PODNIK A PODNIKÁNÍ

Druhy podniku

Organizace a řízení podniku

Založení a zrušení podniku

Vznik a zánik podniku

Obchodní rejstřík

 

 

Podnik

– podnik je základním článkem národního hospodářství, má ekonomickou a právní samostatnost

 

Ekonomická samostatnost

– samostatně hospodaří, tj. ze svých výnosů hradí své náklady a dosahuje zisku. Samostatně si určuje předmět své podnikatelské činnosti – rozhoduje o použití svých zdrojů, předmětu činnosti. Své zdroje (kapitál) používá k zajištění svých cílů. Na trhu vystupuje jako samostatný subjekt.

 

Právní samostatnost

– podnik jedná samostatně pod svým obchodním jménem. Obchodní jméno se v praxi nazývá firma. Obchodní jméno se musí lišit od jiných názvů, aby nemohlo dojít k záměně podniku. Název firmy je také součástí zápisu do obchodního rejstříku. Každá firma musí obsahovat označení podniku, údaj o právní formě podniku. Označení podniku může být:

1. osobní – obsahuje jméno podnikatele, popř. jeho společníka = firma osobní
2. věcné – označení podniku je odvozené od charakteru činnosti, kterou podnik provozuje (sklenářství, pekařství) nebo z předmětu podnikání vyjádřeného slovy, popř. symbolickou značkou (Tesla) = firmy věcné
3. firma může obsahovat také oba údaje – např. F. Mašek – zahradnictví

 

 

Spotřeba vyjádřená v penězích na výrobní činitele – náklady.

Výkony vyjádřené v penězích nazýváme výnosy.

Výrobními činiteli jsou např.: práce, přírodní zdroje, kapitál.

Podnik samostatně rozhoduje o vnitřním organizačním uspořádání a o způsobu řízení.

Každý podnik musí vést účetnictví.

 

 

Podnikání

– podnikání je soustavná činnost, prováděná samostatně podnikatelem, vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost, za účelem dosažení zisku. Podnikání je, podobně jako většina lidských činností a vztahů, vymezováno a upravováno právními normami (právní norma = všeobecně závazné pravidlo chování, vydané státem v předepsané formě a vynutitelné státní mocí).

 

Nejvyšším stupněm právních norem je ústavní zákon. V souladu s ústavou musí být i ostatní zákony, které vydávají zákonodárné orgány.

 

Pojem podnikání dnes vymezují dva významné zákony: Živnostenský zákon

                                                                                          Obchodní zákoník

 

Podnikatel je právně samostatný, vlastnicky oddělený právní subjekt, který vyvíjí svou činnost svým jménem a na svůj účet.

 

Podnikatelé mohou být:

1. fyzické osoby – jednotliví občané. Způsobilost fyzických osob mí svá práva a povinnosti vzniká narozením a končí smrtí. Způsobilost k právním úkonům vzniká zletilostí (dovršením 18 let). Manželstvím nabyde zletilosti i osoba mladší, povoluje ji soud, který může způsobilosti k právním úkonům osobu též zbavit (ze zdravotních důvodů).
2. právnické osoby, čili:

• sdružení fyzických či právnických osob – církve, občanská sdružení, družstva, společnosti, apod.
• účelová sdružení majetku – nadace, fondy
• jednotky územní samosprávy – obce
• jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon – banky, spořitelny pojišťovny, burzy, rozpočtové organizace (školy, zdravotní zařízení, příspěvkové organizace (divadla, galerie)

 

Podnikatel může být také:

1. osoba zapsaná do obchodního rejstříku
2. osoba nezapsaná, která podniká na základě živnostenského oprávnění
3. osoba podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů

 

Podnikatel je právním subjektem:

• provozuje svou činnost samostatně
• vymezuje si předmět podnikání (rozsah podnikatelské činnosti k níž je podnikatel oprávněn)
• nese podnikatelské riziko (podniká na vlastní účet)
• vede účetnictví
• hospodaří s majetkem

 

 

Jednání jménem podniku, plná moc, prokura – podniky přicházejí do styku s vnějším světem a jednají svým jménem jako právnická osoba.

 

Podnikatel – fyzická osoba, jedná za podnik svým jménem.

 

U většího podniku jako je např. státní podnik, společnost, družstvo, je třeba určit, kdo může jménem podniku jednat – tzv. statutární orgán.

Statutárním orgánem může být i jednotlivec (ředitel) nebo kolektiv (správní rada). Statutární orgán může být jen jeden a musí být zapsán v obchodním rejstříku.

 

Zastupování podniku je možné na základě plné moci.

Plná moc – je projev vůle, jimž podnikatel prohlašuje určitou osobu za svého zástupce, musí obsahovat rozsah zmocnění (vyzvednutí peněz z banky).

 

Zvláštní formou plné moci je prokura – je to nejširší plná moc udělovaná při podnikové činnosti. Prokurista má stejná práva jako podnikatel, ale nesmí zcizovat majetek podniku. Prokurista podepisuje písemnosti svým jménem s dodatkem p.p. nebo p.p.a. Prokura musí být zaznamenávána v obchodním rejstříku.

 

Druhy podniku

Členění podniku:

1. a) podle forem vlastnictví

• státní organizace – státní podniky – zpravidla ziskové, státu odvádějí daně

 

• rozpočtové organizace – často neziskové, poskytují služby v oblasti školství, státní správy, obrany. Při své činnosti vynakládají výdaje, které stát uhrazuje. Pokud získají nějaké příjmy ze své činnosti, odvádějí je státu. Hospodaří podle předem stanoveného a schváleného rozpočtu příjmů a výdajů – státní školy, soudy, prokuratury, policie.

 

• příspěvkové organizace – také neziskové. Působí v oblasti vzdělávání, zábavy, kultury. Ze svých příjmů uhrazují výdaje a rozdíl odvádí do státního rozpočtu. Mají-li vyšší výdaje než příjmy, dostávají od státu příspěvek ve výši rozdílu

 

dotace – nenávratně poskytované prostředky – státní jazykové

školy, divadla, apod.

 

• státní fondy – jsou účelovými organizacemi (státní fond tržní regulace v zemědělství – nakupujeme přebytky zem. výrobků). Účelem je zajistit, aby nedošlo k prudkému snižování cen na trhu a tím neztížilo situaci zemědělských podniků. Státní fondy bez právní subjektivity – zůstávají majetkem zřizovatele, např. Silniční fond ČR

 

• družstevní – vlastnictví skupiny lidí

 

• soukromé organizace – soukromé vlastnictví majetku, se kterým hospodaří individuální podnikatelé (soukromé osoby)

 

• podniky společně = obchodní společnosti

 

• smíšené podniky – se zahraniční majetkovou účastí

 

• jiné – církevní

 

 

1. b) podle právní a organizační formy

• státní podniky (podniky zahraničního obchodu, podle zákona o státním podniku). Zakládány ministerstvy nebo jiným orgánem státní správy. Hospodaří na svůj vlastní účet, čistá hodnota majetku se nazývá kmenové jmění.

 

• státní podnik (zaměřený na podnikatelskou činnost)

 

• veřejně prospěšné podniky – dostávají dotace od státu – údržba zeleně, odvoz odpadků
• družstevní – zemědělská, bytová, výrobní, spotřební. Dobrovolná sdružení občanů nebo právnických osob ke společné hospodářské a jiné činnosti a k uspokojování a podpoře jejich zájmů. Zapisují se do obchodního rejstříku a řídí se podle stanov.

 

 

 

 

• soukromé podniky – živnosti – soustavná činnost provozovaná podnikatelem samostatně, vlastním jménem za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem.

– mohou být ohlašovací (průkazem je ŽL):

                             – řemeslné (odborná způsobilost)

                             – vázané (jiná odborná způsobilost)

– volné (bez odborné způsobilosti)

– dále mohou být koncesované (průkazem je KL) – vyžadují splnění zvláštních podmínek. Jsou vedeny u živnostenského úřadu.

 

• obchodní společnosti – fyzické a právnické osoby se spojí ke společnému podnikání a uzavřou společenskou smlouvu:

                 –   osobní – veřejná obchodní společnost, komanditní společnost

–   kapitálové – společnosti s ručením omezeným, akciová společnost

 

• jiné společnosti – drobné provozovny magistrátů nebo obcí, hospodářská zařízení zájmových sdružení, zájmové sdružení právnických osob, holdingová společnost, občanské sdružení, konsorcium, tichá společnost, joint ventures.

 

 

1. c) podle způsobu řízení

Řízení subjektů podnikání může být přímé nebo nepřímé.

 

Přímé řízení může uskutečňovat centrální hospodářský orgán (ministerstvo) nebo správní orgán (radnice, magistrát). Řízení centrálními orgány (přímé) je zaměřeno na metodiku hospodářského vedení. Centrální orgány přímo do činnosti hospodářských subjektů nezasahují. Stát (ministerstvo) vystupuje pouze jako nepřímý regulátor.

 

Nepřímé řízení se realizuje formou ekonomických nástrojů. Ty mohou uplatňovat centrální i správní orgány. Mezi tyto nástroje patří:

• cenová regulace
• daně a poplatky
• celní regulace
• ovlivňování poptávky

 

 

1. d) podle rozsahu působnosti podniku

• obecní (vodárny, městská doprava, služby)
• okresní (stavební podniky, tisk)
• republikové (banky, pojišťovny)

 

 

1. e) podle velikosti

• nejmenší (do 10 prac.)
• malé (několik 10 prac.)
• střední (do 500 prac.)
• velké (nad 500 prac.)

 

 

 

 

1. f) podle výkonu

• těžební (uhlí, rudy)
• zemědělské (družstvo, statky)
• energetické (elektrárny)
• zpracovatelské (potraviny, hutě)
• podniky poskytující služby (kadeřnictví, atd.)

 

 

1. g) podle příslušnosti k určitému odvětví

• průmysl
• zemědělství
• služby
• bankovnictví
• cestovní ruch, doprava, stroje, atd.

 

 

1. h) podle zaměření činnosti

– ziskové – výdělečné – nejdůležitějším hlediskem pro provádění všech činností je dosažení

zisku

– neziskové – nevýdělečné – mají jiný cíl než dosahování zisku, jsou to organizace poskytující

služby sociální povahy. Jejich hlavním cílem je celkové zlepšení

úrovně společnosti. Cíle těchto organizací jsou různorodé a těžko

změnitelné.

 

 

 

Organizace a řízení podniku

Všechny podniky jsou řízeny 2 způsoby:

• řízení přímé – podniky jsou řízeny svými zakladateli (ministerstva, radnice, magistráty, soukromí podnikatelé)
• řízení nepřímé – řízení pomocí ekonomických nástrojů (daně a poplatky), cel s cenovou regulací

 

V tvorbě vnitřních organizačních jednotek má podnikatel úplnou samostatnost.

 

Dosud typická organizační forma odpovídá čtyřstupňovému řízení (podnik – závod – provoz – dílna). Na úrovni všech stupňů řízení vznikají odborné útvary, které se na úrovni podniku nazývají úseky (např. výrobní, technický, obchodní, ekonomický, personální).

Kromě úseků podnik zřizuje štábní útvary pro zabezpečení činnosti řídícího orgánu. Jsou to např. sekretariát, podniková kontrola, atd.

 

V menších podnicích se v tržních ekonomikách často používá tzv. pružná organizace. Pro zajištění určitých činností nebo úkolů se vytvářejí tzv. týmy. Po splnění úkolu se tým rozpouští a vytvářejí se týmy nové. Touto organizace se dosahuje decentralizace a demokratizace řízení v podniku.

 

 

 

 

Velké i menší podniky v zahraničí i u nás uplatňují tzv. ekonomickou strukturu. Podnik je rozdělen na ekonomicky relativně samostatné části, tzv. divize. Vytvářejí se podle výrobků nebo teritorií (území). Divize hospodaří samostatně, vytvořený zisk se neponechává a nerozhoduje o jeho použití. Zisk se odvádí do centra podniku. Velikost zisku je měřítkem úspěšnosti vedení divize.

 

 

 

Založení a zrušení podniku

Vlastní založení podniku musí být v souladu s právními předpisy pro zvolenou formu podniku.

 

Některé společnosti může založit:

1. 1 zakladatel, pokud je právnickou osobou, který podepíše zakladatelskou listinu (např. s.)
2. 2 a více zakladatelů, kteří uzavřou zakladatelskou smlouvu

 

Při zakládání podniku musí podnikatel řešit nejen otázky právní, ale i ekonomické:

• co bude vyrábět
• kde
• komu
• jestli má dostatečný kapitál
• jestli zvolí vhodnou organizační právní formu podniku
• jestli soustředí potřebnou dokumentaci

 

Založení, stejně jako zrušení podniku, předchází zápis do obchodního rejstříku.

 

Zrušení společnosti může mít několik forem:

• uplynutím doby, na kterou byla založena
• dosažením účelu, na který byla založena
• rozhodnutí společníků nebo orgánů společnosti o sloučení, splynutí nebo rozdělení, případně o její přeměně v jinou společnost či družstvo
• vyhlášením konkurzu (musí mu předcházet úpadek společnosti)

 

Sloučení podniků – ze 2 nebo více podniků se vytvoří podnik jeden. Majetek a závazky přecházejí na jeden z původních podniků – podnik přijímající.

 

Splynutí podniků – zánik dosavadních podniků, majetek a závazky přecházejí na nově vzniklý podnik.

 

Rozdělení podniku – z jednoho podniku se vytváří podniků více.

 

Podnik však může být zrušen také:

1. bez likvidace – tzn. při přeměně v jinou společnost či družstvo
2. s likvidací – jestliže nepřešlo celé jméně na jiného právního zástupce. Musí být jmenováni likvidátoři, kteří provedou majetkové vyrovnání.

Zrušení i založení podniku musí být ověřeno notářským zápisem.

 

 

Vznik a zánik podniku

Po založení se na základě žádosti provede zápis do obchodního rejstříku = vznik podniku.

 

Zápis obsahuje:

• obchodní jméno
• IČO
• sídlo, popř. bydliště
• předmět podnikání
• právní formu podnikání
• jména a bydliště osob, která jsou statutárním orgánem (mohou za společnost jednat)
• výši základního jmění
• výši členských vkladů

 

Podnik zaniká výmazem z obchodního rejstříku a následuje až po zrušení podniku.

 

Způsoby zániku podniku:

• úmrtím podnikatele, pokud nepřejdou práva na dědice
• uvalením konkurzu
• splynutím (fúzí)
• rozdělením podniku
• dohodou společníků
• zánikem podniku = zrušením

 

 

 

Obchodní rejstřík

Veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů, případně i jiných osob. Obchodní rejstříky jsou vedeny soudy k tomu určenými – rejstříkové soudy.

Návrh na zápis do OR podepisují zakladatelé, podpisy musí být úředně ověřeny, je nutno přiložit společenskou smlouvu.

 

Do obchodního rejstříku se zapisují:

• právnické osoby
• zahraniční osoby – FO i PO
• fyzické osoby se zapisují buď na vlastní žádost, nebo pokud je to stanoveno zákonem.

 

Zápis v obchodním rejstříku musí obsahovat:

1. obchodní jméno
2. IČO
3. předmět podnikání
4. právní formu podnikání
5. adresa, příp. bydliště
6. výši základního jmění
7. výši členských vkladů
8. jména a bydliště osob, které jsou statutárními orgány

 

Součástí obchodního jména právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu (např. TIPA, spol. s r. o. Třebíč). Všechny změny je nutno ihned oznámit a po ukončení činnosti podniku se provede výmaz z obchodního rejstříku.