APOLLÓNSKÝ A DIONÝSOVSKÝ ASPEKT V LITERATUŘE
1.
Apollónský aspekt = klidný, jasný, harmonický, soulad prvků; představitelem může být malíř, sochař, epický básník
– podle řeckého boha světla a slunce Apollóna – původce harmonie
– typ založený na rozumové jasnosti, uměřenosti a vznešenosti
Dionýsovský aspekt = ztělesňuje živel tajemný, iracionální, vášnivý; představitelem může být hudebník, tanečník, herec, lyrický básník
– podle řeckého boha vína Dionýsa
– spočívá v iracionálním, smyslově opojném, disharmonickém pojetí tvorby
Toto rozdělení je Nietzscheova filozofická koncepce dvou typů kultury a dvou typů lidského přístupu ke světu.
-> rozum a cit – principy, které jsou pro lit. a její vývoj určující. Rozum je negací citu.
Existují období, která upřednostňují racionální uvažování a v nichž tedy rozum vítězí nad citem. Naopak někdy se lidé zase řídili svými city a rozum se dostal do pozadí.
- ANI ROZUM ANI CIT
Antika a renesance jsou takovými obdobími, kdy se neupřednostňoval ani rozum ani cit. Tyto pojmy tedy nejsou pro lit. té doby důležité. Díla vzniklá v této době jsou obsahově rozmanitá a různorodá, a proto někdy zvítězil cit (např. Antigona pohřbí svého bratra) a někdy zase rozum (např. obětování Ifigénie).
- DURAZ NA CIT
je charakteristický pro středověk, baroko, romantismus a některé moderní směry.
Ve středověku se vytváří dogmata, jejichž základ je nezpochybnitelný – člověk v ně věří, ale rozumově o nich neuvažuje. Souvisí to s křesťanstvím a s vírou.
Také v baroku je v popředí cit a to kvůli nedůvěře v rozum (šok ze 30leté války). Pro baroko je typický kontrast, smyslovost, dynamičnost, zdobnost. V obou těchto obdobích vítězila láska k Bohu.
– představitelé: Torquato Tasso Osvobozený Jeruzalém, J.Milton Ztracený ráj, Bohuslav Balbín Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého, A.Michna z Otradovic Loutna česká
Preromantismus – zdůrazňuje citové hodnoty prostého člověka
– lit. tohoto období zobrazuje ideální svět a prostředí, odlišné od přítomnosti, a proto od soudobé civilizace utíká do vzdálené minulosti (hlavně do středověku, kt. si idealizovali) nebo do exotického prostředí dalekých krajů, hlavně orientálních
– ideálním prostředím bývá romantikům přírodní svět neporušený civilizací
– vrchol v německé lit. – Goethe (Utrpení mladého Werthera, Faust), F.Schiller (Loupežníci, Valdštejn)
Romantismus – 20.a30. léta 19.stol.
– rozpor mezi rozumem a citem, vítězí láska k člověku
– hrdina je nešťastný, nespokojený, nevyvíjí se; žena jako hrdinka – pouze objekt lásky, autora nezajímají její pocity
– subjektivní přístup ke skutečnosti
– hl. lyricko-epická báseň, eposy
– představitelé: G.G.Byron Childe Haroldova pouť, Percy Bysshe Shelley Odpoutaný Prometheus, W.Scott, V.Hugo, Stendhal, A.S.Puškin, M.J.Lermontov, K.H.Mácha, J.K.Tyl, K.J.Erben
Z moderních lit. směrů, které jsou ovlivněny iracionálními principy, jmenujme např.:
symbolismus – vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ -> rozvoj básnické obraznosti)
– důraz na hudebnost verše, volný verš, podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
– Ch.Baudelaire, P.Verlaine, A.Rimbaud, S.Mallarmé, O.Březina
impresionismus – sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle
– potlačení rozumové účasti na obsahu
– volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
– P.Verlaine, A.Sova, F.Šrámek
dekadence – zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem
– únik básníků z reálného světa do světa snů, k mystice
– P.Verlaine, O.Wilde, K.Hlaváček, J.Karásek ze Lvovic
surrealismus – nadrealismus; zakladatel André Breton
– vyjádření bezprostředních dojmů, fantazie a snu; psychický automatismus (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran)
– V.Nezval
expresionismus – vyjádření obavy o osud člověka, vyjádření duševních pocitů – děsu, hrůzy z násilí
– Lev Blatný, L.Klíma, J.Weis
- DURAZ NA ROZUM
Na racionálních principech staví tyto směry – klasicismus, osvícenství, realismus a některé mod. směry.
Klasicismus – hl. ve Francii, základem zde bylo pojetí člověka a rozum. Proti mysticismu baroka požadoval klasicismus rozumovou kázeň, krásu spatřoval v pravdě, kt. byla určena.
– lit. byla rozdělena na vysokou (óda, epos, tragédie -> měly zobrazovat život vysokých vrstev, náměty většinou z antických dějin nebo mytologie) a nízkou (komedie -> jen zde se směly objevovat i postavy neurozené, náměty ze současnosti), přísně od sebe měly být odděleny komika a tragičnost
– klasické drama dodržovalo tři jednoty: jednotu času (vylíčený příběh se musel odehrát během 24 hodin), místa (musel se odehrát na jediném místě) a děje (zaměření k jednomu ději vylučovalo odbočky a vedlejší děje)
– pravidla klasicismus zformuloval Nicolas Boileau
– přednost rozumu před citem, kolektivu před individualismem
– představitelé: tragédie – Pierre Corneille Cid, Jean Racine Faidra; satira a komedie – Jean de La Fontaine Bajky, Moliere (Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Zdravý nemocný)
Osvícenství – je založeno na fil. směru racionalismu
– osvícenci kritizují vládnoucí řád, církev, hlásají právo člověka na svobodný život a rozhodování
– důvěra v rozum jim dodává přesvědčení o neustálém pokroku
– mysleli si, že čím víc získají informací o světě (biologie, chemie, fyzika), tím lépe ho poznají -> encyklopedisté: Denis Diderot
– představitelé: Voltaire (Candide, Prosťáček, autor směšnohrdinského eposu – parodie na epos hrdinský), Daniel Defoe Robinson Crusoe, Henry Fielding, Jonathan Swift Gulliverovy cesty
Realismus – pokus o objektivní zachycení skutečnosti, zobrazování života současného člověka, zejm. z nižších vrstev, realismus chce spodobnit průměrného člověka a sledovat ho ve vývoji, zachytit životní prostředí
– souvisel s fil. směrem pozitivismem (vršil určitá fakta)
– rozvoj moderních vědních oborů, fyziky, chemie
– soc. konflikt (Zola Germinal), společ. konflikt (Tolstoj Anna Kareninová)
– ženy hrdinky, hrdina prochází vývojem -> román, spousta popisů (chce nás seznámit s prostředím), psychologie postav, jazyk – nářečí -autentičnost Maryša
– nevzniká humoristický román, protože kritizovali společnost, kt. se jim nelíbila; pouze Kronika Piskwickova klubu
– představitelé: Ch.Dickens, H.de Balzac (Otec Goriot, Evženie Grandetová), G.Flaubert, E.Zola, Gončarov, Tolstoj, Dostojevskij, H.Ibsen, K.V.Rais, T.Nováková, bratři Mrštíkové
Moderní lit. směry s racionálními principy jsou např.:
futurismus do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život
– obraz světa v pohybu, osvobození slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu + odstraněna interpunkce
– F.T.Marinetti, Majakovskij
kubismus – v malířství P.Picasso
pozitivismus – lit. se zabývala problematikou těžkého života vesnického člověka, emancipací žen, asimilací národnostních menšin, zejm. Židů
– H.Sienkiewicz
civilismus – obraz technických vymožeností, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce
– W.Whitman, S.K.Neumann