ZÁSOBOVACÍ ČINNOST PODNIKU

Druhy zásob

Plánování zásob

Evidence zásob

Inventarizace zásob

 

 

Oběžný majetek tvoří ta část majetku podniku (hospodářských prostředků), která se používá zpravidla krátkodobě a většinou se jednorázově spotřebovává. Výdaje na něj vynaložené se rychle do podniku vracejí v tržbách. Oběžný majetek rychle mění svou formu.

 

Pro hospodaření podniku je důležité, aby měl mezi oběžným majetkem vždy k dispozici dostatek peněžních prostředků nebo takových prostředků, které lze rychle v peněžní prostředky přeměnit. Likvidnost prostředků je dána časem, který je třeba k přeměně prostředků v hotové peníze.

Volné prostředky podnik potřebuje k výplatě mezd zaměstnancům, platbám dodavatelům, státu, splácení úvěrů. Peněžních prostředků musí mít vždy tolik, aby se nedostával do platebních potíží. Podnik musí tedy zachovávat svou likviditu, tj. platební schopnost. Nejlikvidnější složkou majetku podniku jsou peníze a krátkodobé cenné papíry, jako jsou směnky a šeky.

Jedná z největších složek oběžného majetku jsou zásoby.

 

Zásoby dělíme na tyto složky: skladované materiálové zásoby, nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby, výrobky, zvířata, skladované zboží.

 

Do materiálových zásob patří:

1. Suroviny a základní materiál, tj. hmoty, které při výrobním procesu přecházejí zcela nebo zčásti do výrobku a tvoří jeho podstatu, například železná ruda v hutích.
2. Pomocné látky, tj. hmoty, které přecházejí přímo do výrobku, netvoří však podstatu, například lak při výrobě nábytku, barva při výrobě praček.
3. Provozovací látky, tj. hmoty, kterých je zapotřebí pro provoz podniku jako celku, například mazadla, palivo, čistící prostředky.
4. Náhradní díly určené k provádění oprav výrobního zařízení, dopravních prostředků a dalšího majetku.
5. Obaly, které slouží ochraně a dopravě nakoupeného materiálu, zboží a vlastních výrobků.
6. Drobný hmotný majetek, tj. hmotný majetek s kratší upotřebitelností a nižší pořizovací cenou, např. nářadí, nástroje, nábytek.

 

Nedokončená výroba představuje produkty, které se vytvářejí v průběhu výrobního procesu. Např. nedokončená příze v přádelně textilního podniku, osnovy v tkalcovně připravené pro tkaní, nedokončené součástky.

 

Podobný charakter mají i polotovary vlastní výroby. Liší se od nedokončené výroby tím, že je na nich dokončena ucelená část výrobního procesu, mohou existovat a prodávat se samostatně. Např. příze, režná tkanina, součástky.

 

Výrobky jsou dokončené předměty vlastní výroby určené k realizaci (prodeji) mimo podnik.

 

Do zásob řadíme i zvířata.

Zboží jsou předměty, které podnik nakupuje a beze změny je prodává svým zákazníkům. Převažují v obchodních podnicích.

 

Peněžní prostředky vystupují ve formě hotových peněz nebo vkladů u peněžních ústavů (tzv. vklady na viděnou, které si podnik může kdykoli ze svého účtu vybrat).

 

Cenné papíry jsou zvláštní listiny, které pro majitele představují pohledávku vůči tomu, kdo je vystavil. Jsou tedy zhmotněním určitého majetkového práva. Vzniklá pohledávka je s cenným papírem úzce spjata: její vznik, trvání, plnění a zánik jsou vázány na existenci cenného papíru. Vlastník cenného papíru nemůže žádat bez cenného papíru zaplacení, dlužník může odepřít plnění závazku, není-li cenný papír předložen. K cenným papírům patří např. vkladní knížky, směnky, šeky, obligace, akcie.

 

Pohledávky jsou nároky podniku vůči třetím osobám. Pohledávky u odběratelů vznikají prodejem výkonů podniku a trvají do doby, než odběratel za prodané výkony zaplatí.

 

 

Zásobování

Zásobováním nazýváme činnost, kterými podnik zajišťuje potřebný materiál pro svou činnost. Cílem zásobování je zajistit materiál v potřebném množství, druzích a kvalitě, za výhodné ceny a ve stanovené době.

Ve většině podniků není možné zajistit plynulý průběh hlavní činnosti plynulými dodávkami materiálu od dodavatelů přímo do výroby. Součástí zásobovací činnosti je proto většinou i skladování materiálu.

 

Ve světě je však používána metoda zásobování a organizace výroby a odbytu bez skladování. Je založena na perfektní organizaci práce a na přesných a oboustranně výhodných dohodách mezi dodavateli a odběrateli. Dodavatelé musí s dostatečným předstihem přesně vědět, co a kolik mají vyrábět, a odběratelé musí přesně dodržovat časový postup výroby. Metoda JUST-IN-TIME („právě včas“) byla vyvinuta v Japonsku a rozšířena do celého světa.

 

Do zásobovací činnosti patří:

1. Zjišťování potřeby materiálu a volba dodavatele
2. Jednání s dodavateli, uzavírání kupních smluv
3. Zajišťování dodávek, příjem materiálu na sklad, kontrola materiálu
4. Skladování materiálu a výdej do spotřeby

 

Skladování představuje činnosti, při nichž se hmotné statky soustřeďují na určitém místě a ve stanoveném množství a připravují se pro další činnosti: výdej do spotřeby u materiálových zásob, další zpracování u nedokončené výroby a polotovarů vlastní výroby a prodej u výrobků.

Při skladování musí být dodrženy určité podmínky, které vyplývají z povahy zásob. Jinak je třeba skladovat uhlí, brambory, pohonné hmoty, mouku, maso, zeleninu. Povaze zásob musí být přizpůsobeno vybavení skladů i jejich umístění.

 

Materiálové zásoby skladuje podnik v nákupních skladech.

Ve výrobních podnicích se zřizují obvykle mezisklady pro skladování nedokončené výroby a polotovarů během výrobního procesu, např. součástek motorů před montáží, částí nábytku, příze, režných tkanin.

 

Hotové výrobky se skladují v odbytových skladech (skladech výrobků).

Materiál přichází do podniku zpravidla od dodavatele, provádí se tzv. odběr (tj. převzetí a běžná kontrola neporušenosti obalů), potom přejímka materiálu a materiál se ukládá do skladu. Podle potřeby výroby se pak materiál vydává do spotřeby a mění se ve výrobek nebo službu. Tento fyzický pohyb materiálu se také nazývá fyzický tok materiálu a je doprovázen pohybem informací (tokem informací). Stejným způsobem lze sledovat další pohyb nedokončených výrobků, polotovarů a výrobků až do okamžiku prodeje výrobků.

Fyzické a informační toky zboží zkoumá tzv. logistika.

 

Přejímka materiálu zahrnuje kontrolu převzatého materiálu z hlediska množství (přejímka kvantitativní) a z hlediska jakosti, splnění kupní smlouvy (přejímka kvalitativní).

Při převzetí materiálu na sklad vystavuje skladník, který materiál přebírá, příjemku, tj. doklad o převzetí materiálu na sklad.

Materiál je evidován na skladní kartě.

Výdej materiálu se uskutečňuje na základě požadavku dílny nebo jiné odebírajícího útvaru podle výdejky.

Zásobovací činnost zajišťuje v podniku zásobovací útvar a marketingový útvar.

 

V tržní ekonomice plní zásobování aktivní funkci pomocí marketingu. Marketingový útvar se zabývá průzkumem trhu materiálů a surovin a na základě získaných poznatků ovlivňuje hlavní činnost podniku tak, aby byly uspokojovány potřeby a přání spotřebitelů s přihlédnutím k možnostem podniku získat potřebné materiály a suroviny pro inovaci výrobků i pro výrobu nových výrobků a služeb.

Při nákupním průzkumu potřeb sleduje marketingový útvar stav a vývoj trhu surovin a materiálů, ceny, dodací lhůty a spolehlivost dodavatelů, dodací a přepravní podmínky. Hodnotí se různé možnosti zabezpečení materiálu:

• nákup od dodavatele,
• kooperace s jiným podnikem,
• vlastní výroba.

Marketingový útvar musí zajistit vhodné dodavatele, kteří mohou nejlépe uspokojit potřeby podniku. Dodavatelé se hodnotí z hlediska kvality dodávaných materiálů, ceny, spolehlivosti dodávek, ochoty ke spolupráci při stanovení velikosti dodávek a doby, kdy se dodávky uskutečňují.

 

Na základě jednání s vybranými dodavateli uzavírá podnik smlouvu o dodávce materiálu. Dodavatel oznamuje splnění smlouvy fakturou, kterou je podnik povinen zaplatit podle dohody nebo zákonných předpisů.

Podle ustanovení občanského a obchodního zákoníku je dodavatel povinen splnit smlouvu tím, že:

• dodá smluvený materiál včas a řádně,
• vyfakturuje dodaný materiál.

 

Odběratel je povinen převzít materiál (provést odběr) a zaplatit podle ujednání ve smlouvě. Nedostatky při plnění smluv se řeší při reklamačním řízení.

 

 

 

 

 

 

Plán zásobování

Na základě průzkumu trhu materiálů a propočtu potřeb podniku se sestavuje plán zásobování. Je základem pro další jednání s dodavateli, objednávání a nákup materiálu i pro ovlivňování výroby.

Plán zásobování se sestavuje ve formě bilance materiálů na základě:

• propočtů spotřeby materiálů,
• propočtů velikosti zásob, které je třeba udržovat na skladě, a to v jednotkách naturálních (pro nejdůležitější druhy materiálových zásob) a v jednotkách peněžních v souhrnu za celý podnik.

 

V bilanci se vždy porovnávají zdroje a potřeby. V plánu zásobování se tedy porovnávají zdroje materiálu (počáteční zásoba a nákup) s potřebou materiálu (spotřebou a konečnou zásobou).

Z bilance pak můžeme odvodit výpočet velikosti nákupu:

 

Nákup = spotřeba + konečná zásoba – počáteční zásoba

 

Počáteční zásoba se stanoví jako zásoba očekávaná k začátku plánovacího období tak, že se ke skutečné zásobě ke dni sestavování bilance připočte očekávaný nákup a odečte se očekávaná spotřeba do začátku plánovacího období.

Spotřeba materiálu se stanoví zpravidla podle technickohospodářských norem spotřeby a plánovaného objemu výroby. Konečná zásoba se počítá jako zásoba normovaná.

 

 

Propočet velikosti zásob materiálu

Většina podniků si musí k zajištění činnosti vytvářet určité zásoby materiálu. Musí je nakoupit, zaplatit a skladovat. S udržováním zásob jsou tedy spojeny náklady na pořízení a skladování. Zásoby váží finanční zdroje, které jinde podniku mohou chybět. Zásoby materiálu je proto třeba udržovat na takové výši, aby zabezpečily plynulou činnost podniku a aby celkové náklady s nimi spojené byly co nejnižší. Zásobu, která splňuje tyto požadavky, označujeme jako zásobu optimální. Optimální výši zásob by měla vyjadřovat norma zásob (s).

 

Klasický způsob normování vychází z délky dodávkového cyklu, z délky pojistné zásoby, z délky technické zásoby a z průměrné denní spotřeby materiálu.

Běžná zásoba (Zb) má zajistit předpokládanou spotřebu v období mezi dvěma dodávkami. Její výše kolísá od maximálního stavu v den dodávky k minimálnímu stavu těsně před dodávkou. Dodávkový cyklus (c) je doba mezi dvěma po sobě následujícími dodávkami. Závisí na druhu materiálu, vzdálenosti dodavatele, způsobu dopravy, na dopravních a skladovacích nákladech. Čím delší je dodávkový cyklus, tím větší zásobu je nutno tvořit. Pojistná zásoba (Zp) vyrovnává případné odchylky v dodávkách nebo ve spotřebě. Technická zásoba (Zt) se vytváří tam, kde je třeba materiál před výdejem do spotřeby upravit. Celková zásoba je tvořena součtem těchto složek.

Normovaná zásoba se stanoví jako průměrná zásoba:

Z = Z max + Z min = průměrná zásoba

2

Po dosazení dostáváme:

c x s +p x s+t x s+p x s+t x s = c(1/2 s + p+ t)

2

 

Postup při stanovení normy je tento:

1. Základem normování je stanovení časové normy zásob ve dnech:

ČNZ = c/2 + p + t

2. Výše normované zásoby v naturálních jednotkách se stanoví podle časové normy a průměrné denní spotřeby:

S = S/360 (S = roční plánovaná spotřeba)

Zn = ČNZ * s

3. Vynásobením cenou za jednotku materiálu p dostáváme normovanou zásobu v peněžních jednotkách (hodnotovém vyjádření), tzv. normativ zásob:

N = Zn * p

 

Souhrnný normativ zásob pro všechny druhy materiálu lze stanovit jako součet dílčích normativů nebo odvodit podle plánovaného ukazatele rychlosti obratu materiál. zásob.

 

 

Evidence a rozbor materiálových zásob

Evidence o materiálových zásobách se vede na prvotních dokladech (příjemka, výdejka, faktura, zápis o vadách). Pro každý druh materiálu vystavuje podnik zpravidla skladní kartu. Skladní karty není třeba vést, pokud podnik vede evidenci o zásobách na počítači.

Materiálové zásoby pořizuje podnik pro zajištění své činnosti. Měl by s nimi proto nakládat co nejhospodárněji. Jejich spotřeba představuje velké položky v nákladech. Je žádoucí, aby z určitého objemu materiálových zásob bylo vytvořeno co nejvíce výkonů: produkce, maloobchodního obratu, objemu služeb.

Objem výkonů by tedy měl růst rychleji než objem zásob.

 

Souhrnným ukazatelem hospodaření se zásobami ve výrobním podniku je ukazatel vázanosti zásob na jedno korunu produkce:

průměrná produkce : objem produkce

1. množství produkce připadající na jednu korunu vázanou v zásobách.

 

Účinnost hospodaření se zásobami materiálu vyjadřujeme nejčastěji ukazateli rychlosti obratu zásob. Zpravidla se užívají dva ukazatele: počet obrátek a doba obratu.

 

Počet obratu vyjadřuje, kolikrát se zásoba obrátí za sledované období ve spotřebě:

počet obrátek = spotřeba : průměrná zásoba

 

Doba obratu vyjadřuje čas potřebný k tomu, aby se zásoba materiálu přeměnila v následující formu, tj. nedokončenou výrobu.

Počítá se ve dnech:

doba obratu = počet dnů období : počet obrátek

(za rok 360 dnů)

 

Průměrná roční zásoba materiálu se počítá jako:

• chronologický průměr z jednotlivých stavů zásob v průběhu roku,
• prostý aritmetický průměr průměrných zásob v jednotlivých měsících, který vypočteme jako průměr stavu k prvnímu a poslednímu dni měsíce.

Čím je doba obratu materiálových zásob kratší, tím rychleji se zásoby obracejí a potřebujeme jich tedy méně k zabezpečení činnosti podniku. Zkrácení doby obratu vyjadřujeme buď ve dnech (jako rozdíl doby obratu ve sledovaném období a minulém období), nebo v % (podíl ve dnech a doby obratu v minulém období).