Utváření středověké Evropy (v 6. – 11. století)

STŘEDOVĚK = od pádu říše západořímské r.476 do objevení Ameriky r.1492, resp.do pol.17.stol., kdy doba od konce 15.stol.so pol.17.stol.je považována za pozdní středověk nebo za přechod od středověku k novověku

 

• civilizační zlom v Evropě
• posun centra dějin ze Středomoří do západní a střední Evropy (+ Skandinávie a ruská oblast)
• vznik středověké kultury a civilizace = antické dědictví a kultura (zvl.křesťanství) + prvky civilizace tzv.barbarských národů, židovsko-křesťanská kultura + kultura germánská, slovanská, arabská

 

3 centra

• latinská západní kultura (germánské, románské národy + Z Slované)
• byzantsko – slovanská kultura (Balkán, Malá Asie, V Evropa)
• islámská arabská kultura
• vývoj těchto center sice oddělený, ale obchodní styky, vcelku společné znaky = universalismus, nepřímý styk s vých.asijskými kulturami zprostředkovaný arabskými obchodníky

 

Periodizace středověku

1. raný (500 – 1200)
2. rozvinutý neboli vrcholný (1200 – 1500)
3. pozdní (1500 – 1600)

 

RANÝ STŘEDOVĚK

• šíření křesťanství v E
• románská kultura
• narůstání majetkových rozdílů
• rozdílné spol.poměry v různých částech E
• rozpad rodového zřízení vznik samostatných států

 

BARBARSKÉ STÁTY

• vznikaly během 6.a 7.stol. na území Z Evropy, vytv.zvláště germánskými kmeny
• barbarus = Římany označovaný neřímský cizinec

 

1. Ostrogótská říše (493-555)

• pův.sídla u Černého moře a na Krymu
• zničena Huny – ústup do Panonie a na Balkán
• král Theodorich porazil Odoakarta à ovládnutí Itálie, vznik nové říše (sídlo v Ravenně) – romanizace obyvatel
• útoky byzantského císaře Justiniána – r.553 rozpad říše; pak vyvrácena Langobardy

 

2. Langobardská říše (568-774 )

• pův.sídla na dolním Labi, v 5.stol.posun na jih – průchod územím Čech a Moravy
• v 6.stol. ovládnutí Itálie, vznik království
• v 8.stol. podmanění Franky – Langobardi splynuli s místním ob. (viz dnes Lombardie)

 

3. Vizigótská říše (507-711)

• po nájezdu Hunů posun z území dnešního Rumunska do Řecka a Itálie (r.410 dobyt Řím)
• pokus o zal.státu v JZ Francii (dnešní Toulouse), ale pod tlakem Franků (Chlodovík) pronikli až na Pyrenejský pol. (stát v okolí Toleda)
• v 8.stol.poraženi Araby

 

 

4. Vandalská říše (429-534)

• postup ze S (Jutsko) do oblasti mezi Odrou a Vislou, pak na Z do Galie a Hispánie (sídlo v Andalusii – název od Vandalusie)
• 429 zal.v S Africe (dnes Tunis, Alžír) nezávislé království (sídlo Kartágo)
• konflikty s Římem (africká provincie), dobyta Sicílie a Korsika – r.455 vyplaněn Řím (odtud vandalismus)
• rozkvět a prosperita říše, romanizace obyvatel
• boje s Byzantinci – za císaře Justiniána r.534 Vandalská říše dobita vojevůdcem Belisarem

 

5. Burgundská říše (443-534)

• z území dnešního Dánska přesun k Visle, dále na Z
• po nájezdu Hunů ústup na J do JV Francie (Galie)
• kolem r.530 pod nadvládou Franků

 

6. Franská říše

• mocná říše na půdě bývalé provincie Galie
• jediná přetrvala – rozvíjela tradice antiky; postupně ovládla celý západogermánský svět

 

7. Anglosaská říše

• v pol.5.stol.příchod Anglů, Sasů a Jutů na britské ostrovy
• během 7.stol.vznik 7 anglosaských království (na území původních Keltů)
• rozdrobenost do poč.9.stol
• od 8.stol.nájezdy Normanů

 

Germáni = kmen na území bývalého římského impéria

• základem obživy pastevectví a stěhovavé zemědělství
• nejvyšší bůh Odin, Donar

 

příčiny nedlouhého trvání říší

• Germáni tvořili na ovládnutém území jen menšinu
• hranice nepřesně vymezené, nepevné
• stále vnější útoky
• splývání s domácím ob., přijetí jejich jazyka = romanizace a křesťanství à vznik románských národů (Francouzi, Italové, Španělé)
• Anglosasové zůstali Germány

 

 

FRANSKÁ ŘÍŠE (482 – 843)

• nejstarší, nejpevnější a největší z původně barbarských států
• Frankové se nestěhovali, obývali území dolního a středního Rýna
• v 5.stol. na území dnešní Belgie a Nizozemska à výboje na V i JZ

 

1. král CHLODOVÍK (481-511)

• Meroveovců, úspěšný válečník, politik a diplomat; zakladatel říše a sjednotitel Franků; ovládl galii a přijal křesťanství à podpora katolické církve = Frankové spojenci římské církve proti ostatním kmenům
• po jeho smrti zdědili říši 4 synové – postupný rozpad na celky
• Austrasie Neustrie  Burgundsko  Aquitánie

 

• poč.7.stol.výboje krále Dagoberta do střední E, ale poražen západoslovanským kmenovým svazem v čele s kupcem Sámem r. 630

 

• neustálé rozpory mezi vládnoucí dyn.a šlechtou (o moc)

státní správa – rozdělení úz.na hrabství (v čele baroni) a stará germán.kmenová knížectví (vévodové)

právní normy – kodifikace práce – vliv pův.germánského zvykového práva + římské právo = Sálský zákoník (poč.6.stol.)

 

• růst moci správců dvora = majordomů (důsledek vnitřní krize), omezování moci krále

PIPIN II.

• mocný austrasijský majordom à sjednostil Franky, pronikl do S Itálie

KAREL MARTEL = KLADIVO

• zakladatel dyn.Karlovců
• odrazil útok Arabů r.723 u Poitiers
• upevnil říši, přeorganizoval armádu (profesionální jezdectvo)

 

dynastie Karlovců:

PIPIN III. KRÁTKÝ

• Karlův syn, králem (souhlas papeže) za slib pomoci v boji s Langobardy
• po jeho smrti rozdělení říše mezi syny – Karloman a Karel veliký

 

KAREL VELIKÝ

• nejvýznamnější panovník, po Karlomanově smrti vládl nad celým územím
• krutý dobyvatel (snaha obnovit císařství)
• tažení (50) – do Itálie, Saska, Bavorska, zatlačení Arabů na Pyreneje, r.830 zničena říše Avarů, boje na V hranici proti Slovanům à téměř zdvojnásobil říši

území: od řeky Ebro a Pyrenejí až k dánské hranici; od Atlantiku až k Šumavě a Podunají

 

• reforma st.správy – hrabství většinou shodná s územím biskupství (biskup a hrabě=představitelé st.moci v obl.), obranu hranic zajišťovaly voj.jednotky

 

• život – na panských dvorech nebo velkostatcích s otroky a kolóny

 

• obchody s Židy, Syřany
• 800 papežem korunován na císaře (za tažení na pomoc papeži do Itálie) – považoval se za hlavu veškeré křesťanské obce

 

kultura

• studium a napodobování antických knih
• nové písmo = karolinská minuskule (z ní v renesanci vznikla latinka)
• vznik rukopisů zdobených miniaturami, vzácně vázaných (Bible, evangeliáře)
• slavní učenci na Karlově dvoře v Cáchách (Petr Pisiánský) – středisko kultury a vzdělanosti

 

• velký rozsah říše à nepevnost à843 verdunská smlouva = rozdělení fr.říše za Karlova nástupce Ludvíka Pobožného mezi 3 syny na 3 části:
• západofranská = Francie – Ludvík Holý
• východofranská = Německo – Ludvík němec
• střed, tzv.Lotharingie (S Itálie, Burgundsko, Lotrinsko) – Lothar
• další boje, zánik Lotharova státu à vznik Francie a Německa
• nebezpečí Vikingů ze S, Arabů z J ze Sicílie, Maďarů z V

 

 

BYZANTSKÁ ŘÍŠE

• název z 12.stol.podle bývalé řecké kolonie Byzantion
• vznik r.395 z V části říše římské à nástupce a dědic starověkého římského impéria
• a kulturně nejvyspělejší země Evropy

 

specifické znaky byzantské civilizace

1. byzantský císař považován za nástupce římských císařů
2. prolínání antických, orientálních i středověkých prvků
3. etnické rozrůznění ob. (Řekové, Makedonci, Syřané…) à nazývali se Římany
4. jednotícím prvkem křesťanství (pravoslavná podoba)
5. , kultur., ofic.jazykem – řečtina
6. méně barbarských útoků, měně vnitřních otřesů à říše se ubránila nájezdům Gótů a Hunů

à zachovala si svou politickou samostatnost a starou vzdělanost

 

hospodářské a sociální poměry

• zemědělství a vysp.řemeslná výroba (sklářství, textilní) – kontrola výroby a obchodu státem
• význam měst = hosp.center (Konstantinopolis, Antiochea, Nikáia…)
• peněžní hosp. = zlaté byzantiny

 

• 330 osada Byzantion přebudována císařem Konstantinem I.na Konstantinopol (dnes Istanbul, slovansky Cařihrad) – sídlo císaře, římského senátu
• centrum řemesel, křižovatka obchodu

 

• vláda císaře JUSTINIÁNA I. – vzdělanec, schopný politik, voják; vrcholný rozkvět říše
• cíl – obnova celistvosti staré římské říše; výboje do Středomoří,
• teokratický charakter vlády
• daňová reforma – zvýšení daní a nové daně do st.pokladny = nespokojenost – lidové povstání Niká! (Zvítězíš!), r.532 potlačeno
• právní reforma – kodifikace práva – vliv římských předpisů à z8kon9k despotického císaře (bezpráví otroků, chudých rolníků)
• odstranění zbytků pohanství – r.529 uzavřeny všechny pohanské školy (např.athénská Akademie zal.Platónem)

césaropapismus = spojena moc církve a státu – neomezená vláda panovníka, je i hlavou církve

 

vývoj říše v 7.-11.stol.

• krize, hosp.a polit.úpadku
• ztráta dobytých území v Itálii
• v 8.stol.útoky turkotatarských Bulharů ze S – četné války – r.1018 znovuovládnutí území Byzancií
• útoky Slovanů na Cařihrad
• nebezpečí Avarů
• vnitřní reformy – úpadek zeměď.usedlostí, další splývání voj.a civil.správy – voj.správní obvody = thémata (pro voj.obranu) v čele se stratégy
• vojákům pronajímány pozemky za povinnost voj.služby
• od 11.stol.vznik tzv.prónií = pronájem půdy za povinnost voj.služby těch, kteří na ní pracují (ne vlastníků)
• obrazoborecké hnutí = ikonoklasmus – proti kultu svatých obrazů = ikon (asi vliv islámu) – útoky na kláštery a jejich bohatství, likvidace a přeměny na voj.kasárna
• a mocen.spory řím.papeže a cařihrad.patriarchy à trvalý rozkol církve
• vláda makedonské dynastie od r.867 – zrychlení feudalizace

BASILEOS NULHAROBIJEC

• 1018 dobyl Bulharský stát

 

kultura byzantské říše

• vliv řecké helénské kultury + orientální prvky
• velkolepost a nádhera – výchova ke zbožnosti a víře
• nositel kultury – vysoká aristokracie (církevní dvůr)

1. architektura

• osobitý byzantský sloh = prvky antické (krychlová stavba) + orientální (kupole)
• půdorys často ve tvaru +, vnitřek oblož.barev.mramorem
• na zdech nástěnné malby a mozaiky

např. chrám Hagia Sophia (Boží moudrosti) v Konstantinopoli

 

 

2. výtvarné umění

• náboženské náměty
• mozaikové obrazy
• ikony = malby Krista a svatých na dřevěných deskách
• knižní malba v rukopisech

 

 

3. vzdělanost a písemnictví

• organizované školství – vysoká úroveň vzdělání – vliv církve
• převaha naučné literatury:
• lit – dogmatické a polemické texty, bohoslužebné texty
• hagiografie – lit.o světcích a jejich životě, činech a mučednické smrti
• historiografie – kritická čin., objektivnost, umělec.podání
• krásná lit. – kroniky, dialogy, romány, epigramy
• rozvoj matematiky, lékařství, filosofie, chemie, astronomie, techniky
• přepisy starých antických textů

 

 

ARABSKÁ ŘÍŠE

• území Arabského pol. (sucho, teplo, pouště, nedostatek zem.půdy a vody à kočovníci, beduíni = synové pouště; kov ovcí, koz, velbloudů)
• jih (dnešní Jemen) – úrodný à zemědělství a obchod
• výhodná poloha – křižovatka obch.cest, po r.500 námořních
• Mekka – v J úrodnější části, křižovatka obchodu i náb., sídlo rodové aristokracie = Kurajšovci; každoroční pouť věřících
• nutnost sjednotit arabské kmeny díky poklesu obchodu, krizím – prostřednictvím nového náb. = islám
• Mohamed – tvůrce a hlasatel islámu, kupec z rodu Kurajšovců; odmítl polyteismus
• základ islámu – staré kmenové arab.náb.+prvky křesť.a judaismu; víra v existenci 1 boha – Alláha à strach ze spravedlivého přísného soudce, řídí osudy lidí (fatalismus = osud čl.je dán při nar., nikdo mu neujdu), příkaz bezmezné úcty k Alláhovi a rodičům, povinnost bezvýhradně šířit jeho příkazy à úplná oddanost, právo šířit novou víru mečem („svatá válka = džihád)
• Alláhovi stoupenci = muslimové; Korán, Sunna

počátky jednotného státu

• opozice proti Mohamedovi – nedůvěra a nepřátelství bohaté aristokracie (ohrožení její moci) à662 Mohamedův útěk z Mekky do Medíny = hidžra = počátek muslimského letopočtu
• v Medíně vznik 1.muslimské obce – Mohamed je vládce; r.630 vítězný návrat do Mekky à hlavní město sjednoceného teokratického arabského státu