Základy tržního ekonomického systému a transformace národního hospodářství

TRH = místo, kde se setkává nabídka a poptávka a utvářejí se ceny zboží a služeb

Trh lze charakterizovat znaky:

• do styku přichází prodávající a kupující
• objektem směny je zboží a služby
• ceny zboží se určují na základě nabídky a poptávky

Trh chápeme:

• prostorově – jako místo, kde se setkává prodávající a kupující (např. tržiště, obchodní dům, …)
• funkčně – jako spojení nabídky a poptávky v určité oblasti

Rozlišujeme:

• trh zboží a služeb (trh spotřebních statků, trh kapitálových statků)
• trh práce
• trh finanční (trh peněžní, trh kapitálový, trh devizový, trh drahých kovů)

Trh zboží a služeb – se člení podle druhů nebo skupin zboží. Tržní ceny zboží a služeb se na něm vytvářejí podle vztahu nabídky a poptávky. Stát podporuje fungování trhu protimonopolními zákony (např. zákon o ochraně hospodářské soutěže, apod.).

Trh práce – je souhrn nabídky práce (nabízejí domácnosti) a poptávky po práci (firmy). Na trhu práce se utváří cena práce – mzda. Stát zasahuje vydáváním zákonů, které upravují práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, zvyšuje počet pracovních příležitostí, zřizuje a financuje úřady práce, vyplácí podpory v nezaměstnanosti, stanovuje životní minimum, minimální mzdu, apod.

Trh finanční – představuje souhrn nabídky a poptávky po penězích

• trh peněžní – trh s krátkodobými peněžními prostředky se splatností do jednoho roku (hotovosti, krátkodobé úvěry, krátkodobé cenné papíry).
• trh kapitálový – soustřeďuje a rozděluje volné peněžní prostředky dlouhodobé povahy se splatností nad 1 rok (termínované vklady, dlouhodobé úvěry, …).
• trh devizový – soustřeďuje a přerozděluje valuty, devizy a zlato. Utváří se zde cena peněz ve formě kurzu měny.

Na trh vstupují:

• domácnosti – poptávají na trhu výrobků a služeb za účelem konečné spotřeby.
• podniky – nabízejí výrobky a služby a poptávají výrobní faktory.

Tržní mechanismus – reguluje množství zboží a služeb na trhu. Stát může ovlivňovat trh prostřednictvím různých nástrojů např. daňovým systémem, poskytováním státních zakázek, celní politikou, apod.

Na trhu existuje více výrobců stejného nebo podobného zboží. Existuje tedy hospodářská soutěž – tzv. konkurence.

Dokonalá konkurence

• cenová konkurence – výrobci snižují ceny a snaží se tak přilákat kupující ke svým výrobkům.
• necenová konkurence – výrobci se zaměřují na kvalitu, podmínky prodeje (servis, záruky, apod.), značku firmy, její dobré jméno, atd.
• neexistují žádné překážky vstupu na trh

Monopolistická konkurence

• velké množství nakupujících a prodávajících
• prodejci nabízejí stejný nebo podobný výrobek, prodávají nejvyšší hodnotu za nejnižší cenu
• příklad: prodejci hamburgerů

Monopol

• výrobce, který jako jediný stojí na straně nabídky. Jeho výrobek je jedinečný (jiné firmy jej nevyrábějí).
• má tendenci omezovat a zdražovat výrobu
• příklad: Český Telecom, a. s.

Oligopol

• několik výrobců, které můžeme označit jako hlavní
• někteří z výrobců mají významný podíl na trhu, tj mohou ovlivňovat cenu
• příklad: Coca-Cola, PEPSI

Nabídka – množství zboží, které chce prodávající za určitou cenu prodat.

Poptávka – množství zboží, které chce kupující za určitou cenu koupit.

Velikost nabídky a poptávky se neustále mění a mění se i ceny zboží a služeb. Jestliže se poptávka zvyšuje, cena zboží roste. Pokud se zvyšuje nabídka, cena zboží začne postupně klesat.

Při určité ceně se nabízené a poptávané množství dostávají do rovnováhy. Tuto cenu nazýváme rovnovážnou cenou. Na trhu nastává rovnováha mezi nabídkou a poptávkou.

Agregátní poptávka – firmy, domácnosti, stát

Agregátní nabídka – souhrn všech nabízených statků a služeb

Ekonomická reforma

1. Význam a cíl – ekonomická reforma je změnou ekonomických institucí a vztahů mezi nimi. Jejím cílem je přechod od centrálního plánování k tržní ekonomice. Jde o principiální změnu národního hospodářství. Rizika této reformy (transformace) spočívají právě v její hloubce a radikálnosti. Její realizace musí proběhnout s vědomím nebezpečí růstu inflace a nezaměstnanosti. Ještě větší rizika jsou však spojena s rozhodnutím reformu odkládat nebo ji realizovat pouze částečně. Čím rychleji a radikálněji budou reformní kroky realizovány, tím menší budou celkové náklady, které transformační proces vyvolá. Cílem je zavedení tržní ekonomiky s jejími klady a zápory a to co nejrychleji.

2. Etapy – programem ekonomické transformace sestává z komplexu opatření, jehož jádrem jsou:

• cenová liberalizace
• liberalizace dovozu a vnitřní směnitelnost
• podpora růstu soukromého sektoru
• makroekonomická antiinflační politika
• politika sociálních garancí či sociální ochrany
• politika péče o životní prostředí

Reformní projekt člení hlavní reformní opatření do dvou základních částí:

• tvorba makroekonomického rámce
• mikroekonomická reformní opatření

Makroekonomický rámec – finanční, rozpočtová a měnová politika. Sem patří nový daňový systém a rozpočtová politika, soubor opatření sociální politiky a nové pojetí vnějších ekonomických vztahů, nutnost rychlé liberalizace, demonopolizace, a­pod.

Mikroekonomická reformní opatření – se dotýkají především liberalizace cen a podpory růstu soukromého sektoru. S odstraněním administrativní tvorby cen jsou řešeny i otázky liberalizace dovozu (vnitřní směnitelnosti naší měny).

Transformační proces zahrnuje také změnu struktury ekonomiky – tzv. restrukturalizaci. Nejdůležitější změny strukturální politiky jsou:

• omezení těžkého a podpora lehkého průmyslu
• snížení energetické, surovinové a ekologické náročnosti výrob
• posílení terciálního sektoru, obnova hospodářského růstu
• náprava škod na životním prostředí
• rozvoj dopravy, atd.

Cenová liberalizace – uvolnění cen. Jejím smyslem je nechat poptávku a nabídku, aby utvářely ceny vyčisťující trh. Volně fungující trh je nemyslitelný bez otevřenosti světovému trhu. Toho se dá dosáhnout liberalizací (uvolněním) dovozu, zrušením jeho regulace, postupným uvolněním vývozu a uvolněním přístupu domácích subjektů k devizám, tzn. vnitřní směnitelnost – konvertibilita domácí změny.

Tržní ekonomika vyžaduje převládající soukromý sektor, který vytváří tlak na efektivnost ekonomické činnosti. Změna státního vlastnictví na soukromé je základním cílem transformace vlastnických vztahů. Tento proces zahrnuje jednak reprivatizaci (restituci), tj. navrácení majetku původním vlastníkům a privatizaci, tj. prodej státního majetku novým soukromým majitelům.

3. Privatizace – v našich podmínkách rozlišujeme tzv. malou privatizaci, uskutečňovanou formou aukcí a převážně se týkající terciální sféry a velkou privatizaci (samostatné privatizační zákony).

Prvním krokem velké privatizace byla privatizace státních podniků. Kapitál státních podniků se převedl do akciové podoby. Druhým krokem pak byla vlastní privatizace, tj. prodej majetkových podílů (akcií) fyzickým nebo právnickým osobám. Tento prodej může probíhat různými standardními a nestandardními metodami, např. nejpopulárnější byla kupónová metoda privatizace.

Významným zdrojem privatizace je zahraniční kapitál. Preferovanou formou přílivu zahraničního kapitálu bylo a je vytváření smíšených společností – tzv. joint ventures (např. Škoda Auto & Volkswagen; ČSOB & KBC; ČS, a. s. & Erste Bank a další).

4. Malá privatizace – probíhala na základě zákona o malé privatizaci. První aukce proběhla v Praze 26. ledna 1991.

• aukce anglická – vyvolávací cena se zvyšuje
• aukce holandská – vyvolávací cena se snižuje (až na 50 %)
• licitátor – pověřen vedením aukce, vyvolává názve, cenu, ukončení přiklepnutím danému dražiteli
• dražební jistota – 10 % vyvolávací ceny složena dražitelem před zahájením aukce
• dražitel – účastník aukce, zájemce o draženou jednotku

5. Velká privatizace – průběh dle zákona o velké privatizaci, který upravuje podmínky převodu majetku státního na jiné právnické nebo fyzické osoby.

• převod se provádí podle schváleného privatizačního projektu podniku
• privatizační projekt je souhrn ekonomických a technických, majetkových, časových a dalších údajů.
• v rámci velké privatizace se značné objemy státního majetku převedly do vlastnictví soukromých osob nikoli za peníze ale za kupony. Kupónová privatizace zajistila především to, že se státní majetek dostal do soukromého vlastnictví velmi rychle, a v druhé řadě to, že se privatizačního procesu mohlo zúčastnit maximálně široký okruh domácího obyvatelstva.
• podílové fondy
• investiční fondy