Starověký Řím- císařství
(krize a rozpad říše římské, rozpad antické společnosti)
Rané císařství – principát (27 př.n.l.- 284 n.l.)
Doba Augustova
- potřeba silné panovnické moci, která by stabilizovala situaci v říši
- Octavianus – 1.císař juliovské dynastie – titul Augustus (=vznešený) – konzul, tribun lidu
- principát – osobní moc sladěna s republikánskou tradicí (rep.institucemi /=senát/), první občan senátu, první občan státu (přední mezi rovnými – princeps inter pares)
- opora moci: armáda (stálé vojsko – 25 legií + prétoriánská garda – strážci paláce)
- správa: císařské (okrajová území) a senátorské provincie
- hospodářský rozkvět říše, kulturní rozkvět
- hranice: (přesvědčení o právu Říma vládnout celému světu)
- boje s Parthy, germánskými kmeny (Kvádové, Markomani)
- 9 n.l. – bitva v Teutoburském lese à porážka Římanů à hranice zůstávají na Rýně (+Dunaji)
- nástupnictví – nutnost určit nástupce (vlastní nebo adoptivní syn); často rozhodnutí armády
Juliovsko-claudiovská dynastie (27-68)
- období poměrného klidu ale napjaté vztahy se senátem (à spiknutí)
- Tiberius – zkušený, vzorná správa říše, odešel na Capri
- Caligula – despotická vláda, ztráta morálních zábran, zavražděn
- Claudius
- Nero – vraždy nepohodlných, (Seneca), požár v Římě, pronásledování křesťanů – sebevražda
boje o trůn – vojevůdci – 3 císařové do roka
Flaviovci (69-96)
- Vespasianus – obnova klidu, hospodářské situace; válka v Judei (Titus – dobyt Jeruzalém); („peníze nesmrdí“)
- Titus – výbuch Vesuvu – Pompeje zničeny
- Domitianus – sklony k šílenství
Adoptivní císaři (96-192)
- období politické a vojenské stability
- rozmach říše
- pozitivní vztahy senátu a císařů
- adopce – zvolení nástupce bez ohledu na příbuznost à podle schopností
- Nerva
- Traianus – 1. císař neitalského původu (Hispánie), největší územní rozmach říše – Dácie, Arábie, Parthové, oblíbený
- Hadrianus – budování opevnění, obrana – limes romanus (toky řek, valy, příkopy), v Británii Hadriánův val
- Antonius Pius – „zlatý věk“ – rozkvět provincií
- Marcus Aurelius – „filozof na trůně“ – počátky krize římského impéria, obranné války
- Markomanské války – útoky Germánů (Markomanů) na limes /Dunaj – nápis na trenčínské skále/
- Commodus – opak otce, jeden z nejhorších císařů-vraždy, vyžadoval božské pocty, odstraněn
Severovská dynastie (193-235)
- Septimus Severus – uklidnění situace, hospodářský rozkvět
- Caracalla – r.212 uděleno římské občanství všem svobodným obyvatelům říše
Vojenská anarchie – vláda vojenských císařů (235-284)
- armáda ovlivňuje politické dění
- chaos, krize – dočasný rozpad říše
správa:
- Itálie – výsadní postavení (římské občanství)
- provincie – ostatní
- města – základní správní jednotky, 3 typy:
- kolonie – vojsko, řešily soc.problémy (půda)
- municipia – původně neřímská města – římské občanství
- neřímská města – většina, daně, bez práv
- romanizace – šíření římského vlivu (města) – kultura, náboženství
obyvatelstvo – různorodost
- 3 vrstvy nejbohatších:
senátoři (správa, říše), jezdci (vojsko, finance), dekurioni (členové městských rad) - nižší společenské vrstvy (důležitost vlastnictví občanství)
- otroci (možnost vykoupení à propuštěnci)
po r.212 – všichni svobodní se stali občany à rozdělení na honestiores (vznešenější) a humiliores (nižší)
kolonát – nájem půdy velkostatkářů kolónům (nájemcům) à ale zadlužování
domény – samostatné statky nezávislé na okolí
- úpadek měst a obchodu, prohlubování soc.rozdílů
Kultura
- filozofie:
- gnosticismus
- stoicismus (rovnost všech lidí) – Seneca, Marcus Aurelius
- dějepisectví: Titus Livius, Cornelius Tacitus („sine ira et studio“)
- literatura: podpora umění Augustova přítele Maecenase
- Horatius
- Ovidius
- Vergilius: Aeneas – k oslavě římského imperia, Augusta
- výstavba Říma – Pantheon, Zlatý dům (Nero), Kolloseum, veřejné lázně (thermy)
- náboženství – zbožštění císaře (obvykle po smrti)
křesťanství
- zpočátku mezi chudými (všichni rovni, útěcha, naděje na lepší budoucnost), šíření Apoštol Pavel
- pak i bohatí (krize imperia)
- křesťanské obce à vytvoření pevné církevní organizace (vliv episkopů – biskupů)
× rozpor s římskými zájmy (sice náboženská tolerance, ale odmítání poct císaři) - à pronásledování (Nero, pak až od 3 st. – Dioklecián)
Pozdní císařství – dominát (284-476)
- úpadek říše, všeobecná krize impéria
- vnitřní vzpoury à oslabení jednoty Itálie + útoky barbarů
Dioklecián (propuštěnec), reformy
- cíl: upevnit císařskou moc a zajistit obranu hranic impéria
- císařský absolutismus – vyloučen senát
- dominát – nová forma vlády – císař jako pán všech obyvatel říše (dominus et dei=pán a bůh)
- tetrarchie – vláda čtyř (r.293) – nový správní a nástupnický systém
(2 starší císařové (augustové) a dva mladší (caesarové) – spoluvladaři a nástupníci augustů) - Řím přestal být sídlem císařů
- zdvojnásobení armády (i Germáni); rozdělení říše na 12 diecézí à provincie (101)
- pronásledování křesťanů
boje o trůn à vítěz Konstantin I.Veliký
- odlišný postoj ke křesťanství à využito k upevnění císařovy vlády
- edikt milánský (r.313) – zrovnoprávnění křesťanství – svoboda náboženského vyznání
- církev se stala důležitou oporou státní moci à nutnost sjednocení à 325 koncil v Nikaei – řešen spor 2 směrů v křesťanství: katolictví (bůh Otec = Syn) × ariánství (bůh Otec ¹ Syn) – zavrženo
- těžiště říše – východà330 – Konstantinopol (Cařihrad) – nové hlavní město à zrovnoprávněno s Římem, pak hl.město byzantské říše (do r. 1453)
- upevňování vlivu křesťanské církve (zvyky, svátky)
Julius Apostata (=odpadlík) – pokus o návrat k antickému náboženství
Theodesius I. (do 395) – povoleno jen katolické křesťanství – jediné státní náboženství
2.pol. 4. st. – stěhování národů, vpád Hunů (Atilla)
- 395 – rozdělení římské říše (útoky germánů, velká rozloha, barbarizace)
- Východořímská – stabilita (méně barbarských útoků), velmoc jako byzantská říše
- Západořímská – zánik r. 476 po ovládnutí Germány (Odoaker) à konec starověku à středověk
filozofie: novoplatonismus, patristika (Augustus Aurelius)
architektura: křesťanské stavby – baziliky