ANTICKÁ LITERATURA

Antickou literaturu představují 2 slovesné kultury: řecká a římská.

Obě zahrnují nejstarší a nejlepší slovesné památky, a proto antická literatura dlouho ovlivňovala vývoj v Evropě.

– zobrazovala myšlení antické společnosti a její světový názor

– zdůrazňovala harmonický rozvoj lidské osobnosti po stránce duševní i fyzické

– kladla důraz na rozum a cit

– chtěla aby člověk žil šťastně na zemi

– k odkazu antické literatury se vraceli umělci v době renesance a humanismu

 

Řečtí bohové (Olymp)

• Zeus – nevyšší bůh
• Héra – Diova manželka, ochránkyně rodinného krbu
• Hádes – vládce podsvětí
• Charón – převozník mrtvých
• Athéna – bohyně moudrosti
• Afrodita – bohyně krásy a lásky
• Poseidon – vládce moří
• Héfaistos – bůh kovářství

 

Petiška – Staré řecké báje a pověsti

 

Starořecká literatura:

– nejstaršími dochovanými památkami jsou eposy (epos = epein = mluvit, vyprávět), rozsáhlé epické skladby a jejich jádrem jsou báje a pověsti

– pomocí bájí si antický člověk vysvětloval různé přírodní jevy, které nedokázal pochopit rozumem.

– dalším námětem eposů byly dobyvačné války a oslava hrdinských činů.

– nejvýznamnější epos – Homér – Ilias (Iliada, Ilion=Trója), (Trojská válka – 10 let)

– Odysea = zachycuje návrat 1 z hrdinů Trojské války na

rodnou Ithaku – 10 let trval návrat

 

Řecké drama  (Antické drama)

– má rituální původ (obřad)

– bylo představováno 2 hlavními žánry – tragédie, komedie

– koncem měsíce března oslavovali Řekové boha veselí a vína Dionýsa, při závěrečných slavnostech přednášel sbor pěvců v maskách písně, doprovážené tancem. Z toho postupně vzniklo divadelní představení.

– počátky asi 5. st. př. n. l.

– zakladatelem Thespis

– náměty brali Řekové z mytologie = bájesloví

– hráli jenom muži, 1-3 herci

– scény byly bez rekvizit

– děl končil záhubou hlavního hrdiny v zápase s osudem, který představovali bohové

– základní konflikt – člověk proti osudu

– stavba antického drama – byla dodržována jednota místa, času a děje- použil až v renesanci W. Shakespeare
Řečtí dramatikové: – tragédie• Aischylos, • Euripides, • Sofokles

– komedie • Aristofanes

 

Aischylos:

– pocházel ze staré statkářské rodiny, účastnil se řecko-perských válek

– z jeho tvorby se zachovalo několik tragédií: Peršané, Sedm proti Thébám, Spoutaný

Prométheus – hra vypráví o hrdinovi, který trpěl celý život za to, že ukradl bohům oheň

– ve svých hrách zastával Aischylos názor, že bohové určují každému člověku jeho osud

a člověk je proti tomu bezmocný.

– trilogie – Oresteia

ukázka: Aischylos – Oresteia – viz čtenářský deník

 

Sofokles:

– ,,Mnoho je na světě mocného, nic však mocnější člověka“

– náměty pro své hry čerpal z pověstí o thébském královském rodě

– narozdíl od Aischyla ho nezajímala otázka krevní msty, zobrazuje především ženské postavy (hrdinky), které se pokoušely samy rozhodovat o svém osudu, řídí se svým vlastním morálním zákonem, mají odvahu postavit se proti osudu, ale většinou podléhají

– Antigona, Elektra, Král Oidipus

ukázka: Sofoklés – Antigona – viz čtenářský deník

 

Euripides:

– jeho hry odrážejí tehdejší společenské a politické problémy

– byl přesvědčen o tom, že lidé si určují sami svůj osud podle svého jednání a podle své povahy

– v jeho hrách se často objevuje motiv lásky a nenávisti

– k jeho nejvýznamnějším hrám patří hra Médeia – tato hra zpracovává starou řeckou pověst o mytologických plavcích – argonautech, ti chtěli získat zlaté rouno aby mohli vládnout.

 

Aristofanes:

– autor komedií, které měly vysokou uměleckou úroveň.

– př. komedie – Žáby – v níž se Aristofanes vysmívá Euripidovi.

 

Římská literatura:

– není tak bohatá a původní jako řecká, ale jejím prostřednictvním pronikla do Evropy znalost antické vzdělanosti.

Rozdělení:  • stará doba – 3. – 2. století př. n. l.

– řeckou komedií byl ovlivněn Plautus, který napsal např. Vychloubačný

voják, Komedie o hrnci

– Plautus píše o běžném všedním životě, hovorovým jazykem. Jako postavy si

vybírá zamilované mladíky, dívky, které upadly do otroctví, otroky a lakomce

– později Plautus inspiroval Moliéra ke hře Lakomec

• klasická doba

– zlatý věk římské literatury

– Marcus Tullius – Cicero – byl velice vzdělaný,stal se právníkem a vynikajícím

řečníkem. Věnoval se literatuře a psal spisy o řečnictví.

 

Satira: Petronius, Martialis   Satira se vysmívá základům společnosti, kritizuje

(Loukotková – Není římského lidu)

 

Epigram – původní nápis na chrámu, náhrobku nebo na daru. V literatuře je to krátká báseň,

která má vtipně vyhrocenou myšlenku

(K. H. Borovský – Epigramy)

 

Poezie – 1. st. př. n. l. dochází k jejímu rozvoji

– převážně lyrická, milostná