Náboženství = praktický i teoretický vztah člověka k transcendentní skutečnosti

= uctívání něčeho, čemu přisuzujeme vyšší moc

 

– důvody nábož. přesvědčení: 1) člověk cítí síly, které ho přesahují, cítí svojí omezenost

2) otázka konečnosti života

3) otázka dobra a zla

– náboženství dává člověku smysl existence, odpovědi na otázky “ Proč tu jsem?“a perspektivu budoucnosti

 

– možnosti postoje k otázce Boha ( z řeč. deos, theos)

1) ateismus= neuznávají existenci Boha

2) teismus= uznává existenci Boha a že Bůh stále ovlivňuje dění a život

– systémy s božstvy, Bohem

– neteistická  (bez Bohů)- buddhismus, taoismus= spíše filozoficko- etické systémy

3) deismus= Bůh na počátku tvořil, je původcem světa i života, ale dále do dění už nezasahuje

5) panteismus= ztotožněné božstvo s okolním světem( neexistuje rozdíl mezi Bohem a světem)

 

– podle počtu Bohů:

1) monoteismus = 1. Bůh

2) polyteismus =víra ve více Bohů

3) henoteismus– několik generací Bohů, ale jen některé jsou uctívané

 

– podle rozšíření:

1) lokální

2) světová – křesťanství, islám, judaismus, buddhismus, hinduismus

 

vývoj náboženství:

animalismus — > polyteismus —> monoteismus

 

– hl. mezníkem je 6.- 5. st. př. nl.= objevila se řada reformátorů, kteří pozvedli náboženství na etickou úroveň

( Budha, Zarratustra, Lao´C, Konfucius, izraelští proroci- Jeremiáš)

 

–náboženství je charakterizováno:   1) příběh, mýtus

2) učení, dogma

3) rituál, kult

4)právo, etika

5) niterný, osobní prožitek

6) společenský rozměr, instituce

 

Náboženství v pravěku

– člověk žil spjat s přírodou, byl na ní závislý= zdála se mu mocná

– člověk přírodě přičítal nadpřirozené síly= oduševňování přírody

 

magie= snaha nátlakem  si naklonit síly, Božstva ve svůj prospěch

totemismus= některé kmeny viděli ve zvířatech své předky= uctívání zvířat( nesměla být lovena)

manismus= kult předků, uctívání jejich ostatků

fetišismus= talismany, amulety= předměty, které mají chránit, přinést štěstí

 

Kult lovu– vytvářeli si svatyně se zvířecími motivy( Altamira, Lascaux)

–iniciace= přijímání do stavu dospělosti

Kult rodu– Věstonice,  Willendorfská Venuše

 

Neolit= přechod k výrob hospodářství= změna nábož. představ

Kulty plodnosti– božstva Země, Slunce, Déšť

– památky: Megality– menhiry- 1 kámen

kromlachy- tvoří kruh

dolmen– dva kameny překryté třetím

– význam: 1) astronomický

2) falický symbol= symbol plodnosti

– naleziště: Bretaň- Carnac, Stonehenge, Klobuky, Kounov

 

Starověk (doba bronzová a železná)

– oživení přírodních sil= personifikace

– antropomorfizace= přírodní síly mají lidskou podobu, lidské vlastnosti

= tím se zrodil polyteismus

– objevem železa stoupl počet válek= do čela pantheonu (chrámu všech Bohů) je umísťován Bůh síly=Hromů, blesků = měl vyjadřovat sílu národa

– typické polyteistické nábož. systémy: 1) Mezopotámie

2) Egypt- zoolatrie= míjení zvířecích a lidských motivů

3) Řecko , Řím

4)Keltové, Germán (Odin), Slované ( Radegast, Perun)

 

Největší náboženské systémy

Východní systémy

1) Indická náboženství– chápání času cyklicky= sansara= věčný koloběh

– v každém člověku je brahma= božská podstata

– reinkarnace= převtělování= duše mění tělo

– směrem nahoru nebo dolu( zvíře)

– reinkarnace je považována za trest, protože život je brán jako tragédie

– reinkarnaci způsobuje energie karma

– karma se musí během života vybít, pak teprve přestává reinkarnace

– Buddha učí , že ideálem je pasivita= nevyváří se karma, která vzniká z činů

 

 

Brahmanismus ( 2. tis. př.nl. ) – přinesli jej kmeny Arjů

– učení o posmrtném životě a o převtělování duší do vyššího nebo nižšího společen. postavení

– přináší učení o kastách, které jsou za života nepřestupitelé

– Brahma = harmon. duch. princip, podstata světa

– každý člověk se na něm podílí duchov.složkou = Atmán

– podmínkou návratu Atmánu do brahmy je spravedlivý život= osvobození se člověka od převtělování

 

 

Hinduismus– nejrozšířenější náboženství v Indii

– vznikl z brahmánismu

– polyteismus- několik větví, které vedou ke koneč. cíly= Mokšá= konec reinkarnaci

-Bohové: Višna, Šiva, Kršna

 

 

Buddhismu– nábož.- filozofický směr šířící se od 2. pol. 6. st. př.nl

zakladatel: Siddhárta Gautama = Buddha (= osvícený) – žil  563-483př.nl.

– pocházel z vladařské kšátrijské rodiny, vydal se na pouť Indií

Buddhismus- nezpochybňuje rozdělení do kast, ale na rozdíl od brahmánismu tvrdí, že člověk může dosáhnout nirvány bez pomoci Bohů

– základ učení: 4 vznešené pravdy o životě:   1) život je utrpení

2)příčinou utrpení je lpění na životě

3)odproštění od touhy po životě vede k odstranění utrpení

4)jediná cesta k cíly je poznání podstaty bytí a neubližování živým tvorům

– ideál: zřeknutí se světa, soustředění se do nitra

– velmi individuální náboženství, neprosazuje se násilím- má nejvíce klášterů ze všech náboženství

– státy: Tibet, státy jihových. a vých,. Asie

 

 

Džinismus-krajní směr indic. systémů

– zakladatelem součastník Buddhy Mahavíra

– absolutizuje 2 morál. principy: nenásilí, odmítnutí vlastnictví

2) Čínská náboženství –  vycházejí z tradičního čínského náboženství= nebesa (Ťi) a země se dotýkali(

neexistoval rozdíl mezi nebem a zemí)

– díky špatným skutkům lidí se nebesa od země oddělily

– čín. systémy hledají odpověď , jak napravit svět, aby se země s nebesy opět spojila

= návrat lásky , harmonie

 

 

Konfucianismus – zakladatel: Kchung- Fu- C´= Kunfucius ( přelom 6. a 5. st. př.nl.)

– konzervativní filozofie zabývající se teorií státu, vědy, mravních zásad

-státotvorná filozofie, požaduje ušlechtilost, vědění, úctu, podřízenost v rodině, dokonalého panovníka

 

 

Taoismus– 7 nebo 6. st. př.nl.

– zakladatel Lao C´

– kniha O cestě a ctnostech (Tao Te Ting)

– tao ( znamená cesta)= základní princip kosmického dění i lid. života

– kniha obsahuje kritiku společen. pořádků, bohatství, násilí

– propaguje harmon. život v souladu s přírodou

 

 

Západní systémy

– společné znaky: 1) víra v 1 Boha

2) jedno čerpá z druhého

3) nábož. knihy

4) podobný zeměpis. region

 

 

Judaismus– židovské náboženství

– omezeno na 1 vyvolený národ = Izraelci

– díky diaspoře Židů rozšířeno po celé světě

– přísně monoteistické náboženství (Bůh je jednotný)

– Bůh nesmí být zobrazen

1. a) raná židovská víra – dějiny Izraele

– víra v zemi zaslíbenou a hojnost potomstva

1. b) poexilní– zrodilo se v Babylon. zajetí

– učí, že ti kteří zůstanou věrni Bohu dojdou věčného života a vrátí se do obnoveného Jeruzaléma

– víra v příchod spasitele ( Mesiáše)- obnoví Jeruzalém( jediný chrám Židů)

– nepřijali Ježíše jako spasitele

– základem morálního učení je Desatero (obdržel ho Mojžíš)

– učení je obsaženo ve Starém zákoně– 3 části: 1) Tóra ( zákon)- obsahuje mytologii židů, dějiny od vyvolení

Abraháma až do země zaslíbené

– zákony, předpisy

2) Proroci– Jeremiáš, Ezechiel

3) Spisy– židovská slovesnost – písně, modlitby, přísloví

 

 

 

Křesťanství– vychází ze židovství, monoteismu a mesianismu

– víra v příchod mesiáše= pomazaný

– základem křesťanství je víra v božský původ mesiáše, který sestoupil na zem v podobě Ježíše Krista

– víra : – v království boží mino tento svět

– ve spravedlivou odměnu po smrti

– v rovnost před Bohem

– hlásají: – neodporovat zlu

– snášet útrapy na zemi

– lásku k bližnímu

– péči o chudé

 

Ježíš Kristus – narodil se v Betlémě v Palestině za vlády císaře Augusta ( 6- 7. př. nl.)

– asi ve 30 pokřtěn v Jordánu prorokem Janem Křtitelem

– shromažďuje 12 apoštolů ( mučedníků)

– Pilát Ponský ho dal v době vlády Tiberia pod nátlakem židů 28- 33( v pátek 7.4.30) ukřižovat

– podle svědectví mučedníků vstal třetího dne z mrtvých

– zjevoval se dalších 40 dnů a pak vstoupil na nebesa

 

-posvátné knihy– Bible: 1) řecký překlad židov. Starého zákona – proroctví o mesiáši

2) řecky psané knihy Nového zákona– 4 evangelia( Marek. Matouš, Lukáš, Jan)

– Skutky apoštolů

– 21 epištol

– Apokalypsa= Zjevení sv. Jana

 

– rituály: 7 svátostí– křest, přijímání, zpověď, biřmování, manželství, poslední pomazání, kněžství

 

– 313 vydává Konstantin Veliký Edikt milánský= zrovnoprávnění křesťanů = konec pronásledování

– křesťanství na západě a východě se pomalu rozštepuje

– 1. schizma 9. st.- Fotius X Mikolášovi I.

– 1054 velké schizma trvalé rozdělení církve1) západní– včele papež

– úřední jazyk: latina

2) východní- hlavou je byzantský císař

– církev záležitosti řídí Cařihrad, patriarcha jmenovaný císařem

– jazyk: řečtina, staroslověnština

 

 

 

Islám– zakladatelem prorok Muhammad  (570-632)

– víra spojující v sobě prvky starého kmen. náboženství s prvky křesťanství a judaismu

– víra v 1 Boha = Alláha

– hlásá fatalismus= osud je člověku dán při narození

– 622 Muhammad vyhnán z Mekky do Medíny- Hidžra = počátek muslim. kalendáře

– 630 dobývá Mekku, stala se hl. městem

– povinnost šířit víru mečem= svatá válka = Džihád

– Muhammad zvěstuje svá proroctví pomocí veršovaných textů

– 650 sepsány= Korán – 114 kapitol= Súra– řazeny tématicky, vystupují v nich novo i starozákonní postavy

– na přelomu 7. a 8. st. doplněn o Sunnu– vyprávění o skutcích Muhammada

 

– hl. zásady :   1) modlitba 5x denně

2) pouť do Mekky

3) dodržování ramadánu (půst)

4) almužna

5) vyznání víry

 

– 2 nepřátelské linie: Sunnité

Šíité– uznávají jako Muhammadovi následovníky jen přímé potomky