Dějiny knihoven a knihovnictví

PÍSMO (vznik před cca 5 000 lety)

• slouží k zaznamenávání myšlenek
• hlavní předpoklad ke vzniku knihy
• doklad projevu lidského ducha
• paleografie: věda, která se zabývá vznikem a vývojem písma a která pomáhá určovat stáří listin, posuzovat falzifikáty,…

Psací látky

• lýko, dřevo, destičky (bronz atd.), papyrus (= lodyhy rostliny šáchor papyrový; papyrologie = nauka o papyrech)
• pergamen: vydělaná zvířecí kůže, dal se použít několikrát (palimpsest = znovu použitý pergamen), roloval se a skládal do pouzder nebo složek
• papír: vynalezla ho Čína; vytlačil pergamen; nejprve ze lněných a konopných hadrů > od 19. st. ze dřeva; u nás od 19. st. ; ruční papírna ve Velkých Losinách
• výroba papíru z hadrů: roztřídění a očištění hadrů > rozřezání na „hadrořezech“ na menší kousky > přenesení do dřevěných nebo kamenných nádrží > vodou shnily > měkká vlákna > rozmělnění na polodrť > rozředění vápnem > do nádrží > drcení > celodrť > nabírání na drátěná síta > potřásání > zbavení vody > vyklopení vrstvy na „plst“ > vrstvy do sloupce na sebe > zbavovány lisem vody > sušení > klížení a hlazení „hladítkem“

Písařské náčiní

• přizpůsobovalo se psací látce (na destičky rydla, na papyrus seříznutá rákosová třtina, na pergamen a papír pero-brk, na kámen se tesalo údery kladivem na dláto, Čína: štětečky z králičích chloupků…)

Písaři

• velmi vážené zaměstnání (za opsání Bible statek nebo vinice)
• první písařské školy u krále Aššurbanipala
• středověké písařské dílny = skriptoria
• iluminátoři: ilustrátoři knih

Vývoj písma

Předstupeň písma

• vlastnické značky (obrázky vypalované na zvířatech)
• vrubové hůlky (k evidenci půjčených věcí a ke zpravodajským účelům)
• uzlové písmo (Inkové, Číňané)
• mušle (různé barvy znamenaly různé věci: bílá – mír, černá – nebezpečí,…)

Obrázkové písmo (cca od 4000 př. n. l.)

• znázorňovalo konkrétní předmět, který vyjadřoval nějaké slovo ( – láska)
• piktografy > jednoduché obr. podobné značkám = písmo pojmové (ideografy)
• piktografie = nauka o obrázkovém písmu
• klínové písmo (Mezopotámie, 4000 – 3000 př. n. l.)
• původ v obr. písmu
• vyjadřuje konkrétní předměty a jevy
• hieroglyfy (Egypt)
• znázornění živých bytostí a předměty
• obrázky > slabiky > slabikové písmo ⇒ staroegyptská hlásková abeceda
• rozluštil je Francouz Champollion v 19. st. pomocí Rossetské desky
• v Egyptě též písmo hieratické a démotické
• čínské písmo (= jinské, 15. stol. př. n. l.)
• napřed obrázkové > znakové

Hláskové písmo = systém znaků (každý znak přestavuje jednu hlásku)

• Egypt (24 abecedních souhláskových znaků) > Féničané > (Semité (Sinajské písmo)) > Řekové (i samohlásky, psaní zprava doleva)
• 5. st. př. n. l.:

1. východořecký (iónský) > řecká abeceda > azbuka > hlaholice > cyrilice
2. západořecký (dórský) > římská (latinská) abeceda
3. latinské písmo (neúhledné, hranaté):

1. majuskulní (stejně vysoká písmena) X minuskulní (některá písmena pod nebo nad linkou)
2. knižní (stojaté, úhledné, samostatná písmena) X listinné (méně úhledné, volné tvary, nakloněné) X kurzivní (šikmé, neúhledné, špatně se čte, spojená písmena)

Latinské písmo

• druhy: kapitála (nejstarší nápisové latinské písmo), unciála (knižní, zakulacené), polounciála (drobnější varianta unciály)

1. starověké a přechodné období (6. st. př. n. l. – 2. st. n. l.)

• hranaté, psalo se zprava doleva
• 21 písmen

2. římské období (2. – 6. st. n. l.)

• neexistovalo oddělování a rozdělování slov
• psalo se kapitálou (monumentální – slavnostní písmo X rustická – listinné písmo)
• používaly se ligatury – zkratky
• od 2. st. unciála – knižní písmo, podobné kapitále, tvar oblouku

3. období národních písem (6. – 8. st. n. l.)

• langobardské písmo (italské), vizigotské (španělské), …

4. období raně středověké (karolinské období, 9. – 12. st. n. l.)

• úhledné písmo, okrouhlé tvary, oddělování slov
• psalo se karolinskou minuskulou (v celé říši Karla Velikého) – knižní X listinné písmo

5. období vrcholně středověké (gotické, 13. – 14. st. n. l.)

• gotické písmeno – z minuskuly, která se náhle stává lomenou a stěsnanou (dělilo se na knižní, listinné, kurzivní), bastarda – něco mezi kurzivním a knižním písmem (úhlednější, pro rychlé psaní)

6. období novověké (15. st. n. l.)

• latinka humanistická (Itálie, podobala se minuskule) X novogotická (kancionály, nadpisy, kancelářské písmo)
• gotická kurzíva (kurent) = německé písmo (ostré tvary)

Starověké evropské písmo

• např. druidské písmo ogham, vikingské písmo futhark, …

Vývoj písma v ČR

• 15. st. – Husova reforma (odstranění spřežek – cz > č,…) > 16. st. – převládá švabach a frakturg (něm. písmo) > 17. – 18. st. – úpadek písma > 19. st. – nástup latinky > 20. st. – současná latinka platí v podstatě beze změny už 60 let

KNIHTISK

důsledky:

• nejdůležitější objev v dějinách lidstva
• revoluční změna v oblasti tvorby, předávání a osvojování si informací
• umožnil vyhotovení 1 knihy v několika exemplářích
• znamenal podstatné zlevnění knihy > širší okruh lidí > rozšíření vzdělanosti
• podstata knihtisku = objev volných pohyblivých liter, které mohly být sestavovány do potřebných soustav a pomocí vhodné barvy otištěny tiskařským lisem na papír
• předchůdci knihtisku:
• Čína v době př. n. l. – razítka z kamene a dřeva
• Japonsko v 8. st. n. l. – dřevotisky podle čínských vzorů
• dřevořezy – přímý předchůdce knihtisku, 13. st.; laciné a rychlé rozmnožení náboženských obrázků a hracích karet
• deskotisky – když k obrázkům přibyl i text, knihy rozmnožené pomocí deskotisků se jmenovaly blokové knihy)

Vynález knihtisku

Jan Gutenberg (1400–1468)

• vyučený rytec a zlatník
• 1453 vynález knihtisku – sestrojení ručního licího zařízení na odlévání jednotlivých liter (písmen) z jedné matrice (předlohy)
• přizpůsobil lis na víno
• k tisku se používala tiskařská čerň
• slitina pro lití písmen
• nejstarší vytištěná kniha na světě: Mohučský zlomek o posledním soudu
• další staré knihy: donáty (učebnice latiny), astronomický kalendář, Bible (první opravdu vytištěná kniha, vynikající kvalita; dvě Bible:
• 42-řádková – starší, 2 svazky
• 36-řádková – 3 svazky)
• další tiskaři: Jan Fust, Petr Schöffer
• pojmy: signet [sinět] (značka tiskaře), kolofon (údaje o místě a době tisku) – oboje se poprvé objevilo v Latinském žaltáři
• prvotisky = inkunábule – knihy vytištěné do roku 1500, charakteristika: tiskař = tvůrce knihy, rubrikátor = označoval rubriky, 1480 – zjednodušení maleb > ustupování od napodobování rukopisů > kniha dostává svou tvář ⇒ levné užitkové zboží ⇒ širší okruh čtenářů
• rozšiřování knihtisku: z Německa do Benátek, v r. 1968 do Španělska a Švýcarska > Holandsko, Belgie > Francie > Maďarsko, Polsko > Anglie > Rakousko, Dánsko
• knihtisk od začátku 18. st.:
• vzrůstá potřeba levnějších knih, výskyt reprezentativ­ních děl
• 1799 Louis Robert – vynález stroje na výrobu papír (= strojové mletí a příprava papíru, rychlý rozvoj knihtisku)
• tiskové techniky = rychlolisy: zač. 19. st.; Friedrich König vynalezl rychlolis (vystřídal ruční lis – stroj s tiskařským válcem, který přitlačoval papír na tiskací formu, zlevnění, zrychlení)

1. tisk z výšky (dřevoryty, dřevořezy, linoryty, razítka)
2. tisk z hloubky = mědiryt (15. st.) – do měděné desky ryjí ocelovými rydly > kresba byla prohloubena > do vyrytých čar se vtírala barva
3. tisk z plochy (konec 18. – zač. 19. st.) = kamenotisk (tisknoucí i netisknoucí místa jsou v jedné rovině – tisk je umožněn fyzikáně-chemickým procesem pomocí jemnozrnného vápencového kamene)
4. ofset (vyvinul se z plošného tisku – tiskovací barva je z tiskové formy na potiskovaný materiál přenášena nepřímo prostřednictvím gumou potaženého válce, umístěného mezi tiskovou formu a tlakový válec)

• sázecí stroje = významný pokrok knihtisku (vynálezce Mergenthaler)
• princip: spočívá ve strojové sazbě jednotlivých řádků a jejich odlévání v celku – zrychlení, zlevnění
• sázecí stroje a rychlolisy způsobily revoluci v knižní výrobě, knihtiskařství = průmyslové odvětví ⇒ velký rozmach; negativa – úpadek kvality, estetická krize, hlavně sdělovací funkce
• knihtisk umožnil vznik periodického tisku

Knihtisk v Českých zemích

• 2. pol. 15. st. – příznivé podmínky pro tisk u nás
• před knihtiskem existence deskotisků
• centra knihtisku: Plzeň, Vimperk, Brno, Praha (tiskárna Jana Kampa), Kutná Hora, Olomouc
• 51 prvotisků
• 1925 – vychází 1. kompletní vydání „Soupisu všech českých prvotisků“ Zdeňka Václava Tobolky
• 2. pol 16. st. největší rozkvět: tiskaři – Mikuláš Konáč (1. humanistic­ký/renesanční tiskař, vydavatel, překladatel, spisovatel), František Skorina, tiskárna Českých bratří, Jiří Melantrich z Avenina (vynikající grafická stránka, přes 200 tisků), Daniel Adam z Veleslavína

Knihtisk na Slovensku

• později než v Českých zemích
• 1543 – 1. zprávy (Banská Bystrica)
• v počátcích kočovné tiskárny ve službách reformace
• tiskárny: Trnava, Banská Bystrica, Lintava, Bardiov
• 1. vytištěná kniha ve slovenštině = Katechismus od Martina Luthera

VZNIK A VÝVOJ KNIHY

Obecný vývoj

1. knižní monopol církve (poč. středověku – 13. st.) – církevní literatura (Bible, kancionály,…)
2. rozšíření znalosti čtení a psaní pro hospodářské potřeby města (13. st. – pol. 14. st.)
3. posun knižní tvorby v průběhu husitství (14. – 15. st.)
4. rozvoj díky vynálezu knihtisku (15. st.)

Tvar a charakteristika knihy

1. Kniha v nejstarších dobách Svitek = z papyru, pergamenu, hedvábí, 2–3 m dlouhý začátek textu tyčka s popisem (název) sloupečky textu Kodex = dnešní tvar knihy, vznik: 5. st., nejprve čtvercový formát, titul knihy nejprve na konci kodexu > na začátek Vzhled kodexu: vazba – napřed jen ochranná funkce, rubriky – červená písmena v textu, bordura – ozdoby na okrajích textu, drolerie – drobné žertovné až fantastické kresby na okrajích bordurách nebo na výběžcích iniciál, akant – antický dekorační prvek, marginálie – poznámky na okrajích textu, miniatura – malé obrázky v textu

Rozdělení středověkých kodexových rukopisů: a. liturgické (antifonář – bohoslužební texty, breviář – modlitební knihy, evangeliář – soubor evangelií, epistolář – výňatky z epištol, graduál – mešní chórové zpěvy), graduál – mešní chórové zpěvy, hodinky – knihy soukromých modliteb, kancionál – sbírky kostelních písní, misál – mešní ceremonie, žaltář – žalmy) b. studijní c. zábavná a poučná četba

Některé české rukopisy

• nejstarší iluminovaný český rukopis = opis Gumpoltovy legendy o sv. Václavu
• 2. pol. 9. st. – Evangeliář z knihovny Metropolitní kapituly na Pražském hradě
• 10. st. – Evangeliář (Strahovský klášter), 1085 Vyšehrad­ský kodex)
• latinské legendy o sv. Václavu a sv. Ludmile
• 12. st. – Kosmova kronika (latinsky)
• Kodex Gigas
• 13. st. – Antifonář sedlecký, Žaltář ostrovský
• pol. 14. st. – Veleslavova bible

2. Kniha v 16. – 17. st.

• rozšíření knihtisku ⇒ revoluce, rozvoj vědy a techniky, položeny základy přírodních věd
• kniha se stává užitkovou, přestává napodobovat rukopisy, tiskne se v národních jazycích
• podoba a úprava knihy se přizpůsobují možnostem a přednostem knihtisku (zmenšení formátů knihy, písmo se mění ve snaze usnadnit čtení, místo ruční výzdoby tištěné prvky, rozvíjení ilustrační techniky,…)
• 17. st. – mědirytina, vznik titulních listů
• množí se drobné tisky, letáky (= lidová lit. – jednoduchá úprava, horší papír) – lidové knihy X nádherná umělecká díla
• významní tiskaři: Johann Froberius, rodina Etiennů, rodina Etzvierů

3. Kniha v 18. – 19. st.

• podoba krásného předmětu (tiskaři se snažili o soulad grafické stránky, typografické úrovně a obsahu knihy)
• významní tiskař: John Baskerville (ovlivnil uměleckou kvalitou svých knih evropský knihtisk), Francois Ambrois a Firmin Didotové (zavedli stereotypii = odlévání sazby celých stran), Giambattista Bodoni (jednoduché, prosté tisky, uspořádaná sazba)
• v českých zemích všeobecný úpadek (typografický i obsahový), písma: švabach, fraktura; náboženská tematika
• přelom 18./19. st. (Národní obrození): historická, jazykovědná díla, beletrie, didaktické spisy
• tiskárny oficiální (Akademická jezuitská tiskárna, Arcibiskupská tiskárna svatovojtěžská) X soukromé (tisk. Karla Františka Rosemüllera, Jana Nepomuka Schönfelda, Bohumila Haase, Jana Hostivíta Pospíšila)
• nakladatelství Česká expedice – Václav Matěj Kramerius
• 1. pol. 19. st. – technický pokrok, úpadek úrovně knihtisku; tiskař William Morris se snažil o znovuzrození zdobené a krásné knihy (ruční výroba papíru, knihtisk dle starých vzorů) – u nás se jím inspirovala Zdenka Braunerová, Vojtěch Preissig, Karel Dyrynk (dílo Krásná kniha a jejích technická úprava, Pravidla sazby typografické)
• 2. pol. 19. st. – velkých rozmach čes. písemnictví, nástup latinky

DĚJINY KNIHOVEN A KNIHOVNICTVNÍ

1. Starověké knihovny

• první knihovny pojaté jako sbírky literatury určené k využívání se objevují na počátku otrokářské společnosti
• nejprve mají archivní charakter

1. Knihovny v přední Asii

• knihovna v Nippuru – 2 000 př. n. l., nálezy zbytků hliněných destiček, nález dvou katalogů
• Aššurbanipalova knihovna v Ninive
• nejstarší knihovna světa, obsah z velké části zachován
• dvě části: státní archív (smlouvy, diplomatická korespondence, soukromé listiny apod.) a vlastní knihovna (5000 tabulek; literární texty – mýty, bajky, eposy,…; kulturní texty – hymny, modlitby, zaklínadla; historické, materiální, lékařské a ekonomické texty)
• vysoká kvalita tabulek
• knihovna Tiglatpilesara I. – 1 100 – 1000 př. Kr.;zlomky destiček

2. Knihovny ve starém Egyptě

• střediska moudrosti, knihovna = dům knih, dům života

3. Řecké knihovny

• Alexandrijská knihovna
• 3. stol. př. n. l., zakladatel = Ptolemaios Sotér
• 1. ředitel Démétrios z Faléra, 2. ředitel Zénodotos (zavedl kritiku starořecké literatury, v knihovně soustředil kritiky a překladatele), 3. ředitel Kallimachos (jako první sepsat Pínakés – seznam všech mužů významných ve vědě a vzdělání a seznam toho, co napsali – 1. vědecký katalog, zakládající dílo svět. bibliografie, základ dějin řecké lit.)
• vyhořel v r. 47 př. n. l. (700 000 svitků), definitivně zrušena vpádem Arabů r.638 n. l.
• další knihovny: knihovna v Pergamonu (2. st. př. n. l.), knihovna Euripida, knihovna Aristotelova, knihovna při škole Pythagora (nejstarší)

4. Knihovny ve starém Římě

• 1. knihovny dovezeny z Řecka jako válečná kořist
• řecké (početnější) a římské oddělení knihoven
• o zřízení 1. knihovny uvažoval Caesar (chtěl do pozice ředitele dosadit Varra – největšího římského myslitele, který napsal mj. 1. známé dílo o knihovnictví) – nepovedlo se
• knihovny při chrámech, lázních apod.
• 1. veřejná knihovna: Knihovna při chrámu bohyně svobody na Aventinu
• knihovna při Apollonově chrámu (Bibliotheca Palatina) – nejvýznamnější

2. Středověké knihovny

• po dobytí Říma barbaři pálí knihovny

1. Raný středověk (5. – 11. st.)

• šíření křesťanství (knihovny vznikají při klášterech, kostelech, církevních úřadech,…)
• sv. Benedikt z Nursie (zakladatel 1. kláštera, předpokládal existenci knihoven)
• podoba knih = kodexy, jazyk = latina, knihovník = vážená osoba
• libri catenati = přivázané knihy
• fond se rozšiřoval opisy, dary, výměnou
• hl. knihovna: Papežská knihovna v Římě

2. Vrcholný středověk (11. – 15. st.)

• vznik měst, církev ztrácí sílu (kvůli vynálezu knihtisku, vzniku univerzit, rozvíjení školství)
• knihovny při městských školách (studenti pro své studium vyžadovali sbírky knih potřebných k výuce), soukromé knihovny
• z knihy – posvátného předmětu se stal pracovní nástroj myslícího člověka
• knihovny pokladnicové (nejcennější sbírky – posvátné pojetí knihy) X studijní knihovny (pracovní nástroj myslícího člověk)
• od 12. st. vznikají univerzity (1180 – fr. Sorbonna – největší sbírka knih ve středověku, výborné katalogy; Oxford, Španělsko, Německo (Vídeňská knihovna při univerzitě ve Vídni)
• uspořádání knihoven: velká místnost – prezenční výpůjčky, nejdůležitější knihy; malá místnost – duplikáty, méně významná díla, absenční výpůjčky
• spojením knihoven s univerzitami nastal zvrat ve společnosti (univerzitní knihovny se zasloužily o laicizaci)
• klášterní knihovny (hl. funkce – uchování knih + jejich ochrana), univerzitní (pro studium, větší využívanost)
• 1. knížecí knihovny: Normanský dvůr v Palermu, knihovna Ludvíka IX. Svatého,… (12. – 13. st.)
• klášterní knihovny: kni. v chrámu sv. Sofie v Kyjově (1037), Benediktynský klášter v Břevnově (993), Rajhrad, Strahovský klášter, Sázavský klášter,…
• univerzitní knihovny: Karlova univerzitní knihovna – 1366 – daroval Karel IV. soubor kodexů > do 1622 univerzita nemá jednotnou knihovnu, v tomto roce je univerzita pod správou Jezuitů – knih. se stěhuje do Klementina > konec 15. st. – 4500 kodexů > 17./18. st. – významná tiskárna > 1777 – název změněn na C. K. veřejnou a universitní bibliotéku > 1781 – Karel Rafael Ungar zakládá Národní knihovnu (Bibliotheca nationalis) > 1918 – Veřejnou a universitní knihovnu přebírá ČSR > 1922 – počátek soustavného vydávání ČNB > 1935 – Národní a universitní knihovna (nový název) > 1939 – po uzavření VŠ – Zemská knihovna > 1990 – definitivní název – Národní knihovna (viz. přehled v sešitě z prváku)
• soukromé knihovny: významných šlechticů, církevních hodnostářů, ozdoba jejich sídel, důkaz jejich bohatství; dochovalo se málo knih. (po smrti majitele většinou součást univerzitních nebo církevních kni.); královské knihovny (základ pro národní knihovny – NK Paříž, NK Vídeň,…); úpadek soukromých knih. po 1620 > po 1945 většina zestátněna; příklady: Rožmberská kni., Ditrichštejnská kni., Jana Kodějovského z Kodějova, Bohuslava Hasištejnského

3. Pozdní středověk (15. – pol. 17. st.)

• rozvoj průmyslu, manufaktury, obchodu
• města získávají větší ekonomický a kulturní význam
• veřejné kni.: zveřejnění už existujících kni. (většinou soukromých); knihovna Bodleiana v Oxfordu (jedna z prvních, otevřena 1603), kardinála Mazarina; u nás: první pokusy spjaty s městskými knihovnami (15./16. st.) > do přelomu 18./19. nebyly splněny podmínky pro vznik a rozvoj skutečných veřejných knihoven (většina lidí na venkově, málo vzdělání), Městská knihovna na Starém Městě pražském, knihovna ve Vodňanech a v Lounách (nejznámější, ale nedochovaly se)

PŘEDCHŮDCI TEORIE KNIHOVNICTVÍ

• v pozdním středověku se zvyšuje počet knihoven a fond; začíná se objevovat lit. o knihovnách (napřed hlavně vzhled knihovny a vzácnost fondů); knihovníkem mohl být každý, kdo uměl číst
• lidé pohlíželi na knihovnu jako na sbírku drahých předmětů (nechápali její vzdělávací fkci)
• 1. sborník knihovnické lit.: Knihy a úvahy slavných mužů o knihovnách a archivech (vydal ho Johann Mader v r. 1666)

Richar de Burry: sběratel knih a biskup, dílo: Philobiblon (knih.-teoretická práce, ve které výstižně charakterizoval funkce knihoven) Gabriel Naudé [nodé]: dílo Návod, jak budovat knihovnu (1627, chtěl, aby knihovna byla otevřená všem, aby do ní lidé chodili rádi,… moderní spis) John Durie [durí]: 1. anglický představitel knih. teorie, dílo: Reformovaný knihovník (1650, shrnutí jeho názorů na knihovny, v knihovníkovi vidí vychovatele) Leibniz: knihovník ve šlechtických knih., Němec, knih. považoval za stejně důležitou jako školu, takto si představoval správnou knihovnu (v jeho době málo takových): 1. každá knih. má obsahovat všechny původní myšlenky, které byly písemně zaznamenány > 2. doplňování fondu má zajišťovat pevný rozpočet > 3. největší povinnosti knihovníka – zpřístupnění fondu pomocí pečlivě zpracovaných jmenných a systematických katalogů > 4. knihovna má mít širokou otevírací dobu, topení, světla, velký prostor…

KNIHOVNICTVÍ OD POČÁTKU 18. STOLETÍ

• období buržoazních revolucí, přechod od feudalismu ke kapitalismu, vznik manufaktor
• oslabení církve, větší počet škol, rozvoj vědy (technický pokrok), vzdělání ceněno

1. Francie

• po buržoazní revoluci zabavení šlech. a církevních knihoven (víc než 10 mil. svazků)
• Henri Gregorie – „musí se změnit poslání knihoven“, „knihovny jsou dílem lidského rozumu“
• po revoluci pařížská knihovna přeměněna v Národní knihovnu
• vznik samostatných knihoven v regionech, potřeba speciální (sš i vš) výuky knihovnictví a kurzů katalogizace a bibliografie

2. Německo

• roztříštěním státu se roztříštila sítě knihoven
• dvorní knihovny: většinou bezcenné knihy, nebyly otevřeny veřejnosti; Pruská královská knihovna, Vévodská knihovna ve Wolfenbüttelu,..
• městské knihovny: první kořeny v 16. st., v 18. st. nabývaly na významu, z čtenářské nespokojenosti s nimi vznikaly čtenářské spolky (kabinety) > komerční půjčovny knih
• univerzitní knihovny: špatný stav (špatné finanční možnosti) vyjma Univerzitní kni. v Göttingenu (1737) – moderní výstavba, kvalitní katalogy, výborné služby, kvalitní doplňování fondu

KNIHOVNICTVÍ V 19. STOLETÍ

• sjednocování území, rozvoj univerzitních knih., vznik vědeckých knih. (při vědeckých ústave, v průmyslových závodech apod.), z dvorních knih. se staly vědecké nebo zemské knih.
• 2. pol. 19. st. – rozvoj veřejných knihoven

1. Knihovnictví v Anglii a USA

• rozvoj veřejných knihoven
• hlavní rysy knihoven: pravidelné a dostačující financování, bezplatné využívání všemi občany, všestranné budování fondu, kontrola knihoven městskými úřady
• Antonio Panizzi (VB): ředitel knih. Britského muzea, bojoval za veřejné knihovny, zavedl povinný výtisk, zasloužil se o rozvoj služeb
• Edward Edwards (VB): ředitel jedné z nejstarších městských veřejných knihoven v Anglii (Manchester, 1852), usiloval o schválení Zákonu o veřejných knihovnách (schválen 1850)
• v USA v pol. 19. st. 1. veřejné knihovny (1848 – 1. knihovnický zákon), rozvíjení všech druhů knihoven, rozvoj speciálních knihoven (1865 – Národní lékařská knihovna)
• Kongresová knihovna ve Washingtonu: založena 1800, napřed administrativní, v pol. 19. st. povinný výtisk, MMVS, na konci 19. st. největší v USA, jedna z nejvýznamnějších na světě)
• ke konci 19. st. první knihovnické školy
• 1876 založena ALA (Asociace amerických knihovníků) = nejstarší knihovnický spolek na světě, časopis Library Yournal

2. Knihovnictví v českých zemích od 19. st.

• v době Národního obrození (NO) nové obory
• vznik Soukromé společnosti nauk (2. pol. 18. st.) ⇒ Královská česká společnosti nauk (1790) – využívaly fondy pražských šlechtických knihoven i pražské univerzitní knih. > cca 1776 vlastní knih.
• v počátcích NO intenzivní rozvoj vědeckého knihovnictví (Klementinum, Univerzitní knihovna v Olomouci, 1566)

Knihovna Českého muzea

• 1823 – bohemikální program knih. (J. Dobrovský) – knih. má uchovával minulou i současnou bohemikální literaturu (bohemika = knihy o českých zemích)
• shromažďovala přírodovědeckou lit.
• funkce Národní knihovny
• 1. knihovník: Václav Hanka

Státní technická knihovna (založena v 18. st. jako knih. Stavovské inženýrské šlechty)

• jedna z nejstarších technických knihoven
• 1935 – přemístění do Klementina

Moravská zemská knihovna (1808)

• napřed jako Zemská knihovna

Lidové knihovny: 1. pol. 19. st.; vznik z potřeb městské a venkovské buržoazie a inteligence a rolníků, obsah: knihy a časopisy v češtině Školní knihovny: 30.-40. léta 19. st. – střediska české vzdělanosti, nejen pro učitele a žáky Knihovny obrozenců a buditelů: všeobecně vzdělávací ráz Spolkové knihovny: přechod mezi soukromou a veřejnou knihovnou, uživatelé = především členové spolků (spolky v Radnicíh, ve Spáleném Poříčí apod.) Veřejné obecní a městské knihovny: Obecní knihovna v Žebráku, v Roudnici, v Litomyšli (1. knihovny tohoto typu u nás)

ČESKÉ KNIHOVNICTVÍ 2. POL. 19. STOLETÍ

• dotváření struktury knih.
• rozvíjení vědeckých knih. (rozdělení na univerzální a speciální) a lidových knih. (důraz na výchovu lidu)
• 1848 3 veřejné knihovny v Praze: Univerzitní, knih. Národního muzea a Průmyslové jednoty
• vědecké: Knihovna královské české společnosti nauk, Knihovna polytechnické­ho ústavu
• 70. léta 19. st. – cca 300 lidových knihoven
• od 70. let 19. století – knihovny dělnických spolků a besed > dělnické knihovny (Umělecká beseda – snaha o zakládání lidových knihoven na hranicích – pro udržení ČJ; iniciativa v zakládání lidových knihoven)
• Svaz osvětový a Ústřední vzdělávací sbor pro Království české (měli jako hlavní cíl rozvoj knihovnictví)
• Antonín Sova (básník, podal program pro rozvoj knihovnictví)
• Ladislav Jan Živný (založil časopis Česká osvěta)
• 1905 – přes 3000 lidových knihoven
• 1919 – schválen 1. knihovnický zákon