EFEKTIVNOST HOSPODAŘENÍ PODNIKU

 Náklady a výnosy

Hospodářský výsledek

Cash flow

 

 

Hospodářství

– je jednotný hospodářský komplex, kde k důsledku volby práce jsou všichni výrobci i spotřebitelé vzájemně propojeni.

Jednotliví výrobci se specializují na výrobu určitých statků a služeb, což současně vyjadřuje jejich vzájemnou kooperaci (spolupráci).

Vyměňování zboží a služeb se uskutečňuje prostřednictvím směny za peníze, kterými se měří velikost hodnoty zboží.

V hospodářství proudí zboží, peníze a práce mezi podniky a domácnostmi.

 

Hospodaření

– je účelné nakládání s prostředky, které má společnost k dispozici. Při každé činnosti je třeba zajistit její účinnost = efektivnost.

 

Efektivnost

– vztah mezi velikostí užitku a vynaloženými prostředky

Vložené prostředky se nazývají vstupy, velikosti užitku se nazývají výstupy.

Označíme-li efektivnost symbolem Efx, výstupy symbolem Y, potom platí vztah

 

Y

Efx = ——

X

 

Jde tedy o poměr mezi užitkem (efektem) dané činnosti a vloženými prostředky do této činnosti. Lidově řečeno, jde o poměr mezi tím, co z uvedené  činnosti máme oproti tomu, co do ní musíme vložit. Hospodářská činnost bez užitku nemá smysl.

 

Efekt = užitečný výsledek činnosti, na kterou byly vynaloženy určité zdroje

Efektivní je činnost, která přináší maximální výsledek s vynaložením přiměřených zdrojů.

 

Zahrnuje dvě složky:

• účelnost
• hospodárnost

 

Účelnost

Např. podnik vyrábí takové výrobky, které je někdo ochoten koupit.

 

Hospodárnost

Např. podnik usiluje o snižování spotřeby zdrojů a jejich lepšího využití.

 

Příklady nízké efektivnosti

– přehnojování pozemků, předimenzování součástí strojů nebo síly zdí v budovách, vaření hovězího guláše ze svíčkové (ta je na biftek a ne na guláš), jízdy nákladních automobilů jedním směrem nevytížených.

Efektivnost však nesmíme zaměňovat s úspornými opatřeními. Úsporná opatření snižují užitek, jsou tedy občas pouze nutným zlem, kdežto opatření v souladu s principem efektivnosti požadovaný užitek snížit nesmí.

 

Příklady nežádoucích (ale někdy nutných) úsporných opatření

– zvyšování počtu žáků ve třídách, zvyšování počtu pacientů na pokojích v nemocnicích, omezování počtu světelných bodů veřejného osvětlení pod stanovenou normu, spojování zdravotních obvodů v případě nemoci a dovolené lékařů, apod.

 

Příklady efektivních opatření (hospodárnosti)

– využívání odpadů z domácnosti, nahrazování zářivek sodíkovými světly, výroba hraček z dřevěného odpadu, používání optimálních dávek krmiva a hnojiva, zhasínání světel v místnostech, kde nejsou lidé, konstruování vylehčených konstrukcí strojů, snižování zdí staveb při stejné pevnosti a zlepšování jejich tepelné izolovanosti apod.

 

Hospodářský proces

• představuje výrobu, rozdělování, směnu (oběhu) a spotřebu

 

Výroba – je činnost, při které člověk přetváří přírodu, její předměty a síly v užitečné, tedy ve statky a služby. Výrobní spotřeba je součástí výroby.

 

Rozdělování – je vytváření podílů jednotlivců a kolektivů na celospolečenské výrobě. V tržní ekonomice se rozdělování uskutečňuje především prostřednictvím tržních vztahů. Jedním ze základních nástrojů rozdělování je mzda, která vzniká na trhu pracovní síly.

Trh však není jediným nástrojem rozdělování celospolečenského produktu. Ve vyspělé tržní ekonomice zhruba jedna třetina celospolečenského produktu (národního produktu) prochází procesem přerozdělování čili redistribuce.

Prostředky redistribuce jsou různé typy daní, příspěvky sociálního (nemocenského a důchodového) pojištění apod. Z této redistribuce dochází k úplnému nebo částečnému dotování obrany, bezpečnosti, sociálního zabezpečení, školství, dopravy, spojů a dalších veřejných služeb.

 

Směna (oběh) – představuje všechny činnosti, které se uskuteční po ukončení výroby až do předání výrobku spotřebiteli (doprava, skladování, evidence, prodej, apod.)

 

Spotřeba (konečná spotřeba) – je užití výrobků a služeb k uspokojování lidských potřeb.

 

Hospodářský proces se uskutečňuje v celém národním hospodářství, v domácnosti, v podniku, okresu, městě, apod. Hovoříme tedy o hospodářství (ekonomice) domácnosti, města, okresu, státu (národním hospodářství).

Hospodářství čili ekonomika je celek, ve kterém probíhají hospodářské procesy – výroba, rozdělování, směna (oběh) a spotřeba.

 

 

Charakteristika a klasifikace nákladů a výnosů

Při zhotovování výrobků, poskytování služeb nebo provedených výkonů se opotřebovávají předměty IM, spotřebovávají zásoby (materiál), vynakládá se určité množství práce (mzdy) a potřebné jsou i cizí výkony (opravy IM, dodávky energie, apod.). Jestliže všechnu tuto spotřebu účelově vynaloženou na zhotovení výrobku nebo provedení jiných výkonů vyjádříme v peněžní formě, mluví o nákladech.

Zjednodušeně náklady jsou peněžním vyjádřením spotřeby a opotřebení majetku a práce při uskutečňování činnosti podniku.

 

Členění nákladů:

• podle druhu – podle hospodářsky stejnorodých nákladů, např. spotřeba materiálu, paliva, energie, odpisy, mzdy,…
• podle účelu – druhů činností, na které byly vynaloženy
• pro potřeby kalkulace – chceme stanovit celkové náklady na kalkulační jednici = výrobek, polotovar nebo provedená práce

kalkulační náklady: a) přímé – dají se zjistit přímo na kalkulační jednici, např. základní

materiál, mzdy výrobních dělníků

1. b) nepřímé – společné náklady na zjištění procesu výroby podniku a jeho správy na kalkulační jednici se určují režijní přirážkou (osvětlení, mzdy režijních dělníků, mzda uklízečky, správy zásobování, odbyt, odpisy, opravy) vypočítané na základě zvolené rozvrhové základny (nejčastěji přímé mzdy)

• podle závislosti na objemu výkonu:

1. pevné (fixní) – s objemem výkonu se nemění, např.: odpisy, mzdy pracovníků
2. proměnné (pružné) – s objemem výkonu se mění – proporciálně (úměrně rozvoji výroby)

                                                                                    – progresivně (rostou rychleji)

– degresivně (rostou pomaleji)

5) pro potřeby zjištění hospodářského výsledku

1. provozní (spotřeba materiálu, mzdy)
2. finanční náklady (úroky, pojistné)
3. mimořádné (manka a škody)

 

 

Náklady je třeba odlišovat od výdajů. Zatímco náklady představují účelové vynaložení (spotřebu) jednotlivých druhů majetku účetní jednotky a cizích výkonů (prací a služeb), výdaje jsou jen pouhým úbytkem majetku nebo vzniku závazků bez vazby na konkrétní výkony. Kromě toho často dochází mezi oběma pojmy k časovému nesouladu v případech, kdy spotřeba (náklad) vykazovaná v určitém časovém období s ním účelově nesouvisí, což se odstraňuje časovým rozlišením nákladů.

 

 

Výnosy

– jsou peněžním vyjádřením výstupů činnosti podniku = oceněné výkony. Jsou zpravidla vyšší než náklady, neboť prodejní ceny zahrnují kromě kalkulovaných nákladů i zisk.

 

Členění:

1. podle činnosti
2. podle vnitropodnikových útvarů
3. pro stanovení hospodářského výsledku (provozní, finanční, mimořádné)

 

Možnosti zvyšování výnosů:

1. zvyšováním výkonu (množstvím vyrobených a prodaných výrobků)
2. zvyšováním cen výkonů
3. snižováním nákladů

 

Podobně jako u nákladů je třeba rozlišovat výnosy od příjmů. Výnosy jsou peněžně vyjádřeným ekvivalentem nákladů vynaložených na uznané účetní jednotky. Hlavní

složku výnosu každého podniku tvoří tržby za prodané výrobky a provedené výkony.

Příjmy představují přírůstky jednotlivých majetkových složek. I mezi výnosy a příjmy dochází k časovému nesouladu, který se odstraňuje jejich časovým rozlišováním, tj. prostřednictvím výnosů příštích období a příjmů příštích období.

 

Výše nákladů a výnosů je důležitým ukazatelem hospodaření každé účetní jednotky. Náklady a výnosy ovlivňují její hospodářský výsledek, který rozhoduje o příjmech státního rozpočtu, rozpočtů měst a obcí a o přídělech do podnikových fondů a o částce hospodářského výsledku, který bude rozdělen mezi majitele podniku (výše podílu na zisku ve společnostech s ručením omezeným, výše dividendy v akciových společnostech, apod.).

Proto je nutno, abychom v účetní jednotce sledovali vývoj nákladů a výnosů nejen v celkovém úhrnu, ale i ve velmi podrobném členění. Tím poskytuje jejich evidence v jednotlivých účetních jednotkách a v jejich vnitropodnikových útvarech potřebné informace nutné k úspěšnému rozhodování a jejich řízení, jak z hlediska běžné činnosti, tak z hlediska strategického.

Základním hlediskem klasifikace nákladů je jejich členění podle nákladových druhů, tj. podle stejnorodých skupin nákladů (spotřeba materiálu, spotřeba služeb, osobní náklady, odpisy nehmotného a hmotného investičního majetku apod.).

U výnosů je nutné členění podle jednotlivých jejich položek (tržby za vlastní výkony, tržby za zboží, aktivace vlastních výkonů, apod.).

Náklady a výnosy se člení i podle dalších hledisek, zejména podle místa jejich vzniku a podle odpovědnosti. Tato hlediska se uplatňují v evidenci nákladů a výkonů buďto vhodným analytickým členěním účtů finančního účetnictví nebo ve vnitropodnikovém účetnictví. Ve finančním účetnictví je základním hlediskem v jejich evidenci třídění podle nákladových druhů.

 

Hospodářský výsledek

= rozdíl mezi náklady a výnosy

• výnosy větší jak náklady = ZISK
• výnosy menší jak náklady = ZTRÁTA

 

Hospodářský výsledek účetní jednotky je důležitým ukazatelem úrovně jejího hospodaření.

Hospodářský výsledek:

1. provozní
2. finanční
3. mimořádný

 

Součet provozního a finančního výsledku (výsledku z finančních operací) považujeme za hospodářský výsledek běžné činnosti účetní jednotky.

Správné rozdělení hospodářského výsledku na výsledek běžné činnosti a výsledek mimořádné činnosti vytváří předpoklady pro posuzování hospodárnosti v činnosti každé účetní jednotky.

 

Rozdělení hospodářského výsledku

1. úhrada daně z příjmu do státního rozpočtu
2. převod povinné částky do rezervního fondu (5%)
3. eventuální převod dalším fondům, např.: sociálním (FKSP) – slouží ke krytí sociálních a kulturních potřeb pracovníků
4. převod podílu hospodářského výsledku zaměstnancům
5. použití na rozvoj podniku

 

Zisk

• je jedním z hlavních ukazatelů činnosti podniku, finanční zdroj pro další podnikání, umožňuje motivaci pracovníků, charakterizuje úroveň podniku.
• zisk v absolutní částce nedává srovnatelnou charakteristiku podnikatelské činnosti. Proto počítáme doplňující ukazatel výnosnosti – rentabilita.

 

Rentabilita

nákladová = vztah mezi ziskem a náklady

kapitálová = vztah mezi ziskem a vloženým kapitálem

rentabilita vyjádřená v % = míra rentability

Rentabilita podnikání se dá zvýšit růstem výnosů, snížením nákladů nebo zvýšením obratu kapitálu.

 

 

Cash flow

– znamená přítok nebo odtok peněz. Porovnáme-li večer stav peněženky se stavem ranním, je rozdílem právě cash flow, buďto kladný nebo záporný.

Ukazatel cash flow tedy vyjadřuje změnu v množství peněz, tj. rozdíl mezi konečným zůstatkem peněz a počátečním zůstatkem. Může být zjištěn i jako rozdíl mezi příjmy a výdaji.

Ukazatel cash flow = konečný zůstatek – počáteční zůstatek nebo příjmy – výdaje

 

Úkolem finančního managementu je zajistit nejen tvorbu zisku, ale i to, aby podnik měl v každém okamžiku kladný cash flow.

 

Proč se liší zisk od cash flow? Proč kromě zisku musí podnik sledovat i cash flow:

Koncepce cash flow vychází

• z rozdílu mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádřením (např. nakoupíme stroj na úvěr),
• z časového nesouladu hospodářských operací vyvolávajících náklady a jejich finančním zachycením (např. vznik mzdových nákladů a výplata mezd),
• z důsledku používání různých účetních metod (např. různých způsobů odpisování IM a různého oceňování zásob),

1. rozdílu mezi náklady a výdaji a mezi výnosy a příjmy. Koncepce cash flow je důsledně založena na příjmech a výdajích a vyjadřuje reálné toky peněz a jejich zásoby v podniku.

 

Zjišťování cash flow

Pro důležitost cash flow se sestavuje zvláštní samostatný výkaz – výkaz o cash flow.

 

Cash flow zjišťujeme dvěma metodami:

1. přímou metodou, kdy částky cash flow zjišťujeme jako celkové sumy všech příjmů produkujících fondy a celkové sumy všech výdajů spotřebovávajících fondy.
2. nepřímou metodou, kdy vycházíme z čistého zisku, ke kterému přičteme další výdaje a odečteme další důchody, které nevyžadují pohyb peněz.

 

Obě metody rozlišují tři oblasti činnosti podniku:

1. provoz (výroba, prodej výrobků a služeb) – v této oblasti se soustřeďují výsledky provozní činnosti (čistý provozní zisk), změny pohledávek u odběratelů, změny dluhů u dodavatelů, změny zásob, aj.
2. investice – v této oblasti se soustřeďují změny IM a jeho zdrojů
3. finance – v této oblasti se soustřeďují fondy plynoucí z použití úvěrů, dluhů, společných akcií, splátek dluhů, placení dividend.

 

Závěrem lze říci, že cash flow je ústředním pojmem celého finančního řízení (finančního managementu) podniku. V praxi je i kritériem veškerého rozhodování, je jeho cílovou funkcí. To se projevuje i v běžném finančním plánování, které se soustřeďuje právě na cash (v poslední době se tím zabývá především tzv. controlling).