Ekonomické systémy, trh a tržní mechanismus, stát v tržní ekonomice

Základní ekonomické systémy v dějinách lidstva

• Základní otázka: Co, jak, pro koho vyrábět?

Ekonomické systémy:

Zvyková ekonomika:

• Na základě zvyků, tradic, obyčejů (žena šila, muž lovil, …)
• Fungování ekonomiky: kmenový náčelník, trest při porušení tradice (vyhnání)
• Ekonomika pravěku, nyní v Austrálii, Jižní Americe, Asii, Africe (film Bohové musí být šílení)

Plánovaná ekonomika:

• Centrálně řízení
• Vytvořen plán, který vše určuje (pětileté nebo dlouhodobější (15let) a krátkodobý (2roky)
• Plánuje se kdo, co a jak se bude vyrábět
• Nefunguje potřeba trhu

Tržní ekonomika:

• Ekonomika volného trhu (bez zásahu státu)

Smíšení ekonomika:

• Dnes nejideálnější
• Trh funguje, ale není volná ruka (stát zasahuje z části)
• Zvýšení DPH, státem řízené dovozy zboží

Trh a tržní mechanismus

Dělení trhu:

1. Místní (určitého státu)
2. Světový (více států)
3. Agregátní (celkový, objem veškeré nabízené produkce od všech prodejců)
4. Dílčí (jeden druh zboží různé značky)
5. Individuální (různé druhy od jednoho výrobce, jedné značky)

Nabídka X poptávka:

• Zákon rostoucí nabídky, klesající poptávky (obrázek – > E: rovnovážný bod = ideální, výjimečný stav)

Konkurence:

• Aby podnik/osoba ‘‘vyhrála“, může na černém trhu zaplatit více

1. Dokonalá (stejné podmínky pro všechny)
2. Monopolistická (méně větších firem, ostatní menší -> Kaufland, TESCO, Globus X Hruška, Lidl)
3. Oligopol (malé podniky zcela zanikají, na trhu je jen největší)
4. Úplný monopol (jediný největší podnik (Český Telecom, kdysi ČD, …)

• Zboží = každý výrobek určený k prodeji
• Hodnota zboží = nevyčíslitelná
• Cena zboží = hodnota určená v penězích

Úloha státu v tržní ekonomice:

Transformace československé a české ekonomiky:

• Převedení státního a družstevního majetku do soukromých rukou
• Cíl: odstátnění (= deetatizace), následná privatizace (= zesoukromění)
• Podstata: většina majetku v rukou státu
• Změna odvětvové struktury (rozvoj lehkého průmyslu)

Privatizace:

= převedení majetku do soukromých rukou

Formy:

1. Malá (podle zákona 1990 – v praxi 1991; čistírny, obuvnictví, drobné výrobny, …)
2. Velká (podle zákona 1991 – v praxi 1992; velké podniky, primární sektor = doly; sekundární sektor = hutě; terciární sektor = banky)

Metody malé privatizace:

1. Veřejná aukce (dražba, 75% se vydražovalo v časově omezeném pronájmu – 2 roky, od r. 1993 = 5 let)
2. Holandská dražba (nejsou zájemci na částku, sníží se o 50%, poté na 20%

• licitace = dražba
• licitátor = tne, kdo řídí dražbu

Metody velké privatizace:

1. Dražba
2. Obálková metoda (zájemci určili předem částku a nemohli dále přihodit)
3. Přímý prodej předem určenému vlastníkovi
4. Bezúplatný převod (obce, finanční instituce – banky, nadace, fondy)
5. Veřejná soutěž (nemovitost získal ten, kdo nabídl nejlepší projekt rozvoje)
6. Převod na akciovku (kuponová privatizace – zájemci si koupili kuponové knížky, 2 vlny; dikové = vlastníci kuponů)

Restituce:

= vrácení majetku původnímu majiteli nebo jeho potomkům

• Restituční hranice 25. 2. 1948