Četba dětí předškolního věku. Práce s nimi v knihovnách

• zahrnuje období od prenatálního vývoje přes nemluvně, batole až po předškolní věk (těhotenství – 6 let)
• prenatální vývoj a nemluvně ( – 9 měsíců – 1 rok)
• psychologie se snaží utvářet již v ranném věku = i v těhotenství způsobem života matky a její psychickou pohodou
• ONTOGENEZE – průběh individuálního vývoje psychiky
• běžné urychlení vývoje v jednotlivých obdobích o 2 – 3 roky
• Batole (1 – 3 roky)
• dítě si osvojuje slovní zásobu
• uvědomění vlastní osoby (JÁ)
• předkládáme jednoduché knihy (leporela) – zničí
• Předškolák (3–6 let)
• rozvoj slovní zásoby
• poslech říkanek, krátkých pohádek atd. které musí mít nabitý děj
• cca 4 roky – období vzdoru, proč? problematické období
• není čtenářem v pravém slova smyslu – naslouchá, prohlíží si obr., pojmenovává předměty a jevy
• kniha = hračka
• vztah ke knize se vytváří postupně (ilustrace, později text)
• dříve dětem předkládána tzv. neintencionální část četby = klasikové, duchovní literatura atd. = literatura určená pro dospělé
• od 19 st. literatura psaná pro děti – adresátem dětský čtenář = intencionální část četby

Základní žánry literatury pro děti:

• ukolébavka: jednoduchá píseň, kterou dítě slyší od matky = kontakt matky a dítěte, které slyší a vnímá matčin hlas
• nepouštíme nahrávky
• říkadlo: dítě se učí mluvit
• verše bez logického smyslu s hojným výskytem citoslovcí, novotvarů
• vznik jako součást ústní lidové slovesnosti (zapisovali K. J. Erben, F. Bartoše)
• lidová i umělá říkadla mají spoustu podob př :

o ke hře dospělého s batoletem (Vařila myšička kašičku) o doprovodná říkadla k dětským hrám ( Šly boty do roboty) o vsuvka pro choreografii (Zlatá brána) o pokřikovány (posměšky, škádlivky) – bývají vytvořeny na vlastní jména nebo vlastnosti o oblamovačky – slouží ke zlepšení výslovnosti, výřečnosti o hádanky – nejen veršované o rozpočítávala (Plulo mýdlo…)

Pohádka

• pochází z lidové slovesnosti, není vázána na jazyk (u různých národů)
• neurčitost „žil byl kdysi dávno jeden…“ „za sedmero horami a sedmero řekami …“
• původně šířeny ústně, nahrazovaly literaturu
• sběrateli lidových pohádek – K. J. Erben, B. Němcová, Jr. Bartoš, V. Říha, Oldřich Syrovátka, Jaromír Jech (věrni lidovým motivům)
• pro děti určeny kratší pohádky př. Humorky – Byl jednou jeden král, nadutý král; a alegorické bajky o zvířátkách – Neposlušná zvířátka
• dělíme na:

1. zvířecí

• zvířata nositeli lidských vlastností (liška lstivá, vlk zlý, medvěd silný, …)
• blízko k eposu, bajce, jednají jako lidé
• patří sem také:
• pěstounská pohádka – nositel děje zpravidla dítě – Budulínek, Smolíček, Červená Karkulka – můžou mít kladné i záporné vlastnosti
• kumulativní pohádka (= řetězová) – k základu se přiřazuje další děj – O veliké řepě, O kohoutkovi a slepičce (my si sice moc nepamatujeme, jak to jde po sobě, ale dětem se to neuvěřitelně líbí)

2. kouzelné

• složitější obsah
• fantastično přesahuje možnosti dětí předškolního věku – značná část určena pro děti mladšího školního věku nebo k poslechu předškolákům
• pohádky ze zlatého fondu d. lit. (Hrubín, Závada, Seifert)
• často převyprávěné

3. novelistické

• blízko k povídce
• patří do dětské četby protože jsou žertovné – výsměch lidské hlouposti a nadutosti
• př: Pohádky o Kocourkově, pohádky O hloupém Honzovi

4. anekdotické (žertovné) 5. nonsensové

• nesmyslné
• Anežka skřítek a slaměný Hubert (Nezval)
• Alenka v říši divů (L. Carrol)

Umělé pohádky

• autorské (nevychází z lidové slovesnosti)
• próza i verš
• zachovává si smyšlený děj
• ignoruje situování děje i času
• nová výběrem postav (nositeli děje předměty, nové postavy …)
• H. Ch. Andersen, Jan Karafiát, bratři Čapkové, Olga Hajná, Václav Čtvrtek, František Nepil

Typy knih

• podíl textu a obr., proměny grafické úpravy, formátu, podíl papírových a jiných složek knihy

Obrazový typ

• knihy tvořené obrázkem
• určeny k prohlížení
• podklad k vyprávění
• ponaučení i zábava (jsou hračkou)
• plastové (nevhodné) nebo lepenkové
• na každé straně jednoduchý obrázek, mělo by se o nich s dítětem mluvit, popisovat
• různě tvarované knihy (auto)
• patří sem: rozkládací knihy, leporela, volné listy, sady listů, karty, kostky, panoramatické knihy (betlém)

Hravě didaktický typ

• stimulativní charakter
• omalovánky, domalovánky, vystřihovánky, skládačky (spíše pro starší děti)

Publikace s didaktickými hrami

• součástí knihy hra
• naučná literatura (př. s minilaboratoří)

Obrazová kniha

• dominuje výtvarná složka – obraz
• „Bilderbuch“ – odlišení od obrázkové knihy (= bohatě ilustrovaná)
• tradiční formát i úprava nebo leporela

Ilustrovaná kniha

• úkolem ilustrace doplňovat text obrázky
• zpravidla převažuje text
• pohádky, povídky, básně

Sdružené tituly

• spolu s textem v knize např. notové přílohy, metodické pokyny, plakáty, kazety, diapozitivy apod.

Neilustrovaný typ

• pomalu mizí
• knihy, které dospělí předčítají dětem
• výrobně levné
• rozvíjí fantazii

Hodnocení a ocenění Dli

Cena Hanse Christiana Andersena

• mezinárodně udělovaná společností IBBY (Mezinárodní organizace dětské literatury)
• k příležitosti narození H.CH. A.
• autorům textu (Astrid Lindgrenová, Bohumil Říha)
• ilustrátorům (Jiří Trnka, Květa Pacovská)
• v rámci ceny H. CH. A. zápis na čestnou listinu – další původci knihy – překladatelé (Zdeňka Toutková, Valentin Kata)
• 2. duben den mezinárodní dětské knihy – odvíjí se týden dětské knihy, noc s Andersenem…

Zlatý fond pro děti a mládež

• zařazují se autoři již nežijící
• vyhodnocení 1 ročně většinou na podzim
• Jan Werich, Jan Skácel, Josef Kožíšek

Zlatá stuha

• současným autorům za jejich tvorbu
• uděluje Sukova knihovna (část NK Komenského)
• nejlepší knihu si volí v samostatných kategoriích děti, učitelé a knihovníci
• učitelé a knihovníci se cca shodnou, děti moc ne

Magnezia litera

• každoročně

Ilustrace: BIB – Bienále ilustrací Bratislava

• co dva roky
• nejlepší kniha po výtvarné stránce