Celková periodizace Říma :

1. počátky Říma = doba královská (753 – 510 př.n.l.)
2. raná římská republika (509 – 265 př. n. l.)
3. vrcholný rozkvět republiky       (264 – 133 př.n.l.)

 

1. krize a pád republiky (133 – 31 př.n.l.)
2. rané císařství (27 př.n.l. – 284 n.l.)
3. pozdní císařství (284 – 476)

 

 

 

• oblast Apeninského pol. – málo členité pobřeží; na S Alpy; ve vnitrozemí Apeniny; ze 3 stran obklopen mořem; řeky Pád a Tibera; úrodné roviny přerušované bažinami; podnebí převážně mírné, pouze na J teplé – vhodné pro zemědělství

 

Osídlení Apeninského poloostrova :

• osidlování od 2. tis. př. n. l. – kmeny různého původu :
• Ligurové – SZ Itálie – starší obyvatelé
• Italikové – od S do stř. a J oblasti; indoevrops.původ; pastevci a zemědělci; nejpočet.např. : Latinové, Umbrové, Sabinové; jejich příchodem začala v Itálii doba železná
• Etruskové – (10.-8.stol.) – S část Z pobřeží (dnes Toskánsko) – městská civilizace
• Venetové – (1. tis. př. n. l.) – SV Itálie ( dnes oblast Benátek) – indoevrop.původ
• Řekové – (8. st. př. n. l.) – J Itálie a V Sicílie – vyspělá měst.civiliza
• Féničané – na Z Sicílie osady řízené Kartágem
• Keltové (Galové) – (5. st. př. n. l.) – S Itálie (Pádská nížina)

 

Etruskové

• první vyspělá civilizace na území starověké Itálie (oblast Toskánska) – 8.-6.stol.př.n.l.
• neznámý původ – neindoevrop.(snad Malá Asie) – řemeslníci, obchodníci, námořníci, vojáci, umělci
• jazyk: etruština – nerozluštěna , písmo: velká podobnost s řeckým
• vrchol moci v 7. a 6. st. př. n. l.
• kontakty s Řeky – vzájemné ovlivnění: námořní bitva (5. st. př. n. l.) – Etruský pád
• nevytvořili jednotný stát – samostatnost měst, v čele králové – výsadní postavení aristokracie
• vyspělé zemědělství – terasovitá pole na svazích, pěst.pšenice, ječmene, vína, chov dobytka
• obchod s kovy (těžba železa; stříbra; mědi)
• rozvinuté řemeslo – černá keramika, bronzové nádoby, zrcadla, zbraně

Náboženství :

• pohřební zvyklosti – bohaté hostiny, zápasy, tance na počest zemřelého
• spoléhání na věštbu (z letu ptáků, z vnitřností – játra)

 

Řekové

• osady v J Itálii (Neapol, Kumy, Tarent, Krotón), na Sicílii (Syrakúsy), ve Francii (dnešní Marseille), na V pobřeží Španělska
• obchodní styky s celým Středomořím
• soupeření 3 nejvyspělejších oblastí: Etruskové, Řekové, Kartáginci

 

Počátky Říma – doba královská ( 753 – 510 př. n. l.)

• město nad Tiberem, podle tradice zal.753 př.n.l. Romulem

pověst:  Romulus a Remus (odkojeni vlčicí) – Aenesovi vzdálení potomci

Aeneas – hrdina z Trojské války – zbytek Trójanů odváží do Itálie (známý epos)

• podle arch.výzkumů: první osídlení : 2. tis. př. n. l. x vznik města pol. 6. st. př. n. l. (zásluha Etrusků nebo Latinů) na 7 pahorcích
• Cloaca maxima – odvodňování bažin, pevnost a chrám na Capitolu
• přes 200 let nadvláda etruských králů, pak růst moci rodové aristokracie à510 př.n.l. vyhnán poslední etruský král à konec království = počátek republiky

 

Společenská struktura a správa :

• rozdělení obyv. podle rodové příslušnosti – rody se sdružovaly po deseti v tzv. kuriích, 10 kurií tvořilo 1 tribui (tribus = kmen)
• reformy etruského krále Servila Tullia v 6. st. př. n. l.

obyv. rozděleno do 5 majetkových tříd – vliv na postavení občana v setninovém shromáždění; převahu měli obč. 1. třídy – stavěli nejvíce setnin

• král – moc soudní, náboženská a vojenská
• senát (poradní sbor krále) – nejst. z nejbohatších patricijských rodů – patrés = otcové

 

Rozdělení obyvatelstva :

• PATRICIJOVÉ – potomci urozených otců, privilegovaní, plnoprávní; politická moc – vládnoucí postavení ; důl. místo v boji – římská jízda (mohli si opatřit koně)
• PLEBEJOVÉ – početnější vrstva svobodného ob., neurození, neplnoprávní; potomci porobených kmenů nebo přistěhovalců
• různorodost: řemeslníci, obchodníci, rolníci
• právní vztah: patron = ochránce, boháč; klient = chráněnec, závislý, chudý
• PROLETARII – zcela nemajetní, bezzemci

– patriarchální typ otroctví (otrok = pomocník v rodině)

 

Raná římská republika ( 509 – 265 př. n. l.)

lat.res publica = věc veřejná à správa Říma je věcí veřejnou = věcí plnoprávných a svobodných občanů

 

1. Státní zřízení :

• v čele rep. 2 konzulové (nejvyšší úředníci) = společná odpovědnost, voleni senátem na 1 rok, moc správní, vojenská a soudní;
• 2 pomocníci – kvéstoři – správa státní pokladny; později praetoři – výkon práva; cenzoři – evidence státního majetku; voleni z nejbohatších aristokratických rodů
• v době ohrožení Říma – diktátor – neomezená moc (volen na 1/2 roku)
• senát (poradní sbor starších) – 300 mužů patricijů
• equites (jezdci) – stavěli do boje jízdu, privileg.skupina občanů, vedle senátorů nejmocnější
• římské vojsko – všichni svobodní majetní občané, kdo splnil voj.službu mohl se ucházet o stát.úřad
• setninový sněm – volil konzuly

 

1. Boj plebejů s patriciji :

• za zrovnoprávnění, a politická práva
• podnět: změna vojenské taktiky v 1.pol.5.stol. – význam arist. jízdy zastíněn bojem těžkooděnců v sevřeném šiku – růst sebevědomí plebejů ; dlouhý boj, hrozba odchodu plebejů z Říma a odmítnutí voj.služby = vojenské oslabení
• výsledky bojů :
• volba tribunů lidu – vlastních úředníků (zpoč. 2, pak 10); na 1 rok – proti zvůli patricijských úředníků, hájí zájmy plebejů, právo veta – zamítnutí rozhodnutí konzulů, pokud by to poškodilo plebeje
• Zákony 12 desek (449 př.n.l.) – sepsání dosavadního zvykového práva = 1. římský zákoník
• Plebejské shromáždění – vydaná usnesení závazná pro všechny plebeje
• právo uzavírat sňatky s patricii (445 př.n.l.)
• právo být voleni jako konzulové (367 př. n. l.)
• právo zastávat kněžské funkce (300 př. n. l.)

=  zrovnoprávnění plebejů s patriciji, zpřístupnění všech úřadů, vznik nové vládnoucí vrstvy bohatých plebejů a patricijů = nobilita

 

• hospodářské a sociální poměry :

vlastnictví půdy = předpoklad společenské vážnosti – zeměď.char.římské spol.

• převaha středních a drobných rolníků
• růst počtu bezzemců a dlužního otroctví (do r. 326 př. n. l.)

 

1. Ovládnutí Itálie Římem

• války na obranu proti vnějšímu nepříteli
• proti Etruskům (do pol. 4. st. př. n. l.) – dobytí města Veje, anexe
• vpád Keltů do Říma ( 387 př. n. l. ) – za vysoké výkupné odtáhli
• boje s Latiny – 3 války se Samnity – s poraženými uzavírány spojenecké smlouvy
• proti Řekům v J Itálii, naposledy s Tarentem, vítězství Římanů 272 př. n. l.

výsledek: 270 př. n. l. Římené ovládli Itálii s výjimkou Předalpské Galie à sjednocení Itálie

• nadřazenost nad ostatními italickými městy
• poražení protivníci – formální spojenci Říma – povinnost vojenské pomoci
• KOLONIE Římanů na dobytých územích = opora moci + kontrola
• občané některých spojeneckých měst (tzv. municipia) měli povinnost římských občanů, ale ne volební právo v Římě
• budování silnic – dopravní spojení a přestupy vojska (Via Appia, Via Cassia)
• úspěch : výborně vycvičená a ukázněná armáda + diplomatická obratnost politiků

 

Vrcholný rozkvět římské republiky ( 264 – 133 př. n. l.)

• období, kdy Řím ovládl Itálii, vznik římské říše
• expanze Říma na jih – k Sicílii – střetnutí s Kartágem

 

Kartágo – vzniklo v r. 814 př. n. l. – fénická osada na severu Afriky ( dnešní Tunis)

• námořní velmoc (zboží od Baltu, Británie, kolem Afriky + vl.výrobky – tkaniny a sklo)
• zámořské objevné plavby (západoafrické pobřeží)
• vyspělé zemědělství
• vláda bohatých obchodníků + pozemkoví vlastníci = oligarchie
• žoldnéřská armáda + silné loďstvo + váleční sloni

 

– spor o nadvládu ve Středomoří – punské války ( Římané označovali Kartágince Puny)

1. punská válka (264 – 241 př. n. l.)

• boj o Sicílii – důležitá oblast – zemědělství, obchodní stanice, strategicky významné místo

záminka: římské vojsko v Messaně na straně kartaginských odpůrců, ovládlo dnešní Palermo

• boje v S Africe, na pobřeží J Itálie
• 241 př.n.l. vítězná bitva Ř. u Aegatských ostrovů – získání Korsiky, Sicílie, Sardýnie + válečné náhrady
• Kartágo – silná námořní flotila x Řím – silné pozemní vojsko;vybudování římského loďstva – lodě s  můstky a háky – přechod pěchoty na loď protivníka
• Kartágo si udržuje postavení velmoci v západním středomoří – snaží se vyhýbat vojenskému střetu
• Řím má jiné problémy :
• útoky Galů – v Předalpské Galii (225 – 222 př. n. l.) – vítězný konec – osídlení Pádské nížiny = SJEDNOCENÁ ITÁLIE
• Kartágo se hosp. vzmáhá – díky římským bojům , u moci dynastie Barhovců ( Hamilkar, Hasdrubal, Hannibal)
• zaměření se na území Hispánie (doly na stříbro a měď) – dnešní Španělsko – střet s Římem 221 př.n.l.
• Hannibal pronikne do oblasti Saguntum ( zájem Říma) – Řím vyhlašuje Kartágu válku

 

2. punská válka ( 218 – 201 př. n. l.)

• taktika překvapení – Hannibal přechází přes Alpy, chce boj na území Itálie – počítá se zradou římských spojenců, měl 60 tisícovou armádu – vyčerpání, zima – velké ztráty
• zaskočení Říma 217 u  Trasimenského jezera, r.216 u Cannae ( Kann) –  vítězná bitva – spojení                    s  Kelty ( vítězství Hannibala)
• římský senát jmenoval diktátora (Quintus Fabius Maximus)
• Kartágo nemá sil k dobytí Říma,přesto pochod na Řím,“Hannibal arte portas“ =H. před branami
• 212 Římané zničili Syrakusy,ovládli Makedonii,dobývají Capuu – zvrat ve válce , Scipio st. se vylodil v Africe (Římané) – Hannibal se musí vrátit do Kartága
• 202 př.n.l. – bitva u Zamy (rozhodující); Kartágo poraženo
• 201 podepsána mírová smlouva – tvrdé podmínky (vyklizení Hispánie , ztráta nadvlády , loďstva)
• nesmí vést žádnou válku bez souhlasu Říma; museli zaplatit válečnou náhradu: 3200 talentů stříbra, 1 talent = 26kg stříbra

 

3. punská válka (149 – 146 př. n . l.)

• vyvolána římským spojencem Numidií (konflikt s Kartágo, který obvinilo Řím z porušení mírové smlouvy), vojevůdce Scipio ml. à Kartágo srovnáno se zemí, ob.prodáni do otroctví

 

Římské výboje na východ :

• ilyrské války (229 – 228 př. n. l.) – vítězství Říma
• 3 makedonské války (216, 197 , 168 př. n. l.) Flaminius vítěz nad Filipem V. – r. 197 bitva u Kynoskefal – závislost Makedonie na Římu; r.148 ovládnutí Makedonie
• syrská válka (192 – 188) konflikt Ř. se syrským králem Antiochem III. – vítěz. Ř.
• porážka Řecka 146 př. – dobytí Korintu
• závislost Egypta na Ř.
• 133 př. odkaz posl. krále Pergamonu Attaly III. – provincie Asie

à vláda Říma nad většinou starověkého světa à impérium velkého rozsahu

 

Krize a pád republiky (133 – 31 př. n. l.)

• proměna Říma ve světovou říši
• změny hosp. a společenské – důsledky v politice, vojenství, kultuře

1. příčiny krize :

• v hospodářství: vzrůst počtu otroků = hlavní prac. síla na latifundiích x otrokáři; úpadek svobodných rolníků = odprodávání pozemků, odchod do měst
• v oblasti správní: potíže ve správě rozsáhlých území
• v politice a vojenství: konflikty mezi skupinami římské spol.; bezzemci nemohli být vojáky à oslabení římsk. vojska
• v oblasti sociální: nemajetné vrstvy se domáhaly zajištění obživy; vzpoury otroků
• v oblasti morální: mravní úpadek vládnoucích vrstev; touha po majetku

à neklid, ohrožení stability státu

 

1. pokusy o řešení problémů :

• Pozemkové reformy bratří Gracchů :
• patřili k nobilitě; požadavek rozdělit státní půdu na úkor latifundistů a posílit vojsko
• Tiberius Gracchus: prosadil dočasně zákon o pozemkovém maximu (max. výměra ze státní půdy) neúspěch , zabit senátory
• Gaius Gracchus : reformy pro městskou chudinu, jezdce a spojence Itálie: prosadil obilní zákon ( prodej levného obilí nemajetným), neprošla – zabit
• Vojenská reforma Gaia Maria :
• do armády přijal i chudé bezzemky, pravidelný plat, podíl na kořisti
• místo občanské , profesionální žoldnéřská armáda

 

1. odlišné názory na upevnění moci Římské republiky

• 2 tábory uvnitř římské nobility bojující o moc :
• POPULÁROVÉ – stoupenci lidu – střední vrstva lidu, chce posílit vliv lid. shromáždění na úkor senátu, pro udělení občans. práva spojencům v Italii ; představitel Gaius Marius
• OPTIMÁTI – nejbohatší, vlastníci velkých pozemků, pro to, aby měl neomezenou moc, proti rozdělování pozemků – Lucius Cornelius Sulla
• zápas mezi oběma tábory – občanská válka

podnět – spor o vedení ve válce s Pontským králem Mitridatem = napadl římské provincie v MA , velení svěřeno Sullovi, v Římě se moci chopili populárové,

Sulla po návratu dobývá Řím, zmocnil se vlády  à 1. občanská válka (88 – 82 př.) – zvítězili optimáti

 

1. Sullova diktatura (82 – 79 př. n. l.)

• pomáhá si vojskem, teror
• proskripce – seznamy nepohodlných osob = postaveni mimo zákon, zabavení majetku, beztrestné zabíjení
• titul diktátor (neomezená vláda), doživotně
• posiluje moc senátu (zdvojnásobení počtu senátorů), omezena práva tribunů
• po Sullově smrti obnovena republika

 

1. povstání otroků

• statisíce otroků dovezených do Itálie a na Sicílii (před porobením svobodní à snaha o osvobození)
• pracovali v zemědělství, řemeslných dílnách, dolech, lomech, na stavbách paláců, silnic, vodovodů, úředních budov, atd.
• bída, utrpení – hlad, málo oblečení à zima, často s okovy nebo vypáleným znamením – „mluvící nástoje“ („bučící nástroje“ = dobytek, „němé nástroje“ = nářadí)

à trvalá hrozba pro římskou republiku

• otroci = gladiátoři cvičeni v gladiátorských školách, zápasili spolu před diváky o život i s divokými šelmami
• dvě povstání otroků na Sicílii – potlačena až po vleklém a těžkém úsilí římského vojska; otroci mučeni, ukřižováni nebo svrženi ze skály
• Spartakovo povstání v Itálii ( 73 – 71 př. n. l.)
• 60 000 vzbouřenců , nebylo první ani poslední ale největší
• v čele gladiátor Spartakus + 70 gladiátorů, schovávali se na sopce Vesuv, spojení bezzemků + otroků proti římskému vojsku, postupovali z jihu až k Pádu, Spartakus je chtěl vyvést z Itálie, ale nejednotnost mezi nimi (neshody o směru odchodu – pocházeli z různých zemí)
• rozdělení, znovu vítězná cesta Itálií až k jihu (útěk na Sicílii znemožnila bouře, která rozbila čluny, snaha táhnout k V pobřeží)
• vojska vedená Crassem vykopala přes poloostrov hluboký příkop – odřízl cestu zpět
• boje pokračují, Římané poraženi, ale útěk se nezdařil
• poslední střetnutí u V pobřeží, většina otroků padla (i Spartakus), 6000 jich bylo ukřižováno na silnici Via Appia vedoucí z Cappui do Říma – pro výstrahu

 

1. vzrůst popularity vojevůdců

• válečná kořist vojáků à kladli požadavky senátu, spory o moc
• politické boje v Římě – pokus o st.převrat, příprava spiknutí v r.63 př.n.l., v čele Catilina
• ze spiknutí obvinili optimáti populáry
• spiknutí odhaleno politikem Ciceronem, Catilina r.62 př.n.l.poražen
• uzavírání spojenectví mezi vojevůdci a politiky – ovládli politický život v Římě

 

1. triumvirát (60 př. n. l.)

= tajná úmluva o spojenectví tří mužů:

• POMPEIUS (boj proti pirátům hlavně na Krétě, potlačování odboje v Hispánii – porážka Pontského krále Mitridata, tažení do Sýrie)
• CRASSUS (potlačení povstání otroků, boje s Parthskou říší)
• GAIUS JULIUS CAESAR (obratný politik a řečník, spisovatel, popularita u lidu, zvolen konzulem r.59 př.n.l., posílil vojsko, upevnění moci v Galii, vylodění v Británii)
• 53 př.n.l.umírá Crassus à 2.občanská válka – o vliv na řízení republiky
• Pompeius – zastánce optimátů, vyzval Caesara , aby rozpustil vojsko a vrátil se do Říma – vítězný návrat z Galie do Itálie – přírodní překážka – říčka Rubicon (“ Alea iacta est “ – Kostky jsou vrženy)

à ovládl Itálii

• Pompeius utíká do Řecka, r.48 poražen Caesarem u Farsálu, pak utíká do Egypta – zákeřně zabit
• Caesar – zasáhl do sporu o egyptský trůn ve prospěch Kleopatry
• tažení do Malé Asie – r.47 př.n.l. porážka Mithridata u Zéty („Veni, vidi, vici“)
• výprava do Afriky – z Numidie provincie Nová Afrika
• výprava do Hispánie – r.45 př.n.l. porážka zbytku Pompeiových stoupenců

 

Caesarova diktatura ( 49 – 44 př. n. l.)

• doživotní diktátor , neomezený velitel vojska ( imperátor), nejvyšší kněz ( pontifex maximus)
• reforma kalendáře – od 1. 1. 45 – nahrazen lunární rok solárním o 365 dnech , každý 4. rok přestupný = Juliánský kalendář ( o r. 1582)
• republikánské úřady ponechány v platnosti, ale soustředěny do rukou diktátora
• obnovil Katrágo a Korint
• udělil samosprávu italským městům; zavedl pořádek ve správě provincií
• 3.44 př.n.l. – zavražděn v senátu svými nepřáteli, v čele spiknutí Brutus a Cassius, spiklenci mu zasadili 23 bodných ran ( „I ty Brute !“ )

 

2. Triumvirát – po smrti Caesara

• MARCUS ANTONIUS (na pohřbu C. pronesl projev proti spiklencům; vliv na Egypt – Kleopatru)
• A . LEPIDUS (záhy zbaven polit. moci, zůstal nejvyš. Knězem)
• GAIUS OCTAVIANUS (Caesarův synovec, adoptivní syn a dědic)
• porážka republikánů – sestaveny seznamy odpůrců – četné oběti (např.Cicero za kritiky Antoniovy činnosti)
• 42 př. n. l. u makedon. města Filippoi poraženi Cassius a Brutus
• při dělení říše obdrželi :

• Antonius – V část říše
• Octavianus – Z část
• Lepidus – Afriku

 

• boje mezi Octavianem a Antoniem o prvenství à

3. občanská válka ( 32 – 31 př. n. l.)

• 30 Aquippa (Octaviánův vojevůdce) porazil Antonia a Kleopatru v námořní bitvě u mysu Action

à Egypt připojen k říši, r 30 př.n.l. Octavianus pánem celé římské říše

à KONEC OBČANSKÝCH VÁLEK , KONEC ŘÍMSKÉ REPUBLIKY