Mezinárodní obchod

 

Proč a kdy vznikl MO, proč spolu státy obchodují? + kdy začal být správně chápán :

• Už Jan A. Komenský měl názory otevřít obchod světu, volný trh  – a to nebyl ekonom
• Adam Smith a David Ricardo (18.stol)– Teorie komparativních výhod

–> „Pokud jsme schopni něco vyrábět něco relativně kvalitně, ale dráž než to můžu koupit od jiného výrobce, stejně kvalitně a za stejnou či levnější cenu, tak bych to neměl vyrábět, ale kupovat –> pomůže to jak ekonomice prodáv.státu, ty si zas koupěj něco od nás, když to neuměj u nich vyrobit, či velmi draze.“

• MO se rozvinul tak, že by to bez něj žádný stát nepřežil, žádný není dnes soběstačný
• Světová obchodní organizace (WTO) -organizace za účelem podpory MO

– domlouvá mezi světovými státy obchody určitého objemu bez cla – ČR mají určité procento nákupů z USA bezcelně

• EU – sice ne primárně za účelem podpořit MO

–celní unie – bezcelní dovozy, vývozy od r. 1968, kdy byl navršen 2. integrační stupeň

Proč ještě vznikl MO – historicky : rozdílné klimatické a surovinové podmínky

X na druhou stranu se někde MO zabraňuje, proč? :

• Ochrana svého dom.trhu proti dovezenému zboží, omezím dovozy do země
  • Tak to má například Čína – každý kdo s ní chce obchodovat, má kvóty na roční dovozy – víc nesmějí dovézt, kontrola vlády!
• politické embargo – kvůli režimu : Kuba, Severní Korea, Venezuela

 

 Části MO :

1. Dovoz a vývoz
2. Služby        a) Doprava

b) Pojištění

c) Skladování

d) Zprostředkovatelská činnost

e) Kontrola

1. Reexport
2. Obchodování s licencemi (nehmotné dovozy, vývozy)
3. Kooperace = spolupráce

 

1. Dovoz a vývoz

-poměru se říká SALDO zahr. Obchodu – je to jeden z vrcholů makroeko.5úheln.

-ideální je aktivní saldo = vývozy větší než dovozy (ČR od roku 2004)

• Znamená to, že stát má konkurenceschopné výrobky, o které je zájem
• ekonomika prosperuje a nemělo by se snižovat HDP (neplatí v krizi)

-do roku 1990 byl náš MO orientován na vývoz do komunistických zemí – východní blok (RVHP=Rada vzáj.hosp.pomoci)

• sídlo v Moskvě, rádoby EU/ale jen komun.států, ne politické propojení, pouze obchodní spolupráce
• po roce 1990 jsme „hrdě“ odešli z postkomunistických obchodů, což se později ukázalo jako CHYBA (udělala to skoro každá postkom. Země, nebyly devizové rezervy, všichni chtěli obchodovat se Z)
  • ALE naše výrobky měli nízkou kvalitu, museli jsme změnit materiály, kvalitu, design

–> to se povedlo, začali jsme vyvážet víc (od roku 1995), ale uvědomili jsem si, že jsme přišli o ten východ, kde byli nenasytní zákazníci, obří trh a my se tam těžce vraceli

• dnes přes 80% vývozu do EU, a z toho 70% do Německa (což ale není vhodné, jsme moc orientovaní a závislí na Něm.-co když krach?)
  • My ale aktivní seldo i přes krizi:) -hlavně díky –> v době krize Slovensko a Německo zavedli „šrotovné“(dle pravidel Keynes.) – pokud dám do šrotu svoje staré auto, a koupím nové, dostanu $  –>kritéria dobře splňovala česká Fabie → vývoz aut na SVK a GER
• náš vývoz : stroje, technologie, agregáty (náhradní zdroje elektřiny), chemikálie, elektřina, vše táhne automobilka Škoda
• náš dovoz : spotřební zboží (1.elektronika,2. textil), auta, léky, dále železo, zemní plyn, ropa,  ocel

 

1. Služby

a) Doprava

– ČSA, ČSAD, ČD + desítky soukromých dopravců

–speditéři : kompletní balíček služeb na míru, sice dražší, ale komfort pro naše zboží

• Speciální firmy, co se postarají o všechno, co se týká MO (naložení, převoz, proclení, vyložení, skladování)
• nejznámější GER : Millitzer, Munch,  CZE : Czechofrach

b) Pojištění

• sjednám si ho sám nebo mi ho zajistí speditéři
• poj. balíčky pro podnikatele : Allianz, Generalli
• pojišťování na veletrzích

c) Skladování

• Zlaté pravidlo – doporučuje se skladování minimalizovat, hodně se za to platí a zboží ležící na skladě může i ztrácet hodnotu
• V MO občas zbož dlouho čeká na další spoj – musí se uskladnit, sklady jsou drahé, zejména v zahraničí /např. Hamburk – přístav

d) Zprostředkovatelská činnost

• probíhá na bázi Czechinvestu – má pobočky převážně tam, kde MO vázne a je třeba ho podpořit nebo v důležitých destinacích pro ČR
• v ČR v 90. letech založeny dvě státní organizace : Czech trade, Czech invest, otevřeli pobočky po celém světě, např. Do Buenos Aires
  • zmapovali podnikatelský trh, my mu poslali pouze ceníky, fotky, atd..-zařídili kontakty pro náš obchod
  • v současné době funguje pouze Czech invest, pod záštitou Minist.zahr.věcí
• Menší a střední firmy do 50 zaměstn. mohou zdarma Czechinvest využít, oni najdou kontakt a předají ho
• Mám-li víc jak 50 zaměstnanců, tak mi czechinvest nepomůže ; seženu si zprostředkovatele, často místního, co předají kontakty, platím mu buď jednorázově nebo provizi z obchodů, později ho můžu i natrvalo zaměstnat, když se osvědčí

e) Kontrola

• Probíhá snad na všech úrovních MO
• Tak např. Jestli mám certifikát : zda splňuji technické, hygienické předpisy, ekologické normy…
• kontrolu provádí v cílové zemi daný orgán, u nás Česká obchodní inspekce (ČOI) – probíhá namátkou nebo i vytipováním
• když dovážím zboží z mimounijních zemí, musím mít certifikaci pro celou EU, dělají se hodně ve FIN, v ČR dělá certifikace Tuff, výrobek dostane certifikace ISO9001 nebo CE
• Paradoxně měla ČR před vstupem do EU tvrdší hygien.normy

 

3. Reexport

1. přímý

• smlouva je podepsaná mezi GER a SAE, SAE chtěli koupit od GER sešity, ale byli pro ně moc drazí–> tak aby GER nepřišlo o kšeft, našli levnější u nás –> další smlouva je mezi CZE a GER, kdy GER sjednají od CZE sešity, které CZE rovnou pošlou do SAE, ti zaplatí ale GER a ti teprve nám (s tím že si nějaké provize asi nechají)

1. nepřímý

• to samé, jen změna, že naše zboží půjde přes GER a z GER do SAE – složitější cesta, je to dražší, nerentabilní

 

4. Obchodování s licencemi

• Běžné, že se prodávají licence, patenty, ochranné známky, či výhradní zastoupení ( „monopol“ na odběr nějakého typu zboží, nikdo jiný to k nám nemůže dovážet, či nikdo jiný to u nás nesmí prodávat)
• pokud jsem firma, která to prodá, tak ve smlouvě např. že ročně inkasuji peníze, jakési provize, %…

 

5. Kooperace

• spolupráce v rámci jednotlivých světových firem, díky globalizaci – propojování výrob
• Např. automobilky (Škoda a Volkswagen), a elektronika napříč světem

Optimální skladba dovozu a vývozu:

• všichni vědí, co by to mělo mít, a chtějí to, ale vědí, že to není možné:
• Co ideálně dovážet: suroviny (lidé je tady použijí a zde dopracují) X ne hotové výrobky
• Co vyvážet: hotové výrobky, zhonocené lidskou prací  X neměly by se vyvážet suroviny

 

Dodací a Platební podmínky v MO (ale platí i s tuzemskými partnery)

1. dodací podmínky

Po celém světě se řídí doložkou : INCOTERMS= Mezinárodně platný dokument dodacích podmínek

• vznikl v 50. letech v Paříži, při vzniku měl asi 2 doložky, bývá tak jednou za 2-3roky aktualizován
• dnes má 13 doložek = možností, jak zboží dodávat, každá má své heslo – dle angl.zkratek, každá něco znamená a všichni na světě v MO je znají pod těmito zkratkami – je to jednodušší, mezinárodní
• podstata Incotermu je, kdy přechází práva a povinnosti z prodávajícího na kupujícího
  • velmi častá doložka je FOB (Free on board) – oblíbená, protože to vychází, že náklady výrobce a dovozce půl na půl (např. 1.3 dovezu do Hamburku, tam vám to nechám uskladnit a nechám převézt až k vám do přístavu, tam končí mé povinnosti a vy platíte ten zbytek)
  • např. EXW (Vyplaceně ze závodu) – výrobce jen vyrobí a postaví před továrnu – dovozce platí vše ostatní (musí si proto dojet, zaplatit, odvézt si to)
  • DAT (Delivered at terminal), DDP (Delivered duty paid) – celou cestu platí dovozce- pohodlné, ale zaplatím víc

 

1. Platební podmínky

• čím se platí?
  • Valuty – hotovostní $ (ale moc se nevyužije, protože se nesmí platit víc jak 15 000 eur hotově – EU zákon o praní šp.peněz)
  • Devize (nejčastější) – bezhotovostní peníze – převody z účtu na účet
  • Barterové obchody  – dle dohody
  • Zlato (výjimečně – např. Blízký východ- šejkové, v Evropě ne!)
•  platební podmínky dále zahrnují:
  • měnu, ve které budu platit (+samozřejmě cenu)
  • identifikaci, kdo komu platí – jmenovitě
  • místo placení (odkud platím, např. Praha)
  • kdy platba proběhne (před dodáním/při dodání/po dodání)
  • platební nástroj:
    1. hladké platby (převody z účtu na účet)
    2. možno použít Swift = expresní elektronická platba; banka mi zaručuje, že kdekoli na světě dostane adresát peníze na účet do 24 hodin (je to ale dost drahé, proto výhodnější to posílat včas, až 50$ za Swift))
    3. šek nebo směnka
    4. podléhají Ženevské konvenci (ze 30.let, ČR v 50.letech) –> zákon šekový a směneční – platí hlavně napříč Evropou (VB a USA -tam pozor – mají jiné zákony – Angloamer.právo)
    5. mají určitou splatnost (uvnitř státu 7 dní, kontinentální obchod – 21 dnů, transkontinentální obchod – 72 dní)
    6. proplatí mi to na každé bance, někde jí však mohou odmítnout a poslat mě do korespondenční banky (mám- li šek nebo směnku např. z USA, tak musím do banky, která spolupracuje s tou zahraniční)
    7. hotově
    8. podle EU Zákona o praní špinavých peněz nesmím ani platit, ani přijímat hotovost větší než 15 000 Eur
    9. dokumentární platby
    10. V MO nejpoužívanější – mezi kupujícího a prodávajícího vstupuje banka, ta ten obchod jistí
    11. Např. v případě že klienta neznáme, či mu nedůvěřujeme, nebo je to daleká země(jiné zvyklosti), nebo někde, kde není měna dost stabilní – prostě pokud se necítím jistá
    12. Dokumentární akreditiv – více používané, 4 subjekty (Kupující, jeho banka, Prodejce + jeho banka)

 

-v případě exkluzivního, drahého zboží, často
přiváženého z velké dálky, bojíme se o něj…

1. K dává příkaz k otevření tzv. akreditačního účtu – speciálně vytvořený pro ten akreditiv, po transakci je zrušen (kupující může být bankou vyzván složit i třeba 110% té částky- pojistka)

2. BK oznámí BP, že je akreditační účet otevřen, že peníze jsou tam

3. BP oznámí P, že účet je otevřen –>v tu chvíli P expeduje zboží rovnou K, protože ví, že peníze má jisté

4. P dodává všechny originální doklady své bance BP (clo, certifikáty, faktury, dodací listy, vše co je potřeba)

5. BP kontroluje doklady a porovnává s údaji ve smlouvě → posílá ty doklady BK  (když to souhlasí, když ne, tak to prodávajícímu vrací)

6. BK kontroluje → platí banceP

7. BK posílá orig. doklady kupujícímu

 

Výhoda : JISTOTA pro obě strany, že k transakci dojde, a že zboží dorazí

Nevýhoda : drahé, dlouho to trvá + peníze dlouho leží na účtu – vázané

 

• Dokumentární inkaso – méně používané, začíná se z druhé strany

 

1. P posílá originální doklady své bance (+ současně zboží K!)
2. BP kontroluje a posílá doklady BK a žádá po ní peníze
3. BK zkontroluje → kopie dokladů posílá K a žádá po K zaplatit
4. K zjistí, že je to v pořádku → K dává příkaz k úhradě
5. BK platí BP
6. Současně BK posílá originál doklady K

Nevýhoda pro P, protože K může na poslední chvíli cuknout, a P si musí zas zaplatit cestu zpět –> proto jsou teď ve smlouvě dodatky, že když P pošle zboží, K nesmí cuknout, jinak penále, které pokryjí cestu zpátky

Výhoda pro K – peníze neleží na účtě a neztrácejí tak hodnotu

 

Kdy platíme:

• Platba před dodáním : hotovost, hladké platby, šeky
• Při dodání : na dobírku, dokum. akreditiv, inkaso, šeky
• Po dodání :šek, směnka, faktura

 

Kdy žádáme platbu předem?

• nevěřím-li v druhou stranu – neznámý či problematický klient
• při exkluzivním zboží, nedostatkovém
• při výrobě na zakázku, atypické zboží
• Nebo žádám aspoň akontaci = částečná platba předem – záloha
  • Ve smlouvě např. pokud odstoupíte od smlouvy, akontace
    vám nebude vrácena
• Pozor na zvyklosti zemí!
  • Např. v SAE u šejků – bylo by nevhodné žádat je o platbu předem – důvěryhodní
  • X v Rusku – tam nespolehliví – byla bych blázen, kdybych nechtěla akontaci či platbu předem – už s tím i počítají

Na čem závisí výběr platebního nástroje:

• na klientovi (na jeho důvěryhodnosti)
• na lokalitě
• na vzdálenosti
• na politické situaci země
• na stabilitě měny dané země
• na druhu zboží