ANTICKÁ LITERATURA
Antickou literaturu představují 2 slovesné kultury: řecká a římská.
Obě zahrnují nejstarší a nejlepší slovesné památky, a proto antická literatura dlouho ovlivňovala vývoj v Evropě.
– zobrazovala myšlení antické společnosti a její světový názor
– zdůrazňovala harmonický rozvoj lidské osobnosti po stránce duševní i fyzické
– kladla důraz na rozum a cit
– chtěla aby člověk žil šťastně na zemi
– k odkazu antické literatury se vraceli umělci v době renesance a humanismu
Řečtí bohové (Olymp)
- Zeus – nevyšší bůh
- Héra – Diova manželka, ochránkyně rodinného krbu
- Hádes – vládce podsvětí
- Charón – převozník mrtvých
- Athéna – bohyně moudrosti
- Afrodita – bohyně krásy a lásky
- Poseidon – vládce moří
- Héfaistos – bůh kovářství
Petiška – Staré řecké báje a pověsti
Starořecká literatura:
– nejstaršími dochovanými památkami jsou eposy (epos = epein = mluvit, vyprávět), rozsáhlé epické skladby a jejich jádrem jsou báje a pověsti
– pomocí bájí si antický člověk vysvětloval různé přírodní jevy, které nedokázal pochopit rozumem.
– dalším námětem eposů byly dobyvačné války a oslava hrdinských činů.
– nejvýznamnější epos – Homér – Ilias (Iliada, Ilion=Trója), (Trojská válka – 10 let)
– Odysea = zachycuje návrat 1 z hrdinů Trojské války na
rodnou Ithaku – 10 let trval návrat
Řecké drama (Antické drama)
– má rituální původ (obřad)
– bylo představováno 2 hlavními žánry – tragédie, komedie
– koncem měsíce března oslavovali Řekové boha veselí a vína Dionýsa, při závěrečných slavnostech přednášel sbor pěvců v maskách písně, doprovážené tancem. Z toho postupně vzniklo divadelní představení.
– počátky asi 5. st. př. n. l.
– zakladatelem Thespis
– náměty brali Řekové z mytologie = bájesloví
– hráli jenom muži, 1-3 herci
– scény byly bez rekvizit
– děl končil záhubou hlavního hrdiny v zápase s osudem, který představovali bohové
– základní konflikt – člověk proti osudu
– stavba antického drama – byla dodržována jednota místa, času a děje- použil až v renesanci W. Shakespeare
Řečtí dramatikové: – tragédie• Aischylos, • Euripides, • Sofokles
– komedie • Aristofanes
Aischylos:
– pocházel ze staré statkářské rodiny, účastnil se řecko-perských válek
– z jeho tvorby se zachovalo několik tragédií: Peršané, Sedm proti Thébám, Spoutaný
Prométheus – hra vypráví o hrdinovi, který trpěl celý život za to, že ukradl bohům oheň
– ve svých hrách zastával Aischylos názor, že bohové určují každému člověku jeho osud
a člověk je proti tomu bezmocný.
– trilogie – Oresteia
ukázka: Aischylos – Oresteia – viz čtenářský deník
Sofokles:
– ,,Mnoho je na světě mocného, nic však mocnější člověka“
– náměty pro své hry čerpal z pověstí o thébském královském rodě
– narozdíl od Aischyla ho nezajímala otázka krevní msty, zobrazuje především ženské postavy (hrdinky), které se pokoušely samy rozhodovat o svém osudu, řídí se svým vlastním morálním zákonem, mají odvahu postavit se proti osudu, ale většinou podléhají
– Antigona, Elektra, Král Oidipus
ukázka: Sofoklés – Antigona – viz čtenářský deník
Euripides:
– jeho hry odrážejí tehdejší společenské a politické problémy
– byl přesvědčen o tom, že lidé si určují sami svůj osud podle svého jednání a podle své povahy
– v jeho hrách se často objevuje motiv lásky a nenávisti
– k jeho nejvýznamnějším hrám patří hra Médeia – tato hra zpracovává starou řeckou pověst o mytologických plavcích – argonautech, ti chtěli získat zlaté rouno aby mohli vládnout.
Aristofanes:
– autor komedií, které měly vysokou uměleckou úroveň.
– př. komedie – Žáby – v níž se Aristofanes vysmívá Euripidovi.
Římská literatura:
– není tak bohatá a původní jako řecká, ale jejím prostřednictvním pronikla do Evropy znalost antické vzdělanosti.
Rozdělení: • stará doba – 3. – 2. století př. n. l.
– řeckou komedií byl ovlivněn Plautus, který napsal např. Vychloubačný
voják, Komedie o hrnci
– Plautus píše o běžném všedním životě, hovorovým jazykem. Jako postavy si
vybírá zamilované mladíky, dívky, které upadly do otroctví, otroky a lakomce
– později Plautus inspiroval Moliéra ke hře Lakomec
- klasická doba
– zlatý věk římské literatury
– Marcus Tullius – Cicero – byl velice vzdělaný,stal se právníkem a vynikajícím
řečníkem. Věnoval se literatuře a psal spisy o řečnictví.
Satira: Petronius, Martialis Satira se vysmívá základům společnosti, kritizuje
(Loukotková – Není římského lidu)
Epigram – původní nápis na chrámu, náhrobku nebo na daru. V literatuře je to krátká báseň,
která má vtipně vyhrocenou myšlenku
(K. H. Borovský – Epigramy)
Poezie – 1. st. př. n. l. dochází k jejímu rozvoji
– převážně lyrická, milostná