Daňová soustava
daňová soustava
funkce daňové soustavy
druhy daní
zdaňovací období
plátce a poplatník
výpočty daní
soustava sociálního a zdravotního pojištění
Daňová soustava každého státu musí odpovídat jeho ekonomickému systému.
Požadavky na koncepci daňové soustavy:
Daňová soustava musí působit stejně na všechny podnikatelské subjetky,
musí se přizpůsobovat daňovým soustavám států Evropské unie,
výše daní musí být v souladu s možnostmi poplatníků daní.
Také musí pokud možno zajistit srozumitelnost daňové soustavy.
Pomocí daňové soustavy musí být ve státním rozpočtu soustředěny prostředky, které zabezpeční potřeby státu. Smyslem daňové soustavy je tedy zajistist financování společenských potřeb, které nelze lépe zajistit než prostřednictvím státu.
Funkce daňové soustavy:
Fiskální funkce: znamená úkol daňové soustavy vytvořit dostatečně velký
státní rozpočet, který zabezpečuje plynulé financování
státního hospodářství.
Regulační funkce: dílčím úkolem některých daní je regulovat spotřebu. Např.
vysoké daně na alkohol
Stimulační funkce: Např. vlastníkovi nemovitosti se nevyplatí vlastnit
nemovitost, jestliže ji neužívá nebo s ní nepodniká.
Daň z nemovitostí zde působí jako nástroj stimulace
k vlastní ekonomické činnosti.
Sociální funkce: do daňového systému zabudovává nástroje, které do určité
míry pomáhají řešit sociální a kulturní potřeby ve státě.
Druhy daní:
Nepřímé daně
Jsou takové platby, které jsou vázány na jednotlivé druhy výrobků nebo služeb. Nejsou tedy vázané na jednotlivé fyzické a právnické osoby vytvářející hodnoty. Poplatníkem nepřímých daní je konečný spotřebitel, který je platí v ceně výrobků a služeb. Mezi nepřímé daně patří DPH, a spotřební daně.
Přímé daně
Jsou to daně, které mají bezprostřední vazbu na tvorbu hodnot a zisku fyzickými a právnickými osobami. Daňový poplatník je zde adresný. Přímé daně jsou daně z příjmů a majetkové daně.
Nepřímé daně – Daň z přidané hodnoty (DPH)
– Spotřební daně – Daň z paliv a maziv
– Daň z lihu a lihovin
– Daň z piva
– Daň z vína
– Daň z tabákových výrobků
Přímé daně – Daň z příjmů – Daň z příjmu fyzických osob
– Daň z příjmu právnických osob
– Daň majetková – Daň dědická, darovací a z převodu nem.
– Silniční daň
– Daň z nemovitosti – Daň z pozemků
– Daň ze staveb
Daň z přidané hodnoty DPH: Je to nepřímá daň, tedy je to daň z prodeje výrobků a služeb. DPH přímo neovlivňuje hospodaření podniků. Nevchází ani do jejich nákladů, ani do jejich výnosů. Podniky jsou pouze výběrčími daně, kteří od svých odběratelů daň vybírají, a odvádějí ji do státního rozpočtu. Povinnými plátci jsou osoby právnické i fyzické, jejichž obrat za 3 předcházející po soubě jdoucí měsíce přesáhne čásku 750 000,–Kč. Ostatní fyzické i právnické osoby se mohou stát plátci daní dobrovolnými.
DPH je diferencována na dvě sazby: buď je to snížená sazba 5%
nebo základní sazba 22%
Základní sazbě 22% podléhá zdanění zboží a snížené sazbě podléhá zdanění služeb nevýrobní povahy. Jsou ale i případné výjimky. Ale jsou i takové služby, které jsou od DPH osvobozeny, jako je např. pošta, rozhlas a televize, pojišťovnictví, prodej podniku atd.
Plátce je povinen o dani vést záznamy, ve kterých jsou uvedeny údaje rozhodné pro stanovení daně. Musí vést evidenci všech vstupů daně a zase výstupů. Plátce je také povinen za každé zdanitelné plnění vystavit daňový doklad.
Při dovozu, DPH vybírají celní orgány spolu s clem. Povinnost zaplatit clo i daně má účastník celního řízení, jemuž bylo zboží propuštěno do volného oběhu v tuzemsku. Dovážející obchodník má právo na odpočet DPH tak jako u tuzemských dodávek. Zboží z dovozu je osvobozeno od DPH, pokud se na něj vztahuje osvobození od cla. Jinak při vývozu zboží do zahraničí je podnik osvobozen od povinnosti platnit DPH na výstupu.
Spotřební daně kromě funkce fiskální mají i značný význam regulační. Spotřební daně patří vedle DPH do daní nepřímých. Spotřební daně mají výběrový charakter, týkající se pouze vybraných výrobků. Vznik daňové povinnosti je vázán na vyskladnění. Poplatníkem je také konečný spotřebitel. Předmětem všech spotřebních daní jsou výrobky vyrobené v tuzemsku a výrobky do tuzemska dovezené. Zdaňovacím obdobím všech spotřebních daní je kalendářní měsíc. Při tuzemské výrobě jsou plátci povinni vystavit daňový doklad. Tento doklad musí obsahovat množství vyskladněných výrobků a výši spotřební daně.
Daň z lihu a lihovin: Předmětem daně je líh obsažený v jakýchkoli směsích s jinými látkami, pokud jeho podíl ve směsích přesahuje 15% absolutního alkoholu. V některých případech je líh od daně osvobozen, jde např. o líh vstupující do výrobků při výrobě potravinářských, kosmetických výrobků atd.
Daň z piva: Pivem se rozumí slabě alkoholický nápoj, který obsahuje více než 0,5% alkoholů. Koncentrace piva se vyjadřuje v procentech. Základem daně je množství piva, vyjádřené v hektolitrech. Jsou 2 skupiny sazeb. Jednak snížené sazby pro malé nezávislé pivovary a sazba pro ostatní právnické nebo fyzické osoby.
Daň z vína: Předmětem daně jsou vína, která obsahují více než 0,5% objemových alkoholů. Plátcem daně z vína není fyzická osoba, která nemá více než 500 litrů.
Daň z tabákových výrobků: Předmětem daně jsou tabákové výrobky. Tabákovými výrobky se rozumí cigarety, doutníky a různé tabáky. Při výrobě a dovozu cigaret daňová povinnost vzniká dnem, ve kterém byly odebrány tabákové výrobky.
Daň z příjmu fyzických osob podléhají všechny příjmy jednotlivců, kromě příjmů získaných děděním, darováním, úvěrů a půjček. Daň z příjmu lze tedy pokládat za daň univerzální.
Poplatníky daně z příjmů fyzických osob členíme do dvou skupin, na daňové rezidenty a daňové nerezidenty.
Rezident, je poplatník se stálým pobytem a nebo se musí na území zdržovat alespoň 183 dní v roce. Je to poplatník s neomezenou daňovou povinností, je poplatníkem daně z příjmů ze zdrojů na území ČR i v zahraničí.
Nerezident je člověk, který není rezidentem, a má příjmy ze zdrojů území ČR. Je to poplatník s omezenou daňovou povinností a je poplatníkem daně z příjmů pouze ze zdrojů na území ČR.
Předmětem z daně z příjmů fyzických osob může být:
příjmy ze závislé činnosti
příjmy z podnikání a jiné samostané výdělečné činnosti
příjmy z kapitálového majetku
příjmy z pronájmu
ostatní příjmy
Existují ale i mnohá osvobození, která jsou v souladu s restitucemi a soudními rehabilitacemi.
Daň z příjmu právnických osob: Právnické osoby jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. Jde např. o obchodní společnosti, družstva, státní podniky atd. Pro účely daně z příjmů právnických osob má zásadní význam členění právnických osob na podnikatelské právnické osoby a nezsikové právnické osoby.
Při výpočtu základu daně je výchozím podkladem účetní hospodářský výsledek před zdaněním. U poplatníků je hospodářským výsledkem před zdaněním zisk nebo ztráta. Hospodářský výsledek před zdaněním u právnických osob, které vedou podvojné účetnictví, musí být před výpočtem daně upraven především o položky, které nelze zahrnout do daňových nákladů, položky, které jsou zahrnuty do účetních nákladů ve větší rozsahu, než připouští daňový zákon a o odčitatelné položky.
Daň dědická, daň darovací a z převodu nemovitostí: Je upravena jedním zákonem. I když jde o samostané daně, řada právních úprav je provedena pro všechny uvedené daně společně, např. rozdělení osob do skupin pro účely výpočtu všech uvedených daní.
Daň dědická je buď ze závěti nebo ze zákona. Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část. Předmětem daně dědické jsou pouze nemovitosti, které se nacházejí na území ČR bez ohledu na stání občanství a bydliště zůstavitele. U movitého majetku to záleží na občanství a trvalém pobytu dědice. Od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku děděním, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v l. skupině, což jsou přímí příbuzní.
Daň darovací: Poplatníkem daně darovací je fyzická osoba, která má občanství ČR nebo cizinec s dlouhodobým pobytem nebo trvalým. Právnická osoba je poplatníkem daně darovací, má-li sídlo na území ČR. Při darování do ciziny platí daň dárce, jinak platí daň obdarovaný. Předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele. Dar je vlastně bezúplatné nabytí majetku v důsledku právníko úkonu bez ohledu na formu právního úkonu.
Daň z převodu nemovitostí: Převod nemovitostí znamená jednorázový úplatný převod vlastnictví k nemovitosti z jedné osoby na osobu druhou. Platí ji buď převodce nebo nabyvatel. Podle okolností.
Silniční daň: Smyslem silniční daně je vytvoření finančních zdrojů na výstavbu, rekonstrukci, opravy a údržbu silniční sítě. Předmětem silniční daně jsou motorová vozidla, mimo traktorů a speciálních vozidel. Poplatníkem silniční daně je osoba která je zapsána v technickém průkazu držitele vozidla a osoba užívající vozidlo evidované v zahraničí na území ČR. Jinak také platí daň uživatel, přičemž majitel zemřel. Od silniční daně jsou osvobozená jednostopá vozidla, pravidelná linková doprava, záchranka, horská služba, atd. Základem silniční daně je u osobních automobilů zdvihový objem motoru a u ostatní zatížení a počet náprav. Jinak se taky poskytují slevy na silniční dani a to především z důvodů ekologických. Zdaňovací období je l rok. A daňové přiznání se podává místně příslušnému finančnímu úřadu nejpozději do 31. ledna.
Daň z nemovitosti: Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Z uvedeného vymezení nemovitostí vyplývá struktura zákona o dani z nemovitostí. Celkový příjem z nemovitostí je příjmem obce, na jejímž území se nemovitost nachází. Je tedy významným příjmem obecních rozpočtů. Vybranou daň z nemovitostí převádějí finanční úřady na účty jednotlivých obcí. Daň z nemovitosti se skládá z daně z pozemků a z daně ze staveb.
Daň z pozemků: Pozemkem se rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí stanovenou příslušnými právními normami. Základními údaji pro určení pozemku pro účely daně z pozemků jsou název obce, název a kód katastrálního území a parcelní číslo, pod kterým je pozemek veden.
Druhy pozemků podléhající zdanění jsou pro jejic přesné určení označeny velkými písmeny abecedy. Poplatníkem daně z pozemků je zpravidla vlastník. Jsou však případy, kdy tomu tak není. Osvobozeny od daně z pozemků jsou pozemky státu, zdravotnické budovy, školy atd. Základem daně je výměra pozemku a kategorie zařezní (orná půda, louka, pastvina, atd.)
Daň ze Staveb. Stavby jsou nemovitostí spojené se zemí pevným základem. Název obce, v jejíž katastrálních uzemích se stavba nachází, název a číslo katastrálného území, parcelní číslo, číslo popisné a evidenční, rok dokončení nebo kolaudace stavby a právní vztah ke stavbě.
Druhy staveb podléhajících zdanění jsou také jako pozemky pro jejich přesné určení označeny velkými písmeny abecedy. Předmětem daně ze staveb však nejsou stavby přehrad, vybrané stavby rozvodů energií, silnice atd.
Poplatníkem daně ze staveb je zpravidla vlastník. Jsou však případy jiného poplatníka než vlastníka. Osvobozeny od daně jsou stavby ve vlastnictví státu, církve, školy, muzea atd. Dále jsou zvýhodněny třeba invalidní občané atd. Základem daně ze staveb je výměra půdorysu nadzemní části stavby.
Zdaňovací období je časový interval, na který je určen základ daně a výše daně a za který se daň hradí.
S daňovou soustavou je úzce spojeno pojistné na sociální pojištění a pojistně na všeobecné zdravotní pojištění. Úzké spojení spočívá v tom, ze pojistné na sociální pojištění i na všeobecné zdravotní pojištění musí daňové poplatníci platit vedle daní ze stejných zdrojů jako daňě, takže lze říci, že oboje pojistné zvyšujě daňové zatížení. Sociální pojištění se ale ještě dělí na důchodové zabezpečení, nemocenské ojištění a na státní politiku zaměstnanosti.
Vyměřovacím základem je u zaměstnance a organizace úhrn příjmů – mezd zúčtovaných mu zaměstnavatelem za rozhodné období, kterým je zpravidla kalendářní měsíc.
Vyměřovacím základem je u osob samostaně výdělečně činných je to 35 ze zisku na sociální pojištění a 35 procent na zdravotní pojištění. Jenže u těchto osob je toto pojištění účtováno do nákladů.
Poplatníkem daňě je fyzciká nebo právnická osoba, která ze zákona nese daňové řeměeno. Je to např. zaměstnanec v pracovním poměru.
Plátcem daně je fyzciká nebo právnická osoba, která je povinna daň vypočítat, vybrat a odvést do státního rozpočtu prostřednictvím finančního řadu. Je to např. zaměstnavatel.