Velká francouzská revoluce – její význam a přínos
Předrevoluční Francie:
- absolutistická monarchie; „božský původ“ panovnické moci
- nejmocnější evropská země
- dlouhodobá krize – přepych královského dvora, vyčerpání z válek (např. pomoc Američanům)
- finanční krize – prázdná státní pokladna, dluhy
- hospodářství: nutný pronájem půdy za vysoké poplatky; bohatá je šlechta a církev; obchod brzděn vnitřními cly
- společnost: evropská metropole, centrum kultury
- lesk a bohatství dvora X bída země
- 2 privilegované stavy: šlechta a duchovenstvo (přepych, ,bohatství, osvobození od daní) + 97% obyvatelstva = třetí stav – povinnost platit daně (ze soli, oken, komínů, podle oděvů …), nemají politická práva, povinnost roboty, odvádět desátek …
- všichni (rolníci, řemeslníci, měšťané, podnikatelé, bankéři, právníci, chudina, tovaryši …) požadují reformy
- Ludvík XVI. (vládne 1774 – 1792)
- nerozhodný, velký vliv na něj měla žena Marie Antoinetta ( dcera Marie Terezie) – rozmařilá, neoblíbená, „pyšná Rakušanka“
- proti změnám, věnoval se svým zálibám
- přepychový život vyčerpával státní pokladnu
- Francie ve špatném stavu; stojí před bankrotem
- snahy generálního kontrolora financí Turgota a jeho nástupce Neckera o reformu (daně pro privilegované, zrušení cechů, daňová rovnost …)
- Ludvík XVI. (vládne 1774 – 1792)
- fáze revoluce
- období generálních stavů (5. 5. 1789 – 17. 6. 1789) a ústavodárného shromáždění (17. 6. 1789 – 30. 9. 1791)
- 1787 – 1788 katastrofální neúroda, šíří se nepokoje, Ludvík XVI. vypisuje vyšší daně
- květen 1789 král svolal generální stavy do Versailles (naposledy se sešly před 175 lety)
- stavy se sešly 5. 5. 1789 ve Versailles
- snaha získat souhlas s návrhem nového daňového systému X odpor proti králi
- rozpory: král chce řešit jen finanční krizi, poslanci ale požadují politické reformy
otázka způsobu hlasování (podle osob jednotlivě nebo podle stavů)
nespokojenost občanů, stížnosti – tzv. sešity stížností
spory o počet hlasů – třetí stav zasedání opusti
- zástupci třetího stavu (advokáti, úředníci, podnikatelé, obchodníci) se 17. 6. sešli v míčovně ve Versailles a prohlásili se za Národní shromáždění (zástupci národa) – v čele Mirabeau a Sieyès; cílem bylo vypracovat ústavu, která měla obsahovat politický program třetího stavu – 9. 7. se prohlásili za Ústavodárné národní shromáždění
- přidala se k nim většina duchovenstva a část šlechty
- obava z odvety krále – odhlasovali si imunitu
- ústup krále, ale pokus zasáhnout vojensky – chce přinutit třetí stav k poslušnosti, nespokojenost lidu, bouře
- útok na Bastilu (královská pevnost, politická věznice; symbol královského absolutismu) – boj trval 5 hodin, 7. 1789 pád Bastily = vítězství pařížského lidu a začátek revoluce
- revoluce se šíří i do dalších měst a na venkov
- přijaty barvy revoluce: trikolóra = symbol jednoty krále a lidu (bílá – barva královského rodu; červená + modrá – barvy Paříže); heslo revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství
- zakládány Národní gardy (ozbrojené oddíly měšťanů) – v čele markýz La Fayette
- vydány tzv. srpnové dekrety ÚNS:
- – 11. 8. 1789 zrušen sociální systém starého režimu (absolutismus, stavovské zřízení); zrušeny daňové výsady pro 1.+2. stav a další výhody šlechty, zrušena robota, desátek, cechy a vnitřní cla v zemi
- – 26. 8. 1789 Deklarace lidských a občanských práv (vychází z myšlenek osvícenců – Rousseau, Montesquieu + inspirace ústavou USA) – názorová a náboženská svoboda, osobní bezpečnost, rovnost před zákonem, svoboda podnikání, suverenita …
- králem odmítnuto X je ale v defenzivním postavení, 5. a 6. 10. davem žen přinucen přesunout se z Versailles do Paříže
- 1790 Občanská ústava duchovenstva – kněží na ní musí přísahat, aby mohli vykonávat svůj úřad
- znárodnění církevního majetku
- znovu vydány papírové peníze – návrh přednesl biskup Talleyrand
- 1791 pokus krále o útěk ze země za emigrovanou šlechtou – s ní s pomocí Rakouska a Pruska skoncovat s revolucí zvenčí – zrada, na hranicích poznán podle portrétu na mincích; zatčen, donucen vrátit se do Paříže, ztráta veškeré prestiže
- pod vlivem královy zrady sílila aktivita stoupenců republiky, Kordeliéři pořádali v červenci republikánskou manifestaci na Martově poli, Národní gardy proti nim použili zbraně – masakr na Martově poli
- 9. 1791 přijata 1. francouzská ústava – Francie konstituční monarchií, oddělena moc výkonná, zákonodárná a soudní
právo volit mají aktivní občané – muži 25 +, platící daně,alespoň rok mají trvalý pobyt
správní reforma: 83 departmentů, decentralizace
zrušeny staré daně, 3 nové: pozemková, z nemovitosti a osobní (pro zámožné podle počtu oken, dveří, komínů …)
- několik politických směrů:
- feuillanti = stoupenci konstituční monarchie, pravice; nenávidění dvorem (chtěl absolutismus) i lidem (chtěl republiku) – J. La Fayette
- jakobíni = radikální revolucionáři, levice – zpočátku Seyès, později Mirabeau, La Fayette; od r. 1790 Robespierre (silná skupina – umírnění girondisté X radikální montagnardi)
- cordeliéři = stoupenci republiky a demokratické společnosti, nejradikálnější skupina – Marat, Danton
- Ústavodárné shromáždění se přejmenovalo na Zákonodárné národní shromáždění
- 1791 Pilnické prohlášení = dohoda Pruska (Fridrich Vilém II.) a Rakouska (Leopold II.), cílem násilné potlačení revoluce a restaurace absolutistické monarchie
Období zákonodárného shromáždění (1. 10. 1791 – 20. 9. 1792)
- vznik první protifrancouzské koalice (Rakousko – František II. a Prusko – Fridrich Vilém II.)
- duben 1792 revolucionáři vyhlásili válku Rakousku
- zpočátku úspěchy intervenčních vojsk; později „lidová obrana revoluce“ – 11. 7. 1792 ZS vydalo dekret Vlast v nebezpečí – vedle národních gard vznikly dobrovolnické armády na obranu Paříže, zvláště dobrovolníci z Marseille (nová bojová píseň Marseillaisa – autor Rouget de Lisle)
- v noci 9./10. 8. 1792 převrat, povstání lidu, v čele Danton – útok sansculotů na královský palác, král zatčen, sesazen a uvězněn; monarchie svržena
- moc je v rukou revoluční komuny (rada ze zástupců lidu, hlavně sansculotů)
- 9. 1792 další povstání lidu (nespokojenost: drahota, nedostatek potravin, neúspěch ve válce)
- povstání přinesla obrat ve válce – vítězství nad intervenčními vojsky pruské armády – 20. 9. 1792 v bitvě u Valmy, ústup intervenční armády, Francouzi do protiútoku
- zrušena ústava, ZS rozpuštěno, uvolnilo místo Konventu = konec 1. fáze
- fáze revoluce
- vyvrcholení; heslo „vítězství, nebo smrt“
- období Národního konventu (21. 9. 1792 – 2. 6. 1793)
- centrem dění Konvent – zvolen na základě všeobecného volebního práva, rozhodl o zrušení monarchie
- 2 politické kluby:
- nejsilnější pozice – pravice: umírnění girondisté, prezentují zájmy bohatších
- levice: radikální jakobíni (montagnardi a cordeliéři), byli pro pokračování revolučních změn, opora o lidové vrstvy, v čele Robespierre, Marat a Danton; cílem odstranit krále a vytvořit republiku
- 9. 1792 vydán dekret o zrušení královské moci
- 9. 1792 vyhlášena republika
- leden 1793 král Ludvík XVI. popraven gilotinou; v říjnu poprava i královny Marie Antoinetty, 8letý syn Ludvík dán do výchovy ševci
- poprava krále ohromila evropské vládce – sjednotila panovníky celé Evropy proti revoluci
- silná nepřátelská koalice Rakousko, Prusko, Španělsko, německé a italské státy, Velká Británie, Nizozemí, později i Rusko
- vnější nebezpečí + vnitřní nepřátelé (roajalistické povstání rolníků v kraji Vendée v Z Francii podporované Anglií – krvavě potlačeno) + rozpory girondisté X jakobíni
- zhoršení hospodářské situace – růst cen potravin, pokles hodnoty peněz, nezaměstnanost, hlad
- neúspěchy girondistů, pokládali revoluci za skončenou
- povstání zběsilých – v čele J. Roux – požadavky maximálních cen
- vnik výborů bdělosti: sledují nepřátele revoluce
- odpor lidu se stupňoval + zhoršení zahraniční situace Francie – 2. 6. 1793 převrat v Národním konventu, povstání Pařížanů proti girondistům, obležen Konvent, předáci girondistů zatčeni, revoluce vyvrcholila
- zaveden nový, revoluční kalendář (zrušen církevní)
- letopočet datován od vyhlášení republiky 22. 9. 1729
- týdny nahrazeny dekádami (každý měsíc měl 3 po 10 dnech)
- nově pojmenovány měsíce – odpovídali ročním obdobím (měsíc pučení, žní, tepla …)
- revoluci přetrvaly jen nové jednotky (délky – metr; váhy – kilogram) a nová měna = frank
- období jakobínského Konventu (2. 6. 1793 – 27. 7. 1794)
- hlavní politickou sílou jsou jakobíni, obhájci pokračovatelů revoluce – zvláště chladný a neúprosný právník Maxmilien Robespierre (1758-1794)
- opora o střední vrstvy a sedláky – opatření v jejich prospěch (na venkově zrušeny feudální povinnosti bez náhrad, rozprodej půdy emigrantů mezi rolníky, přijat zákon o všeobecném maximu = nejvyšší přípustné ceny obilí a základních potravin ..)
- příprava nové (tzv. jakobínské) ústavy, znamenala by nejdemokratičtější systém od athénských dob, 24. 6. 1793 schválena
- základní občanské svobody, přirozená lidská práva – na práci, sociální podporu, bezplatné vzdělání, každoroční volby pro všechny muže, instituce referenda …
- vzhledem k zhoršené politické situace nevešla v platnost
- nelehká situace, Francie znovu ohrožena; povstání na venkově se šíří; Anglie obsadila přístav Toulán
- obava z návratu předrevolučních poměrů – proto zavedena revoluční diktatura („velký teror“)
- vznikl Výbor pro veřejné blaho (v čele Robespierre), neomezená pravomoc – řízení obrany země, zahraniční politika, válečný výroba a zásobování
- Výbor veřejné bezpečnosti: pro boj s domácími odpůrci revoluce; výbory bdělosti: hledání skutečných i domnělých odpůrců revoluce, politika teroru
- jedna ze záminek rozpoutání hrůzovlády – smrt Marata v červenci 1793 (zavražděn ve vaně fanatickou odpůrkyní revoluce Charlotte de Corday; oplakáván celou Paříží)
- vydán „dekret o podezřelých“: hledání skrytých nepřátel, vzájemná udavačství, vězení, okamžité popravy; proti rozsudku nebylo odvolání
- konfiskace majetku církve, vyhánění duchovních z farností; místo bohoslužeb lidové slavnosti svobody (v Pařížském chrámu Notre Dame zaveden nový kult – uctívána Nejvyšší bytost = Bůh v osvícenském, deistickém smyslu – náhrada za křesťanství)
- země je v totální válce: zavedena všeobecná branná povinnost (muži 18-25 let), vyhlášena všeobecná mobilizace – posílení armády, nová strategie a taktika, upevnění kázně, sesazeni neschopní důstojníci, do čela mladí lidé oddaní revoluci
- do konce r. 1793 zahraniční vpád odražen, dobyt Toulon (zásluha mladého nadaného velitele Napoleona Bonaparta)
- červen 1794 vítězství nad Rakušany v bitvě u Fleurus, Belgie navždy vytržena z moci Habsburků; největší nebezpečí odstraněno
- 2 krajní tábory: hébristé (radikální levice, zběsilí): prosazovali rozšíření revoluce, utužení teroru
dantonisté (umírnění): požadavek uzavření míru s nepřítelem (Anglií), zmírnění revolučních opatření
- proti nim tzv. velký teror: hromadné popravy, Robespierre využil vojska k odstranění svých skutečných i domnělých odpůrců (popraven i nejpopulárnější revoluční politik Danton)
- za 50 dní více poprav než za předchozí rok
- všeobecná nedůvěra, vyřizování osobních účtů, nezákonné a nekontrolovatelné obohacování, ztráta široké lidové podpory
- pokles životní úrovně, nebyla svoboda vyjadřování, zakázáno veřejné shromažďování, nebyly volby
- vznik opozice, 26. 7. 1794 (9. thermidoru) Robespierre zatčen, bez soudu s dalšími popraven za davových výkřiků „Ať žije republika! Pryč s tyranem!“ = thermidorský převrat, konec revoluce
- fáze revoluce
- období thermidoriánského Konventu (27. 7. 1794 – 25. 10. 1795)
- politická moc v rukou majetných vrstev, zbohatlíků revoluce; odliv revoluční vlny, rozpuštěn jakobínský klub
- reformy: zrušena všeobecné maximum a řízené hospodářství – svoboda podnikání a obchodu – drahota, hlad …
- srpen 1795 nová ústava (thermidoriánská) – nové politické uspořádání – zachována republika, ale omezení občanských práv (zrušeno všeobecné volební právo, jen pro majetné); moc v rukou podnikatelů, obchodníků a statkářů
- říjen 1795 Konvent ukončil svou činnost
- období direktoria (26. 10. 1795 – 9. 11. 1799) = nová forma republikánské války
- pětičlenný výkonný orgán: zástupci voleni Radou starších na základě návrhu Rady pěti set
- dvoukomorový parlament (zákonodárný sbor): Rada pěti set = dolní sněmovna; Rada starších = horní sněmovna
- nejvýznamnější člen direktoria – Paul Nadras
- konec hrůzovlády a teroru; odmítnutí předrevolučních pořádků, ale i revolučního teroru; uvolnění ekonomiky, liberalizace cen, oživení obchodní a průmyslové výroby – hospodářská prosperita
- 1796 spiknutí rovných, v čele Gracchus Babeuf – úsilí o zrušení soukromého vlastnictví a nerovnosti (tzv. naivní rovnostářský komunismus)
- pokus roajalistů o státní převrat – neúspěch
- nutnost režimu pevné ruky a konsolidace poměrů (složitá vnitropolitická situace – zadlužení státní pokladny, nutnost zastavit inflaci, růst cen a nezaměstnanosti …)
- 11. 1799 (18. brumairu VIII) státní převrat provedený Napoleonem Bonapartem
- podle ústavy z roku 1799 v čele země místo direktoria kolegium 3 konzulů (Napoleon Bonaparte, abbé Emmanuel Joseph Seyès, Ducos)
- = definitivní konec Velké francouzské revoluce
význam a přínos revoluce:
- politické a ekonomické sjednocení země
- úplné vítězství nad stavovským uspořádáním i státním absolutismem
- cesta k industrializaci země a k průmyslové revoluci
- vznik prvního moderního občasného státu (politika pro občany, suverenita a svoboda lidu…)
- vzor pro ostatní země v Evropě