Vývojové stupně integrace

         1) pásmo volného obchodu – odstraňují se cla a množství kvóty

         2) celní unie – společný postup vůči nečlenům

         3) společný trh – dochází k volnému pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu

         4) hospodářská unie – sjednocení hospodářské politiky členů unie

         5) měnová unie – společné devizové předpisy a měna

         6) politická unie – sjednocení vnitřní a zahraniční politiky jednotlivých států

 

Důvody vzniku EU

– snaha o jeho začlenění Německa po 2. sv. v. do evropských struktur

– rozdělení Evropy do 2 protichůdných bloků (kapital x socialis)

– postoj Evropy vůči USA, x konkurenci Japonska a zemí ANIZu

 

Vývoj EU

         Zakladatelé: Benelux, Francie, Itálie, Německo

1973 – VB, Irsko, Dánsko

1981 – Řecko

1986 – Portugalsko, Španělsko

1995 – Finsko, Švédsko, Rakousko

1952 – Evropské společenství uhlí a oceli

              – koordinace a rozvoj těžby uhlí a výroby oceli

– zrušena cla a množstevní kvóty, sjednoceny ceny

– byl uvolněn pohyb určité části pracovních sil

= 1. nadnárodní integrace, kdy část suverénních práv byla přenechána společné

nadřízené instituci, která např. rozhodovala o společných investicích

– členy: Benelux, Francie, Itálie, Německo

 

1957 – „Římské dohody“

– vznik dvou dalších společenství

              1) EHS – Evropské hospodářské společenství

              2) EUROATOM – Evropské společenství pro atomovou energii

 

1965 – Evropské společenství

 

1987 – došlo k doplnění Římských dohod => Dohoda o jednotné Evropě

– stanoveny zásady pro vytvoření hospodářské a měnové unie

 

Maastrichtská smlouva

– 10. 12. 1991 => 1. 1. 1993 – vešla v platnost

– smlouva zakládající zřízení EU

– zakládá principy politické unie => společná zahraniční a bezpečností politika

         Další cíle – společná obchodní a dopraví politika

– zrušení všech překážek volného pohybu zboží, služeb a kapitálu

– společná politika v oblasti životního prostředí

– podpora výzkumu a vývoje

– ochrana spotřebitele

                          – spolupráce s rozvojovými zeměmi

 

 

Institucionální uspořádání evropského společenství a legislativa

    1) Evropská komise

– zákonodárná iniciativa – konečné slovo má Rada ministrů

– dohled nad dodržováním zákonů EU

– vydávání právních norem

2) Evropský parlament

– právo rozpustit Evropskou komisi (2/3 poslanců EP)

– legislativní pravomoc

– projednává rozpočet EU (spolupráce s Radou ministrů)

– schvaluje mezinárodní dohody

– hl. jednání – Štrasburk                                – výbory – Brusel

    3) Rada ministrů

– hl. orgán s rozhodovací pravomocí

– na zasedáních jsou přítomni resortní ministři (podle projednávané otázky)

– jednotný souhlas – v případě nového zásadního rozhodnutí

– kvalifikovaná většina – méně podstatné změny

    4) Evropská rada

– nejvyšším politickým orgánem EU

– scházejí se předsedové vlád

    5) Soudní dvůr

– sídlo v Lucembursku

– fce: právo společenství bude aplikováno jednotným způsobem

– mohou se na něj obrátit – instituce EU, členské státy

         +

    Kontrolní dvůr – účetní, hlídá rozpočet EU

 

    EIB – Evropská investiční banka

– podpora regionálního rozvoje

– podpora investic v zaostalých oblastech

 

Legislativa EU

1. a) nástroje: 1) direktivy – plně závazné pro všechny státy

2) směrnice – všeobecná platnost, plná závaznost

3) rozhodnutí – platná pouze pro státy, kterým jsou rozhodnutí určena

4) doporučen a názor – není závazné, pouze charakter doporučení

1. b) princip subsidiarity:

– spočívá v tom, že se pravomoci z úrovní národních vlád převádějí na orgány

EU v případě, že daný problém je EU jako celek schopna řešit efektivněji než

jednotlivé členské státy

– uplatňuje se především – životní prostředí

– věda, výzkum

– regionální politika (rozvoj)

 

Vztahy EU a ostatních zemí

    s USA – kritizována podpora zemědělství EU

– vztahy standardní

    s Japonskem – EU má trvale pasivní obchodní bilanci (automobily, elektronika)

    s nečlenskými zeměmi – nejharmoničtější (Evropský ekonomický prostor)

    vztahy k rozvojovým zemím – tradiční koloniální vazby

– EU zvýhodňuje dovozy rozvojových zemí do EU (preferenční cla)

ČR a EU

– 1991 – dohoda s ČSFR a EU o přidružení

– 1993 – po rozdělení EU s každou zemí novou dohodu

– 1996 – podána nová přihláška

 

Výzkum a vývoj v EU

– programy: EUREKA, ESPRIT, výzkum AIDS, skleníkového efektu, znečištění ovzduší,

ochrana před radioaktivitou

 

Společná zemědělská politika (CAP)

– nejsložitější politika EU

– předmět ostré kritiky USA a Austrálie, dotace EU = jsou předmětem kritiky i vlastní EU

Měnová politika EU

1972 – kursový mechanismus „had v tunelu“ (řízený floating)

1979 – podepsán EMS (Evropský měnový systém)

– zahrnoval: 1. ECU – Evropská měnová jednotka (European Currency Unit)

– složená měnová jednotka z měn členských zemí, jejíž váhy

jsou určeny silou ekonomiky

– neexistovalo materiálně, ale firmy i občané mohli mít účty vedené v ECU

2. mechanismus směnných kurzů

parita = rovnost kupní síly

1993 – pásmo rozšířeno až na +/- 15 %

1994 – různé úvahy jak jít dál

– v oběhu je EURO od 1. 1. 2002

– EU má 15 členů a EMU pouze 12 členů (- Dánsko, Velká Británie, Švédsko)

 

Rozpočet EU

    Struktura výdajů

62%     dotace zemědělství

15%     strukturální politika

4,5%    administrativa

2,7%    výzkum

2,8%    oblastní fondy

10%     ostatní vnitřní politika