Babička – Božena Němcová

 

Božena Němcová

• vlastním jménem Barbora Panklová

1. verze:

• ve Vídni 1820, matka česká služka Terezie Novotná, otec panský kočí (rakouský Němec)

2. verze

• ve Vídni 1817,18, Panklovi byli její adoptivní rodiče, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou Dorothey (nevlastní sestry kněžny Kateřiny Zaháňské) a Clama Martinice
• dětství prožila v Ratibořicích
• její babička Marie Magdalena Novotná (měla na ni velký vliv)
• odešla na vychování do rodiny hospodářského správce Hocha do Chvalkovic
• v sedmnácti nátlakem své matky byla provdána za úředníka Josefa Němce, (dvakrát starší než Němcová), hodně se stěhovali, manželství nebylo šťastné
• 1845 se seznámila v Praze s Pražskou vlasteneckou společností a předními českými spisovateli -> vliv na ni měl básník Václav Bolemír Nebeský -> pod jeho vlivem zahájila svou literární činnost psaním básní
• pobývala na Domažlicku (Chodsko), kde poznávala venkovský život, studovala lidové zvyky, tradice a pověsti -> Obrazy z okolí Domažlicka
• podnikla 3 cesty na Slovensko
• mnoho milenců → často se stěhovali – Chodsko, Praha, Litomyšl, Slovensko
• v 50. letech nejtěžší období – nedostatek financí, nešťastné manželství, smrt nejstaršího syna Hynka, v těchto letech začala psát Babičku
• 2 důvody napsání: 1. útěk od reality do světa vzpomínek, 2. na přání přátel, aby zachytila zvyky tradice venkovského života
• leden 1862 nemoc → zhoršení špatným a nekvalitním vydáním babičky -> smrt
• považována za zakladatelku novodobé české prózy.

  Pozdější próza románového charakteru.
  Pohorská vesnice
  • Chudí lidé – zaujímají širší záběr dobového společenského života.

VRSTEVNÍCI
• 1851 – 59 doba tzv. bachovského absolutismu – doba cenzury
• položila trnovou korunu na hrob K. H. Borovského (+1856) -symbol mučednictví (za své psáni byl ve vyhnanství)
• znala se s mnoha soudobými literáty a známými osobnostmi
– F. Palacký, P. J. Šafařík, F. L. Čelakovský, J. K. Tyl, K. H. Borovský, J. V. Frič
• jedna z prvních velkých českých spisovatelek, B. N. symbolem silné emancipované ženy
setkala se i s dalšími čes. spisovatelkami – sestrami Rottovými – Sofie Podlipská, Karolína Světlá
• Božena Němcová se stala inspirací pro pozdější generaci umělců, např. Halase, Dyka, Seiferta“.

 

Nakladatelství: Československý spisovatel 1984, Praha

Počet stran: 464

Literární druh: Epika (prolínání s lyrikou- dlouhé popisné části)

Literární forma: Próza

Literární žánr: Povídka

Literární směr:

• z období realismu
• prolínáno romantismem

Realismus:

• pravdivé zachycení skutečnosti (B. Němcová má díla ale velice idealizovaná)
• studium nitra člověka, zobrazení každodenního života
• hrdina se během díla vyvíjí – ovlivněn dobou a společností
• studium společnosti
• hlavní žánry: román, povídka, drama

Romantismus:

• touha po svobodě a uplatnění
• přiklánění se k přírodě, historii a fantazii
• hlavní hrdina je ztotožňován s autorem
• protispolečenské skutky
• často téma nešťastné lásky

 

Hlavní postavy:

Babička – vykreslena jako ideální žena s ochotou pomáhat všem okolo, nábožensky založená, prostá, moudrá, velmi zkušená, vždy laskavá, obětavá, starostlivá, pracovitá, dodržuje všechny tradice a své zásady, vnímá sociální rozdíly mezi venkovským prostředím a panským světem, vlastenecké cítění, v knize má výchovnou funkci.

Barunka – nejmilejší babiččina vnučka, hodná, milá, poslušná, láskyplná
Terezka – dcera babičky, dobrá žena a hospodyňka, milující manželka a matka
Johanka – mladší dcera babičky, žije u tety v cizině, s babičkou si posílá listy, vdá se za Chorvata Jiřího

Jan, Vilém, Adélka – vnoučata babičky, dobře vychováni, hodní, babičku milovali a poslouchali
pan Prošek – manžel Terezky, dobrý otec, milující manžel, pracoval u kněžny, hodný

kněžna – oblíbila si babičku pro její moudrost, Hortensii miluje jako dceru, dobré srdce, spravedlivá, předobrazem jí byla skutečná kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská
Hortensie – schovanka kněžny, přátelí s vnoučaty babičky, šťastně se zamilovala, zemřela po porodu

Viktorka – z nenaplněné lásky a smrti dítěte se zbláznila, žila v jeskyni, byla milá, bála se lidí, o jídlo žebrala na statku (zamiluje se do vojáka a otěhotní, ale voják nejspíš zahyne, Viktorka se pomate a hodí své dítě do řeky; symbolický hrob bláznivé Viktorky se nachází v Červeném Kostelci, kde Božena Němcová žila od září 1837 do dubna 1838)

Kristla, komtesa Hortenzie, Viktorka, Míla – osoby, u kterých šlo o milostný poměr a kterým babička pomohla

mlynář, myslivec a další lidé, u kterých bylo popisováno jejich řemeslo, způsoby života atd., mlynář žije kousek od domu paní Proškové

Hlavní téma:

dobrota lidí, skromnost, lidskost

 

Hlavní myšlenka:

Autorka chce ukázat harmonický život prostých lidí na venkově. Vyjadřuje svůj názor na život a jsou zde výrazné protiklady. Podobně jako v Zámku a podzámčí autorka hodně idealizuje. Cokoliv na co si babička vzpomene, kněžna splní a dobrý skutek vykonaný kněžnou vyznívá jako dobro babiččino.

 

Prostředí a čas:

Povídka se odehrává v 1. polovině 19. století v Ratibořicích na Starém bělidle a v okolních vesnicích.

 

Děj:

Dílo zachycuje autorčiny vzpomínky na dětství, prožité v Ratibořickém údolí na Náchodsku.
Centrem vyprávění je osobnost prosté, ale velice moudré a laskavé venkovské ženy, které si celé její okolí velice váží. Němcová v knize zřetelně dává najevo, jak moc milovala svoji babičku a jak si dříve děti vážily svých příbuzných.

Děj se rozvíjí od babiččina příchodu na Staré bělidlo, kam přijela za svými vnoučaty dožít svůj život a zachycuje každodenní události v rodině Proškových a celém okolí až do chvíle její smrti. Celá kniha je obrazem českého venkova poloviny 19. století.

 

Babička žila v pohorské vesnici Osečnice na slezských hranicích. Měla syna a dvě dcery. Jednoho dne obdržela od starší z dcer (od Terezie, nazývána Terezka) dopis, ve kterém jí dcera psala, že její muž Jan, který dříve sloužil ve Vídni, byl přeložen do Čech na panství jakési kněžny Kateřiny Zaháňské. Zvala babičku, aby se k nim navždy odstěhovala. Babička nevěděla, co má udělat. Nechtěla opustit svoji vesničku a přátele, ale zároveň chtěla vidět svoji dceru a poznat svá vnoučata, která doposud ještě neviděla.Nakonec odepsala, že přijede. Babičku všichni, zejména děti (Barunka, Vilímek, Jan, Adélka), netrpělivě očekávali. Děti se dohadovaly, jak ta jejich babička asi vypadá. Když přijela, měli všichni velkou radost a Barunka s ostatními z ní nemohli oči spustit. Připadala jim krásná, ale děti nevěděly, proč má tak šedivé vlasy, málo zubů, scvrklé ruce. To jim ovšem babička vysvětlila.

 

Babička se svými vnoučaty chodívávala na procházky, vyprávěla jim různé příběhy a modlila se s nimi i za ně. Babička si zvykla na nový dům na Starém bělidle, ale scházela jí práce, proto předla len a krmila drůbež. Ve vsi ji měli všichni brzo rád. Rodina Proškova (ve skutečnosti Panklova) měla i jiné přátelé. Byl to například myslivec a mlynář. Babička učila děti tradicím, apod. Chodila s nimi na procházky po okolí apod. Když děti vyrostly, museli začít chodit do školy.

 

Jednou na procházce se setkala s dětmi s kněžnou a darovali jí košík jahod, které nasbírali. Kněžna jim řekla, aby dalšího dne přišla babička i s dětmi do zámku. Babička tak učinila, kněžna si s ní povídala, nechávala si vypravovat. Babička už dříve hodně vypravovala (např. o svém milém Jiříkovi, s kterým vojnu přežila, a po jeho smrti ji jeho nejlepší přítel zaopatřil a ona navrátila se domů; dále o setkání s císařem Josefem apod.). Děti si zatím šly hrát se slečnou Hortensií, kněžninou schovankou. Kněžna si babičku také oblíbila, a viděla v ní osobu čistého srdce a moudrosti, od které si ráda nechá poradit.

 

Samotná epizoda

Ve vsi bylo jedno, dříve krásné, děvče. Jmenovala se Viktorka, byla dcerou sedláka ze Žernova. Zamiloval si ji jeden hoch z vedlejší vsi, ale do vesnice přijeli myslivci a jeden z nich ji začal pronásledovat.

Viktorka se z toho pomátla, běhala po lesích, nemluvila s lidmi, jen zpívala u splavu, snad svému dítěti, které tam utopila. Jednoho dne přišla bouře a Viktorku zasáhl blesk.

 

Babička si krom jiných oblíbila také dívku jménem Kristla, hospodské děvče. Děvče bylo zamilované do Jakuba Míly, kterému se avšak (kvůli nenávisti správce, a podlosti rychtářovi dcery Lucie) nepodařilo získat služku na panství a byl naverbován na vojnu. Nešťastné lásce Kristy a Míly dopomohla ke štěstí babička, přímluvou u paní kněžny, která vše zařídila tak, aby se Jakub mohl do vesnice navrátit a mohl si svou milou vzít. Babička si oblíbila i komtesu Hortensii, jež krásně malovala a ke konci namalovala děti a tajně i babičku.Babička jí nenápadným zmíněním o lásce k malíři dopomohla k tomu, aby jí za něj kněžna provdala.

 

Kristla se vdala za svého milého Mílu. Za několik týdnů se na Starém bělidle lidé dozvěděli, že se slečna Hortensie bude vdávat za italského malíře. Všichni jí to přáli, ale komtesa rok po svatbě zemřela. Zanechala po sobě malého synka, kterého si k sobě vzala na výchovu paní kněžna.

 

Konec knihy: Nikdo by neřekl, jak Proškovic babička zestárla. Říkala, že zde bude po stejnou dobu, jako stará jabloň na zahradě. Jednoho roku už jabloň neplodila a byla spálena. Na jaře začala kašlat i babička a nemohla už ani chodit do kostela. Proto poslala na všechny strany dopisy, aby k nim přijeli. Za několik dní babička zemřela. Všichni lidé, kteří ji znali, plakali, protože ji měli velice rádi.
Když se konal babiččin pohřeb, hleděla kněžna Zaháňská z okna, vzdychla a zašeptala: „Šťastná to žena!“

Jazyk

• spisovná stará čeština (odpovídající době) – staročeština
• velký vliv nářeční z východních Čech
• lidový způsob vypravovaní, lidová slova
• zastarale prvky jazyka – přechodníky
• mnoho přísloví a pořekadel, rčení

 

• přívlastky a přirovnání
• občas se zde vyskytují metafory (pod stromy nastlané měkounké podušky)
• jinak ovšem užívá převážně přímých pojmenování, užívá i odborné výrazy (lilium, martagon…),
• vyskytují se zde četné archaismy (omšelý, děvečka, kury,) a historismy (fěrtoch, mezulánka)
• velmi dobré a podrobné popisy.

 

Tématický plán:

• tématem je venkovská próza, babička, lidové tradice a zvyky…
• zvyky: velikonoční (sběr bylin a květin na věnečky božího těla), pouťové slavnosti, svátek všech svatých, adventní a vánoční zvyky, popsány zvyky pečení chleba, i zvyky nedělní (Také drobné denní zvyky, např svícení hromičkou při bouřce, nabídnutí chleba se solí při příchodu návštěvy….

KOMPOZICE

• Hodně popisů, dlouhá souvětí, přímé řeči, přívlastky a přirovnání
• kompoziční postup: chronologický, rámcový, retrospektivní (občas retrospektiva – postavy vzpomínají na minulost a vypráví o ní)

 

• Často využívá přímých řečí – když babička vypráví
• er-forma (když babička vypráví tak ich-forma)
• gradace děje – děj se postupně vyvíjí (graduje) – zvyšuje se napětí
• 18 kapitol, 2 hlavní dějová pásma
  – nejednotný děj – řada obrazů z venkovského života, spjatý s ústřední postavou
  – kompozice: dvě dějová pásma
  A) příjezd babičky, Staré bělidlo, a okolí, hosté
  B) od 8. kapitoly rámec: rok na Starém bělidle (rok na vsi), obraz života ve všech ročních obdobích, zvyky svátky

– prolog – vzpomínka ba babičku, její oslovení
– epilog – poslední dny babiččina života, pohřeb
– epizoda – příběh Viktorčin

CITACE: „Pánbůh by mne, starou ženu, trestat musel, kdybych se chtěla chytat světa. Pro mne takové novoty nejsou, starý můj ro-zum by se do toho nehodil“
„Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem!“

Názvy (případně obsahy) dalších autorčiných děl:

V zámku a podzámčí – sociální rozdíly

Karla

Divá Bára – povídka, kterou Němcová napsala zhruba rok po napsání Babičky. Vypráví příběh venkovské dívky, které její okolí přezdívá „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že dobrota srdce a ryzí povaha člověka nesouvisí ani s jeho vzhledem, ani se společenským postavením.

Hodnocení:

Babička je kniha, která pohladí po duši. Je čtivá, bohatá na děj a každý se do ní lehce začte. Čtenář z ní vycítí lásku k vlasti. Babička je popisována jako milá, vlídná a láskyplná stařenka bez chyb, a proto kniha v dnešní době působí pohádkově. Svou moudrostí a upřímností dokázala v knize zaujmout i kněžnu. Díky tomu, že bydlím kousek od Babiččina údolí, a o letních prázdninách mám brigádu v Rudrově mlýně, toho o životech postav BABIČKY a okolí hodně vím. Což přispělo, i k mému rozhodnutí si tuto knihu vybrat. Mnohdy si připadám jako Barunka, jelikož jsem v tomto okolí doma.