastním literárním pokusům. Hmotná situace rodiny a vztahy mezi manžely se však dále zhoršovaly. K problémům přibyla spisovatelčina nemoc a dovršením neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka. Němcová, tehdy pod stálým dohledem tajné policie, byla často nucena doprošovat se pomoci u přátel, mnozí se ale od ní odvrátili. V této době vzniká její nejvýznamnější a nejrozsáhlejší dílo – Babička. Ani její vydání neznamenalo obrat v autorčiných osudech; zemřela, zcela vyčerpaná, roku 1862. obraz z venkovského života, který byl ovlivněn vlastními prožitky Boženy Němcové (v té době žila v bídě a trápila se pro zemřelého syna Hynka ) , romantizmem, biedermaierem a který byl zidealizovaný. Odehrával se za doby kněžny Zaháňské (za vlády Josefa II ) v podhůří Krkonoš, blízko Malých Svatoňovic. Životní předlohou se jí stala vlastní babička – Magdalena Novotná, která právě byla zidealizovaná. Balada – dílo s pochmurným dějem a většinou i s tragickým koncem, které paří do tvorby romantizmu. Najdeme ho v Babičce hlavně v podobě lidového vyprávění – např. strašidelná povídka o šílené Viktorce, kterou babička vyprávěla. biedermaier – životní styl měšťanstva v roce 1815 – 1845 ve střední Evropě, který ovlivnil i literaturu. Název vznikl z německého slova, které hanlivě označovalo apolitické lidi. Vyznačoval se hlavně umírněnými, neradikálními reakcemi hlavních hrdinů a poklidným dějem. Vše mělo svůj řád. Vznikaly hlavně náladové obrázky, humoresky, pohádky, novely, lidové báchorky, lokální hry, sentimentální drama, ale i dramatické hry a balady. Hlavním představitelem biedermairu byl Josef Kajetán Tyl. V Babičce se vyskytuje téměř neustále v podobě popisu lidových zvyků a vlastně celého života na Starém bělidle ( venkově ). Je to konkrétně např. popis Štědrého dne, pouti nebo návštěvy ve mlýně. idealizace – přikrášlování života a vlastností babičky B. Němcové. Byla totiž velice moudrá, pobožná, oblíbená ( a to i u kněžny ) a všem činila to nejlepší, aby byli šťastní, a všechny tyto záměry ji vyšly. Z konkrétních příkladů je to setkaní se se samotným císařem Josefem, který ji ještě obdaroval, krušný život v Prusku zlaťákem, který si nechala na památku a útěk zpět do Čech nebo samotná kladná známost s kněžnou Zaháňskou. Toto vše samozřejmě není pravděpodobné.

Díla: Obrazy z okolí domažlického, Obrázek vesnický, Selská politika, Hospodyně, na slovíčko, Slavné ráno, Ženám českým Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti, Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Babička, Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Rozárka, Karla, Divá Bára, Chudí lidé, Chýše pod horami, Dobrý člověk, Pan učitel