Rozvoj řecké otrokářské společnosti
Příchod Řeků do Řecka – osídlování dnešního Řecka novými řeckými kmeny, pronikaly sem od 2000 př.n.l. ze severu Balkánského poloostrova, prvními osídlenci byli ACHÁJOVÉ – asi kolem roku 1900 př.n.l., z počátku primitivní, pastevecké kmeny.
Předmykénské období ( 1900 – 1600 př.n.l. ) – nízká úroveň, vlastní civilizace se rozvíjí až v Mykénském období v době 1600 – 1100 př.n.l. Tyto kmeny byly velmi silně ovlivněny Krétou, která byla značně vyspělejší než Mykény, začali obchodovat s Egyptem, Sýrií, Foiníkií. Po vzoru Kréty,kterou ovládli asi kolem 1450 př.n.l., začali stavět paláce, ale s hradbami – tzv. Kyklopské stavby. Archeologické vykopávky zde prováděl Schliemann – objevil bohaté hrobky z 16. století př.n.l. – vládnoucí vrstvou v Mykénách byli válečníci – nalezené šperky a zlaté předměty nebyli vyrobené v Mykénách, ale byla to kořist. Mykénská civilizace prožívala vrchol během 13. století př.n.l., kdy Mykény zaútočili na město Tróju na pobřeží Malé Asie – obchodní soupeř v Černém moři – velitelem Achájů byl Agamemnon, který po návratu z úspěšné války byl zabit svojí chotí a jejím milencem. Trója však padla zřejmě až po nájezdu mořských národů. Během 12. století př.n.l. začíná postupný zánik Mykénské civilizace, který byl zapříčiněn útokem mořských národů a současným vpádem Chetitů, sice proběhlo urychlené opevňování center, ale zbytky byly zničeny útokem DÓRŮ – 1125 př.n.l..
Dórové ovládli většinu Peloponésu – Spartu a Krétu. Jediné Athény se udrželi.
IÓNOVÉ – centra ve středním Řecku ( oblast Attiky ) a část západního pobřeží Malé Asie – Milétos, Efesos.
DÓROVÉ – velká část Peloponésu, založili Spartu, jihozápadní pobřeží Malé Asie.
AIOLOVÉ – severní Řecko a severozápadní pobřeží Malé Asie.
Nejstarší období ( tzv. Temné období ) – 1100 – 800 př.n.l. – je to období kulturního úpadku, Dórové rozvrátili mykénskou civilizaci, došlo k poklesu počtu obyvatel, informace o životě Řeků v této době jsme získali od Homéra. Dokonce bylo zapomenuto písmo. V čele stál kmenový náčelník.
Archaické období ( 800 – 500 př.n.l. ) – vláda rodové aristokracie, růst podílu práce otroků – přechod ke klasickému otrokářství, došlo ke zdokonalování zemědělství ( rádlo ), pokrok v řemeslné výrobě, došlo rovněž k rozvoji obchodu. Malá řecká města se začali spojovat v jednotlivé městské státy – polis. Rozkvět vzdělanosti,bylo obnoveno písmo – tzv. řecká alfabeta – z foinické abecedy.
Velká řecká kolonizace ( 8 – 6. století př.n.l. ) – snaha získat novou půdu, důsledek přelidnění v řeckých městských státech, potřeba surovin pro řemeslnou výrobu, odbytiště zboží, dovoz otroků.
Nové osady – v jižní Itálii a na Sicílii ( Syrakúsy a Tarent ), založili dnešní Marseille, v severní Africe.
Osady stále udržovaly styky s polis – Metropolis.
Poté nastává doba klasická – viz níže.
Politické zřízení v Řecku – nejdříve vláda rodové aristokracie, poté TIMOKRACIE – vláda nejbohatších bez ohledu na urozený původ, následuje TYRANIDA – vláda jedince, začátek byl pokrokový, konec – krutá vláda.
Podrobněji viz Athény.
SPARTA
Nacházela se na nejjižnější části Peloponésu, území kolem Sparty se nazývá Lakónie.
Před rokem 1000 př.n.l. sem přicházejí Dórové, podmanili si původní kmeny Achájů a zmocnili se půdy.
Převaha zemědělství, půda a otroci byli kolektivním majetkem státu, každý příslušník spartského kmene dostal stejný příděl půdy a otroků – zpočátku rovnost Sparťanů.
Rozdělení obyvatel:
- Heilóti – otroci – nesvobodní, zcela bezprávné původní obyvatelstvo, pracovali v zemědělství – odváděli svým pánům naturální dávky nebo žili přímo v rodinách Sparťanů. Každý rok, aby dokázali Heilotům svou nadvládu, vyhlásili Sparťané heilotům válku ( ovšem mohli se bránit ).
- Perioikové ( = bydlící kolem ) – obývali okrajové oblasti, byli svobodní, ale politicky bezprávní –byli to zemědělci, řemeslníci, obchodníci – vykonávali vojenskou službu.
- Sparťané – privilegovaná nepočetná vládnoucí vrstva ( asi 10 000 mužů )- žili v úrodném kraji kolem řeky Eurótu, byli plnoprávní, nevěnovali se žádné výrobní činnosti, byli to vojáci z povolání.
Vojenský způsob života Sparťanů – stálá pohotovost mužů, žili ve vojenském táboře, výchova dětí od 7 let byla svěřena státu ( mrzáky od narození házeli nemilosrdně ze skal ) – výchova tělesné zdatnosti – běh, vrh oštěpem, hod diskem, zápasy, výcvik se zbraněmi, přivykání tvrdým vojenským podmínkám, výchova k odolnosti, poslušnosti a oddanosti, statečnosti. Vzdělání bylo omezeno na dovednost číst, psát a počítat a znalost státních zákonů. Ve 20 let dostal muž plnou výzbroj, plnoprávným občanem se stal muž ve 30 letech ( povoleno založit si rodinu ). Dívky – výchova zdatných a zdravých žen ( „silné ženy rodí silné muže“ ).
Vojsko – pěchota těžkooděnců ( tzv. hoplité ) – brnění, přilba, kulatý štít, semknuté řady – pohybující se řada hoplitů s vyčnívajícími kopími = falanga, zpěv bojových písní ( dodávalo to odvahu)
Státní zřízení – forma vlády – OLIGARCHIE ( vláda mocné skupiny aristokratů ). Společná vláda 2 KRÁLŮ
( z 2 nejmocnějších rodů, v nichž byl královský úřad dědičný ), byli to vrchní velitelé vojska, kněží i soudci, plnou moc měli jen na válečných výpravách. Vedle králů existovali dohlížitelé – 5 EFORÚ – což byli nejvlivnější státní úředníci v míru ( voleni z mužů starších 60 let ) – dohled na úředníky i na krále, na výchovu mládeže, kontrola státních financí. Existoval i jakýsi senát – rada starších GERÚSIA – měla 28 členů ( + 2 králové) – byli voleni doživotně z ostatních nejvlivnějších rodů, soudní a poradní orgán.
Občanský sněm, shromáždění APELLÁ – plnoprávní občané, muži od 30 let – schvalování zákonů, volba eforů,rozhodování o válce a míru.
ATHÉNY
Nacházejí se na poloostrově Attika ( východ středního Řecka ) – původně zemědělská oblast, ale bylo zde málo úrodné půdy – došlo k rozvoji řemesel a obchodu a došlo k majetkové diferenciaci obyvatel.
Od 8. století př.n.l. začalo období vlády rodové aristokracie, z ní byli voleni každoročně ARCHONTI – nejvyšší úředníci ( archón basileus – kněz, archón polemarchos – vojenský velitel ), později bylo voleno dalších 6 úředníků – THESMOTHÉTOVÉ ( zákonodárci ), bývalí archonti tvořili aristokratickou radu – AEROPAG – zasedal na pahorku zasvěceném bohu Areovi pod Akropolí – volba úředníků, rozhodování u soudů, dohled na zachovávání zákonů.
V druhé polovině 7. století př.n.l. došlo k rozporům mezi skupinami aristokratů ( boj o moc ) a vyvrcholila nespokojenost rolníků ( zadlužování ) i řemeslníků a obchodníků ( úsilí o podíl na správě státu ) – roku 621 př.n.l. sepsal správní normy a zákony Drakón ( důraz na autoritu státu – za většinu zločinů trest smrti, příbuzní oběti nesměli stíhat pachatele podle zásad krevní msty, rovnost občanů před zákonem ).
Roku 594 př.n.l. – nejvyšší archón Solón ( z aristokratické rodiny ) provedl své reformy, pokusil se zmírnit rozpory mezi aristokraty a neurozenými.
Bylo zrušeno a zakázáno dlužní otroctví – vykoupil Athéňany, kteří byli prodáni do otroctví do ciziny, zmírnil dluhy rolníků – posílení rolnictva = jádro armády.
Athénské svobodné obyvatelstvo bylo rozděleno do 4 tříd podle velikosti majetku – výnosu polí ( podle výše majetku odstupňována práva a povinnosti ) – politické zrovnoprávnění bohatých řemeslníků a obchodníků s aristokracií – otroci a cizinci byli bez politických práv.
Roku 546 př.n.l. nastala tyranida – Peisistratos – zvítězil v boji s aristokraty, podporoval bezzemky a střední vrstvy ( chtěl získat jejich podporu v boji proti aristokratům ), podporoval i tyrany z jiných řeckých států, rozdělil půdu uprchlé aristokracie bezzemkům, podpořil řemeslo a obchod – období rozkvětu Athén.
Roku 510 př.n.l. byla nastolena timokracie – Kleisthénes – provedl územně-právní reformy.
Území bylo rozděleno na 10 místních oblastí – fýly ( každá se skládala ze 3 částí ), základní administrativní jednotkou byla démos ( bylo jich přes 100 ) – vlastní samospráva, evidence občanů, obrana.
Vedle sněmu byla zřízena rada pěti set ( 50 zástupců z každé fýly ) – schvalovala návrhy lidového shromáždění.
10 stratégů – vojenských velitelů ( voleni každoročně )a byl zaveden ostrakismos – tzv. střepinkový soud na ochranu demokracie, na hliněnou střepinu mohl každý napsat jméno muže, který ohrožuje bezpečnost státu, usiluje o uchvácení státní moci apod. , podle výsledku hlasování většiny mohl být potrestán desetiletým vypovězením z Athén.
Stejná politická práva pro všechny svobodné občany.
Klasické období řeckých dějin ( 500 – 338 př.n.l.)
Řecko-perské války ( 492 – 449 př.n.l. ) – před nimi – povstání maloasijských Řeků ( 500 – 494 př.n.l. ) proti Peršanům ( nesvoboda, daně ), následovala pomoc evropských Řeků, zvláště Athéňanů – vyplenění Sardy – sídlo perského satrapy, ale poraženi, dobytí Milétu a jiných maloasijských měst. Athénská pomoc – záminka Peršanů k napadení evropského Řecka.
Roku 492 př.n.l. perské loďstvo a pěší armáda ( perský král Dáreios I. ) do Řecka neproniklo, bylo zničeno bouří u mysu Athós.
Roku 490 př.n.l. se odehrála první bitva – útok na Attiku, bitva u Marathónu ( athénský vojevůdce Miltiádes, bez slíbené spartské pomoci), Peršané byli poraženi, a donuceni k ústupu ( pověst o maratónském běžci – spěchal oznámit zprávu o vítězství do Athén a tam padl mrtev – 42,195 km ). Nastaly přípravy k dalším bojům na obou stranách, v Athénách došlo k sporu – zda vybudovat silné pozemní vojsko ( ochrana polí – požadavek konzervativců – zemědělské aristokracie, rolníků – Aristeidés ) nebo početné válečné loďstvo ( ovládnout černomořské úžiny – požadavek řemeslníků a obchodníků, Themistoklés = vítěz ), došlo k vybudování loďstva a přístavu Peiraiea ( Pireus ).
Roku 480 př.n.l. došlo k druhé řecko-perské válce, Peršané ( král Xerxés I. ) a Řekové v čele se Spartou ( král Léonidás ), bitva u Thermopyl ( na souši ), přesila perského vojska ( 200 000 ), 2 dny probíhali boje mezi horami a pobřežím, Peršané nemohli využít přesily, zvítězili zradou Řeka ( přechod horského hřebenu tajnou stezkou ), všichni poraženi, Řekové opustili Athény a odebrali se na Salamínu, Peršané zničili Attiku a Athény.
Roku 480 př.n.l. došlo k námořní bitvě u Salamíny – lépe ovladatelné řecké lodě porazili velké, neobratné (v úzkém průlivu ) perské lodě, jednoznačné vítězství Řeků.
Roku 479 př.n.l. byl poražen zbytek perského pozemního vojska u Plataj + vítězství řeckého loďstva na západním pobřeží Malé Asie u mysu Mykalé.
Roku 478 př.n.l. byl založen Délský ( Athénský ) námořní spolek ( podle stejnojmenného ostrova ), který měl za cíl pokračovat ve válce s Peršany a osvobodit řecká města v Malé Asii, ovládnout úžiny v Černém moři.
Roku 449 př.n.l. byl uzavřen Kalliův mír – konec řecko-perských válek, nezávislost Řeků v Malé Asii.
Perikles ( 443 – 429 př.n.l. ) v čele Athén po skončení války, stoupenec demokracie, podporoval měšťany a obchod, byl to nejvýznamnější athénský politik – pevná státní moc, jednota všech občanů, stejná práva svobodných. Klasická podoba otrokářské demokracie – Periklovy ústavní zákony – politická struktura –
Lidové shromáždění ( eklésia ) – nejdůležitější složka, svoláváno čtyřicetkrát ročně, hlasování všech občanů ( mužů od 20 let ) – otázky války a míru, občanství, spojenectví – nejvyšší zákonodárná a soudní moc, kontrola státních úředníků a financí.
Rada pěti set – muži nad 30 let, ustanoveni losováním, řídila stát v době mezi zasedáními lidového shromáždění.
Úřad 10 stratégů – nejvyšší vojenští velitelé
Nejvyšší porotní soud ( héliaia ) – 6000 občanů určovaných každoročně losem.
Demokracie přímá – podíl všech athénských občanů na chodu demokratického státu, plnění občanských povinností – věc cti ( bezplatně ), chudým byly vypláceny diety – náhrada za ztrátu času při výkonu státního úřadu nebo účasti na shromáždění, prostředky na ně – z práce otroků a společné pokladny spolku.
Peloponéská válka ( 431 – 404 př.n.l. ) – mocenský boj mezi Athénami a Spartou o nadvládu nad celým Řeckem proti vzestupu Athén vystoupili i Boiótie v čele s Thébami, Korint a Megara ( ohroženy jejich námořní zájmy ), začal otevřený boj, opora Sparty o peloponéský spolek ( silné pozemní vojsko ), Athén o námořní spolek, účast téměř všech řeckých států. Podnět daly Athény – soupeření s Korintem ( člen peloponéského spolku ), Sparta vyhlásila Athénám válku – pustošení Attiky, dlouhé boje, střídavé úspěchy obou stran, v Athénách vypukly vnitřní rozpory ( stoupenci * odpůrci demokracie ), epidemická choroba a vzpoury otroků v lomech – oslabení Athén, proto uzavřen mír – Níkiův ( podle athénského vojevůdce ) roku 421 př.n.l. = konec první etapy.
Obnova nepřátelství nespokojenými radikálními stoupenci demokracie ( Alkibiadés ) v Athénách – výprava loďstva na Sicílii proti Syrakusám ( = spojenec Sparty ) v letech 415 – 413 př.n.l., Athéňané prohráli, pomoc Persie Spartě ( finanční ) – výstavba loďstva ( velitel Lýsandros ), nové athénské loďstvo bylo poraženo u Efesu, rozhodující bitva se odehrála roku 405 př.n.l. u Aigos potamoi ( Kozích říček ) v Helléspontu – porážka Athén, 404 př.n.l. kapitulace Athén, těžké mírové podmínky – rozpuštění námořního spolku, vydání lodí, stržení opevnění a hradeb.
Vzniknula protispartská koalice měst – Korint,, Athény, Théby,Argos + finanční podpora Persie. Došlo k obnově opevnění Athén – sparťanské loďstvo utrpělo porážku v tzv. korintské válce – 394 př.n.l., došlo k dohodě mezi Spartou a Persií – Královský mír roku 386 př.n.l. ( souhlas s hegemonií Sparty v Řecku, řecké obce v Malé Asii byly podřízeny Persii ).
Thébská hegemonie ( 371 – 362 př.n.l. ) – nespokojenost se spartskou nadvládou, byla svržena oligarchie,roku 371 př.n.l. v bitvě u Leukter – thébský vojevůdce Epameinóndás zvítězil nad Spartou – konec její hegemonie, odtržení Messénie – nezávislý stát, pokles thébské moci přes vítězství nad Spartou roku 362 př.n.l. v bitvě u Mantineie ( velké ztráty ).
Celkový hospodářský i politický úpadek řeckých států, Sparta nedokázala sjednotit Řecko pod svoji nadvládou, vzestup sousední Makedonie – pronikání do Řecka – Filip II. V bitvě u Chaironeie roku 338 př.n.l. získal nadvládu v Řecku.
Helenistické říše
Bývalé území říše Alexandra makedonského, zanechal syna Alexandra ( nezletilý ) spolu s ním měl vládnout Filip ( bratr Alexandra M. ), který byl ovšem slaboduchý, zemi si začínají mezi sebou rozebírat jeho vojevůdci- kterým se říkalo Diadochové, po jeho smrti si ji rozebírají tzv. satrapové ( titul pro místodržícího ), je to zástupce krále v určité oblasti, došlo k vyvraždění Alexandrovy rodiny, satrapové začínají vystupovat jako králové.
Nejdřív byl snaha, aby celé říši vládl pouze jeden panovník – Antigonos – přijal titul krále jako první, ale ostatní se proti němu spojili, došlo k bitvě u Ipsu roku 301 př.n.l. – již bylo jasné, že jednotná říše se nepovede, války mezi jednotlivými králi pokračují 25 let a v té době se dotvořily 3 velké říše
PTOLEMÁIOVCI – jádro této říše se nacházelo v Egyptě, ovládali ještě jižní část Sýrie, Malou Asii a Lýbii, vládla zde úzká vládnoucí vrstva řecko-makedonského původu, panovník zde má neomezenou moc, božské pocty. Na přelomu 3. století ztrácejí okrajová území, za vlády Kleopatry se dostal Egypt do sporu mezi Octavianem a Antoniem – proběhla rozhodující bitva u Actia roku 31 př.n.l., Octavianus vyhrál a obsadil Egypt.
Politickým centrem říše byla Alexandrie – kulturní centrum celého helenistického světa = Museion – knihovna, ve kterém bylo dosažitelné veškeré vědění tehdejšího světa – bohužel vyhořel. Vliv v Egyptě již získával Caesar.
SELEUKOVCI – největší helenistická říše – od Malé Asie až po řeku Indus, i zde vládli panovníci s neomezenou mocí, božské pocty, tato říše však byla nejslabší z hlediska soudržnosti – spousta národů.
Vládnoucí vrstva byla nejslabší, úzká vrstva vládců, začíná se brzo štěpit – na konci 4. století př.n.l. museli vyklidit oblast kolem Indu, v polovině 3. století př.n.l. se odtrhly 2 velké říše na východě a vznikly – Patrhská a Bakterská, na západě Malé Asie Pergamon. Na přelomu 3/2 století př.n.l. vládl Seleukovcům Antiochos III. Veliký – úspěšný dobyvatel, z Asie vytlačuje Ptolemaiovce, Parthská říše musí uznat závislost, získal vliv v Baktrii , poté se dostává do války s Římem, roku 190 byl Římany poražen v bitvě u Magnesia, říše ztrácí své postavení, je nesmírně oslabena, toho využívají Parthové, kteří do konce 2. století př. n.l. ovládli většinu území říše Seleukovců a zmenšili jejich území na oblast Sýrie, jejich konec zařídil římský vládce Pompeius 64 př.n.l. – a říše se stala římskou provincií.
ANTIGONOVCI – území dnešní Makedonie – jednota národa, nebyl problém získávat nové bojovníky přímo z Makedonie, vedli 3 války s Římany – ta první byla na konci 3. století př.n.l. – skončila nerozhodně, Římané testovali, jak na tom Makedonci jsou, byla součástí 2. punské války – vystupují jako spojenci Hannibala,
Nemohli však výrazně pomoci, jelikož bojovali proti menším helenistickým říším.
Na počátku 2. století př.n.l. se odehrála 2. makedonská válka – jednoznačná porážka Makedonie, Římané využili menší helenistické říše jako spojence a Makedonie ztrácí loďstvo, musejí mít omezenou armádu a ztrácejí některá území , pokusili se o obrat, ale roku 168 jsou znovu poraženi u Pydny, Makedonie byla rozdělena na 4 oblasti závislé na Římu. Roku 148 př.n.l. povstali, ale byli poraženi a Makedonie se stává provincií.
Kultura archaické doby
Literatura – básníci (řka ) Hésiodos, Alkaios, Sapfó, Archilochos a Solón, Pindaros, Tyrtaios atd.
Filosofie – původně nauka zahrnující všechny vědní poznatky, názor – že všechno dění lze vysvětlit pohybem a přeměnami hmoty, hledání podstaty v pralátce ( arché ). Tháles – arché je podle něj voda, Anaximandros – apeiron ( neurčitá látka ), Anaximénes – vzduch, Hérakleitos – oheň, Pythágoras – podstatou všeho je číslo.
Malířství – na vázách, tzv. geometrický sloh – pásy s jednoduchými, geometrickými motivy.
Sochařství – řezby do slonoviny, bronzové sošky.
Architektura – monumentální stavby, zvl. kamenné chrámy, základním stavebním prvkem byl sloup dórský, iónský a korintský.
Kultura klasické doby
Filosofie – řešení otázky podstaty světa
Empedoklés – veškeré látky vznikly slučováním a rozlučováním 4 hmotných prvků – země, vzduchu, ohně a vody. Pohy způsobující protikladné principy Lásky a Sváru.
Anaxagorás – základní prvky jsou částečky, dělitelné donekonečna, do pohybu je uvádí rozum.
Démokritos – látky jsou složeny z nedělitelných částic – atomů, liší se velikostí a tvarem.
Dějepisectví – Hérodotos z Halikarnásu – „ otec historie“, spis Dějiny
Thúkýdidés – dějiny peloponéské války
Xenofón – o řeckých dějinách v letech 411 – 362 př.n.l.
Řečnictví – Ísokratés – kritika demokracie, promakedonská politika
Démosthénes – výzva k boji proti makedonskému králi, odsouzení činů Filipa II.
Lékařství – Hippokratés – odmítl nadpřirozené jevy, zdůraznil důkladné pozorování pacienta.
Literatura – rozvoj dramatu – Aischylos, Sofokles, Eurípidés – co napsali ?- zahloubejte v paměti !
Kultura helenistického období
Filosofie – stoicismus – Zénon – smysl života viděl v mravní dokonalosti
Epikureismus – Epikuros – smysl života je v dosažení spokojenosti a pocitu blaženosti.
Skepticismus – Pyrrhon z Elidy – pochybnost o poznatelsnosti světa a o pravdě.
Rozvoj přírodních věd – matematika Eukleidés, fyzika – Archimédés.
Literatura – Menandros