Podniková kultura a komunikace
- záleží na poloze firmy – národ (jiná pravidla, formy, nařízení, …)
- autoritativní X liberální firmy
- globalizace
- pozitiva: neomezený růst, příležitosti, homogenizace společnosti na bázi globálně nabízených produktů (stejně se oblékáme, jíme stejné věcí, …), boření státních suverenit, vše je nadnárodní (příklad pivovary, výjimky tvoří Bernard a Černá Hora)
- negativa: moderní technologie zkrátily vzdálenosti ale nepřiblížily lidi
Komunikace:
- různá pojetí
o lineární pojetí mluvčí – > posluchač není pravdivé, nereálné pro osobní komunikaci, lidé raději mluví než mlčí (= oblíbenější ti, co umějí naslouchat a jsou empatičtí) platí u médií – neumožňují přidat svůj názor, pouze přijímat, naslouchat o interakční pojetí posluchač < – > mluvčí o transakční pojetí každý je zároveň mluvčí a posluchač
Pravidla komunikace
- rychleji mluvím, než myslím
- řeknu něco, co nejde vzít zpět
- musím myslet na:
- s kým mluvím (třeba ho neznám a on má jiný názor)
- kom mluvím (v jakém jsou vztahu – znají se? )
- jakým způsobem o tom mluvím (slušně, méně je více)
- kdy mluvím (u maturity, na úřadě)
- kde mluvím (ve škole, po škole)
Kontext komunikace
= souvislost
- ovlivňuje význam všech verbálních i nonverbálních sdělení
- jedno slovo má více významů – záleží na kontextu
1. fyzický kontext
- prostředí, kde udržujeme komunikaci
2. kulturní kontext
- co je dobré v rámci jedné skupiny lidí je u jiné nevhodné, záleží na vzdělání, národnosti, …
3. sociálně psychologický kontext = vztahy mezi účastníky komunikace
- bavím se s někým, na kom mi záleží nebo ne
- 15 letý chlapec přijde za svou milou, zrudne a skončil
- emocionální rozměr
- jakmile se emoce dostanou do projevu, je to většinou špatně
4. časový kontext
- forma komunikace souvisí s posloupností událostí
- jak se bavím s p. prof. Gajdošovou, když maturitu udělám a jak se s ní bavím, když ji neudělám
Zdroje a příjemci komunikace
- souvisí s kódováním a dekódováním
- veškeré myšlenky zakódujeme do řeči, příjemce je dekóduje
- někdy schválně chceme vyloučit ostatní – kódujeme tak, aby tomu ostatní nerozuměli (argot, žargot, kód Navajo, …)
Komunikační způsobilost
- schopnost efektivní komunikace v jakékoliv situaci
- důležité u novinářů, moderátorů atd
- jiná v každé kultuře
Komunikační kanály
- telefon, internet, papír, smysly, …
Komunikační šumy
- fyzické – hluk aut, špatně fungující přenos, …
- fyziologické – lidské vady sluchu, očí, …
- psychologické – kognitivní a mentální poruchy, předsudky, emoce
- sémantické – rozdílně pochopený význam
Zásady komunikace
- komunikace je proces akomodace = komunikace je úspěšná tehdy, kdy se přizpůsobíme posluchači
- komunikace má obsahové i vztahové rozměry
- každá komunikace má svůj cíl
- učit se (získat znalosti)
- spojovat se (vytvářet vztahy, reagovat na sebe)
- pomáhat (naslouchat druhým a nabízet jim řešení)
- ovlivňovat (politika; posilovat, měnit chování druhých směrem, jakým chceme my = manipulativní jednání kdy to zmanipulovaný zjistí pozdě; nenecháme se zmanipulovat tehdy, když nic neslibujeme, říkáme neurčité věci, necháváme otevřená zádní vrátka)
- hrát si (radost z okamžitého požitku, komunikace pro zábavu, děláme si z někoho srandu)
Kultura a interpersonální komunikace
- etnocentrismus – filtr kultury, skrze který vnímáme ostatní
- nejlepší je nízký/nulový = ostatní kultury jsou té mé rovny
- při zvětšení citlivost –> lhostejnost –> vyhýbání –> nepřátelství
- neplést si rasismus a zkušenost
- vliv na komunikaci (bílý etnocentrista si s černochem nepokecá)
Vnímání:
- procesy ovlivňující vnímání
atribuce implicitní teorie osobnosti vnímání člověka stereotyp sebenaplňujicí se předpověď první dojem
Atribut
vlastnost, přisuzování, prvek u svatých pokouší se vysvětlit motivaci lidského jednání neřeknu, když jdu pozdě, že jsem se válela se svým přítelem v posteli, ale že nejela šalina jednostrannosti v hodnocení sebe sama podaří se mi něco pozitivního = já jsem dobrá něco se mi nepovede = ti okolo jsou zlouni = zkresluje úsudek o sobě samém přehnaná atribuce přehnaný úsudek – jedno nebo dvěma vlastnostmi vysvětluju celé chování člověka „chytrý“ člověk udělá hloupost = má smůlu „hloupý“ člověk udělá hloupost = njn, co bychom od něj mohli čekat základní chyba při posuzování motivace přisuzujeme chování lidí výlučně jejich povaze, nikoliv objektivní situaci někdo jde pozdě – myslím si, že sedí v hospodě a přitom se mu ve skutečnosti něco stalo
První dojem
pořadí dojmů je významné pro mínění o druhém první dojem má být co nejlepší (hodně ovlivňuje) nejlepší byl nový člověk v den, kdy jsme se poprvé potkali, nejlépe to jídlo chutnalo poprvé, když jsme jej jedli, …
Stereotyp
název převzat z druhu tisku zafixované vnímání skupiny lidí bránící vidět individualitu jedince romská menšina, židovky jsou ošklivé, …
Sebenaplňující se předpověď
předpovíme, co se má splnit; protože jsme to předpověděli, chováme se, jako by to byla skutečnost jsem nervózní ze schůzky, že se budu chovat hloupě = nervozitou se chovám hloupě
Implicitní teorie osobnosti
=to, co je správné systém pravidel určující, které vlastnosti se k osobě hodí a které ne pravidla, která používáme „mezi řádky“ někdo má velmi aktivní sebevědomí – doplním k tomuto člověku, že je inteligentní X neinteligentní; samozřejmě předpokládám, že když je někdo sebevědomý, je i inteligentní, což ale rozhodně nemusí být pravda