Prostředí s nebezpečím požáru a výbuchu
Rozeznáváme – prostředí s nebezpečím požáru hořlavých látek,
– prostředí s nebezpečím požáru hořlavých prachů,
– prostředí s nebezpečím požáru hořlavých kapalin.
Prostředí a nebezpečím požáru hořlavých látek.
Rozdělení jednotlivých stavebnin podle stupně hořlavosti známe tyto skupiny stavebnin:
A nehořlavé přírodní stavební kámen, betony, stavebniny vyráběné z hlíny, malty, omítky,
kovy pro stavební konstrukce, sklo, azbestocementové desky, desky, desky z
minerálních vláken, desky ze skleněných vláken;
B nesnadno hořlavé, sádrokartonové desky, dřevocementové desky, neměkčený a houževnatý
PVC, desky z čedičové plsti a ze skleněných vláken, skleněná posukovaná a šitá rohož;
C1 těžce hořlavé dřevo listnatých stromů (buk, dub), překližky, tvrzený papír (Umakart),
podlahovina PVC;
C2 střední hořlavé dřevotřískové desky, dřevovláknité desky, korkové desky typu SF,
korkové parkety, pazdeřové desky, fóliové podlahoviny z plastů, pryžové podlahovina;
C3 lehce hořlavé pilinové desky, dřevovláknité desky , korkové desky typu BA, polyetylén,
polymetylmetakrylát (organické sklo), polypropylen, houževnatý a lehčený polystyren, lehčený polyuretan, měkčený polymetan , Iehčený PVC , skelný laminát polyesterový, tkané podlahové textilie se syntetickým vlasem, podlahové textilie všívané a podlahové textilie vpichované.
Prostředí s nebezpečím požáru hořlavých látek (tedy látek uvedených pod Cl, C2, C3) je tam, kde se používají, skladuji nebo vznikají drobné dobře provzdušněné suché části hořlavých látek (např. hobliny, textilní vlákna, papírové odpady apod.) nebo kde se skladují volně ložené výrobky z těchto látek. Prostory pouze s hořlavými konstrukcemi nebo prostory, kde se hořlavé látky skladují jinak než volně ložené, považujeme za prostředí obyčejné. Při kladení elektrických zařízení na hořlavé látky je nutné přísně dodržovat příslušné normy.
Elektrická zařízení v tomto prostředí musí být provedena nebo zajištěna tak, aby za obvyklého provozního stavu nemohla zapálit přítomné hořlavé látky obloukem, jiskrou nebo žhavými částmi, uniklými ze zařízení, ale ani působením své povrchové teploty.
Trvalý styk hořlavých látek s elektrickým zařízením není dovolen. Tam, kde to nelze spolehlivě zajistit, musí být zřízena ochranná přepážka z nehořlavého materiálu, jejíž povrchová teplota nesmí přestoupit 80 °C. Povrchová teplota elektrických zařízení, se kterými mohou hořlavé látky občas přijít do styku, nesmí být vyšší než 120 °C. Pojem „občas“ je v těchto elektrotechnických předpisech vysvětlen tím, že elektrické zařízení může přijít do styku s hořlavou látkou pouze za tzv. neobvyklého provozního stavu.
Vedení musí být jištěna proti zkratu i proti přetížení a musí být přehledná a snadno kontrolovatelná. Při nebezpečí zasypání hořlavými látkami musí být vedení uložena v těsné soustavě z ocelových trubek v krytí IP 44.
Elektroinstalační materiál a přístroje mohou být také v provedení venkovním, těsně uzavřeném, prachotěsném nebo částečně prachotěsném. Doporučuje se používat výrobky v kovových krytech.
Elektrické stroje a přístroje musí mít krytí alespoň IP 4x. Pro osvětlení se mají přednostně používat zářivková svítidla. Žárovková a výbojková svítidla musí mít ochranné sklo a jsou-li na dosah, musí mít také ochranný koš. Svítidla musí být vzdálena od hořlavých látek nejméně 1 m. Tepelné spotřebiče s povrchovou teplotou vyšší než 120 °C jsou v tomto prostředí zakázány.
Rozváděče vysokého napětí a hlavní rozváděče nízkého napětí jsou v tomto prostředí zakázány. Podružné rozváděče musí mít krytí IP 4x. Elektrická zařízení je nutné pravidelně čistit, kontrolovat a revidovat. V době pracovního klidu musí být všechna elektrická zařízení vypnuta, kromě těch, která z provozních nebo z bezpečnostních důvodů nelze vypnout.
Prostředí s nebezpečím požáru hořlavých prachů. V tomto prostředí se usazuje hořlavý prach v souvislé vrstvě schopné šířit požár. Za takovou vrstvu se považuje vrstva prachu tlustá 1 mm. Elektrická zařízení zde musí být chráněna proti prachu, jejich povrchová teplota nesmí způsobit zapálení hořlavého prachu. Povrchová teplota elektrických zařízeni nesmí být vyšší než 120 °C a nesmí přesáhnout teplotu doutnání usazeného prachu v Celsiových stupních sníženou o 25 %, nejméně však o 50 K.
Vedení mají být kabelová, kabely se však nesmějí ukládat na konstrukce, které umožňují usazování prachů na vodičích v souvislých vrstvách. Elektroinstalační materiál musí být buď prachotěsný, nebo částečně prachotěsný, výrobky mají být v kovových krytech.
Elektrické stroje a přístroje musí být v krytí IP 44. Jde-li o zvláště nebezpečný nebo zvlášť jemný prach, musí mít přístroje krytí IP 54 až IP 64.
Pro osvětlení prostorů se mají přednostně používat zářivková svítidla v krytí IP 54 a vyšším. Žárovková svítidla a výbojková svítidla musí mít ochranné sklo. Halogenová svítidla jsou v tomto prostředí zakázána.
Rozváděč vysokého napětí a hlavní rozváděč nízkého napětí se v tomto prostředí nesmějí umístit. Podružné rozváděče musejí být v krytí alespoň IP 44 nebo 5x a jejich kryty musejí být nehořlavé.
Elektrické zařízení musí být pod odborným dohledem a v době pracovního klidu musí být vypnuta kromě těch zařízení, která z provozních nebo z bezpečnostních důvodů nelze vypnout. Z elektrických zařízení a z jejich okolí musí být odstraněn prach, dosáhne-li jeho vrstva tloušťky 1 mm. Není-li stanoveno jinak, provádí se čistění nejméně jednou za měsíc. Elektrická zařízení, které jiskří (vypínače, jističe, stykače, ovládače, spouštěče, kroužková a komutátorové motory) se musejí čistit nejméně jednou za půl roku, a to uvnitř. Elektrická zařízení, která při práci nejiskří, se čistí uvnitř zpravidla jednou ročně.