Antická literatura
- ŘECKO
- přelom 3. a 2. tis.př.n.l. – příchod řeckých kmenů
- příznivé podmínky – ze severu hory-ochrana před vpádem jiných kmenů, z jihu moře-styk s vyspělými kulturami
- rychlý rozvoj vlastních kulturních tradic; vytvoření osobité kultury, která později ovlivnila rozvoj evropské kultury
3 období řecké antické literatury:
- archaické(8.-6.st.př.n.l.)-rozvoj ústní lidové epiky-mýty
- klasické(500–300př.n.l.)
- helénistické(od 300 př.n.l.)
EPIKA
Homér – eposy (8.st.př.n.l.)
- využil tradice ústní epiky-vyprávění o bojích dávných řeckých kmenů
- námět souvisí s vyprávěním o válce Trójské
- Ilias – skutečné události; boj Řeků proti Tróji-1200 př.n.l.; líčí se závěr boje; Paris-syn trojského krále Priama, odloudil ženu spartskému králi Meneláovi, ten vyzval všechny řecké vládce k boji proti Tróji. 9 let boje-úspěšné, 10. –rozhodující; Achilles-porazil Hektora; na konci lest-dřevěný kůň(vymyslel Odysseus); Trója podlehla
- Odyssea – ithacký král Odysseus (lstivý, důvtipný) se vrací domů, mnoho ler bloudí po moři a zažije mnohá dobrodružství. Kyklop Polyfemos uvěznil Odyssea a jeho družinu v jeskyni a některé zabil; Odysseus obra opil a ve spánku oslepil, družina utekla se stádem beranů; konec: vrací se na ithaku, kde na něj čeká věrná Penelopé a syn Telemachos
Homérovy eposy zachycují dětský věk lidské civilizace:
- jednoduché povahy postav; vztahy mezi lidmi-prosté, otevřené
- duševní hnutí líčena v přímých projevech
- bohové-podobní lidem, nedostatky, slabosti; s lidmi v úzkém kontaktu; negativní věc-osud, který nemohou prohlédnout
Hésiodos (8.-7.st.př.n.l)
- přechod od epiky k lyrice
- forma eposu spojená s naučením; didaktický epos
- souvislost s pracujícím lidem-„básník otroků“;vážil si práce a lidské pracovitosti
Ezop (6.st.př.n.l.)
- bajky(vyprávění o zvířatech s lidskými vlastnostmi)
- otrok, mrzák, prošel mnoha zeměmi; moudrost
- zabit lstí kněžích, pomstěn a oslaven bohem Apollónem
LYRIKA
- vznik souvisí s vývojem řecké společnosti v 7. a 6.stol. př.n.l.- rozpad rodové společnosti
- změna názorů na svět; vymanění člověka ze závislosti na mýtech, rozumové pochopení světa – filozofie
- člověk už nežije v uzavřené pospolitosti a uvědomuje si svou vlastní individualitu, prožívá silněji svůj osobní život è vlastní postoj k událostem è vznik lyriky
lyrika zpívaná =monodie =jednohlasý zpěv s instrument. doprovodem
Alkáios (7.-6.st.př.n.l.)
- voják, žoldnéř
- milostné a pijácké písničky
Sapfó (7.-6.st.př.n.l.)
- ostrov Lesbos, dům múz – výchova mladých dívek k službě bohům a umění
- milostná lyrika(dochovaly se jen zbytky)
anakreontika
Anakreón (6.st.př.n.l.)
- nevyjadřoval hluboké city; poezie-vtipná hra
- témata: láska, víno, přátelství, radost, lehkomyslnost;
lyrika oslavná
- určená pro sborový zpěv, ódy: oslava něčeho krásného, vznešeného(vlast, láska…)
- patetický tón
Pindaros (6.-5.st.př.n.l.)
DRAMA
6.-5.st.př.n.l.
- souvisí s vytvořením městských států-demokracie
- rozvoj lidské osobnosti-svobodný občan; ideál-harmonická osobnost žijící v souladu se zájmy kolektivu; důležité-činy, které prokazuje obci
- vznik divadla – vyvinulo se z her hraných na oslavu boha Dionýsa(konec března)
- amfiteatr; pravidelně-divadelní slavnosti, pořadatel: stát; režie a hlavní role: autor
tragedie-„píseň kozlů“; hrdina v kritickém postavení-nerovný boj s vnějšími i vnitřními silami; často podléhá, ale mravní vítězství
- mluvené slovo, zpěv, tanec; chór, který komentuje děj
- herci-muži:masky a bohatá roucha
námět: známý mýtus, zaměření na dobové problémy
komedie-humorným způsobem zobrazuje, co je v životě směšné; vysmívá se některým jevům ve společnosti a záporným charakterům
Aischillos (525–456)
- 90 tragedií, dochovalo se 7
- Peršané-tragedie postavená na kontrastu; proti sobě-masy Peršanů hnaných před veliteli, cíl.dobyvačný; Athéňané-malý počet, bez vůdce, vědí, že nechtějí ztratit svobodu
- názor: každému národu je určena míra a její překročení vyvolá hněv bohů a trest
- trilogie Oresteia-Agamemnon se vrací domů z Tróje a je zavražděn manželkou Klytaimnestrou a jejím milencem; právo rodové společnosti-oko za oko, zub za zub, nutná pomsta-jediný syn Orestes-vrací se z ciziny , zabije matku a milence, ale-nová vražda žádá nové potrestání-sbor Erynií(bohyně pomsty); Orestes k Apollónovi pro ochranu; konflikt mezi božskými silami-vrchol tragedie:obrat k Athéně-určí sbor soudců-rozhodnutí:Orestes osvobozen, minulost poražena-humánnější právo
Sofokles (5.st.př.n.l.)
- tragedie
- náměty: Trójská válka, Théby a král.rod
- Oidipus-téma: člověk bojující proti svému osudu
král Laios-věštba:jeho dítě ho zabije a vezme si matku za ženu; zbaví se dítěte.vychován v cizí zemi, neví o svém původu, později se to dozví a opouští své domnělé rodiče; po cestě neúmyslně zabije svého otce a v Thébách si vezme vlastní matku; mor-věštba-nezmizí, pokud bude v Thébách vrah krále Laia, věštba je prozrazena-Oidipus se oslepí a odchází z města
- Antigona-volné navázání; dcera Oidipova, vláda.2 oidipovi synové; jeden zemře-byl proti městu-není pochován, Antigona jej pohřbívá; nová vládce-strýc Kreón se to dozví, vyčítá An., že překročila zákaz; Antigona-víc platí nepsaný zákon, který uznávají bohové(morální tradice) než příkaz vládce; Kreón ji zazdívá, ona umírá(její snoubenec, jeho syn, spáchá sebevraždu,manželka potom taky); teprve pak si uvědomuje svou vinu
Euripides
- filosof; ženské postavy-psycholog.stavy; dějiště tragického konfliktu-nitro postav
- Médeia-zamilovala se do Iásona a kvůli němu zabila svého bratra; Iáson se zamiluje do jiné a Médeiu vyhání z vlasti, ta se mu chce pomstít a zabíjí své děti; snaha pochopit její psychologické stavy: trpící žena, zrazená ve velké lásce se sobeckým Iásonem; společnost ženám nerozumí, odstrkuje je na okraj-problémy; žena v Athénách-těžké postavení
Aristofanes (5.st.př.n.l.)
- komedie
- zažil méně idylické období-zápasy o moc; jednoduchý děj-zákl. kostra + groteskní výstupy, scénky, nápady
- Jezdci-před domem athénského lidu(ne moc sympatický, starý náladový dědek, stará se o své pohodlí); Paflagon-ovládá lid; 2 otroci se jej chtějí zbavit; věštba-ten další bude ještě horší než Paflagon; Jirchář-vítěz, převaří lid v kotli-omladí ho, oblékne do roucha z doby, kdy demokracie funhgovala; hl. postava-podle Kleona(hnal Athény do války se Spartou), kritika z různých úhlů; venkovské obyvatelstvo, aristokracie; jezdci-elita athénského vojska-chór
- Lysistraté-během peloponéské války; ženy z Athén a Sparty-domluva:nebudou plnit manželské povinnosti, dokud válka neskončí, konec-mír
přelom 8. a 7.st.př.n.l.-pokusy o racionální vysvětlení světa
- oblast – DĚJEPISECTVÍ – ne už mýtus, ale snaha o rozumový přístup
próza-cíl: podat obraz minulosti, pěkné vyjádření HERODOTOS (5.st.př.n.l.)
- „otec historie; zachycení životů vládců, prostých lidí
THUKYDYDÉS (5.st.př.n.l.)
- peloponéská válka-osudy hrdinů + charakteristika osobností
- oblast – FILOZOFIE
počátek-7.st.př.n.l.-hledání pralátky-arché Parmenides
- škola eleatská (přelom 6.a.5.st.př.n.l).
- odlišili oblast mínění, názorů, zdání(proměnlivé, nestálé);racionalismus
Sokratés
- hledá pravdu; „Vím, že nic nevím.“
Platón
- dualismus; svět idejí + reálný svět; hmotný svět-jen obrazem světa idejí
Aristoteles
- největší filosof, shrnul vědění starověku
- poetika (zásady slovesného umění), začátek teorie literatury
ŘÍM
- Etruskové, 6.st.př.n.l.-Latinové-vznik království, republika, císařství; největší rozmach 100př.n.l.-100n.l.; písmo od Etrusků
- literatura-není bohatá ani původní; přebírání témat, žánrů od Řeků; šíření antické (řecké) vzdělanosti-význam pro vývoj evropské středověké literatury(latina-kulturní jazyk v západní Evropě)
staré období
NÁPISY
- náhrobní nápisy „Za živa jsem si rád popil, pijte vy, kdo žijete.“
- nápisy na pompejských zdech
KOMEDIE
Titus Maccius Plautus (3.-2.st.př.n.l.)
- inspiroval Moliera a Shakespeara
- Lišák Pseudolus
- Komedie o hrnci
klasické období
PRÓZY
- řečnická
Marcus Tullius Cicero
Dvě rozmluvy o vztazích mezi lidmi; lidé s vyšším postavením by se neměli vyvyšovat nad ty s nižším; člověk by neměl sám poukazovat na služby, které prokázal druhým, ty ať ocení ten, pro koho byli udělány
- historická
Gaius Julius Caesar
Zápisky o válce Galské (1.st.př.n.l.)-memoáry, průběh svého tažení-válečný deník Titus Livius
Dějiny (1.st.př.n.l.)-historie od založení města, 142 knih(zachovalo se málo)
POEZIE
Titus Lucretius Carrus
O přírodě (1.st.př.n.l.)-dvojpolární dílo-1. pramen poznání ant.literatury; 2. umělecky hodnotná báseň
- Epikúrova filozofie blaženosti na tomto světě: zbavit lidi strachu před bohy, smrtí a osudem; zachránit člověka z mravní bídy v dobách nejistoty; lidé-nepachtit se za mocí, slávou a bohatstvím
Gaius Valerius Cattulus
- 1.st.př.n.l.; jeho poezie-vrchol světové milostné a přírodní lyriky + sžíravý ironik a drzý posměváček, často zachycuje rozporné pocity
- Pozdrav domovu
- Písně pro Lesbii
Publius Vergilius Maro
Aeneis-největší římský epos (asi 10000 veršů)-umělecká úroveň
- v Římě-oblíben, mnohokrát vydán
- velký vliv na novověkou Evropu
Aeneas-hrdinný obránce Tróje, zachránil si jako jediný život, se svým otcem a synem hledá novou vlast-Itálie-město Latinium (Řím)
- umělý epos-autor zaujímá určitý vzdělanecký odstup od světa, který zobrazuje
Zpěvy rolnické
Publius Ovidius Naso
- Poslední okamžiky v Římě-elegie = báseň sepsaná elegickým distichem(dvojverší z daktylského hexametru a pentametru) se smutečním laděním; motivy: žal nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamané lásky, stesk nad uprchlým mládím…
- Umění milovat-autor opěvuje neškodnou lásku; 3 didaktické knihy; zábavná četba
- Lásky
- Proměny – největší Ovidiovo dílo, 250 řeckých a římských mýtů a pověstí-od vzniku světa, přes vyprávění o hrdinech; konec:proměna Caesara ve hvězdu; v každém příběhu proměna-proměnlivost a pomíjivost světa
Quintus Horatius Flaccus
- syn propuštěného otroka, vzdělání-Řím, Athény; na straně republiky, ale pak zjistil, že přináší nejistoty; žil v ústraní-soukromí, drobné radosti života, klid a pořádek
- Zlatá střední cesta-vystihuje jeho názory na svět
- Lucius Annaeus Seneca(4.př.n.l.-65.n.l.)
- skoro všechny lit.druhy: epigram, tragedie, satira, řečnictví, dopis, filozofická i historická próza
- Dopisy Luciliovi-určeno veřejnosti, nejzralejší Senecovo dílo
Petronius (1.st.n.l.)
- Satirikon = dobrodružně mravoličný román, psaný latinsky, výrazně satirická tendence
- autor: konzul za vlády Nerona, jeho rádce a básník
satira=lit,dílo, jež užívá humoru a dalších forem komična-útok na nedostatky lid.charakterů nebo poměrů ve společnosti-výsměch; předpoklad: záporné hodnocení společnosti, vidění z nadhledu; žánry: epigram, anekdota, satirický román a hra, komnický epos, parodie…
Decimus Iunius Iuvenalis (1.-2.st.n.l.)
- zakladatel satirického básnictví
Satiry-kritika politických i sociálních vad společenského zřízení
Marcus Valerius Martialis (40–104n.l.)
Epigramy=nápis; útvar didaktické a reflexivní poezie; krátká, často satirická báseň s adresnou a výsměšnou myšlenkou, 2 části-expozice, pointa; původně-na hrobě