Božena Němcová _ V zámku a podzámčí

Počátky realismu v české literatuře (2. polovina 19. století)

Božena Němcová (1820 – 1862)

V zámku a podzámčí (epika – próza – novelistická povídka)

 

1. ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU
2. ČÁST

TÉMA A MOTIVY

Téma: všechno jde lépe, pouze tehdy, když se všichni snaží vycházet.

Motivy: motiv chudoby, motiv bohatství, motiv peněz, motiv nemoci…

Hlavní myšlenka: autorka poukazuje rozdělení společnosti do tříd (bohatí, středně bohatí a chudí), také na kontrast mezi živobytím v podzámčí a zámku.

 

ČASOPROSTOR

Čechy, městečko Nymburk, zámek paní Skočdopolové ze Springfieldu, začátek 19. století

 

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA

Chronologická, dodržení jednoty místa času a děje. Kniha je rozdělena na devět kapitol. Popisný realismus s prvky kritiky.

 

LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

Epika – děj, příběh, časové a příčné souvislosti

Próza – povídka, novela, román, pohádka, báje, bajka, mýtus

Povídka – kratší prozaický žánr, který má jednoduchý děj a postavy s němým charakterem

 

 

2. ČÁST

VYPRAVĚČ/ LYRICKÝ SUBJEKT

Er-forma, nevlastní přímá řeč a polopřímá řeč

 

POSTAVY

V zámku

Pan Skočdopole – bohatý obchodník, který si za velké peníze koupil přívlastek „von SpringenFeld“, o který jej požádala jeho paní Skočdopolová

Paní Skočdopolová („von Springenfeld“) – svým způsobem hodná, avšak trošku hloupá, protože se nechá lehce přemluvit i ke špatným věcem, zapomíná na sliby, které dala.

Služebná mamzel Sára (negativní postava) – komorná paní von Springenfeld, zamiluje se do Jacquese, využívá hlouposti své paní. Je zlá, vypočítavá a závistivá.

Panská Klárka – hodná, milá, starostlivá, dcera staré klíčnice, milovala pojezdného Kalinu, pracovala jako panská.

Písař Kalina – miluje Klárku

Psík Joli – anglický psík paní Skočdopolové, poté si oblíbí Vojtíška

Marjánka – klíčnice, matka Klárky

Jacques – sluha jednoho barona

 

V podzámčí

Chudá vdova Kateřina Karásková  – chudá vdova, hodná, starostlivá matka Vojtěcha a Josífka, která přišla o manžela a tím se dostala do 3. vrstvy obyvatel, do tzv. podruhoviny, zemřela na choleru.

Její syn Josífek (maličký), zemřel maličký, jelikož neměla jeho rodina ani na jídlo, byla chudá, syn Karáskové.

Její 6-ti letý syn Vojtíšek – šestiletý chlapec, syn paní Karáskové, který po smrti své matky a bratra Josífka se stává sirotkem. Je hodný, poslušný, rád se o vše rozdělí. Po smrti své matky si ho vezmou do péče Sýkora a jeho rodina, poté i paní Skočdopolová von Springenfeld.

Krejčí Sýkora s rodinou – krejčí, hodný člověk, který příjme Vojtěcha z vlastního, i když má sám 5 dětí.

Doktor – pohybuje se jak mezi bohatými na zámku, kde si bere peníze, tak mezi chudými v podzámčí, od kterých si peníze za prevenci nebere). Je kladný, hodný a sympatický, chudé léčí zdarma, bohaté za peníze.

 

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY A TYPY PROMLUV

Přímá řeč (hovorové výrazy) a polopřímá řeč

 

 

3. ČÁST

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU

Spisovná čeština, knižní výrazy, přechodníky, v přímé řeči jsou použity hovorové výrazy.

Objevují se zde zdrobněliny jako Vojtíšek, Jozífek. Časté jsou zde i francouzská slova.

Lidový jazyk a knižní výrazy.

Zastaralé tvary (mamičko, provleku, týdnové…).

Výskyt vulgarismu (držte hubu!)

 

TROPY A FIGURY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU

Idealizace – od realistického pohledu na svět k romantické představě harmonického světa

Kontrast – sobectví, bezcitnost, přetvářka x vzájemná pomoc, obětavost, bezstarostný život v přepychu x hlad, chudoba.

Personifikace (nemoc se potloukala)

Metafora (bezedná pec)

Přirovnání (jako by mu klíny do srdce vráželi, tak bylo ubohému Vojtěchu…)

Hyperbola (všecko mu udělám)

Básnický přívlastek (dobré chuti)

Ironie („Vidíme, žebrotina, jaké to má štěstí)

 

 

 

 

1. LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT

KONTEXT AUTOROVY TVORBY

Božena Němcová (1820 – 1862)

Narodila se ve Vídni r. 1820 jako nemanželské dítě české služky Terezie Novotné a panského kočího, rakouského Němce Johanna Pinkla.

Rodiče uzavřeli sňatek po narození dítěte a přestěhovali se do Ratibořic u České Skalice, oba ve službách vévodkyně Kateřiny Zaháňské.

O skutečném původu Němcové se dodnes vedou četné spory. Helena Sobková ve své studii z r. 1997 Tajemství Barunky Panklové uvádí hypotézu doloženou mnoha fakty z archivů a korespondence, že Němcová se pravděpodobně narodila r. 1816 jako nemanželské dítě Dorothey Périgordové, nejmladší sestry vévodkyně Zaháňské, a hraběte Karla Clama – Martinice a manžely Panklovými byla osvojena.

Protože otec býval většinu roku s vévodkyní Zaháňskou na cestách a matka byla rovněž zaměstnána na zámku, starala se o vychování malé Barunky a jejich sourozenců babička, Magdaléna Novotná, prostá venkovská žena s bohatými životními zkušenostmi, moudrá a shovívavá. Vedle ní prožila Němcová několik šťastných let uprostřed krásné přírody v půvabném Ratibořickém údolí.

Školní vzdělání Němcové bylo nepatrné. Poměrně více získala v rodině zámeckého správce ve Chvalkovicích, kam ji rodiče dali na vychování.

V 17 letech byla z matčiny vůle provdána za mnohem staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce. Od počátku v tomto manželství nebyla šťastná. Němec byl člověk rázný, vlastenecky založený, ale pro svou mladší ženu až nadmíru drsný a Němcová ho příliš myšlenkově převyšovala. Pro spory s nadřízenými a pro své vlastenecké myšlení byl často předkládán z místa na místo a po neúspěšné revoluci v r. 1848 byl nakonec zbaven služby. Jeho žena ho na všechna místa provázela. Významné pro ni byly především pobyty v Praze, kde se octla v prostředí vlastenecké kulturní společnosti a snažila se proniknout do literatury, a na Chodsku a na Slovensku, kde poznávala lid, studovala lidové zvyky a sbírala pohádky a báchorky.

Němcová byla velmi chápavou, něžnou a starostlivou matkou svým 4 dětem. I když žila v nedostatku, snažila se jim zajistit co nejlepší vzdělání a kvůli jejich výchově byla s přísným manželem v častých sporech.

V době Bachova absolutismu žila rodina ve velké bídě, jen z literárních honorářů a podpor přátel. V této době se k rodinným a finančním problémům přidala i spisovatelčina nemoc, smrt jejího nejstaršího a velice milovaného syna Hynka i rozchod manželů.

Roku 1861 odjela Němcová do Litomyšle, kde nakladatel Augusta vydával její spisy. Byla zklamána jak špatnou úrovní vydávaného díla, tak i tím, že jí nakladatel nebyl ochoten vyplatit honorář.

Vánocích ji manžel odvezl těžce nemocnou do Prahy. Tady v lednu r. 1862 předčasně zemřela vyčerpaná bídou a tělesným i duševním strádáním.

Literární činnost Božena Němcová zahájila básnickou tvorbou. První žena spisovatelka, hlavní představitelka obrozenecké prózy. Autorka povídek z venkovského prostředí, sběratelka lidové slovesnosti a pohádek. Hlavní myšlenkou celého jejího díla je víra v člověka a jeho dobrotu, demokratická zásada rovnosti všech lidí, člověk je v zásadě dobrý a dobro a spravedlnost nakonec zvítězí.

Babička je nejznámější dílo BN. Jedná se o novelu, kterou napsala v době, kdy jí umíral syn. Autorka v něm zachycuje dění na venkově se všemi zvyky.

 

Díla:

Publicistická činnost – příspěvky do Květů a České včely

Obrazy z okolí domažlického – zobrazení života na Chodsku

Pohádky: Národní báchorky a pověsti (Sůl nad zlato), Slovenské pohádky a pověsti

Povídky: 15 povídek, jsou zidealizovaným obrazem venkova (Babička, V zámku a v podzámčí, Divá Bára, Karla, Pan učitel).

 

LITERÁRNÍ OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT

Počátky realismu v české literatuře (2. polovina 19. století)

Realismus ( z latinského realis = věcný, skutečný), můžeme chápat dvojím způsobem:

• Metoda zobrazování skutečnosti, jejíž podstatou je pravdivé a objektivní zobrazení reality
• Umělecký směr, který se zformoval v evropských literaturách ve 2. polovině 19. století

Prostupuje celými dějinami

V literatuře ji najdeme mj. například u Homéra, v období renesance ve snaze vytvářet určité lidské typy ( např. Cervantensův Don Quijote či Shakespearovi hrdinové) a také v klasicismu (např. Moliérův Lakomec).

Za zakladatele české realistické literatury 19. století je považován Karel Havlíček Borovský společně s Boženou Němcovou.

Označuje různé směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují věcnost, respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí a správné poznání věcí samých.

S prvky idealizace:

1. Zachycení skutečnosti
2. Hlavní hrdina je typický člověk
3. Charakter člověka se během děje vyvíjí a mění
4. Autor do děje nezasahuje
5. Kritika společenských nedostatků
6. Hlavní žánr je ROMÁN

 

Název	z latinského realis  = věcný, skutečný, jako ve skutečnosti
Časové zařazení	2. polovina 19. st.
Zobrazení skutečnosti	skutečnost zobrazuje pravdivě, přesně a všestranně
Autor	přistupuje k dílu nestranně =objektivně, stojí jakoby nad dílem, píše v tzv. er-formě (3.osobě č. j.)
Hrdina	je tzv. literární typ = osoba, na které autor soustředil vlastnosti typické pro určitou společenskou vrstvu, je dynamický= vyvíjí se
Žánry	převažuje próza – román, povídka a románový cyklus (trilogie – 3dílný román, tetralogie 4dílný, pentalogie-pětidílný)

 

DĚJ

Děj začíná na zámku, kam se přistěhuje pan Skočdopole se svou manželkou. S nimi přijíždí také četné služebnictvo, mezi nimi i mamzel Sára. Také se seznamujeme s Klárkou, Marjánkou, Kalinou a Jolim. Paní von Spingenfeld si na radu mazel Sáry pořídila Joliho podle vzoru paní baronky u které mamzel dříve sloužila. Sára měla za úkol se o Joliho starat, jak jen nejlépe dovedla. Musel být vždy pečlivě okoupaný a ustrojený, k jídlu míval to nejlepší maso na zámku a po jídle mu musela mamzel vždy utřít pečlivě pusu. Když bylo něco v nepořádku, byla mamzel od paní hned pokárána.

Ve druhé kapitole děj přeskakuje do podzámčí. Zde se seznamujeme s vdovou Karáskovou, která je nucena odejít spolu se svými dětmi od rodiny, kde bydlela, neboť se rozšířila zpráva o choleře. Když prochází kolem návsi, uvidí ji několik žen a hned si o ní začnou povídat: o tom, jak jí zemřel manžel na stavbě a jak chudák zůstala sama s dětmi. Také si povídali o tom, jak žije v bídě, že je na práci moc zesláblá a že není, kdo by ji živil. Po poledni došla Karásková až ke kříži na cestě a chtěla si odpočinout, neboť byla unavená putováním. Vojtěch mezitím běžel k zámku, aby sehnal nějaké jídlo. Po chvílí se vrátil s plnou náručí a ještě přinesl i nějaké peníze. Povídal matce, jak se to stalo, že na vrátnici mu dobrý pán dal trochu jídla a že potkal také Klárku, která mu dala peníze a řekla mu, že pro jídlo si může chodit každý den. Za peníze chtěl jít koupit mléko a všiml si, že Jozífek spí, ale matka poznala, že zemřel. Oba hlasitě naříkali, až je uslyšel krejčí Sýkora, který nedaleko vlastnil ovocný sad. Šel se podívat, co se stalo, a slíbil Karáskové, že může u nich bydlet. Jenže v noci onemocněla i Karásková a brzo ráno zemřela. Vojtěch byl nešťastný a Sýkora mu řekl, že může u nich zůstat, jako jeho syn. Zjistilo se, že Karásková zemřela na choleru a zpráva se velmi rychle rozkřikla po okolí. Nejvíce však z nemoci měla strach bohatá šlechta a proto hned k sobě volali doktora, ač normálně mu nadávali, že je hrubián, protože paním nikdy nepolíbal ruku. Mezitím na zámek přijíždí řada baronů a jiných pánů, aby se zúčastnila lovů. V tu dobu mamzel Sára poznává Jacquese, který je sluhou u jednoho barona. Sára se do něj zamiluje, ale Jacques svou lásku pouze předstírá a chce Sáru jen využít. Jednoho dne, když měla Sára na návštěvě u sebe Jacquese, zapomněla se nějak starat o Joliho, ale tomu se to nelíbilo a pootevřenými dveřmi utekl pryč. Najednou se po zámku rozkřiklo, že je v zahradě vzteklý pes a paní se sháněla po Jolim. Sára zjistila, že Joli utekl a tak ho všichni začali hledat. Když šel písař Kalina při hledání náhodou kolem vrátnice, spatřil tam Vojtěcha, jak drží Joliho v náručí. Vojtěch mu vyprávěl, jak si šel pro jídlo a jak uviděl Joliho a ochránil ho před tím druhým vzteklým psem. Kalina zavedl Vojtěcha i s Jolim k paní a ta si chtěla nechat Vojtěcha za odměnu ve svých službách. Vojtěch po dohodě s krejčím Sýkorou souhlasil. Jeho hlavním úkolem bylo starat se o psíka. Také poví pánovi, že se cholera šíří kvůli hladu a bídě a proto hodný pán Skočdopole nechá otevřít pro chudé sýpky. Po několika týdnech se cholera z města vytratí a vše se zase vrátí do starých kolejí. Sáře se však nelíbí, že se Vojtěch stará o Joliho, což byla její funkce. Jednoho dne se se Jacquesem radí o tom, jak přemluví paní, aby získala Jacquese do svých služeb a jak potom spolu odstraní Vojtěcha a po sléze i paní a pána von Springenfeld. Ovšem jak se tak bavili, ani se nevšimli, že je za dveřmi někdo poslouchá. Byla to paní von Springenfeld. Byla z toho tak vyděšená, že se z toho rozstonala a mamzel Sáru okamžitě propustila. Po zámku se rozkřikla nepravdivá zpráva o tom, že paní dostala choleru. Toho se začali bát všichni hosté a po různých výmluvách skoro všichni odjeli. Zůstali jen dva pánovi nejvěrnější přátelé. V době, kdy byla paní nemocná se o ni starala Klárka a Marjánka. Když se paní začala po několika týdnech pozvolna uzdravovat, dozvěděla se o vztahu Kaliny a Klárky. Slíbila jim, že jim vystrojí bohatou svatbu. Pan doktor doporučil paní von Springenfeld, aby až jí bude ještě lépe, odcestovala do teplých krajin, že se tam snáze uzdraví. Po nějakém čase už byla paní téměř zdravá a tak se chystala i s pánem odjet do Itálie. S sebou si vzala Marjánku jako svou komornou a klíčnicí ustanovila paní Sýkorovou – opatrovatelku Vojtěcha. Na zámku zůstal jen Vojtěch s Jolim, Klárka a pár sluhů. Příběh tímto odjezdem končí, ale povídka má doslov, kde se čtenář ptá autora, jak příběh dopadl. Paní von Springenfeld se z Itálie vrátila zdravá a Vojtěch začal studovat, aby se mohl stát doktorem.