Financování podniku, finanční analýza

Financování podniku řeší tyto základní problémy:

• do čeho má podnik investovat (majetek – Aktiva)
• z čeho má podnik investovat (kapitál – Pasiva)
• kolik získaných prostředků (přínosů) ponechat v podniku

Podstatou financování a finančního řízení je neustále usměrňování co nejvýhodnější struktury kapitálu a majetku, tj.

1. každý investor preferuje více než méně peněz – faktor kvantity
2. každý investor preferuje méně než více rizika – faktor rizika
3. každý investor preferuje stejné množství peněz dnes spíše než zítra (1 Kč dnes ¹ 1 Kč zítra)

• faktor času

Snahou finančního řízení je zvyšování finančních zdrojů podniku a souhrnným ukazatelem je zvýšení tržní hodnoty firmy

Finanční řízení zahrnuje dvě skupiny činností:

1. účetnictví a kontrolu – tj. pohled do minulosti, který je podkladem pro finanční analýzu a formulaci závěru a opatření
2. finanční strategii – tj. pohled do budoucnosti, je zaměřen na investiční rozhodování, usměrňování struktury kapitálu, rozdělování finančních zdrojů a je podkladem pro finanční plán

Zdroje financování

Podle původu rozlišuje podnik jako ekonomický subjekt zdroje financování na:

1. vlastní:

1. samofinancování: tj. využití zisku po zdanění a odpisů
2. finanční pomocí kapitálových vkladů: vlastník ukládá do podniku finanční prostředky formou podílů (s.r.o.) nebo akcií (a.s.)

2. cizí: obchodní a bankovní úvěry (úvěry dlouhodobé, krátkodobé)

zvláštní formou úvěru je zbožový úvěr (náklady neplatíme penězi, ale výrobky)

Hospodářský výsledek … stav a pohyb nákladů a výnosů

• je rozdíl mezi výnosy a náklady, rozlišujeme:
• účetní: tj. hospodářská výsledek před zdaněním
• po zdanění

výnos: peněžní vyjádření výkonu podniku

náklad: představuje účelové vynaložení tj. spotřeba jednotlivých druhů majetku a cizích výkonů; patří sem provozní náklady, finanční náklady a daně z příjmu; některé náklady nejsou výdaji (např. odpisy)

Kladný můžeme rozdělit např. na investice, můžeme vytvářet fondy např. na pořízení zásob, sociální účely, případně odměny společníkům apod.

Důsledkem použití zisku na sociální účely a odměny společníkům je dekapitalizace – jde o snížení kapitálu

… u a.s. se rozděluje zisk mezi akcionáře ve formě dividend (dividenda = podíl na zisku připadající na 1 akcii; může být vyplácena v hotovosti nebo kapitalizována – jsou vydávány další akcie)

FINANČNÍ ANALÝZA Je někdy označována jako rozbor a je zpracována proto, abychom získali představy o současném a budoucím stavu podniku. Zjišťujeme jeho „finanční zdraví“.

Pomocí vybraných údajů ukazatelů zjišťujeme jak se vyvíjí jejich vzájemné vztahy (proporce) a zda tento vývoj odpovídá našim představám. Pokud tomu tak není musíme reagovat konkrétními opatřeními s cílem nepříznivému vývoji zabránit.

FA vychází z účetní evidence (údaje z minulosti i současnosti) a finančního plánu (budoucnost)

Metody FA: odborné odhady propočty ukazatelů a vztahů mezi nimi, tj. srovnávací metoda údajů a ukazatelů

Ve finanční analýze srovnáváme:

… výsledné hodnoty ukazatelů, přičemž vycházíme z určité srovnávací základny, tj. údaje o skutečnosti – časová řada nebo v budoucnosti – varianta plánu. Existují 2 způsoby srovnávání:

1. mezipodnikové (prostorové) – je obtížný, protože je nutné najít srovnatelnost u firem, které nejsou a nemohou být stejné. Odlišnosti např. (v účtování, zdanění…)
2. časové – tento způsob využívá údaje tvořící časovou řadu, z nich počítá ukazatele a z výsledků odvozuje tendence k růstu, stagnaci, či poklesu. Závěry potom slouží k dalšímu rozhodování managementu.

Vstupní údaje i výsledky sestavujeme do tabulek, z tabulek je vhodné sestavit grafy a vše doplnit komentářem, komentář obsahuje:

1. konstatování – tj. přehled nejdůležitějších výsledků
2. interpretaci – výklad zjištěných výsledků
3. doporučení co dělat dále, na co se zaměřit
4. závěry

Ve finanční analýze musíme přihlížet k termínům stanoveným v platných předpisech zejména Ministerstvem financí a ČSÚ.

Výkaz zisku a ztrát (výsledovka)

výsledovka je rekapitulace výnosů, nákladů a výsledků hospodaření, sestavuje se na začátku účetního období (nejméně 1/1rok). Má stanovenou osnovu členění na:

– prodejní činnost

udává hospodářský výsledek za určité období

– výrobní činnost

– finanční činnost

– mimořádnou činnost

přidaná hodnota – vyjadřuje kolik hodnoty jsme přidali prodejem nakoupeného zboží nebo zpracováním materiálových vstupů a následným prodejem

Hodnota přidaná k nakoupenému zboží k jeho prodeji je obchodní marže

(tržby z prodeje – náklady na nákup = obchodní marže)

Veškeré vstupy materiálové povahy související s obchodní nebo výrobní činnosti označujeme jako spotřeba materiálu a energie, spotřeba paliv

Vyjádření hospodářského výsledku

1. provozní hospodářský výsledek: vyjadřuje úspěšnost provozu podniku(přidaná hodnota – osobní náklady – daně, poplatky a jiné náklady – odpisy IM = provozní hosp. výsledek)

osobní náklady: odměny za práci pro podnik vyplívající z pracovně právních vztahů ; souhrn hrubých mezd – tvoří mzdové náklady celkem, kromě toho je podnik zatížen povinným pojištěním (sociální zabezpečení – nemocenské, důchodové, státní politika zaměstnanosti, všeobecné zdravotní pojištění)

…podíl podniku – 35,25% z hrubých mezd, zaměstnance – 13,25% z hrubých mezd… (mzdové náklady + povinné pojistné (tj. podíl na příspěvcích na SZ a VZP) = osobní náklady)

daně a poplatky: daň silniční, z nemovitostí, z převodu nemovitostí, poplatky k ochraně životního prostředí, pojištění podniku, úrazové pojištění zaměstnanců, místní poplatky)

2. hospodářský výsledek z finančních operací: (finanční výnosy – finanční náklady = HV z finančních operací)

finanční výnosy: úroky z běžných účtů, výnosy z cenných papírů, úroky z půjček – půjčili jsme finanční náklady: úroky z úvěrů

3. hospodářský výsledek z běžné činnosti: souhrnný údaj, který charakterizuje úspěšnost provozu podniku, upraveny o vliv finančních operací a o daň z příjmu(provozní HV + HV z finančních operací – daň z příjmu = HV z běžné činnosti)
4. mimořádný hospodářský výsledek: rozdíl mezi výnosy a náklady z mimořádné činnosti, upraveny o daň z příslušného příj­mu

(mimořádné výnosy – mimořádné náklady – daň z příjmu z mimořádné činnosti = mimořádný HV)

5. hospodářský výsledek po zdanění: výsledek za daňové období

(HV z běžné činnosti + mimořádný HV = HV za účetní období))

• výnosy – tržby za prodané zboží, z prodeje výrobků …
• provozní náklady – náklady spojené s činností
• náklady: provozní, finanční, mimořádné

Základní analýza dat z výsledovky

… pokud máme k dispozici údaje o tvorbě zisku alespoň z 2 období, můžeme je srovnávat. Můžeme počítat:

1. ROZDÍL – změnu (přírůstek, úbytek) H0 – H1

…vyjadřuje faktor kvantity, jak, o kolik se změnily tržby, náklady, zisk

2. PODÍL – index růstu
3. …index růstu znamená kvalitativní pohled, je-li tento index větší než 1, ukazuje kolikrát se zvýšily tržby…pokud je menší vyjadřuje opak
4. JEJICH ZASTOUPENÍ V CELKOVÉM SOUČTU

… vyjadřuje zastoupení v celkovém součtu, jedná se tedy o údaje posuzující strukturu

Podle současných předpisů představuje povinné pojištění u podniku (zaměstnavatelů) celkem 35% z hrubých mezd. Z toho 26% na sociální zabezpečení. U zaměstnanců 12,5% z hrubých mezd, z toho 8% soc.p. a 4,5% zdravotní pojištění.

Ukazatele náročnosti (struktury) jsou důležité pro řízení provozu a využívají se také jako podklady při postupném zpřesnění plánu nákladů.

Jmenovatelem (základnou) jsou zpravidla tržby (někdy náklady), čitatelem pak jsou jednotlivé hlavní nákladové druhy. /např. materiálovou náročnost = spotřeba materiálu/ tržby

– energetickou náročnost = spotřeba paliv a energie/ tržby

– náročnost na výrobní spotřebu = výrobní spotřeba/ tržby

– mzdovou náročnost = mzdy/ tržby

– rentabilitu tržeb = zisk před zdaněním / tržby

Uvedené ukazatele struktury tržeb vyjadřujeme jako koeficient (Kč/Kč), nebo v procentech. Podobně můžeme vypočítat ukazatele struktury nákladů (např. rentabilita nákladů = zisk/náklady…)

Ukazatele produktivity doplněk finančně ekonomických rozborů, vypovídají o výsledku činnosti podniku

– Produktivita = tržby/ počet pracovníků

– Produktivita z osobních nákladů = tržby / osobní náklady

– Produktivita z mezd = tržby / mzdy

– Výnosnost výrobního činitele = zisk /počet pracovníků

Ukazatele účinnosti vyjadřují vztahy mezi výsledkem činnosti podniku a odpovídajícími vstu­py

(účinnost = tržby / náklady)

Majetková a kapitálová struktura podniku

Konkrétní složení prostředků se označuje jako majetek firmy a původ (zdroj) z něhož tento majetek vznikl – jeho finanční krytí, se označuje jako kapitál. Majetek tedy vyjadřuje „co podnik vlastní“ a kapitál „komu to patří“.

Konkrétní složení je vedeno ve formě účtů, na jehož levé straně je zachyceno složení majetku podniku – Aktiva, na pravé straně kreditní, všechny kapitálové zdroje – Pasiva. Tato bilance podniku se nazývá rozvaha.

Konstrukce rozvahy přehledně ukazuje, co podnik vlastní, tj. strukturu majetku a z jakých zdrojů svůj majetek podnik pořídil, tj. strukturu kapitálu a dále, jaká je jeho finanční situace, stupeň zadlužení, likvidity…

Porovnáním 2 rozvah za po sobě jdoucí období nám umožňuje zjistit vývoj finanční situace a učinit krátkodobá, dlouhodobá opatření k efektivnímu rozvoji podniku.

Při založení firmy (podniku) se sestavuje počáteční rozvaha, každá hospodářská operace (např. nákup materiálu vyvolává změny v položkách rozvahy. Abychom ji nemuseli po každé operaci měnit, je z položek rozvahy odvozena celá soustava účtů v souladu se stranami rozvahy – účty A,P. Za základní rovnice A = P vyplývá, že každá změna je zachycována 2X, jednou na levé straně MD, podruhé na pravé straně druhého účtu D. – systém podvojného účetnictví.

Tento systém umožňuje podrobné sledování jak změn struktury, tak i změn ve jmění a dluhů. Další rozvaha se sestavuje na konci účetního období v návaznosti na výslednost jednotlivých účtů.

Zabezpečení finančních zdrojů:

Proč? Na jaký účel? Od koho? Za kolik? Na jak dlouho?

• Jaká je celková potřeba finančních zdrojů?
• Kolik máme vlastních zdrojů?
• Kolik finančních zdrojů musíme mít pohotově k dispozici?
• Kolik cizích zdrojů můžeme získat a za jakých podmínek?

Podnik a finanční trh: finanční trh dělíme:

• kapitálový (nad 1 r.)
• peněžní (do 1 r.)

Možnost financování podniku je také prostřednictvím leasingu:

• provozní (krátkodobý)
• finanční (dlouhodobý)

Finanční vztahy podniku k jeho okolí

1. ke svým zákazníkům (objednávka, nabídka, KS, faktura, …)
2. ke svým dodavatelům (poptávka, faktura,…)
3. ke státu (přihláška k daním, k soc. a zdrav. pojištění…)
4. k vlastníkům cizích finančních zdrojů (vztahy k bankám)

Řízení podniku: cílevědomé usměrňování činností a procesů ve finančním řízení, to souvisí s finančními operacemi. Předmětem finančního řízení jsou operace související s co nejvýhodnějším získáváním finančních prostředků, v jejich co nejúčelnějším investování.

Finanční řízení je úzce spojeno s finančním plánováním a rozhodováním, jeho hlavní úkoly jsou:

• předpovídání potřeby finančních prostředků
• výběr nejvhodnější možnosti pro získání financí
• řízení daní
• usměrňování vztahů s bankami
• usměrňování vztahů s jinými subjekty
• řízení úvěrů
• zajištění platební schopnosti (solventnost a likvidita)

Pro finanční rozhodování potřebujeme znát strategii, cíle, varianty (možnosti), stavy okolí, efekty (užitky), ukazatele.

Rozhodovací kroky

• vymezení problémů a stanovení cílů
• rozbor informací a podkladů
• stanovení variant
• stanovení kritérií (ukazatelů)
• hodnocení variant
• výběr nejvhodnější varianty (stanovení pořadí variant)

Riziko: finanční riziko je možnost ztráty nebo úplného promarnění úplného kapitálu, je chápáno jako pravděpodobnost neúspěchu nebo ztráty. V porovnání s plánem jako pravděpodobnost vzniku odchylky skutečného stavu od stavu plánovaného (+/-). Riziko souvisí jak s vnějšími (změna cen, živelná pohroma…- nedají se ovlivnit), tak s vnitřními vlivy (organizační změny uvnitř firmy – plynou jako důsledky odezvy z okolí podniku – např. reakce na nové výrobky, nové požadavky zákazníku)

Pravděpodobnost: riziko můžeme měřit a využíváme proto počet Pravděpodobnosti. P = možnost vzniku určité události; tuto možnost vyjadřuje hodnota pohybující se v intervalu 0–1. (součet P = 1).

Při analýze P používáme také vážený průměr, kde vahami jsou jednotlivé P.

Finanční plánování

Dělení:

• dlouhodobé
• krátkodobé: je spojeno s operativním řízením a zabývá se:
• rozhodováním o výši pracovního kapitálu
• rozhodováním o struktuře oběžných aktiv, především zásob (materiál, rozpracované výrobky, nákup mat.,řízení provozu, prodej)
• řízení závazků (vůči státu, bankám,…)
• řízení pohledávek (prosté vystavení faktury je spojeno s rizikem jejího nezaplacení, vzhledem k tomu je třeba se chránit např. formou vystavení směnky nebo tzv. factoringem při využití odkupu pohledávek factorinogovou společnosti, je to ale spojeno s určitým poplatkem za tuto službu a dlužník platí přímo factoringové spol., obdobným způsobem je tzv. ‚FORFATING, ale ten se vztahuje na pohledávky dlouhodobé.

Plánování hotovosti: v každé firmě je třeba zajistit obdobně jako ve výrobě určitou plynulost, při finančních operacích je třeba mít dostatek peněz v pokladně (na BÚ) a mít také dostatek prostředků, které se dají v krátké době na hotovost převést. Stav hotovosti je třeba udržet na přiměřené úrovni vzhledem k výši závazků, velikosti firmy, počtu zaměstnanců, podnikatelských záměrů …

Stav hotovosti se dá vypočítat:

Peněžní prostředky na začátku období

± příjmy a výdaje z provozních aktivit

± příjmy a výdaje z investičních aktivit

± příjmy a výdaje z finančních aktivit

± příjmy a výdaje z mimořádných aktivit

peněžní prostředky na konci období

Stavem hotovosti pak rozumíme zůstatek k určitému datu (poslední den měsíce – čtvrtletí, pololetí, rok. Sleduje také pohyb hotovosti mezi vymezenými obdobími, kdy zvýšení hotovosti představuje kladný peněžní tok a snížení hotovosti záporný peněžní tok. Při sledování toku hotovosti používáme při finančním plánování, ale i v účetnictví výkaz peněžních toků – CASH FLOW.

Dlouhodobé financování a finanční plánování

Na rozdíl od krátkodobého financování, které má zajistit především provozní problémy podniku, má dlouhodobé financování zajistit řešení jeho strategických cílů. Pro splnění tohoto úkolu mají pracovníci finančního řízení značný prostor k volbě dostupných zdrojů. Jejich vhodnou kombinací mohou zajistit dobré fungování firmy – prosperitu.

Jedním ze zdrojů je „samofinancování“, tj. využití zisku po zdanění a odpisů jako zdroje pro financování stálých i oběžných aktiv. Dalším zdrojem u a. s. je emise dalších akcií. Výhodou je získání trvalého vkladu ve formě vlastního kapitálu, emise akcií je však velmi nákladná a je nutné počítat s tím, že případné dividendy jsou vypláceny ze zisku po zdanění. Není také jisté, zda bude o vydávané akcie zájem.

Podobnou formou u jiných typů obchodních společností je zvyšování vkladů jednotlivých společníků. I společníci tak jako akcionáři budou mít zájem, aby se jim jejich kapitálový vklad vrátil, přinášel ve formě podílu na zisku alespoň tolik prostředků, kolik by obdrželi při alternativním dlouhodobém uložení v bance – základní srovnávací kritérium pro všechny investice.

Jinou možností pro velké firmy i pro stát jak získat kapitál je vydání dluhopisů, a to především obligací. Tyto cenné papíry nezakládají právo jejich majitelů zasahovat do řízení firmy a nevýhodou pro emitenta může být pevný úrok, který platíme majiteli bez ohledu na skutečně dosažený hospodářský výsledek.

Dalším zdrojem jsou hypotéky (hypotéční úvěry) – úvěry na základě poskytnutí zástavního práva k nemovitosti. S tím jsou spojena rizika s případným nesplácením úvěrů – možnost exekuce.

„Dlouhodobé bankovní úvěry“ – poměrně rychlá možnost, jak opatřit finanční zdroje, ale možnost drahá, tj. s vysokým úrokovým zatížením a navíc v rámci přípravy smlouvy je třeba předložit celou řadu podkladů.

Klient musí zpracovat žádost o poskytnutí úvěru, ve které uvede:

• účel úvěru
• druh úvěru
• výše úvěru
• čerpání úvěru (kolik Kč, v jakých termínech)
• splácení úvěru ( kolik Kč, v jakých terminech)
• zajistění úvěru (majetek, peníze)
• existující závazky vůči bance, kde žádáme o úvěr i jiným peněžním ústavům

Dále musíme doložit podnikatelský záměr, přehled o tvorbě a potřebě finančních zdrojů, rozvahu a výsledovku.

V podnikatelském záměru musí být uvedeno: (kdy podnik vznikl, zaměření podnikatelské činnosti, počet prac., organizační struktura, kdo je konkurencí pro podnik, podíl na trhu, možnost odbytu, odbornost – kvalifikace managementu, očekávané přínosy, předpokládaný vývoj

Podnikatelský záměr by neměl být zpracováván až pro potřebu získání dlouhodobého úvěru, ale měl by být zpracován už před zahájením činnosti firmy a postupně upravován.

Finanční projekt musí být u výrobních firem podpořen také technickým projektem a u obchodních firem především reálnými předpoklady odbytu.

Hodnocení podnikatelského záměru

Provádíme především na základě těchto propočtů:

1. Doba návratnosti úvěru: zjišťujeme, zda jsme schopni příslušný úvěr splatit nově vytvořenými finančními zdroji. Propočet slouží také jako podklad pro jednání s bankou o konkrétní výši splátek úvěru. Aby byl použitý úvěr „U“ splacen za dobu návratnosti „DN“, zdroji neboli efekty „E“, musí být splněna podmínka: ( U = DN * E ) ⇒ ( DN = U / E ), platí pro předpoklad, že efekty jsou v jednotlivých letech stejné. Pokud jsou nerovnoměrné používá se upravený vzorec:

2. Netto současné hodnoty peněžních toků
3. Vnitřní výnosové procento