Starověký Řím
(osídlení apeninského poloostrova, doba královská – Etruskové, republika)
od 2 tis. př.n.l. – osidlování Apeninského poloostrova
- kmeny různého původu (Italikové, Ligurové, Keltové, Féničané, Řekové)
Etruskové (800- 600 př.n.l.)
- první vyspělá civilizace v Itálii, neznámý původ
- písmo řecké, etruština nerozluštěna
- netvořily jednotný stát à samostatná města
- v čele králové – lukomoni, výsady aristokracie, málo otroků
- obživa: zemědělství – terasovitá pole na svazích, obchod – luxusní zboží
- umění – černá keramika, kapitolská vlčice v Římě
Doba královská (753 – 510 př.n.l.)
- podle tradice Řím založen r. 753 (Romulus a Remus)
- archeologicky – založen Etrusky à vybudovali chrám na Kapitolu, cloaca maxima – odvodňovací stoka
- 200 let nadvláda etruských králů – poslední vyhnán r.510 (Tarquinius Superbus) à počátek republiky (vliv na římskou společnost – písmo, náboženské zvyklosti)
- reformy etruského krále Servia Tullia – obyvatelstvo rozděleno podle majetku do 5ti tříd à vliv na postavení občana v setninovém (centurijním) shromáždění
- v čele král; poradní sbor krále = aristokratická rada (senát) zasedali předáci aristokratických rodů -otcové (patres)
rozdělení obyvatelstva:
- patricijové – potomci urozených otců, privilegovaní, plnoprávní, politická moc, důležitost v boji – jízda
- plebejové – svobodní, neplnoprávní, neurození (přistěhovalci, rolníci, obchodníci atd.)
- proletári – zcela nemajetní
- otroci – patriarchální ráz otroctví
klientela – právní vztah
- patron (ochránce, podpora soc.slabších, před soudem)
- klient (závislý – zavázán podporou patrona v polit.boji)
Raná římská republika (509 – 265 př.n.l.)
(res publica = správa je věcí veřejnou)
správa:
- v čele 2 konzulové (nejvyšší úředníci) – pouze 1 rok, z patricijů, společná odpovědnost
- kvestoři – správa státní pokladny; praetoři – výkon práva („soudní moc“); censoři – dohled nad mravy
- diktátor – neomezená moc, pouze v ohrožení Říma, na půl roku
- senát – poradní sbor, 300 patricijů, ohnisko politické moci
boj plebejů s patriciji
- boj za zrovnoprávnění
- podnět – změna vojenské taktiky (5.st.) – jádrem armády těžkooděnci (plebejci) × aristokratická jízda à hrozba odchodu à vojenské oslabení Říma
výsledek bojů:
- volba tribunů lidu – úředníci, hájí zájmy plebejů, právo veta – zamítnutí rozhodnutí konsulů
- zákony 12 desek (449) = 1. římský zákoník à zrovnoprávnění plebejů s patriciji, postupně zpřístupnění všech úřadů – pouze bohatí plebejové à vzniká nová vládnoucí vrstva bohatých plebejců a patricijů = nobilita (nobilis = vznešený) /ale: obtížné proniknout do nobility à jen schopní politici à homo novus (nový člověk)/
- hospodářské poměry – důležitost vlastnictví půdy, růst dlužního otroctví
ovládnutí Itálie Římem:
- boje s Etrusky; vpád Keltů do Říma – odtáhli za výkupné
- boje s Latiny: (spolek měst) – spojenecké smlouvy
- boje s Řeky: na pomoc Řekům epeirský král Pyrrhos (vítěz vyčerpávající bitvy u Ausculaà Pyrrhovo vítězství) à poražen v rozhodující bitvě u Beneventa (272)
à 265 – Římané ovládli Itálii
- sjednocení (některá spojenecká města – municipia à římští občané – ale omezená práva)
- částečná autonomie, kolonie Římanů na dobytých územích – kontrola
- proč úspěch: vycvičená armáda, diplomatická obratnost
Vrcholný rozkvět římské republiky (264 – 133 př.n.l.)
- expanze Říma do Středomoří à střet s Kartágem (foinická osada, námořní velmoc, oligarchie) /předchozí vztahy přátelské/
spor o nadvládu ve Středomoří vyústil v punské války (Kartaginci = Punové):
- punská válka (264-241) – boj o Sicílii – vítězství Říma – vybudování římského loďstva
- punská válka (218–201) – tažení kartáginského vojevůdce Hannibala do Itálie přes Alpyà 2 vítězství, pak tažení na Řím- vyčerpaná armáda à porážka- tvrdé podmínky míru à konec velmocenského postavení Kartága
- punská válka (149-146) – cílem zničit Kartágo à srovnáno se zemí àúplná nadvláda nad Středomořím
- římské výboje na východ à Makedonie, Řecko (146 – Korint), Egypt, Asie
à vláda Říma nad většinou starověkého světa – impérium
změna charakteru římské společnosti:
- problémy se správou rozlehlých území
- provincie – správci prétoři; vydírání publikánů (výběrčí daní)
- zánik malých hospodářství, vznik statků (villa) a velkostatků (latifundium)
- vojsko – rozděleno na legie
Krize a pád římské republiky (133 – 31 př.n.l.)
příčiny krize:
- potíže při správě rozsáhlého území
- úpadek svobodných rolníků (otroci, laciné obilí z provincií) à zchudlí rolníci nemohli vstoupit do armády (neplacená) à oslabení armády
- bezzemci se domáhali zajištění obživy, vzpoury otroků
- vzniká velký majetkový rozdíl mezi vrstvami
pokusy o řešení:
- pozemkové reformy bratří Gracchů (tribuni lidu)
- dočasně zákon o pozemkovém maximu (maximální výměra ze státní půdy) – neúspěch (odpor senátu, oba bratři zabiti)
- vojenská reforma Gaia Maria
- do armády přijímáni i bezzemci – placeni (žold), po 16tileté službě přiděl půdy à vznik profesionální žoldnéřské armády – významná síla, ale možnost použití pro osobní cíle vojevůdce
- problémy s italskými spojenci (povinnosti bez občanských práv) à občanské právo rozšířeno na všechny svobodné obyvatele jižně od Pádu
odlišné názory na správní zřízení říše – 2 skupiny uvnitř nobility:
- Populárové – v čele Gaius Marius; stoupenci lidu (populus=lid) – umírněné sociální a demokratické reformy, posílení vlivu lidového shromáždění
- Optimáti – vůdcem Lucius Cornelius Sulla; nejbohatší část nobility, odpůrci změn, stoupenci neomezené moci senátu, proti rozdělování pozemků
à boje – 1.občanská válka à vítězství optimátů
à Sullova diktatura (82-79)
- vláda pomocí vojska, proskripce (seznamy nepohodlných osob)
- doživotní diktátor (neomezená vláda) (diktatury se vzdal)
- po jeho smrti obnovena republika
nové nebezpečí
- velké množství otroků – špatné zacházení – nespokojenost (gladiátoři – zápasy na život a na smrt)
- à Spartakovo povstání (73–71) – povstání otroků v čele s gladiátorem Spartakem, ze začátku úspěch, později nejednotnost à poraženi à pro výstrahu ukřižování podél Via Appia
politické boje v Římě:
- 63 – příprava spiknutí – pokus o převrat – Catillina à odhaleno Ciceronem (obránce republiky, senátu)
- triumvirát (60) – tajná úmluva – vzájemná pomoc při realizaci cílů, navenek legálně
- Gnaeus Pompeius (správce Hispánie), Crassus, Gaius Julius Caesar (správce Galie)
- po smrti Crassa – rozpad triumvirátu – napětí à občanská válka (49-45): Pompeius (na straně senátu) × Caesar (na straně populárů), popularita u lidu, vojska
- Caesar – vítězný pochod na Řím (Rubicon – Kostky jsou vrženy) à ovládnutí Itálie
Caesar – diktatura (doživotní, neomezená)
- imperátor (vrchní velitel vojska), nejvyšší kněz (pontifex maximus)
- reforma kalendáře: „juliánský“
- spiknutí (44) à zavražděn v senátu stoupenci republiky (senátu) – Brutus, Longinus
po zavraždění à neklid à 2. triumvirát (43)
- Caesarovi stoupenci: Marcus Antonius, Lepidus, Octavianus (Caesarův dědic)
- proskripce (obětí Cicero)
- soupeření Antonia a Octaviana à Antonius a Kleopatra poraženi u Actia vojevůdcem Agrippou
- 30 – Octavianus pánem celé říše = konec republiky à císařství (principát)
Kultura
- návaznost na řeckou vzdělanost – snaha o vyrovnání à napodobování řeckých vzorů
náboženství
- převzata hierarchie řeckých olympských bohů – přejmenováni – antropomorfismus
- vlivy orientálních bohů
- kněží – pontifikové (nejvyšší kněz – pontifex maximus)
- písmo – převzato od Řeků (velká abeceda) à latinka; vlastní soustava číslic
- centrum vzdělanosti: Řím, Alexandrie, Athény
- komedie – Plautus
- architektura – akvadukty (vodovody), kloaky, viadukty, silnice, amfiteátry, cirky, opevnění (Galie)