Baroko v literatuře a umění
Baroko (z něm. Barok, fran. baroque = nepravidelný, z port. barroco = perla s kazem nebo po svém zakladateli, italském malíři F. Baroccim) se spojuje s Itálií 16. stol. Hlavním tématem doby je barokní rozpor. Ten řeší otázku víry a rozumu (rozpor mezi hmotou a duchem) a společenské vztahy. Člověku je jedinou oporou víra. Zvyšuje se úloha mysticismu a duchovna. Baroko je také reakcí na nesplněná očekávání renesance, naděje vkládané do člověka se zcela nenaplnily, života si užívali jen bohatí. Náboženská svoboda vedla k válkám, které zapříčinili chudnutí zemí a šíření nemocí.
Architektura – bohatá a nákladná výzdoba, vše se vlní, vše působí dojmem pohybu. Umění – zvýšená úloha světla a optické iluze drtícího prostoru. Zesiluje se kontrast paprsků a stínů. Zachycené postavy jsou v dynamicky působících polohách, jejich tváře jeví vnitřní napětí. Těla postav se vzpínají, napínají a brání neznámé síle.
Malířství – Rembrandt van Rijn – Diana, Noční hlídka, vlastní autoportrét, Sv. Matouš s andělem, Aristoteles přemýšlí nad Homérovou bystou, Vlastní rodina, Představenstvo soukenického cechu. Petr Paul Rubens – Únos dcer Leukippových, Venuše před zrcadlem, Klanění tří králů, Vztyčení kříže. Diego de Silva y Vélazquez – Filip IV., Don Fernando v loveckém, Kapitulace Bredy.
Sochařství – Gian Lorenzo Bernini – Ludovica Albertiniová, David.
Hudba – Johan Sebastian Bach, Georg Fridrich Händel.
Literatura – typická alegorie. Díla mají dva plány (reálno a skrytý text mezi řádky).
Španělsko
Jan z Kříže (vl. jm. Juan de Yepes y Alvarez)
Tereza z Ávily (vl. jm. Teresa de Cepeda y Ahumada)
mystická lyrika = alegorie; touha lidské duše po splynutí s bohem; prolínání lyriky a epiky; touha zamilované dívky nalézt ztraceného milence (dívka představuje lidskou duši, která chce na své životní pouti nalézt boží lásku)
Pedro Calderón de la Barca
- autor náboženských dramat a tragédií
Život je sen
- vrchol španělského barokního dramatu; život je iluze
Soudce zalamejský
- hrdinou je venkovský rychtář, jehož dcera je svedena kapitánem králova vojska; otec se chce pomstít; nutí kapitána, aby si vzal jeho dceru za ženu, aby nepřišla do hanby; po odmítnutí jej odsoudí k trestu smrti i bez králova svolení; král později rozsudek potvrdí
Itálie
Torquato Tasso
Osvobozený Jeruzalém
- epos o obléhání Jeruzaléma křižáckými vojsky
Anglie
John Milton
Ztracený ráj
- monumentální náboženský epos; z části filosofické dílo; styl obrazný, občas složitý; námětově vychází z Bible o vyhnání Adama a Evy z ráje; rozpory mezi dobrem a zlem
Německo
Hans Jakob Christoph von Grimmelshausen
Dobrodružný Simplicius Simplicissimus = Dobrodružství Simplicia Simplicissima
- líčí hrůzy a neštěstí třicetileté války očima prosťáčka; kritika lidských vztahů; hrdina nenalézá klidu mezi lidmi, a tak se uzavírá do vlastního nitra a stará se o spásu duše
České země
Roku 1620 dochází k bitvě na Bílé Hoře, což znamená totální útlum české literatury. Roku 1621 je na Staroměstském náměstí popraveno 27 českých pánů (členů stavovského odboje). Roku 1627 vydává Ferdinand II. Obnovené zřízení zemské v Čechách, v němž se značně omezovala práva stavů ve prospěch panovníka. Dále byl vydán zákaz hlásit se k jinému než katolickému náboženství (pokatoličťování), což přimělo mnohé k odchodu do emigrace. Roku 1648 končí třicetiletá válka uzavřením vestfálského míru. Bylo potvrzeno držení Čech v rukou Habsburků.
Malířství – Karel Škréta, Petr Brandl, Jan Kupecký.
Sochařství – Matyáš Bernard Braun – alegorie neřestí a ctností na Kuksu, Betlém. Ferdinand Maxmilián Brokoff – některé sochy na Karlově mostě.
Hudba – Jan Jakub Ryba, Šimon Brixi, Jiří Antonín Benda, Josef Mysliveček.
Exilová tvorba navazuje na předbělohorskou literaturu.
Pavel Stránský
O státě českém
- hájí předbělohorské poměry; dějepisný a zeměpisný popis předbělohorských Čech; napsáno pro poučení cizinců; psáno v latině
Pavel Skála ze Zhoře
Historie církevní
- psáno česky; dějiny nekatolických církví
Jan Ámos Komenský
- narodil se na jihovýchodní Moravě v českobratrské rodině (přesné místo narození – dohady); příjmení podle vesnice, z níž pocházel jeho otec; velice brzy osiřel; navštěvoval bratrské školy v Přerově a ve Strážnici; studoval i v zahraničí (Herbron, Heidelberg), kde se rozhodl, že vytvoří českou národní vědu; po bitvě na Bílé Hoře se věnoval více reformám ve výchově a výuce; po studiích působil jako učitel a kněz Jednoty bratrské (poslední biskup Jednoty bratrské) v Přerově a Fulneku; r. 1621 opouští Fulnek (ztráta části knihovny, manželky a dvou dětí); ukrývá se u bratrských šlechticů; po vyhlášení Obnoveného zřízení zemského opouští vlast a usazuje se v polském Lešně; na pozvání odjíždí do Anglie, aby tam realizoval akademii věd, která měla šířit do světa jednotné vzdělání; působil ve Švédsku, východním Prusku a v Uhrách; při požáru Lešna ztrácí část své práce (Poklad českého jazyka) a druhou ženu; odjíždí k přátelům do Amsterodamu, kde umírá; pochován je v Naardenu (museum, socha)
- období tvorby (do r. 1628)
- náboženské a filosofické spisy; vyjadřuje osobní a společenské rozpory
Listové do nebe
- sociální rozpory
Truchlivý
O poezii české
- usiluje o obrodu českého básnictví; vyžaduje náročnou poezii
Divadlo světa
- trosky ze zamýšlené encyklopedie
Poklad českého jazyka (Linguae Bohemicae thesaurus)
- shořel při požáru v Lešně
Labyrint světa a ráj srdce
- alegorické dílo; znázorňuje autorovu pouť světem, který je znázorněn jako město; zde si poutník vybírá své povolání v doprovodu průvodců; první průvodce je Všezvěd Všudybud (nese symbol lidské zvídavosti), který radí poutníkovi, aby se spokojil se vším a nasazuje mu uzdu; druhý průvodce je Mámení (symbol zvyku), které poutníkovi nasazuje růžové brýle, které však špatně doléhají, a tak poutník vidí pravý stav věcí; po shlédnutí všech zaměstnání konstatuje, že všude jsou nešvary způsobené lidmi, kteří by měli spíš dbát o svou duši a ne se zaobírat spoustou zbytečných věcí; nakonec se dostává ke královně Moudrosti, ale i zde nachází marnost; vnitřní hlas mu napovídá, aby uspokojení hledal ve svém srdci a v Bohu
- ostrá kritika sociálních poměrů; již ve své době velký ohlas
Kšaft umírající matky jednoty bratrské
- napsáno po uzavření vestfálského míru; loučí se s příslušníky JB, protože vidí, že je odsouzena k zániku; loučí se s celým národem a věří, že národ bude dědicem JB
- období tvorby (po r. 1628)
- díla výchovná a naučná; psána latinsky
Velká didaktika (Didactica magna)
- Komenský chtěl udělat z pedagogiky samostatný vědní obor; hledal zákony vychovatelské praxe; vytyčil požadavek vyučovat na nižším stupni základní školy v mateřském jazyce; žádal vzdělání jak pro chlapce, tak pro dívky, jak pro bohaté, tak pro chudé; základní škola pro všechny zdarma; vzdělání je důležité k vedení důstojného života; středem zájmu je žák, ne učitel; prosazoval názorné vyučování (pomůcky, příklady) – odstranění memorování; vyučování musí být snadné a poutavé; výuka musí být posloupná podle obtížnosti; látka výuky musí být zaměřena k využití v praktickém životě; prosazoval exkurze do výrobní sféry; vedle rozvíjení ducha chtěl rozvíjet i tělesné schopnosti
- rozdělil výchovu do 4 stupňů – 1. stupeň do 6 let (mateřská škola – výchova matky, chůvy, rodiny); 2. stupeň od 6 do 12 let (povinná školní výuka v národní škole); 3. stupeň od 12 do 18 let (latinské školy); 4. stupeň od 18 do 24 let (universitní vzdělání)
Informatorium školy mateřské
- význam předškolní výchovy; rozvíjení rozumové, estetické i tělesné stránky
Dveře jazyků otevřené = Brána jazyků otevřená = dokořán (Janua linguarum reserata)
- jazyková učebnice, malá encyklopedie
Svět v obrazech (Orbis pictus)
- původně učebnice latiny, ale později se stala vzorem pro všechny učebnice jazyků; užití ilustrací
Škola na jevišti (Schola ludus)
- využití divadla při výuce
Anděl míru
- toužil po mírovém soužití
alegorie (jinotaj) = obraz nebo děj (motiv, postava, událost) v literárním nebo výtvarném díle, mající kromě doslovného významu druhý, přenesený; představuje způsob nepřímého zobrazení obsahů (myšlenek nebo věcí), které nemají, nemohou nebo nesmějí být z nějakého důvodu vyjádřeny přímo
pansofická (vševědná) díla = plán vševědy – jen zlomky; vzdělání vyřeší problémy mezi lidmi
Domácí tvorbu tvoří dva proudy – tvorba oficiální pod patronátem Jezuitů (nevhodné knihy páleny), z čehož plyne tematická chudost (návrat životopisů svatých, legend, postil, duchovní lyriky, hrdinných eposů; národní literatura) a tvorba lidová a pololidová.
Duchovní poezie
Bedřich Bridel
- sbíral náboženskou lyriku
Co Bůh? Člověk?
- člověk je červ, Bůh je vše
Adam Václav Michna z Otradovic
- hudební skladatel, varhaník a hostinský; pocházel z Jindřichova Hradce; jeho písně měly velký ohlas mezi lidem
Česká mariánská muzika (, radostná i žalostná)
- píseň Chtíc aby spal – ukolébavka Panny Marie malému Ježíškovi
Světská poezie
Felix Kadlinský
Zdoroslavíček (v kratochvilném hájičku postavený)
- sborník upravených převzatých německých písní
Nauková literatura
Bohuslav Balbín
- učil na jezuitské koleji v Jičíně; nesmýšlel proti českému národu; věnoval se studiu české historie; poukazoval na germanizaci; trápil ho úpadek české literatury a kultury
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
- brání národní jazyk; toto dílo bylo vzorem v době NO
apologie = v antice obhajovací řeč na soudě; od počátku křesťanství obhajoba jednotlivých článků víry; v novověku osobní ospravedlnění, obhajoba jazyka, národa apod.
Puristická literatura
V důsledku úpadku jazyka se snaží různí autoři jazyk očistit od cizích slov – puristé. Přehnané snahy.
Václav Jan Rosa
Čechořečnost
Tvorba lidová a pololidová je blízká lidu. Někde známe i autory – většinou samoukové. Provozovala se spíše ve městech – jemné opovržení vesnickým lidem. Útvary pololidové tvorby jsou interludia (Václav František Kocmánek), písmácké paměti (František Jan Vavák) a kramářská (jarmareční) píseň.
interludium (mezihra) = krátká dějově nenáročná fraška, z venkovského prostředí určená městským divákům; zprvu řazeno mezi vážná díla, poté se vyčlenilo; provozováno o masopustech
písmácká literatura = paměti a kroniky zachycující ovzduší doby; i próza naučná a výchovná a někdy též poezie v tradici lidové písně, kramářské i duchovní; uplatňují se v baroku a dále v době NO
kramářská píseň = zpívala se na jarmarcích a na poutích a rozšiřovali ji potulní kramáři, kteří lidem rozdávali letáčky s texty písní; byly zpívány za doprovodu flašinetu a zpěvák nebo jeho pomocnice ukazovali hůlkou na jednotlivé výjevy na obrázcích, jejichž seriál byl vyvěšen na zdi; měla mnoho slok a zpívala o aktuální politické, vojenské a společenské události, různých pohromách, válkách, povodních, loupežných přepadeních, vraždách, hrůzostrašných historkách, milostných příbězích
Lidová tvorba je kolektivním výtvorem. Vznikala spontánně v prostředí lidu a byla mu také určena. Formovala se delší dobu. Žánrově i tematicky je bohatší (pranostika, pořekadlo, přísloví, ukolébavka, mýtus, hádanka, píseň, pohádka…). V této době byla velice oblíbená blanická pověst (blaničtí rytíři pomáhající české zemi), selský otčenáš (modlitby k Bohu, aby se žilo lépe) a lidová poezie (milostné písně, říkadla).
B) Typy slovníků
Uspořádávají a zpracovávají slovní zásobu.
Thesaurus = slovník zaznamenávající veškerou slovní zásobu jazyka všech dob (čeština takový slovník nemá).
Jejich obsah je řazen abecedně, zpětně nebo věcně (pojmově).
Slovníky překladové
Slovníky výkladové
Naučné (encyklopedické)
Výklad významu slova + širší poučení. Dělí se na všeoborové (Ottův slovník naučný) a specializované (Technický slovník).
Jazykové
Výklad významu slova (původ, výslovnost, mluvnické poučení, použití slova), např. Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovné češtiny.
Slovníky speciální
historické (Staročeský slovník), etymologické (o původu slov), nářeční, cizích slov, frazeologické, terminologické (názvoslovné), autorské, slangové, věcné a synonymické, frekvenční, ortografické (pravopisné) a ortoepické (výslovnostní), retrográdní (zpětné), slovníky vlastních jmen, obrazové