Třicetiletá válka

Roku 1437 je říšský trůn definitivně obsazen Habsburky. Opírají se o Rakousko, praktikují geniální sňatkovou politiku a v sedmdesátých letech 15. století zažívají mocenský vzestup. V první polovině 16. století vede Francie válku se Španělskem o Itálii, která je politicky nejednotnou zemí. Francouz Karel VIII. se snaží obsadit španělskou Neapol, brání ji tzv. benátská liga. Roku 1516 nastupuje Karel I. Habsburský na španělský trůn. Karel změní taktiku války a vyvíjí tlak na Francii z obou stran. Zároveň doma upřednostňuje šlechtu a církev před městy, několik měst se vzbouří. Roku 1519 se Karel stává říšským císařem.

Francouzský panovník František I. táhne do Itálie, ale v bitvě u Pavie roku 1525 je poražen Karlem a tráví rok v madridském zajetí. Propuštěn je až po slibu, že už se nebude pokoušet o Itálii. To nedodrží, ale ani jeho spojenectví s Osmanskou říší nevede k úspěchu. Válka v Itálii končí mírem v Créby roku 1544, František I. na Itálii rezignuje. Habsburkové dál šíří svou moc, 1526 je u Moháče zabit Ludvík Jagellonský a Habsburk Ferdinand I. je zvolen českým a uherským králem. Roku 1580 se Portugalsko a jeho kolonie připojí formou personální unie ke Španělsku.

Habsburkové získali největší území a moc. Pokusili se o zavedení absolutismu a porážku protestantství­.V Rakousku, Uhrách, Čechách a Španělsku zlomili moc stavů, v Německu a Nizozemsku se jim to nepovedlo. Ve Španělsku se nastolil tuhý absolutismus, hospodářství upadalo, nepodnikalo se, grandi byli poraženi, Španělsko zaostávalo za konkurencí. Zklidnění se dostavilo až s vládou Filipa II. (1556–1598).

Blíží se období třicetileté války (1618–1648). Ta zpočátku začala více jako náboženský konflikt, později se zabarvila v politický střet stavovského principu s absolutismem. Válka začala v Čechách, pokračovala soubojem katolického habsburského císaře s protestantskými knížaty a vyvrcholila bojem mezi Habsburky a Francií. Nastiňme si její periodizaci: 1618–1620 české stavovské povstání, 1622–23 válka falcká, 1625–29 válka dánská, 1630–35 válka švédská, 1635–48 válka švédsko-francouzská, 1648 – Vestfálský mír.

Španělsko upadalo a Habsburkové se soustředili na upevnění moci ve střední Evropě. Po smrti Rudolfa II. se ve středu zájmu ocitá i česká otázka. V říši se vyhrocuje náboženské napětí, protestanti jsou nejednotní. Proti sobě stojí Protestantská unie v čele s kurfiřtem falckým a Katolická Liga vedená Maxmilianem Bavorským. V letech 1618–20 proběhne válka česká (podrobnosti viz. české dějiny), která končí porážkou Čech v bitvě na Bílé Hoře. Následuje drancování, přísné daně, poprava 27 českých odbojníků.

Fridrich Falcký se pokouší dále bojovat a válka se přenáší do říše. Fridrich prohrává v bitvě u Höchstu a postupně ztrácí Horní i Dolní Falc, exil nachází v Haagu. Roku 1623 je Fridrich dokonce zbaven kurfiřství na říšském sněmu, tato funkce se podle předchozích dohod přidává Maxmiliánu Bavorskému.

V roce 1625 se vytváří Haagská koalice složená z Anglie, Nizozemí, Dánska a Dolního Saska.Koaliční armádu vede Mansfeld, financuje ji Nizozemí a dále má podporu Francie. Opozičnícísařskou armádu vede Valdštejn. V dubnu 1626 dojde ke střetu u Dessavy, Valdštejn poráží Mansfelda a protestanti jsou zasaženi. Mansfeld prchá přes Slezsko a Moravu na Slovensko. V srpnu téhož roku poráží u Lutteru císařský velitel Tilly dánského krále Kristiana IV., Dánové vstupují do Pomořan.

Organizačně i vojensky nadaný Valdštejn ovládne situaci v Uhrách, obsadí Pomořansko a Meklenbursko. Buduje loďstvo a získává titul generál císařského loďstva. Marně však obléhá protestantský symbol Stralsund, v květnu 1629 se uzavírá v Lübecku mír, Dánsko vystupuje z Haagské koalice.

Roku 1629 vydává Ferdinand II. Restituční edikt, ve kterém požaduje vrátit všechen majetek katolické církvi. To se samozřejmě nelíbí říšským stavům, protože by se jich konfiskace dotýkala, a spojí se proti Valdštejnovi. Na kurfiřtském sjezdu v Řezně stavy vydírají císaře, aby Valdštejna odvolal. Také díky nátlaku Maxmiliana Bavorského je Valdštejn nakonec odvolán a Restituční edikt nevstupuje v platnost.

Roku 1627 v Čechách a 1628 na Moravě je vydáno Obnovené zřízení zemské, které zaručuje dědičné právo Habsburků na trůn, povoluje pouze katolictví a zrovnoprávňuje němčinu s češtinou. V roce 1630 se objevují nová ohniska války. V Pobaltí dochází ke švédsko-polské válce (katolické Polsko podporuje Valdštejna, proti nim stojí švédský král Gustav II. Adolf), v severní Itálii vypuká Mantovská válka mezi Francií a Španělskem. Roku 1629 vydává Richelieu Memorandum o nové politické orientaci Francie. Jeho cílem je zastavení růstu habsburské (španělské) moci, podporování nepřátel Habsburků a budování loďstva.

Válka švédská probíhá v letech 1630–35. Gustav II. Adolf táhne do Pomořan a v září 1631 u Breitenfeldu porážejí Švédové Tillyho. Valdštejn je povolán zpět. Bitva u Lützenu skončí nerozhodně. Gustav II. Adolf je zabit, vzniká chaos, do čela armády se staví Bernard Výmarský, královnu Kristinu do dovršení její plnoletosti zastupuje Axel Oxenstiern. Roku 1632 umírá i Fridrich falcký. Valdštejn začíná jednat se Sasy, zároveň však vede rozhovory i se Švédy a Francií a objevují se návrhy na vytvoření protihabsburské koalice, z toho však nakonec sejde.

Valdštejn Švédy porazí roku 1633 u Stínavy, nikdo mu už ale nedůvěřuje. Přezimuje v Plzni, v lednu 1634 je zbaven velení a v únoru téhož roku je zavražděn v Chebu. Do čela armády se staví Jan Matyáš Gallas. V září 1634 dojde k drtivé porážce Švédů u Nörlingenu. V Ebersdorfu zatím tajně vzniká katolické spojenectví císaře, Španělů a katolických říšských knížat.

V letech 1635–1648 probíhá švédsko-francouzská válka. Francouzi uzavírají alianci s Nizozemím a Švédskem a vyhlašují válku Španělsku. Do roku 1637 sbírají mnoho úspěchů, pak už se jim tolik nedaří. K Francii je připojeno Katalánsko, umírá Richelieu a nahrazuje ho Mazarin. V bitvě u Rockroi roku 1643 jsou Španělé poraženi a jejich mocenské období definitivně končí. Všichni cítí vyčerpání a touží po míru.

Zajímavě se vyvíjí situace ve střední Evropě. Švédská armáda generála Banera řádí nevybíravým způsobem v Čechách. Polsko a Dánsko přecházejí na císařskou stranu. V bitvě u Jankova 1645 porazí švédský velitel Torstensson císařskou armádu, chce se namlsán tímto úspěchem spojit s Jiřím Rákoczim a dobýt Vídeň, to se nezdaří, Rákoczi uzavře separátní mír v Linci.

Švédské a francouzské vojsko porazí 1648 u Zusmansdorfu císaře a v červenci 1648 se Švédové dostávají do Prahy. Generálové Wrangel a Königsmarck tu drancují i loupí cenné umělecké sbírky, které odvezou do Švédska. Na pravý břeh Vltavy se nedostanou, Češi se ubrání. V té době je uzavřen mír.

Jednání o míru probíhají už od roku 1644. Mírová smlouva je nakonec uzavřena 24.10.1648 a nazývá se Vestfálským mírem. Oficiálně neexistuje vítěz války. Končí hegemonie Svaté říše římské a Španělska, mocenské pozice zaujímá Francie. Novou velmocí se stává Švédsko, které získá část Pomořan, Balt, Finsko, Livonsko a Estonsko. Suverenitu si udržuje Nizozemí a Švýcarské kantony.

Říše se rozpadává na fragmenty. Říšské stavy si udržují maximální nezávislost a vedou svou vlastní zahraniční politiku. Maxmiliánu Bavorskému zůstává titul kurfiřta a území Horní Falce, potomci Fridricha Falckého získávají Dolní Falc. Císařským úspěchem je zaručení nedělitelnosti dědičných zemí, tedy Rakouska, Uherska a Čech. Poraženou v třicetileté válce byla určitě katolická církev. Augsburský mír se nezrušil, restituční edikt se odvolal a vše se vrací protestantům. Vlastně jediným úspěchem byla rekatolizace Čech.

V Čechách došlo k velké ztrátě populace, necelý milion obyvatel nyní ani nemohl zasáhnout do volby panovníka, protože Habsburkové si trůn přiřkli dědičně. Utužil se centralismus a absolutismus. Čechy spravoval místodržící, Moravu zemský tribunál a Slezsko vrchní úřad.

Válka měla i další dopady, ukázala na význam sepětí ekonomiky s politikou, začala se uplatňovat diplomacie, nasměrovala politický vývoj k preferenci republiky před monarchií, zrychlila nerovnoměrnost ekonomického vývoje. Změnila strukturu společnosti a položila základ moderní Evropy.