Charakteristika a vznik nestacionárního magnetického pole

Magnetická indukce se časem mění a jeho zdrojem může být:

1. Nepohybující se vodič s časově proměnný proudem
2. Pohybující se vodič s proudem (konstantním nebo časově proměnným)
3. Pohybující se permanentní magnet nebo elektromagnet

 

Magnetický indukční tok

n                     n – kolmice k ploše

 

 

[Φ] = Wb (weber)

 

 

Změna Φ    – změna magnetické indukce

– změna plochy

– změna úhlu α

 

Závit v magnetickém poli

 

 

 

 

 

 

 

ω

 

 

 

Elektromagnetická indukce – vznik elektromagnetického napětí v cívce důsledkem časové změny magnetického toku této cívky.

 

Faradayův zákon – změnou magnetického indukčního toku ΔΦ za čas Δt se ve vodiči vytvoří indukované napětí Ui, které je příčinou indukovaného elektrického proudu.

 

 

Lenzův zákon – směr indukovaného elektrického proudu ve vodiči je takový, že svými magnetickými účinky působí proti změně, která ho vyvolala.

Vlastní indukce

 

 

 

 

 

I        Ii

 

 

 

 

 

Indukované elektrické pole vzniká ve vodiči i při změnách elektrického pole, které vytváří proud procházející vlastním vodičem. Tento jev se nazývá vlastní indukce.

 

Indukované napětí v cívce

 

α = indukčnost cívky závisející na vlastnostech cívky, [α] = H  (Henry)

 

Energie magnetického pole cívky

– nemá feromagnetické jádro

 

α = indukčnost cívky

I = proud

 

Indukčnost α – jednotkou je Henry

• je to vlastnost celého elektrického obvodu
• projevuje se především u cívek a značných hodnot dosahuje v případě, že má cívka uzavřené feromagnetické jádro – uplatnění v elektrotechnice a nazývá se Humivky