BALADICKÁ EPIKA V ČESKÉ LITERATUŘE 19. A 20. STOLETÍ
Balada je lyricko-epická báseň, jež v sobě zvláštním způsobem spojuje epiku,lyriku i drama. Líčí děj,který je obvykle smutný, ponurý, tragický, ale podává jej s hlubokým citovým,tj.lyrickým, zaujetím. S dramatem je spojuje spád a sevřenost děje, k čemuž často využívá dialogy.
Původně se slovem balada v Itálii označovala lidová taneční píseň milostného rázu, na jejím základě se vyvinula: italská balada (balata)- 14 veršů jako sonet, ale rozdělených do 2 slok
: francouzská (villonská) balada- 3 sloky o 7 až 12 verších a závěrečné
poslání
Balada v dnešním významu má svůj počátek ve Skotsku, kde je zpívali minstrelové (potulní pěvci) a líčili v nich příběhy z válek a starých mýtů. Odtud se balada dostala do Německa, kde ji ve své tvorbě využívali J.W.Goethe a F.Schiller. Přes Německo se tento žánr dostal i k nám, kde spolu s baladami lidovými (Osiřelo dítě) zapůsobil na rozvoj baladické tvorby u Čealakovského, Erbena nebo Nerudy.
Romanticky fantastické náměty postupně v české baladě vytlačuje tamatika sociální => sociální balady u Bezruče nebo Wolkera.
Přeneseně se někdy hovoří i o baladicky laděné próze.
Česká umělá balada:
1.byl TOMAN A LESNÍ PANNA od LADISLAVA ČELAKOVSKÉHO z OHLASU PÍSNÍ ČESKÝCH
K.J.ERBEN = KYTICE (Kytice pověstí národních)
– využil látek lidové slovesnosti k uměleckému přepracování, základním motivem je motiv viny
a trestu, konflikty vznikají porušením základních lidských vztahů
– sbírka má složku: pohanskou
: mýtickou (víra v nadosobní lidský řád, skutečnost, že po vině nutně
následuje trest)
: křesťanskou (přesvědčení o moci lásky, pokání a odpuštění)
– náměty z prastarých bájí, jsou nadčasové, víra v nadosobní řád
– kromě nadosobního řádu Erben ještě vyzdvihuje lásku a odpuštění, kterého lze dosáhnout
pokáním (křesťanské motivy)
– člověk se nemá bouřit proti osudu a spol.zákonům – ne vzpoura (viz u Máchy motiv
loupežníka), ale pokání, protipól Máchova Máje
Význam: vytvořil velkolepý obraz života a kultury Slovanů, Kytice je mistrovským dílem
s vysokou jazykovou i obsahovou hodnotou, inspiroval mnohé literáty, výtvarníky a
hudebníky
KYTICE, POKLAD, SVATEBNÍ KOŠILE, POLEDNICE, ZLATÝ KOLOVRAT, ŠTĚDRÝ DEN, HOLOUBEK, ZÁHOŘOVO LOŽE, VODNÍK, VRBA, LILIE, DCEŘINA KLETBA
JAN NERUDA = BALADY A ROMANCE
– básně jsou blízké české národní tradici, humorné
– příběhy- novozákonné, historické, anekdotické, revolučně sociální
– dotýkají se 3 okruhů: obecně lidských vztahů
: českého národního charakteru
: aktualizovaných příběhů biblických a legendárních
– volné zacházení s označením balada a romance – veselý námět je
zpracován v baladě a naopak (Romance o Karlu IV., Romance
Helgolandská)
= KNIHY VERŠŮ – rozdělena do 3 oddílů:
- a) verše epické – sociální balady (Dědova mísa, Před fortnou milosrdných)
- b) verše lyrické – věnoval je 3 lidem- otci, matičce a Anně
- c) verše příležitostné – Vším jsem byl rád
JAROSLAV VRCHLICKÝ = SELSKÉ BALADY (obraz selských povstání proti feudálům
„Lorecký ze Lkouše“)
PETR BEZRUČ = SLEZSKÉ PÍSNĚ
– obraz národnostního a sociálního útisku slezského lidu
– původně vycházely v časopise Čas, později jako Slezské písně, výzva ke
vzpouře, vytvoření mýtu o vzdoru a revoltě slezského lidu
– užití alegorie – báseň: Červený květ = symbol vzpoury, i přímého pojmenování
(Kantor Halfar, Maryčka Magdonova – konkrétní tragické osudy – nový
typ soc. balady)
– intimní lyrika – báseň: Labutinka
– styl – mísení dokumentárnosti i dramatičnosti, realistického regionálního svědectví a
symbolistických vizí, ironie, pamfletické útočnosti, revolty a provokace, vlastenectví
a soc. motivů
– jazyk – využití vzrušených otázek a kontrastů, dramatičnost a výrazová hutnost,
dialogická přímá řeč, dialektismy, pravidelný písňový rytmus, hyperbola, paralelismus
MARYČKA MAGDÓNOVA – osiřelá dívka,starající se o své mladší sourozence, spáchá
sebevraždu, když ji četník odvádí za to, že krade dříví
v panském lese
KANTOR HALFAR – vesnický učitel pro svou věrnost češtině nikdy nedostal místo – až
v hrobě
JIŘÍ WOLKER = TĚŽKÁ HODINA
– psána v duchu proletářské poezie, Wolker se odklání od poezie okouzlení a soucitu se
světem k poezii, která volá po revoluční změně světa – tento přerod v osobní rovině
nejlépe charakterizuje titulní báseň Těžká hodina – je dobou přerodu chlapce
v muže, místo chlapeckého snění, mužská práce, která vytváří skutečné hodnoty a
pomáhá zlepšit svět
– jádro sbírky tvoří sociální balady: BALADA O NENAROZENÉM DÍTĚTI
BALADA O SNU
BALADA O OČÍCH TOPIČOVÝCH
Baladická próza:
IVAN OLBRACHT=NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK
– vesnice Koločava na konci 1.sv.války, vojenský zběh Nikola Šuhaj, pronásledovaný
četníky, touží po svobodném životě a po své milé Eržice, okolnosti jej nutí
k loupežím, je nucen skrývat se, prostí lidé ho podporují, ale nakonec umírá zradou
kamarádů (šuhajský mýtus, legenda o nezranitelném hrdinovi) – film V.Sús 1978
VLADISLAV VANČURA=MARKÉTA LAZAROVÁ
– děj je ve středověku, ale spíše román milostný – láska Markéty a loupežníka
Mikuláše Kozlíka – než historický
– polemika se současností- lidé drsní, ale opravdoví jsou vzorem pro soudobé šedivé a
monotónní maloměšťáctví (zfilmováno: Vláčil 1967)
KAREL ČAPEK=HORDUBAL
JOSEF ČAPEK=VE STÍNU KAPRADINY
– příběh dvou pytláků, vrahů hajného, marně prchajících před pronásledovateli
JARMILA GLAZAROVÁ=ADVENT
– Františka se pro zajištění nemanželského syna provdá za gazdu Podešvu, ovšem
jednou manžela najde na seníku s milenkou, služkou Rozinou, hodí po nich lucernou a
milenci umírají v požáru (děj zasazen do 1 noci)