Antická filozofie

Řecká filozofie vznikla v 6. století př.n.l. v Malé Asii, v období klasického Řecka (Milét, Efes). Filozofie se v té době zabírá především otázkou bytí (ontologie) a podstatou člověka (filozofická antropologie). Období antické filozofie lze rozdělit na 3 období:

1. předsokratovská filozofie (6.-4.st. př.n.l.)
2. klasické období (5.-4.st.př.n.l.)
3. helénistické období (4.st.př.n.l-529 n.l., kdy byly všechny fil.školy zrušeny Justiniánem)

PŘEDSOKRATOVSKÉ OBDOBÍ

Z tohoto období se dochovaly pouze úlomky z děl filozofů, souhrnně vyšly v knize Zlomky předsokratických filozofů.

MILÉTSKÁ ŠKOLA

Milét byl nejbohatším městem na pobřeží MA a významnou obchodní křižovatkou. Působili zde přírodní filozofové- snažili se vysvětlit svět z něj samého-kteří hledali pralátku (arché)- podstatu a základ všeho. Tito filozofové prokazovali, že prazáklad je jen jeden- monisté. Tháles z Milétu- zakladatel školy, vychytralý obchodník- zbohatl na olivách, vzdělaný- předpověděl zatmění Slunce 585 př.n.l., výšku pyramid podle jejich stínu, matematická pravidla. Je označován za zakladatele filozofie- jako první si položil otázky „Kdo jsme a kde jsme“. Podstatou všeho je voda- živoucí základ všeho. Svět byla podle něj plovoucí placka na hladině světového oceánu.

Anaximandros- Thalétův žák, objevil základní zákon- narození a smrt člověka- smrt je trestem za vinu, ke které došlo od narození. Autor prvního neduchovního řeckého fil. díla O PŘÍRODĚ. Za pralátku považuje apeiron (něco neurčitého, neomezeného, smysly nepoznatelné) je v neustálém pohybu. Země je koule vznášející se v prostoru, dříve kapalná, postupným vysoušením vzniká život- dala vznik živočichům, kteří se z vody přesunuli na souš.

Anaximenés- pralátkou je neomezený vzduch, z něhož vznikl svět, lidé,…ti vzduch vdechují, to jim dává život, pohyb.

PYTHAGOREJCI

Vznik na jihu Itálie. Snažili se vysvětlit svět z jeho kvantitativní stránky. Čísla chápali jako zvláštní symboly. Hudba sfér- zvuky , které vznikají při pohybu nebeských těles, neumíme je vnímat.

Pythagoras- zakladatel, matematik, astronom, který se narodil na ostrově Samos. Pralátkou a podstatou všeho je číslo (1–10, nejdokonalejší je magická 10). Vše je kombinací čísel. Známá je i Pythagorova věta. Jediný cíl lidského života je studium matematiky a filozofie.

ELEJSKÁ ŠKOLA

Název od města Elea na jihu Itálie.

Xenofanes- zakladatel, proslavil se kritikou bohů (ti jsou stvořeni podle obrazu člověka).

Parmenides- učil o neměnnosti a věčnosti světa. Bytí je trvalý stav, nebytí neexistuje. Je považován za zakladatele ontologie (nauka o bytí). smyslová zkušenost je pro něj nepodstatná.

Zenón- žák Parmenida, obhajoval jeho názory. Zabýval se pohybovými aporiemi (aporie- neřešitelný problém), např. ACHILES A ŽELVA-běžec želvu nikdy nedostihne, protože musí překonávat vzdálenosti zmenšující se do nekonečna, o které se želva posune, než k ní doběhne. LETÍCÍ ŠÍP-má dokázat nemožnost pohybu- letící šíp je v každém okamžiku jen v jednom bodě a tedy nehybný.

Samostatný filozof Herakleitos- pralátka je pro něj oheň- temný filozof. Protivník Parmenida- nezavrhoval nebytí. Myšlenka věčného pohybu- příčinu pohybu nachází v protikladech. „Dvakrát nelze vstoupit do téže řeky“, výrok „vše se mění, vše plyne“(pantha rhei). Viděl ve světě zákonitost, nutnost, řád (logos), kterou chápal jako všeobecný zákon pohybu. Později jím byl ovlivněn Hegel.

ATOMISTÉ

Navazují na mladší fyziky.

Demokritos-nejvýznamnější představitel, hodně cestoval. Jeho teorie vyvrací elejské učení o nemožnosti pohybu. Materialista- svět je složen z nedělitelných malých částic atomů, ty mají háčky díky nímž se spojují a rozpojují, nic nezaniká, háčky se pouze rozpojí a přemění se v něco jiného. Atomy se pohybují samy od sebe podle zákonů- vše se děje podle řádu a nutnosti. Duše člověka je rovněž hmotná (z atomů). Kladl důraz na rozumové poznání. Svět nebyl stvořen bohy, ale existuje věčně.

Samostatný filozof Empedokles-souhlasil s teorií bytí, byl vědec, lékař. za kořeny všech věcí považoval všechny 4 živly-oheň, voda, země, vzduch. Byl první eklektik- vybírající. Z předchozích směrů vybral myšlenky. Existují 2 protikladné síly- sjednocující (láska)*oddělující (svár)- udržují vesmír v rovnováze. Prokázal hmotnost vzduchu. Uznával zákonitý vývoj org. světa, význam pozorování a pokusů, věří v převtělování. Dílo O ŽIVÝCH BYTOSTECH- ty vznikly postupně (nižší, vyšší, člověk oboupohlavný, muž, žena). Považoval se za boha. Skočil do Etny.

SOFISTÉ

Za životní cíl považují úspěšné uplatnění člověka ve veřejném životě. Člověk má být výmluvný, pohotový, řečník, který dokáže lidi přemluvit, získat pro svůj názor. Objektivní pravda neexistuje- pravdu má ten, kdo jí dokáže prosadit. Zákony chránící slabé jsou znásilněním přírody. Člověk má být vzdělaný. Tzv. učitelé moudrosti- za peníze učili řečnictví a jiné. Jejich cílem bylo vychovávat sebevědomé idealisty, kteří hájí své stanovisko i za cenu nepravdy. Užívali sofismata- logické klamy v procesu usuzování a dokazování- no jsi neztratil, to máš (neztratil jsi rohy- máš rohy).

KLASICKÉ OBDOBÍ Patří zde 3 největší filozofové té doby- Sokrates, Platón, Aristoteles Sokrates

Byl vyučen kameníkem po otci, matka byla porodní bába, jeho manželkou byla Xantypa. Byl významný athénský filosof- v Athénách také zemřel po požití jedu, byl totiž odsouzen k trestu smrti za podrývání státu a demokracie. Stát mají podle něj řídit schopní lidé. Zabýval se především mravními problémy- poznání nejprve sebe sama (svého nitra), teprve pak je člověk schopen poznat objektivní pravdu, musí si však osvojit základy nauky o přesném myšlení- logika. To si osvojíme ve svobodném dialogu. Každý člověk má v sobě vnitřní hlas- daimonion, který nám říká, zda činíme dobře či špatně. Cílem lidského života je hledání pravdy, poznání pravdy a sloužení pravdě. S tím souvisí i jeho metoda filosofování, která spočívá v kladení otázek, jejímž cílem má být především nalezení správné definice problému*. Jediné dobro je vědění, jediné zlo je nevědomost. Odmítal sebevědomé egoisty (sofisty,…), kteří si myslí, že mají vždy pravdu. Každý člověk má mít právo na kritiku. Položil základy dialogu a komunikace. Základní ctnosti: samostatnost myšlení, kritické myšlení, schopnost klást otázky a nalézt odpovědi. Slavný výrok: „Vím, že nic nevím.“ Platón

Pocházel z aristokratické rodiny a také jeho učení byla aristokratická- nebyla určena pro obyčejný lid. Byl žákem Sokrata, navazoval na jeho učení Obrana Sokratova-popisuje formou dialogů proces se Sokratem, jeho odsouzení a smrt. Všechna svá díla psal formou dialogů. Zabýval se teorii státu především v díle Ústava, kde ukázal, jak má vypadat ideální stát. Ten má být spravedlivý pro všechny, mají ho řídit odborníci a filosofové, lidé vysokých mravních hodnot a vyjímečného rozumu, proto je třeba zřídit všeobecnou školní docházku. Ve 20 letech se vyberou ti nejlepší, nesobečtí a milující pravdu a školí se dalších 10 let ve filosofii, ostatní jsou řemeslníci a rolníci. Při dalších zkouškách se vyberou nejlepší, zbytek budou úředníci a vojáci. Ti nejlepší jsou podrobování zkouškám do 50 let a z těch budou vybráni vládci státu, kteří nesmějí mít žádný majetek a tak vznikne spravedlivý řád. Později se toto učení stalo základem utopických představ o ideálním státě. Stát by měl směřovat k dobru a spravedlnosti. Zájmy jednotlivce by neměly stát nad zájmy státu. Panovníky by měli být filosofové- představitelé moudrosti, dobra a spravedlnosti; armáda- stateční a ochotní vojáci, schopni kdykoliv stát chránit; mírní- zemědělci a řemeslníci(hmotné statky); otroci-nutná část společnosti. Svět idejí a svět jevů- svět kolem nás vidíme tak, jak ho vnímáme svými smysly, vidíme tedy svět jevů.Proti tomuto světu stojí dokonalý svět idejí, kde všechno má svou dokonalou formu. My jsme přišli na svět ze světa idejí. Nejvyšší idea je idea dobra. Náš svět je pouze nedokonalým odrazem dokonalého světa idejí (věci jsou pomíjivé, ideje věčné). Duše má 3 části: myšlení (centrum hlava), cit (hruď), žádostivost (podbřišek). Kosmologie- představa o Vesmíru. Svět stvořil demiurgos, svět má podobu koule, uprostřed je Země, kolem ní krouží hvězdy a bohové. Platón založil v Athénách filosofickou školu Akademie- zde působí přes 30 let, na sklonku života odchází na Sicílii a snaží se zde ovlivňovat pol. rozhodování Dionýsa II. a jeho švagra Diona. Aristoteles

Pochází ze severu Řecka, je označován za zakladatele evr. vědy, praotce humanismu. Pochází z bohaté rodiny lékaře, v 17 letech odchází do Athén, kde se chce věnovat filosofii a potkává Platóna, studuje na Akademii, kde zůstal 20 let a po Platonově smrti odchází do Asie, kde se oženil a stal se vychovatelem Alexandra Makedonského. Poté se vrátil do Athén a založil svou vlastní filos. školu Lykeion. Po smrti AM dochází k pronásledování jeho stoupenců, Aristoteles odchází do Chalkodiky, kde umírá. Jeho dílo bylo rozsáhlé, dochovalo se pouze 80 spisů. Aristoteles zdůrazňoval logiku ve vědě. Chtěl uspořádat veškeré vědní poznatky (400 učebnic). Rozdělil filosofii nejprve na praktickou (politika, etika, strategie, rétorika), teoretickou (fyz, mat,fil) a poetickou. Později klasické dělení: metafyzika, noetika, etika, logika, psychologie. Kladl důraz na logiku a lučbu. Odmítal Platonovo pojetí státu (společný majetek), tvrdil, že soukromý majetek je základem fungujícího hospodářství. Jeho představa o Vesmíru se podobala Platonově- svět je kulatý, na povrchu je říše věčnosti a hvězdy, které vykonávají dokonalý kruhový pohyb. za nimi je první hybatel, uprostřed je Země složená ze 4 živlů. Svět se vyvíjí díky neustálému pohybu od ménědokonalému k nejdokonalejšímu (muž). Svět byl uveden do pohybu hybatelem, který je věčný a dokonalý.

Logika-dílo Organon (nástroj ke správnému myšlení). Jádrem logiky je sylogismus- forma úsudku- ze 2 vět lze vyvodit třetí (papír je hořlavý- kniha je z papíru- kniha je hořlavá). Zavedl pojem kategorie- základní druh bytí (10 hlavních). Metoda indukce- postup od jednotlivého k obecnému. Vědeckou činnost považoval za největší ctnost- jejím prostřednictvím mohou být řešeny problémy světa. Věda nemá sloužit k ovládání, ale k poznávání.

Spisy přírodovědecké- O nebi- svět se neustálé mění (zdokonaluje), člověk by měl konat jako příroda- měl by se zdokonalovat. Vše je v přírodě účelně uspořádáno TELEOLOGIE- učení o účelnosti jevů.

Metafyzika- kritika Pl. idejí v díle Metafyzika. Každá věc se skládá z látky a formy. Střetávání formy s látkou- pohyb (tělo-látka- pohybující, duše-forma- pohybované). Tvrdil, že filosof nemá jen kritizovat, ale také umět opravit, hledat příčiny,..

Etika- Etika Nikomachova- nejvyšší dobro je blaženost

Estetika- Poetika- zkoumal jednotlivé druhy umění, jejich zvláštnosti a působení na člověka

Politika-umírněná demokracie (proti extrémům), existenci otroků nevylučuje (přirozený stav), ale měla by jím zůstat naděje na svobodu. Ústava musí vyhovovat národu i době (prvky aristokracie i demokracie).

OBDOBÍ HELÉNISMU

Po rozpadu říše Alexandra Makedonského nastupují nové státy- Sýrie, Egypt, Makedonie. Lidé ztrácejí jistoty, pocity skepse. Centrum v Athénách, Alexandrii,…He­lénistická kultura měla kosmopolitní charakter, věda navazuje na Aristotela, filosofie na Sokrata a Platona. Důraz se kladl na člověka –jednotlivce. Vznikají 3 hlavní školy:stoicismus, epikureismus, skepticismus. Dále např. novoplatonismus.

STOICISMUS

Věřili v neměnnost lidského osudu. Cílem života je dosáhnout duševní slasti, ale tak, že potlačíme v sobě všechny touhy a přání a ke všemu, co přijde se budeme chovat lhostejně (stoický klid). Stoikové připravili cestu křesťanům svým učením o přirozeném právu (člověk má právo na život, svobodu a důstojnost, jsou tedy proti otroctví, vyznávají lásku ke všem bližním i nepřátelům).

Stoikové dělili filosofii na logiku, fyziku a etiku. Zabývají se především etickými problémy-jak žit a jak prožít život. Ideálem stoiků byla ataraxie- vnitřní svoboda a duševní klid, apathia- nenáruživost- duše by měla být osvobozena od vášně. V logice navazují na Aristotela-skutečné jsou jednotlivé věci, objekty. Hlásají život v souladu s přírodou, člověk je bytost rozumná a i jeho život by měl být rozumný. Zenon z Kitia- zakladatel stoicismu, zakoupil v Athénách stou=síňové sloupořadí, kde probíhala výuka jeho filozofie.

Seneca- vychovatel Nerona, základní 4 principy Senecovy etiky: spravedlnost, skromnost, statečnost, pevnost. Vznesl požadavek vlídného zacházení s otroky. „Život měříme skutky a ne časem.“ Podřezal si žíly ve vaně.

Marcus Aurelius-filozof na trůně, při tažení po Evropě vznikla jeho nejlepší díla- Hovory k sobě- cílem dosažení takové lidské společnosti, kde by lidé měli stejná práva, nemůže se mi nic stát, co by nebylo ve shodě s Vesmírem. Člověk má vést život podle zákonů přírody.

EPIKUREISMUS Epikuros- koupil zahradu v Athénách, kde také vyučoval. Nejvyšším dobrem je blaženost, radost, štěstí, ale znakem blaženosti je stav umírněnosti (vyhýbat se extrémům), nehnat se za požitky a používat rozum, důraz na cenu přátelství. Fyzika může člověka zbavit strachu z pověr. Stav blaženosti není možno dosáhnout smyslovými prožitky, ale je to stv duševní rozkoše, která je daleko trvalejší než rozkoš tělesná. Logika- postupné odhalování pravdy. Napsal asi 300 spisů- Dopisy Herodotovi (o přírodě), Dopisy Menoikovi (etické). Čtyři Epikurovy principy:

1. vyrovnaný stav lidského nitra
2. nepřítomnost bolesti těla
3. nepřítomnost duševního neklidu
4. střízlivé myšlení

SKEPTICISMUS

Od skepse- skeptikové pochybovali a zamýšleli se nad tím, zda to, co je jim předkládáno, je skutečně tak samozřejmé. Pochybovali o skutečnosti poznat skutečný svět a pravdu.

Pyrrhon z Elidy- vrcholem dosažení ataraxie. Tři základní otázky: jaké jsou věci, jaký postoj k nim máme zaujmout, co tím získáme.

EKLEKTICISMUS

Eklektik- vyběrač. Římský- míšení prvků římských a řeckých- směry z Řecka-Římané si vybírali- šlo především o použití filosofie v běžném životě- Cicero. Alexandrijský- řecká tradice+ orientální tradice+židovská náboženská tradice- Filon Alexandrijský

NOVOPLATONISMUS

Poslední velká filosofická škola. Považovali se za žáky a vykladače Platóna. Svět nebyl stvořen z vůle boha, ale emancipací (vyzařování)- z boha vyzařuje vše, vše, co existuje je odlesk boha. Hierarchické uspořádání:

1. emanace- duch- božský duch, souhrn všech idejí
2. duše světa- veškeré duševno, souhrn duší lidi
3. svět hmoty- nejméně dokonalý, nejnižší

Zakladatel Ammonius Sakkus. Nejvýznamnějším představitelem byl Plotinos- pocházel z Egypta, působil v Římě, chtěl realizovat Platonův ideální stát v podobě města filozofů- Platonopolis. Z Platonovy filozofie navazuje na princip dobra- nejvyšší idea, Plotinos se přibližuje nadpozemskému a tvrdí, že může dojít ke splynutí s ideou dobra v extázi- stav mezi racionalitou a iracionalitou, každý ji může dosáhnout, ale musí o to usilovat.Asi 54 jeho spisů vydal jeho žák Porfyrios- Eneady-devítky (6 oddílů po 9 částech).