HROMOSVODY

Význam a účel ochrany před bleskem

Ochranou budov, objektů, zařízení a předmětů před bleskem se zabraňuje vzniku materiálních škod na objektech a zařízeních v nich umístěných při přímém i nepřímém účinku blesku.

Hlavním významem ochrany osob před účinky blesku je zajištění jejich bezpečnosti za bouřky a dále poskytnutí pocitu bezpečí. Tento psychicky faktor má pro většinu lidí velký význam a dodává pocit úlevy a bezpečí.

Zásady správné ochrany před bleskem

Rozlišujeme tyto případy ochrany před bleskem:

1. a) ochrana před přímým zásahem blesku zajišťované hromosvody,
2. b) ochrana před indukovanými náboji zajišťované odvedením těchto nábojů z kovových předmětů do země,
3. c) ochrana před atmosférickým přepětím zajišťovaná svedením těchto přepětí.

Zvolená ochrana musí být provedena v celém rozsahu a nesmí být narušena její celistvost. Musí být dimenzována tak, aby byla vytvořena spolehlivá cesta pro svedení výbojů a nábojů k zemi.

Druhy hromosvodů, .jejich provedení a používaný materiál

Hromosvod a jeho části

Hromosvod tvoří vodivou cestu pro svedení blesku od místa zásahu do země. Tato cesta musí být řešena tak, aby byl blesk sveden do země bez následků. Každý hromosvod má tyto části:

1. a) .jímací zařízení (jímač): zařízení určené k zachycení blesku; je provedeno v nejvyšším bodě chráněného objektu,
2. b) svody tj. vodivá cesta od jímače k uzemnení,
3. c) uzemnění. tj. zařízení, které zajišťuje přechod blesku do země bez následků na chráněný objekt a okolí.

Každá z uvedených částí hromosvodu může být celá nebo z části:

1. a) strojená, je-li vytvořena z příslušných částí a vodičů určených ke stavbě hromosvodu,
2. b) náhodná, jsou-li použity kovové části chráněného objektu, které vyhovují svým provedením požadavkům, kladeným na příslušnou část hromosvodu.

Při řešení hromosvodů není podmínkou navrhovat, celé zařízení strojené nebo náhodné. Lze použít kombinaci těchto částí. Vždy je však nutné dodržet souvislost a návaznost jednotlivých částí (jímač, svod, uzemnění), vodivé spojení i nutnou vodivost (průřez) tak, aby nebyla přerušena vodivá cesta od jímače až po uzemnění.

Podle umístění rozlišujeme

1. a) běžné hromosvody, které jsou umístěny přímo na bráněném objektu, tj. jímače a svody jsou umístěny přímo na konstrukci objektu,
2. b) hromosvody ve zvláštních případech, umístěné mimo chráněný objekt, tj. jímače a svody jsou bud izolovaně umístěny vedle objektu, nebo jsou instalovány nad chráněným objektem.

Použití jednotlivých soustav jímacího zařízení

Podle tvaru a druhu střechy se zpravidla volí tyto soustavy;

1. a) hřebenové soustava na střechách sedlových, valbových, polovalbových a pultových pilových s hřebenem převyšujícím okraj střechy minimálně o 1 m.
2. b) mřížové soustava na střechách plochých, hangárových, pultových a sedlových, u nichž hřeben nepřevyšuje dolní okraj střechy o 1 m,
3. c) tyčový, hromosvod na komínech, věžích a na tvz. stanové střeše s potřebným počtem svodů,
4. d) oddálený hromosvod: stožárové, závěsové a klecové hromosvody se ve zvláštních případech zřizují jako ochrana před přímým zásahem blesku na objektech s nebezpečím ohně nebo výbuchu výbušnin.

Materiál užívaný pro hromosvody.

Strojené jímače se dělají jako plné ocelové tyče pozinkované v ohni.

Pomocné se dělají z rovného pozinkovaného ocelového drátu s průměrem 8 až 10 mm. Pomocné jímače mají vyčnívat alespoň 30 cm.

Náhodné jímače tvoří kovové předměty, které jsou součástí objektu a jsou na místech vystavených přímému zásahu blesku. Tyto náhodné jímače však musí splňovat ještě některé podmínky.

Ocelové vodiče pozinkované se používají na vedení a svody, nejsou-li vystaveny korozním

vlivům ovzduší.

Měděné vodiče se mohou použít na nadzemní část hromosvodu v místech se zvětšenými

korozními vlivy ovzduší. Lze použít také ocelový drát s měděným pláštěm.

Hliníkové vodiče se používají jen na nadzemní části hromosvodu, v místech, kde agresivní

prostředí hliníku neuškodí,ale mědi a oceli by uškodilo.

Uzemněni se provádí tak, aby se za daných půdních podmínek dosáhlo co nejmenšího zemního odporu, zaručeného na dlouhou dobu. Každý svod hromosvodu musí být připojen k vlastnímu zemniči nebo ke společné zemní soustavě.

Zemniče mohou být strojené nebo náhodné. Strojené zemniče jsou páskové, tyčové nebo deskové.

Počet svodů

U objektů obdélníkového půdorysu s poměrem Šířky k délce 1:5a menším se podle délky objektu zřizuje na každých i započatých 15 m délky objektu jeden svod.

U objektů obdélníkového půdorysu s poměrem šířky k délce větším než 1:5 a u objektů s jiným nebo členitým půdorysem se podle délky obvodu zřizuje na každých i započatých 30 m délky obvodu půdorysu jeden svod.

Na menších objektech mají být alespoň dva svody co nejdále od sebe. Mají se vést od protilehlých konců jímacího zařízení. U budov jednopodlažních s obvodem do 40 m (delší strana není větší než 15 m) stačí jeden svod.

U budov vyšších než 30 m nad zemí musí být svod na každých 15 m obvodu půdorysu.

Objekty s kovovou střechou mají mít počet svodů stejný jako objekty s nevodivou střechou.