Základní pojmy

Charakterizujte ekonomii jako spol. vědu a její základní východisko

Ekonomie – je věda o tom, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných nebo omezených zdrojů ( výrobní faktory – půda ,kapitál, lidé a technologie – stroje ),které mají alternativní ( záměnné ) možnosti vyrábět různé komodity např. pšenice,maso,o­děvy,koncerty,sil­nice a jejich rozdělování pro současnou i budoucí spotřebu všech členů společnosti.

Ekonomie je spol. věda, která vychází z reality ekonomického života společnosti. Získané závěry využívá v praxi.

Ekonomii dělíme na:

1. mikroekonomii – která zkoumá chování dílčích ekonom. Subjektů tj. jednotlivců, domácností a firem. Řeší otázky: např. jak se mění chování lidí při růstu cen benzinu. Jak se chovají firmy při růstu cen vstupů při podnikání apod.
2. makroekonomie – která se zabývá národním hospodářstvím jako celkem. Řeší otázky: např. jakým způsobem zvýšíme HDP nebo co způsobuje v ekonomnice růst inflace nezaměstnanos­ti apod.

V makro a mikroekonomii se používají dva přístupy ekonomického myšlení:

1. Pozitivní ekonomie

• představuje rozdíl mezi hodnotovým úsudkem a konstatováním faktů. Přistupuje k ekonomické realitě tak, jaká v současnosti je,a ne, jaká by měla být ( jde o formálně logické myšlení ).

Cílem je popsat tuto realitu a hledat v ní zákonitosti jejího fungování tj. jak nejefektivně dosáhnout ekonomických cílů.

2. Normativní ekonomie

• naopak bere realitu jako východisko pro zobecnění závěrů o ekonom. vývoji. Charakteristickým rysem jsou hodnotové soudy.

Cílem je vytvořit předobraz dokonalejšího ekonomického systému, hrát aktivní roly ve vývoji lidské společnosti,jde o budoucnost a řešení je prováděno hospodářskou politikou státu ( jde více o společenské myšlení ).

Základní ekonomické systémy:

K životu a dalšímu rozvoji lidí bylo zapotřebí nalézt systém, který umožňuje spojovat jejich síly a efektivně využívat dostupné zdroje ( výrobní faktory).

V historii jsme se setkali se třemi ekonom. systémy:

1. Zvykový ( tradiční systém)

• jedná se o nejstarší systém, kde existovalo přímé rozdělování v rámci naturálního hospodářství ( naturální hospodářství vylučuje naturální směnu).
• uspořádání bylo založeno na kmenových vztazích a dělba práce uvnitř malé skupiny lidí.

Každý systém řeší tři základní ekonom. otázky:

CO – rozhodoval náčelník a rada starších, ti určili kolik a čeho se má vyrobit.

JAK – existoval omezený počet lidí i přírodních zdrojů,neexistovala mechanizace a co sami vyprodukovali,sami spotřebovali, aby přežili.

PRO KOHO – rozdělování bylo prováděno podle potřeb a schopností jednotlivců.

2. Příkazový systém

CO – se bude vyrábět, rozhoduje malá skupina lidí u moci.

JAK – rozhoduje stát prostřednictvím ministerstev na základě plánů, jak rozdělí příslušné zdroje, v jakém množství a za jakou cenu budou vyrábět.

PRO KOHO – důchody jsou rozdělovány podle postavení, i když heslo znělo každému podle svých potřeb.

V historii jsem se setkali s více společnostmi ( státy ) např.: merkantilisté, fašisté, komunisté.

3. Tržní systém

CO – rozhoduje strana poptávky, co je pro společnost užitečné a jak uspokojit potřeby.

JAK – rozhoduje strana nabídky – výrobci , s jakými náklady a za jakou cenu bude produkce na trhu prodávána.

PRO KOHO – ovlivňuje rovněž tržní hospodářství prostřednictvím rozdělováním, přerozdělováním důchodů.

V současné době existuje smíšená tržní ekonomika, která vyžaduje státní zásahy prostřednictvím monetární – peněžní a úvěrová politika, fiskální – státní rozpočet, a důchodové politiky – příjmy, ovlivňování mezd.

Cílem politiky je udržet zaměstnanosti, inflace = cenová hladina.

Systémy se mezi sebou liší i vlastnickým uspořádáním:

1. v příkazovém ( plánovaném systému ) převládá státní ( společenské ) vlastnictví. V menší míře existuje družstevní vlastnictví a jen nepatrně vlastnictví soukromé.
2. V tržním systému převládá soukromé vlastnictví a vedle něj existuje sektor veřejného vlastnictví tj. např. krajských zpráv, městských zpráv, ústředních vládních orgánů atd. Tento sektor mívá různý podíl, ale existuje ve všech zemích.

Dělba práce

• při výrobě statků a služeb dochází k dělbě práce specializací a kooperací.

Dělba práce je proces, ve kterém dochází k postupnému osamostatňování jednotlivých druhů činností či operací. Je přirozeným produktem společenské dělby práce a výroby.

Z historie známe:

1. Přirozená d. p. – šlo o rozdělení pracovních činností mezi muže a ženy a jejím cílem bylo ušetřit si významně práci.
2. Společenská d.p. – jde o jde o specializaci lidí při výrobě různých statků např.zemědělci, pastevci,později se rozdělují řemesla např.poslední vznikla sféra služeb.
3. D.p. v pracovních operacích – vzniká dalším vývojovým stadiem, je založena na technickém rozvoji a specializaci.Člení se na jednotlivé pracovní činnosti a výroba se skládá z mnoha operací např.pečení rohlíků v období manufaktur až po vznik pásové výroby (Fort, Baťa)
4. Mezinárodní d. p. – je řízena mezinárodními principy a vzniká jako kterákoliv územní specializace. Je zapříčiněna nejen různými schopnostmi lidí a jejich preferencí,ale i přírodními a klimatickými podmínkami. Mezinárodní d. p. má určitá specifika a směna je prováděna na základě absolutní a komparativní výhody.

Výkonnost práce a výroby závisí na úrovni dělby práce a kooperací prací. Kooperace je součinnost prací, která umožňuje vznik státků, které jednotlivý výrobci nejsou schopni sami vytvořit např. přehrady, auta, počítače,atd.

Dělba práce je provázena růstem na úrovni produktivity práce, která přímo působí na růst výkonu v ekonomice,to znamená,že specializovaní výrobci dosahují vyšších výkonů.

Produktivita práce je činnost lidské práce a měříme ji v množství produkce za časovou jednotku nebo výkony/počet pracovníků.(pro­duktivita =síla pracovníků+stroje= vyrábí se ve větším množství)

Růst produktivity práce je založen především na :

• využití dokonalejší techniky
• zdokonalování organizace práce
• zavedením dokonalejší technologie (metody, které představují způsob spojení výrobních faktorů). V případě méně dokonalé techniky je významným faktorem zručnost a schopnost výrobce.

Intenzita práce je množství práce/časovou jednotku.

Růst intenzity práce znamená, že roste pracovní úsilí člověka a tím roste výkon. Nelze zaměňovat pojmy produktivita,práce a intenzita práce.Zvyšování intenzity práce je omezené fyzickými a duševními předpoklady člověka a může pouze do určité hranice. Naopak překračování této určité hranice má nepříznivý dopad na pracovní sílu a kvalitu produkce.

Potřeby

Jsou požadavky, které si člověk uvědomuje a pociťuje nedostatek není-li požadavek splněn.Přání,touhy člověka se stávají potřebami jakmile je člověk v rámci svých možností může uspokojovat.

Rozlišujeme potřeby :

1. Hmotné – materiální (přirozené) – jíst,pít, spánek……….

Nehmotné – duševní ( společenské ) – láska,vzdělání,přá­telství……….

2. Individuální – týkající se člověka – bydlet, jíst, pít…..

Kolektivní – týkající se určité skupiny lidí – silnice, veřejné osvětlení

3. Existenční ( společenské ) – musí být uspokojeny na prvním místě ( kultura,…..)

Luxusní – jsou přání, která lze považovat za postradatelná

Potřeby jsou uspokojovány pomocí statků a služeb. Abraham Maslow vytvořil pyramidu, kde rozdělil potřeby podle váhy, kterou mají pro člověka.Stupně pyramidy stoupají od nižších potřeb k vyšším. Člověk, který uspokojuje potřeby nižšího stupně, usiluje o upokojení potřeb vyššího stupně. S rozvojem osobnosti a růstem kvality života se potřeby rozvíjí ve větší míře na vyšších stupních pyramidy.

Statky a služby

Je vše,co slouží k uspokojování našich potřeb

Statky – jsou zpravidla různé věci, které upokojují naše potřeby a říkáme jim výrobky

Dělíme je na:

1. podle způsobu spotřeby: 1)spotřební – tyto statky jsou určeny pro konečnou spotřebu např. jídlo, kniha, auto…

2. kapitálové (výrobní) – jde o výrobní spotřebu např. stroje….

2. podle dostupnosti: 1) volné – statky jsou volně dostupné v přírodě a můžeme je spotřebovávat podle potřeby např. vzduch,voda.. Volné statky jsou omezené a proto je nezbytné statky vyrábět

2. ekonomické – jsou vytvářeny hospodářskou činností lidí, tj. výrobou, která je založena na využívání a přeměně zdrojů
3. soukromé – ty jsou vyloučeny ze spotřeby ostatních lidí, jde o osobní statky
4. veřejné – z jejich užívání nemůže být někdo vyloučen, např. policie, školství, soudy……..

Služby – jsou cílevědomé cizí činnosti, ze kterých máme užitek

1. věcné – ty jsou vytvářeny cizími lidmi např. čistírny,opravny,……
2. osobní – ty nás přímo ovlivňují např. lékaři, kadeřníci,……..

Statky lidé převážně získávají tak,že je nakupují ze svých příjmů,ale i zdarma. To jsou tzv. veřejné služby, které obdobně jako veřejné statky hradí stát ze státního rozpočtu. Veřejné služby jsou např. infrasktruktura ( kanalizace, plynovody,…),os­větlení, parky, stadiony….