Základní ekonomické pojmy

Obsah

Ekonomika a její členění

Základní ekonomické otázky

Ekonomické systémy

Potřeby, statky, služby, spotřeba, životní úroveň

Výroba a výrobní faktory

Dělba práce –specializace, kooperace

Hospodářský proces – výroba, rozdělování, směna, spotřeba

Ekonomika a její členění

Ekonomie – je společenská vědní disciplína, která zkoumá na teoretické úrovni rozhodování lidí v procesu výroby, rozdělování, směny a spotřeby.

Ekonomie (teoretická) x ekonomika (praktická)

Mikroekonomie – zkoumá chování ekonomických subjektů trhu

Makroekonomie – zkoumá fungování ekonomiky a na úrovni celého státu

Pozitivní ekonomie – popisná ekonomie, analyzuje ekonomické skutečnosti takové, jaké jsou

Normativní ekonomie – hodnotící ekonomie, vynáší hodnotové soudy a zabývá se ekonomikou takovou, jaká by měla být

Základní ekonomické otázky

Co? – řeší co vyrábět, jakou produkci, v jakém množství, v jaké kvalitě a sortiment – na úrovni podniku – problematika stanovení výrobního programu atd.

Kdo? – jakým způsobem vyrábět (ručně, mechanicky, technicky,…) z jakých výrobních faktorů (zdrojů), jaké technologie využít, jakou organizaci práce použít atd.

Pro koho? – je spojena s otázkou jak budou výsledky ekonomické činnosti rozděleny, jak se rozdělí to co bude vyrobeno atd.

Základní ekonomické otázky

Ekonomické systémy se od sebe liší přístupem k řešení základních ekonomických otázek.

1. ZVYKOVÝ

– je historicky nejstarší ekonomický systém

– o základních ekonomických otázkách rozhodují ZVYKY, TRADICE, OBYČEJE příslušné             kultury

– vše je podmíněno tradicím (např. dělba práce – muži loví, ženy se starají)

– jak a jakými zdroji se bude vyrábět (kolik lidí má bránit vesnici, kolik pracuje na poli)

– rozdělování vyrobeného produktu je v počátcích podle potřeb členů kmene, později vzniká nadprodukt,       který si přivlastňují nejmocnější příslušníci kmene

Dělba práce:

Přirozená dělba práce – historicky nejstarší právní forma, spočívá v rozdělení prac. Činností podle přirozených dispozic

Společenská dělba práce – funguje na principu jako přirozená dělba práce, jedná se o rozdělení na zemědělce a pastevce, obchodníky, řemeslníky. Díky tomu dochází ke zvyšování efektivnosti.

Dělba práce v pracovních operacích – vznikla s rozvojem technologií a manufakturou, spočívá v tom, že se každý dělník specializuje na jedinou činnost

Mezinárodní dělba práce – rozdělení z hlediska mezinárodního (územní rozdělení), každá země nemá stejné přírodní a klimatické podmínky

 

2. PŘÍKAZOVÝ

– je založen na relativně úzké skupině lidí ve společnosti, kteří subjektivně rozhodují o tom, co se bude vyrábět, jak se bude vyrábět a pro koho

– vlastnictví výrobních faktorů (půdy, práce, kapitálu) je téměř bezezbytku ve vlastnictví státu

– veškerá ekonomická činnost je podmíněna plánováním

– nevýhoda – nepružnost subjektivní rozhodování o tom co se bude vyrábět, svévolné stanovení cen, měnových kurzů atp.

– výhoda – rychlá schopnost aktivizovat všechny společnosti ve vyhrocených situacích – živelné pohrom, napadení státu nepřítelem atd.

3. TRŽNÍ

– založen na soukromém vlastnictví, v ČR po roce 1989, rozvoj podnikání

– nejúspěšnější model fungování ekonomiky

– výrobci a spotřebitelé jsou propojeni výhradně trhem a tržními zákony jsou řešeny základní ekonomické otázky

– založen na myšlence svobody člověka, na soukromém vlastnictví, na motivaci a odpovědnosti podnikatelů při podnikání s vlastním majetkem na volných trzích

– nevýhoda – funguje pouze v podmínkách dokonalé konkurence, v současné době je silně deformován existencí monopolů, neumí řešit externality trhu (nebere ohled na lidi, které z různých důvodů nemohou pracovat – děti starci, nemocní, nezaměstnaní)

– výhoda – fungování bez subjektivního lidského rozhodnutí, všichni (kupující, prodávající) sledují svůj prospěch a tím přispívají k celkovému blahobytu

4. SMÍŠENÝ

– je kombinací tržního a příkazového systému

– jedná se o tržní systém s poněkud výrazným vlivem státu na ekonomiku a s markantnějšími státními zásahy do trhu

 

Základní ekonomické pojmy

1. POTŘEBY

– Je vědomí určitého nedostatku, a tento pocit motivuje člověka jednak tak, aby jej odstranil. Potřeby jsou vnitřní požadavky lidí, které vyplývají z vědomí určitého nedostatku.

Dělení:

• Podle hmatatelnosti
  • HMOTNÉ – materiální – požadavky mít a užívat věci (auto, PC, atd)
  • NEHMOTNÉ – duševní – mít a užívat znalosti, dovednosti a žádoucí vlastnosti (řídit auto, mít přátelé, umět jazyk, atp.)
• Podle naléhavosti
  • ZBYTNÉ – potřeby bez kterých se obejdeme, např. zahraniční dovolená, návštěva kina
  • NEZBYTNÉ – bez kterých se neobejdeme, např. jídlo, pití, spínek
• Podle časového hlediska
  • SOUČASNÉ – jejich uspokojení je pro nás aktuální např. naučit se na test
  • BUDOUCÍ – potřeby, které uspokojíme v dlouhém časovém horizontu – maturita, titul
• Podle rozsahu

– INDIVIDUÁLNÍ – týká se pouze toho daného člověka, např. koupit si TV, zařídit zahradu

– SPOLEČENSKÉ – více osob, např. vybudovat park, ochrana životního prostředí atd.

 

2. STATKY

-jsou výsledkem výrobních procesů, které firmy produkují za účelem uspokojování lidských potřev

Dělení

1. Volné statky – statky, které získáváme prakticky neomezeně z přírody, aniž bychom za ně museli platit, volně dostupné a nemusí pocházet žádným zpracováním např. vzduch, voda, borůvky, houby, slunce, atd.
2. Ekonomické statky – jsou vzácné, a musíme o ně na trhu usilovat na nakupovat za peníze. Většina statků musí procházet alespoň nějakým zpracováním např. nerostné suroviny, potraviny, oděvy, ..
   1. SPOTŘEBNÍ – slouží ke konečné spotřebě, nejsou vstupem pro další výrobu, např. potraviny, oblečení, boty
   2. KAPITÁLOVÉ – k výrobní spotřebě, tvoří vstupy pro další navazující výrobu, např. stroje, materiál

INVESTIČNÍ – postupně se opotřebovávají, působí ve výrobním procesu řadu let a jejich vstupní cena se přenáší do nákladu pomocí odpisů, např. stroje

PROVOZNÍ – jednorázově se spotřebovávají při výrobě, cena se okamžitě promítá do nákladů např. materiál, obaly,..

1. Soukromé statky – vyrábí a prodávají podnikatelské subjekty, jsou adresné a zpoplatněné a existuje vyhlídka na přiměřený zisk, např. průmysl, stavebnictví, např. automobil, potraviny
2. Veřejné statky – např. veřejné osvětlení, zdravotnictví, životní prostředí
   • HMOTNÉ – mají hmotnou podobu např. psací potřeby, papír…
   • NEHMOTNÉ – představují duševní výtvor člověka, jeho znalosti, dovednosti, např. počítačový program, patenty atd.

3. SLUŽBY

-je to cizí činnost, která upokojuje lidské potřeby, např. oprava věci, využití taxislužby, manikúra, právní pomoc Atp.

Dělení

1. VĚCNÉ – obnovují, zlepšují hmotné statky, např. oprava televize, ušití šatů, zhotovení fotek
2. OSOBNÍ – působí přímo na naši osobu, např. návštěva kadeřnictví, lékaře, advokáta, atp.

 

4. SPOTŘEBA

– představuje uspokojování potřeb lidí prostřednictvím statků a služeb

• VÝROBNÍ – statky, které slouží k další výrobě např. mouka, hala
• KONEČNÁ (nevýrobní) – spotřební statky, které slouží ke končené spotřebě – konečná spotřeba, např. chleba
• INDIVIDUÁLNÍ – uspokojování individuálních potřeb lidí, toto se prování prostřednictvím trhu, na kterém nakupují statky a služby
• SPOLEČENSKÁ – veřejná – uspokojování společenských potřeb, např. pouliční osvětlení

 

5. ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ
   – vyjadřuje stupeň uspokojování hmotných a nehmotných potřeb lidí a souhrn podmínek, za kterých jsou tyto potřeby uspokojovány.

• OSOBNÍ SPOTŘEBA – jedná se o spotřebu konkrétního člověka
• ÚROVEŇ BYDLENÍ – sleduje lokalitu, výměru bytu, vybavenost
• PŘÍSTUP K INFORMACÍM – připojení k internetu nebo možnosti přístupu k něčemu
• ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ – prostředí, které se nachází kolem nás (školství, zdravotnictví),
  složkou životního prostředí – jsou vzduch, ovzduší, voda, půda, nerostné prostředí
• ÚROVEŇ ŠKOLSTVÍ, ZDRAVOTNICTVÍ, SOC. PODMÍNEK – je založen na vybavení školství, kvalitou učitelů
• PRACOVNÍ PODMÍNKY A MIMOPRACOVNÍ ČAS OBYVATELSTVA – podmínky na pracovnici, vybavení kanceláře, délka pracovní doby, délka dovolené

– ukazatele životní úrovně

Dílčí

 pomocí reálné mzdy – množství statků a služeb, které si pracovník mlže koupit za nominální mzdu

Nominální mzda – množství peněz, které pracovník obdrží za výkon v práci

                Souhrnné

Míra nezaměstnanosti, Inflace, HDP

Výroba a výrobní faktory

Výroba – Je proces, ve kterém člověk přetváří přírodu v užitečné věci. Dochází ke zpracování, přizpůsobování věcí z přírody konkrétním lidským potřebám.

Výrobní proces – je to organizovaný proces přeměny (transformace) vstupů neboli výrobních faktorů na výstupy, kterými jsou ekonomické statky a služby.

Výrobek – je statek, který vznikl ve výrobním procesu a slouží, buď k další výrobě, nebo ke konečné spotřebě. Konečná spotřeba – rohlík. K další výrobě – mouka.

 

VÍROBNÍ FAKTORY

Patří sem:        Přírodní zdroje                         PRÁCE                                        KAPITÁL

 

1. PŘÍRODNÍ ZDROJE

Půda – představuje základní VF, je to základna pro výrobu především v zemědělství, je to omezený VF, ten co půdu vlastní mý výsadní postavení vůči ostatním nevlastníkům a takové postavení v ekonomii nazýváme MONOPOL. Vlastník může diktovat podmínky prodeje či nájmu, z nichž nejdůležitější je cena.

– při prodeji tržní cena, při nájmu pozemková renta (nepracovní příjem)

Přírodní bohatství –jsou předměty, které se nalézají na zemi, nebo v pod zemí (omezený VF)

– nerostné suroviny, ropa, uhlí, železná ruda, minerály, drahokamy, atd.

Přírodní síly – člověk je využívá od pradávna, stále je přizpůsobuje svým potřebám

-vítr (větrné el.), slunce (sluneční panely, solární el.), voda (vodní el, příliv a odliv)

 

2. PRÁCE

-je cílevědomá činnost člověka, při které pomocí přírodních zdrojů a kapitálu vytváří statky a služby, aby mohl uspokojovat své potřeby

– omezený VF (věkem, počtem obyvatel), omezenost je dána mn. Lidí, které je práceschopných a ochotných pracovat, dále je omezena pracovní dobou a intenzitou práce

– intenzita práce – je množství práce vynaložené za časovou jednotku

Pracovní síla – je schopnost člověka pracovat, je to souhrn fyzických a duševních schopností člověka. Ne každý člověk má pracovní sílu (nemocný, invalidní, dítě apod.)

– úroveň práce je dána kvalifikací

Kvalifikace – je to souhrn předpokladů pro vykonávání určité práce, např. znalosti, dovednosti, praxe, vlastnosti člověka, schopnosti atd.

– cena práce MZDA

Dělíme: nominální – množství peněz, za vykonanou práci

Reálná mzda – množství statků a služeb, které se za nominální mzdu dá pořídit

– velikost mzdy ovlivňuje – množství práce, kvalita práce, kvalifikace, poptávka po práci, atd.)

Práci dělíme na:

DUŠEVNÍ – založena na intelektuální a nervovém zatížení např. lékař, učitel

                FYZICKOU – založen především na fyzickém výkonu např. prodavač, uklízečka

                JEDNODUCHOU – jedná se o takovou práci, na kterou se nemusí připravovat, školit, vzdělávat, např. pomocný personál

SLOŽITOU – jsou kladeny velké požadavky na vzdělání, schopnosti, kvalifikaci, dovednosti, znalosti, např. manažer, lékař

MECHANICKÁ – práce se neustále opakuje, např. pracovník ve výrobě

                TVŮRČÍ – pracovník samostatně vymýšlí, vytváří něco nového, např. návrhář

                PRODUKTIVNÍ – vznikají nové statky a služby

                NEPRODUKTIVNÍ – nevznikají statky a služby

 

DĚLBA PRÁCE – lze definovat- jednotlivý člověk nevyrábí všechno, ale soustředí se pouze na určitou činnost (Specializuje se) a tím dosáhne vyšší produktivity práce. Je to forma spolupráce, na níž se podílí různí účastníci (osoby, firmy atd.) různými činnosti, které je potřeba koordinovat a integrovat.

Specializace – je zaměření jednotlivců a skupin na určitý druh práce

Koordinace –  je to spolupráce při tvorbě statků a služeb

-cílem dělby práce je vyšší produktivita práce, nižší náklady, lepší technologické možnosti

Dělíme na:

Přirozená dělba práce– je nejstarší právní forma, spočívá v rozdělení pracovních činností podle osobních přirozených dispozic. Cílem je efektivnější práce (muž loví, ženy se starají o oheň)

                Společenská dělba práce– zvyšování efektivnosti tím, že se každý specializuje v souladu se svými individuálními schopnostmi

Dělba práce v pracovních operacích– vznikla se zavedením manufaktury, každý dělník se specializuje na jednu činnost

Mezinárodní dělba práce– posouzení z hlediska územního působený i přírodních a klimatických podmínek

 

 

3. KAPITÁL
   -důležitý VF, bez kterého se vyrábět nedá, je to peněžní vyjádření všeho, co podnikatel vkládá do výroby za účelem dosažení zisku, je to jakýkoliv statek, který je vyroben za účelem další výroby

-jsou to finanční prostředky, které se používají k nákupu majetku (Stroje, budovy, materiálu, služeb)

Dělíme na:

VLASTNÍ – jedná se o vklad samotného podnikatele, spoluvlastníku, výsledek podnikání

                CIZÍ – jedná se o majetek poskytnutý např. bankou či jinými osobami atd.

-kapitál je omezený a vzácný proto má svoji cenu

ÚROK – je to cena, kterou vlastník kapitálu získá, když jej uloží do banky či jiné finanční instituce

ZISK – je to cena kapitálu, kterou vlastník očekává při aktivním podnikáním s tímto kapitálem, tato cesta je rizikovější, proto podnikatel očekává VYŠŠÍ ziskovost než, když si peníze uloží u banky (než úrok)

Hospodářský proces

– řešíme ho na makroekonomické úrovni, je to širší pojetí výroby.

– HP, se neustále opakuje, neboli reprodukuje. Rozlišujeme prostou reprodukci (opakování výroby ve stejném rozsahu jako v předchozím) rozšířená reprodukce (opakuje se ve větším rozsahu než v předchozím období) zúžená reprodukce (opakuje se v menším měřítku, něž v předchozím období)

-Skládá se ze čtyř fází:

1. Výroba
2. Rozdělování a přerozdělování
3. Směna
4. Spotřeba

 

VÝROBA

–organizovaný proces, v němž člověk přizpůsobuje věci z přírod ke svým potřebám

-do výroby vstupují výrobní faktory, které se přetvářejí na výstupy- výrobky či služby

-první fáze končí, když všichni výrobci vyrobili co měli a nastal čas, aby každý účastník výrobního procesu získal svoji odměnu

 

ROZDĚLOVÁNÍ A PŘEROZDĚLOVÁNÍ

-vytváření podílů jednotlivců a kolektivů na celospolečenské výrobě

-základním nástrojem rozdělávání je MZDA, plat, zisk

-zaměstnanci MZDU, vlastníci půdu POZEMKOVOU RENTU, podnikatele ZISK, střadatelé ÚROK

-přerozdělování následuje po procesu rozdělování

-přerozdělování-je proces, kdy získávají podle určitých pravidel svůj podíl na výrobě, ostatní členové společnosti, kteří se na výrobě nepodílí (důchodci, děti, invalidní důchodci atp.)

 

 

SMĚNA
-proces, ve kterém NABÍZEJÍCÍ (výrobci, obchodníci) hledají KUPCE (poptávající) na své zboží a služby, aby realizovali svůj ZISK

-prostředí, kde probíhá směna se nazývá TRH a univerzálním prostředkem směny jsou PENÍZE

Směna může být:

• Naturální – tzv. barter – zboží za zboží, historicky nejstarší forma směny, používané před vznikem peněz, v současné době u rizikových obchodů, u kterých se obáváme nesplacení dohodnuté částky, VÝHODA: jednoduchost, NEVÝHODA: malá pravděpodobnost najití zboží, které bude potřeba a aby byl majitel ochoten ho vyměnit za naše
• Prostřednictvím peněz – hotovostní a bezhotovostní formou

Funkce peněz – prostředek směny (založena na ochotě lidí platit za výrobky a služby), uchovatel hodnoty (slouží jako majetek, mohou se hromadit, do budoucna uchovává svojí hodnotu), zúčtovací jednotka (vyjadřuje schopnost peněz ocenit všechny statky v penězích)

ZÁKLADNÍ POJMY

• Peníze – prostředek směny
• Měna – soustava peněz na určitém území
• Směnitelnost měny – plně směnitelná, částečně směnitelná (stát stanový omezující pravidla výměny – v ČR do roku 1995), nesměnitelná (zákaz držení cizích měn)
• Valuty – bankovky a mince cizího státu
• Devize – pohledávky (cenné papíry) v cizí měně
• Devalvace – oficiální snížení kurzu měny určitého státu vůči všem ostatním státům
• Revalvace – oficiální zvýšení kurzu

 

SPOTŘEBA

-proces uspokojování potřeb

-poslední fáze hospodářského procesu

-vede k opakování celého hospodářského procesu

-potřeb je mnoho a uspokojením jedné se objeví nová potřeba

Spotřeby dělíme na:

• Individuální – týká se pouze jedné osoby
• Společenskou – celé společnosti
• Výrobní – statky a služby slouží k další výrobě, např. stroje, energie, atd.
• Konečná – slouží ke konečné spotřebě, např. uvařené jídlo
• Jednorázová – např. svačina
• Dlouhodobá – např. automobil, budova, stroje