Vznik nových mocností v 2. pol. 19. století

Sjednocení Itálie

• touha po sjednocení; po nezdařené revoluci 1848 politická nejednotnost (8 celků)
• roztříštěnost – brzda hospodářského rozvoje; nerovnoměrný vývoj: S – průmysl (nová odvětví) X J – zemědělství, zaostává
• Benátsko, Lombardii, Parmu, Modernu a Toskánsko ovládají Habsburkové, ve středu je papežský stát, na jihu Království neapolské (Království obojí Sicílie) ovládané Bourbonky, Království piemontsko-sardinské (Turín a Sardinie) ovládá jediná dynastie italského původu – savojská
• spiknutí proti rakouskému vojsku (Rakousko ovládá sever Itálie – Lombardie, Benátsko)
• carbonáři = tajný spolek fungující ve 30. – 40. letech
• Sardinské království navázalo vřelé vztahy s Francií – spojenecký pakt: Francie pomůže Sardinskému království v případě útoku
• dohodu uzavřel roku 1857 královský hrabě Camilo Cavour (aristokrat, schopný politik, liberál) s Napoleonem III. – šlo o tajné spojenectví proti rakouským Habsburkům (Napoleonovi přislíbeno Savojsko a Nizza)
• Sardinie začala Rakousko provokovat
• Habsburkové vyhlásili Francii válku – podcenili Francii, duben 1859 prohra Rakouska
• neschopná diplomacie i vojenské vedení – čekali až se francouzská vojska přesunou do Itálie (přesun železnicí), porážka Rakouska u Magenty a Solferina
• k sardinskému království připojena Lombardie, Rakušané musí vyklidit Parmu a Modenu X stále jim ale zůstává Benátsko
• Francie získala od Itálie část Savojska
• 1860 Garibaldiho povstání na Sicílii a v Neapolsku, povstání v Modeně, Parmě – vyhnání místních panovníků, svržení dynastie
• Garibaldi nesouhlasil s Cavourem – ten chtěl diplomatické sjednocení, monarchii, Garibaldi v hnutí Mladá Itálie, pomáhal revolucím v J. Americe, sestavil výpravu tisíce, která se vylodila na Sicílii a porazila Bourbony
• jižané se hlásí k připojení k sardinskému království
• březen 1861 v Turíně vyhlášeno Italské království, vládnoucí je Savojská dynastie – Viktor Emanuel II – konstituční monarchie; hlavní město – Florencie
• nezávislost si udržel papežský stát, nad jeho suverenitou bděl Napoleon III., který se o katolickou církev opíral, Francie měla v Římě své jednotky
• Itálie hledá nového spojence pro zisk Benátska – Prusko – vedoucí stát Německého spolku
• Prusko a Itálie vytvořili spojeneckou smlouvu: pokud bude Rakousko poraženo, ponechá si Itálie Benátsko
• 1866 Prusko-Rakousko-Italská válka
• Rakousko zvítězilo u Custozy a v námořní bitvě u Visu
• červenec 1866 bitva u Sadové Rakousko poraženo + epidemie cholery
• František Josef podepsal roku 1866 příměří v Mikulově – Rakousko vystoupí z Německého spolku a nebude se více vměšovat do záležitostí Německa + odevzdá Benátsko Itálii
• 1870 – 1871 po válce prusko-francouzské byl připojen Řím, vyhnání francouzských vojsk, moc papeže omezena; vyhrazen mu nezávislý stát Vatikán
• Itálie sjednocena, Řím se stal hlavním městem
• Itálie – velmi slabý stát, problémy v hospodářství, prohlubuje se rozdíl mezi bohatým severem a chudým jihem

Rusko

Mikuláš I. (1825 – 1855)

• syn Alexandra I.
• samoděržaví; krutě potrestáni děkabristé, politika izolace; uzavírá Rusko – nelze cestovat
• absolutní monarchie – vládne prostřednictvím svých ministrů, císařovo nařízení = zákon
• podpora vědy a zemědělství
• základní překážkou rozvoje: nevolnictví
• nemůže se rozvíjet zemědělství – život na venkově zaostalý, zaostává i průmysl (nebyla volná pracovní síla)
• 1853 – 1856 Krymská válka – projevila se ruská zaostalost, snaha Ruska ovládnout úžiny Bospor a Dardanely; snaha o územní expanzi
• Rusko stojí původně proti Turecku, později i proti Francii a VB – úspěšně obléhají Sevastopol
• totální prohra Ruska, nutnost reforem

Alexandr II. (1855 – 1881)

• syn Mikuláše I.
• ochoten přijímat reformy
• ruské vojsko není schopno konkurovat armádám západních mocností – má špatné zbraně, špatnou organizaci, nefunguje zásobování; chybí silnice, železnice, zemědělství je v úpadku
• povolil Rusům cestovat do Evropy
• zmírňuje cenzuru – rozvoj literatury a žurnalistiky
• úsilí zabránit revoluci, ne odstranit samoděržaví
• únor 1861 vydal Manifest Alexandra II. o zrušení nevolnictví – nevolníci se mohou vykoupit (X nemají peníze – postavení se téměř nemění)
• reforma správy – zavádí se samospráva popřípadě státní správa
• vojenská reforma – povinná vojenská služba na 6 let
• definitivně zrušena cenzura
• v Rusku vznikají tajné spolky radikálů – studenti a inteligence, chtěli rychlejší reformy – požadovali parlament, ústavu, rozdat půdu mezi rolníky
• na Alexandra II. spácháno pět neúspěšných atentátů, zemřel až na následky 6. atentátu roku 1881
• na svědomí politické hnutí, které zdůrazňovalo postavení Slovanů – národnici = slavjanofilové
• politické hnutí, které chtělo spolupráci s Evropou – západnici

Alexandr III. (1881 – 1894)

• konzervativní; zarazil jakékoliv další reformy
• snaha o navrácení poměrů a obnovení samoděržaví

Mikuláš II. (1894 – 1917)

• poslední ruský car
• potvrdil trvalé přátelství s Německem – vzal si německou princeznu Alici Hesenskou – musela konvertovat k pravoslaví, nové jméno Alexandra Fjodorovna – nebyla oblíbená
• Rusko kolonizuje Sibiř a Aljašku, boje s Čínou – rozšíření vlivu na jih
• Transsibiřská magistrála (z Petrohradu do Vladivostoku)
• válečný konflikt s Japonskem (1904 – 1905)
• ruské vojsko totálně zničeno, 1905 – bitva u Cušimy
• vítězství Japonců, Rusko se muselo vzdát přístavu Port Artur a jižní části Sachalinu
• 1905 začíná se projevovat nespokojenost lidu – především dělníci ve městech
• vzniká Sociální demokracie postavená na ideologii Marxe – strana v ilegalitě, v čele G. V. Plechanov, příprava revoluce
• eseří = levice, sociální revolucionáři; pro demokratický režim
• kadeti = konstituční demokraté (P. N. Miljukov)
• 1905 masové nepokoje, stávky, povstání – centrum v Petrohradě – manifestace dělníků: chtěli carovi odevzdat petici za zlepšení podmínek dělníků X střelba do lidu – zemřelo několik set lidí – „krvavá neděle“
• květen 1905 vzpoura na křižníku Potěmkin, poté také v pevnosti Kronštadt
• vlna odporu, car ochoten přijmout reformy
• svolána ruská duma = zákonodárné shromáždění
• sociální demokracie se rozdělila na Menševiky (podpora západního vzoru sociální demokracie) a Bolševiky – pro vládu dělníků a rolníků a ozbrojenou stávku, vůdce Vladimír Iljič Uljanov = V. I. Lenin
• zřízení parlamentního systému, uklidnění 1907, nový ministerský předseda – kníže Stolypin
• všechny vzpoury potlačeny, duma zůstala

Viktoriánská Anglie

• vláda královny Viktorie (1837 – 1901)
• největší koloniální říše, silná námořní velmoc
• doba intenzivního rozvoje; jedno z vrcholných období britských dějin
• dílna světa, přechod k těžkému průmyslu (výroba železa, strojů, lokomotiv…)
• centrum obchodu, světová finanční velmoc (půjčování kapitálu podnikatelům…)
• rozhodující pravomoci má parlament
• politický život v 19. století i nadále určován poměrem sil dvou tradičních politických stran: konzervativních toryů a pokrokářských whigů – přijali zásady liberalismu = transformace: konzervativci (vůdčí osobnosti: Benjamin Disraeli, Lord Robert Cecile Salisbury) a liberálové ( William Gladstone)
• liberálové prosazují sociální zlepšení podmínek dělníků, zlepšení zdravotnictví, odluku církve od státu
• konzervativci chtějí rozšířit volební právo (rozšířeno na všechny majetné dospělé muže – 60 % obyvatel)
• spory: obilní zákony (ochrana anglického trhu před levnějším obilím ze zahraničí – liberálové nesouhlasí), volební právo rozšířeno na všechny daňové poplatníky – i dělníky
• Irsko: chtělo autonomii + náboženský problém (Irové = katolíci X vnucován jim protestantismus)
• Britové vlastní většinu půdy – vysoké nájmy
• pokus o vzpouru potlačen, následovala masivní emigrace
• liberálově se snaží vyjít Irům vstříc
• nezávislost až v roce 1921, zůstalo součástí impéria jako Severní Irsko
• kolonie:
  • kolonie s převahou přistěhovalců, bělochů, získávají samostatnost – Kanada, Austrálie, Nový Zéland – volné vazby s Británií; uznána jako dominia
  • 1931 zřízen Commonwealth = Britské společenství národů – volné sdružení VB a nezávislých států
  • Indie je nejmocnější kolonie – Anglie záměrně brání rozvoji Indického průmyslu, vše se vyrábí v Anglii
  • pronikání do Afganistánu, Barmy
  • pronikání do Číny: opiové války – celkem 3 (1840 – 1842)
  • Velká Británie si vynutila smlouvu, jíž císař otevíral pět hlavních čínských přístavů anglickému obchodu
  • město Hongkong se dostalo pod přímou britskou kontrolu
  • Británie si pak ve spolupráci s Francií upevnila svou pozici v Číně dvěma dalšími opiovými válkami
  • z jižní Afriky vypudili původní nizozemské kolonisty (Búrové), kteří založili své státy dále na sever, ani tím se ovšem Britům nevyhnuli – byli poraženi v dlouhé krvavé tzv. Búrské válce, 1902 museli uznat svrchovanost Velké Británie
  • brutalita, koncentrační tábory
  • VB chtěla v Africe souvislý pás od S k J – od Egypta do Kapské město – nezdařilo se
    • domácí politika:
      • kandidáti odborů se stávali poslanci – vytvořena Nezávislá dělnická strana
      • taffský případ – za organizaci stávky dostaly odbory pokutu – vznik Labour Party
      • 1910 dělníci se radikalizovali v důsledku toho, že stouply jejich životní náklady
      • na veřejnosti se začaly prosazovat také bojovnice za práva žen = sufražetky
      • od roku 1906 v čele britské politiky opět liberálové – David Lloyd Georgie
      • byly zavedeny minimální podpory v nezaměstnanosti, starobním invalidní a nemocenské zabezpečení, omezena privilegia církve, rozšířeno základní vzdělání pro chudší vrstvy
      • větší část státního rozpočtu však šla na modernizaci armády a námořnictva
      • omezení pravomoci Horní sněmovny – ztratila možnost vetovat zákony schválené před tím Dolní sněmovnou
        • zahraniční politika – politika „skvělé izolace“, nezajímá je, co se děje v Evropě
          • nutnost od ní odstoupit a hledat spojence
          • 1904 Srdečná dohoda s Francií
          • 1907 smlouva s Ruskem – vzniká Dohoda (Trojdohoda)

Sjednocení Německa

• mnoho drobných + několik silných územních celků – rozhodující postavení nejprve Rakousko, později Prusko
• snahy o sjednocení – růst nacionálního povědomí
• 3 koncepce (Velké Německo, Malé Německo, Třetí Německo – sjednocení pod Bavorským státem)
• polovina 19. století: rozmach hospodářství, průmysl (Porýní, Porúří, Sasko, Berlín, Kolín, Frankfurt…), dalšímu rozvoji brání hranice – vnitřní cla
• překážkou sjednocení je vliv Rakouska a obava Francie, Ruska a Rakouska z toho, že sjednocené Německo bude silný soupeř
• 1849 – 1853 doba boje o nadvládu mezi Rakouskem a Pruskem
• Prusko: (Vilém I. – nevýrazný, konzervativní); od roku 1862, ministerským předsedou Otto von Bismarck
• Bismarckovým cílem je sjednotit Německo „krví a železem“ (ferros et igne) – násilně, a učinit je nejmocnější zemí v Evropě
• 1864 spor s Dánskem o Holštýnsko a Šlesvicko – výhra Pruska a Rakouska, ale problém s rozdělením – válka

Prusko – Rakouská válka

• vyústění dlouholetého konfliktu o nadvládu v Německu
• Rakousko hájilo existenci Německého spolku = volná federace států
• Bismarck se již předem připravil smlouvou s Itálií
• 7. 1866 definitivní porážka Rakouska v bitvě u Sadové (rakouský velitel – Benedek X pruský Moltke)
• druhá nejkrvavější bitva v Evropě po Lipsku
• Rakousko poraženo, Pruskem obsazena většina Čech a Moravy; uzavřeno mikulovské příměří a pražský mír
• výsledek: Prusko má právo vytvořit Severoněmecký spolek; Rakousko se musí vzdát Benátska
• rozpuštěn Německý spolek; vytvořen Severoněmecký spolek – 21 států, konfederace, celní a měnová jednota

Prusko – Francouzská válka

• nový soupeř – Francie – aby mohlo být sjednoceno celé Německo
• oba soupeři chtějí válku, jen hledají záminku:
• po sesazení Bourbonů ve Španělsku nabídnut trůn bratranci Viléma I. Leopoldu z Hohenzollernů, Francie nesouhlasí, bojí se, že je budou Hohenzollernové ohrožovat z obou stran – Leopold odstoupil
• Francie ještě požaduje, aby se Hohenzollernové zavázali, že se nikdo z nich nebude ucházet o španělský trůn – pruský král Vilém I. v lázních v Emži, Bismarck mu poslal depeši = tzv. emžská depeše s francouzskými požadavky – zkrátil ji, zkreslil a navíc zveřejnil
• Napolen III. pobouřen – záminka války
• 7. 1870 vyhlášena válka; rychlý průběh
• 9. 1870 Napoleon kapituloval u Sedanu; zajat; ve Francii padlo císařství, 4.9. povstání v Paříži, vyhlášena 3. republika – v čele Leon Gambetta
• 1. 1871 uzavřeno příměří v zámečku ve Verailles; v zrcadlové siní vyhlášeno německé císařství („druhá říše“)
• Německo: federace 25 států (22 + 3 svobodná města), každý stá jmenuje zástupce do senátu a sněmu (Bundesrat a Bundestag); v čele Vilém I. – císařství; kancléřem 1862 – 1890 Otto von Bismarck
• formují se politické strany: katolická Centrum, Sociálně demokratická dělnická strana Německa (vznik 1869 v Eisenachu, v čele August Bebel)
• Německo prosperuje, industrializace, daří se obchodu; hospodářská velmoc; povýšenost nad ostatními národy, silná armáda – předpoklady pro první světovou válku
• 1879 vznikl spolek Německo + Rakousko-Uhersko; v roce 1882 se připojila Itálie – Trojspolek X opozice. Francie, Británie
• 1888 po smrti Viléma I. nastupuje na 3 měsíce syn Fridrich III. a pak Vilém II. = poslední pruský císař (1888 – 1918)
• měl neshody s Bismarckem, 1890 kancléř odvolán