Řím v době královské, období republiky a její zánik

• osídlování od 2. tis. př. n. l. – Ligurové (severozápad), Italikové – zpracovávali železo (začátek doby železné v Itálii), věnovali se zemědělství, rodové uspořádání společnosti
• v -8. století př.n.l. v dnešním Toskánsku (SV Itálie) městské civilizace Etrusků
• Venetové – Indoevropané, v Benátsku, 1. tis. př. n. l.
• Řekové – jižní Itálie, Sicílie, 8 stol. př. n. l.
• Keltové (Galové) – 5. stol. př. n. l., Pádská nížina

Etruskové

• Etruská civilizace -6. stol. př.n.l.
• severní a střední Itálie (Toskánsko), střety s Řeky na jihu, neměli jednotný stát, pouze městské státy (Tarquine, Caere, Populonium, Veje, Clusium, Volzinum) + ostrovy Elba a Korsika
• vládli králové = lucumoni
• nebyli indoevropského původu, vyspělá kultura – výzdoba hrobů (malby), řemesla – zpracovávali železo, bronz (odlévání soch, nádoby); keramika, písmo – řecké, etruština nerozluštěna, vyspělé zemědělství – terasovitá pole odvodňovaná, velmi dobří zemědělci, obchod s kovy, vyspělé stavby – klenby a oblouky

1) Počátky Říma

• založen Etrusky v roce 753 př. n. l. , podle pověsti Romulus a Remus (odchovaní vlčicí) bojovali o to, po kom se Řím pojmenuje, Remus Romulem zabit, Řím se jmenuje po Romulovi
• od tohoto data se také počítá římský kalendář
• bažinaté území mezi pahorky (Kapitol, Palatin), odvod vody z bažin (cloaca maxima – do Tibery) – díky tomu možno území osídlit
• rodové zřízení: 10 rodů (kurie), 10 kurií (tribul – 3, takže celkem 300 rodů), určovalo složení vojska a lidového sněmu
• stol. král Servius Tullius vydal reformu, obyvatelstvo rozdělil do 5 majetkových tříd, vládne král + senát (každý rod jednoho zástupce)

2) Raná římská republika

• rodové vazby se rozpadali během 6. stol. př. n. l.
• 510 př. n. l. vyhnán poslední etruský král Tarqunius Superbus, založena republika (510-33 př.n.l.)
• vládli úředníci – nejvyšší 2 konzulové: voleni na rok, vojenské a správní pravomoci; 1 diktátor – vládl v případě ohrožení, na ½ roku; senát – poradní sbor starších, 300 členů (zastoupen každý rod); dále aediové¸ praetoři (zastupovali konzula), kvestoři, censoři (sčítání lidu a majetku, dohled nad mravy)
• rozdělení obyvatelstva:
  • patricijové – z původních rodů, privilegovaní, nejbohatší, úředníci; vlastnili pozemky
  • plebejové – menší práva, různé majetkové poměry, nemohou zastávat úřady, hlasovali na lidovém sněmu
    • vojsko – všichni svobodní obyvatelé, nedostávali zaplaceno, po splnění vojenské služby získali právo ucházet se o úřad
    • římská práva patriciů:
      • právo na soukromé vlastnictví (i plebejové)
      • právo na občanský sňatek v rámci své třídy
      • právo odvolat se proti rozsudku smrti či tělesnému trestu u Setninového soudu
      • právo volit úředníky
      • právo zastávat úřady
        • boj plebejů o práva v stol. př. n. l. – plebejové vyhrožovali odchodem (+ odchodem armády) z Říma = secese – patricijové se zalekli vojenského oslabení a učinili opatření:
          • vytvořili úřad pro plebejské záležitosti Tribun lidu – 2 úředníci pro plebejské záležitosti, měl právo veta
          • sepsány zákony 12 desek – rovnost před zákonem, 1. římský zákoník – 449 př. n. l.
          • vytvořeno plebejské shromáždění – usnesení pro plebeje
          • umožněny sňatky mezi plebeji a patriciji
            • další změny v postavení plebejů ve 4. stol. př. n. l. – mohli být voleni jako konzulové (367 př. n. l.), cenzorové (351 př. n. l.) a zastávat kněžské funkce
            • úplné zrovnoprávnění – 287 př. n. l.: zpřístupnění všech úřadů, ty byly bezplatné (čestné)
            • změna poměrů: rozhodující vliv získali bohatí plebejové a patricijové = nobilita
            • nové rozdělení na majetkové třídy – censor z královských dob Servius Tullius – podle ploch pozemků (v jitrech): 1. – 20 jiter, 2. – 15 jiter, 3. – 10 jiter
            • podle toho řešena organizace armády a setninový soud, nemajetní ztratili římská práva, otroci – majetkem pána, neměli práva

3) Římské výboje, ovládnutí Itálie

·         ovládli italické kmeny – Sabiny, Umbry, Tolsky

·         ve 4. stol. př. n. l. porazili Etrusky a připojili jejich území k Římu

·         problém s vpády Keltů – obléhali Řím v roce 387 př. n. l.; Římané je museli vyplatit, aby odtáhli

·         boje s Latiny, postupně je poráželi, a uzavírali s nimi spojenecké smlouvy

·         ve 3. stol. př. n. l. boje s Řeky s městem Tarent, na straně Tarentu král Pyrrhos, slavné Pyrrhovo vítězství u Tuskuly – sice zvítězily, ale mnoho ztrát, takže se stejně museli stáhnout, nakonec Římané vyhráli 272 př. n. l.

·         v roce 265 př. n. l.  ovládali Římané celou Itálii, poražená města – formální spojenci, měli částečnou autonomii, občané spojeneckých měst (municipií) měli povinnosti římských občanů, ale ne jejich práva

·         budování silnic – via Appia  z Říma do Capuy

4) Vrcholný rozkvět římské republiky, Punské války

·         období rozkvětu – 264-133 př. n. l., expanze do Středomoří – tvoří se římské impérium, konkurent v boji o Středomoří je Kartágo – foinická osada, námořní velmoc, obchod na vysoké úrovni, římské označení pro Kartagince = Punové

·         1. punská válka – 264-241 př. n. l.

o   boje o Sicílii (obilnice Itálie), žoldnéři tyrana Agatokla (podle boha Marta nazýváni mamertýni) se usídlili u Messany a vytvořili vlastní stát, nastoupil nový tyran Hierón – který chtěl mamertýny zničit – ti požádali o pomoc Kartágo – Kartaginci sice porazili Hieróna, ale podrobili si i mamertýny – žádali o pomoc tentokrát Řím

o   zpočátku Kartágo odolávalo Římanům, ale ti získali posily – Řeky, Sicilany a Hierónovo vojsko – a získali převahu, dobyli město Agrigentum

o   v pozemních bitvách měli převahu Římané, na moři Kartaginci, proto začal Řím budovat válečné loďstvo, lodě vybavili můstky a háky – pro přechod pěchoty na nepřátelskou loď a změnu na pozemní způsob boje

o   256 př.n.l. – vylodění v severní Africe, Římané se nakonec stáhli a pokračovali boje na Sicílii, Kartagince vedl Hamilkar Barkas

o   k rozhodující bitvě došlo u Aegatských ostrovů v roce 241 př. n. l., Římané zvítězili a uzavřeli mírovou smlouvu – získali Sicílii, Sardinii a Korsiku, Kartágo muselo vyplatit Římu 3200 talentů odškodného

o   Kartaginci obsadili Hispánii, založili osadu Nové Kartágo; měli nového vůdce – syn Hamilkara Barkase Hannibal (od r. 221 př. n. l.)

• punská válka – 218-201 př. n. l.
  • Hannibal obsadil město Saguntum, vedl tažení do Itálie přes Alpy (ztráty na lidech i zvířatech, vyčerpávající), uzavřel spojenectví s Kelty, vyhrál dvě bitvy u Trasimenského jezera v roce 217 př. n. l.
  • v roce 216 př. n. l. proběhla bitva u Cannae – zdrcující porážka Říma
  • Hanibal byl izolován v Itálii, získal spojenectví Makedonie a Syrakus (byly dobyty Římem v roce 212 př. n. l., na obraně města se podílel Archimédes)
  • v Umbrii poražen Hanibalův bratr Hasdrubal (207 př. n. l.)
  • Římané dobyli Hispánii
  • Hanibal podnikl zoufalé tažení na Řím, ale jeho vojsko bylo špatně zásobeno, mělo velké ztráty a nebylo schopno Řím ohrozit
  • Římané se vylodili v Africe – vedl je Publius Cornelius Scipio (zvaný Africanus), zvítězili v rozhodující bitvě u Zamy 202 př. n. l. – velice tvrdé podmínky míru:
    • Řím získal všechna mimoafrická území Kartága
    • Kartágo muselo zaplatit 10 000 talentů (= 260 tun stříbra, rozloženo na 50 let)
    • Kartágo nesmělo bez svolení Říma vést válku
    • jako záruku si Řím vzal 100 rukojmí
      • řada Římanů si přála úplnou likvidaci Kartága, to ale bylo velmi opatrné a nechtělo vyvolat žádný konflikt; Římané získali spojence v Africe – Numidii
        • punská válka – 149 – 146 př. n. l.
          • Numiďané vyvolali konflikt s Kartágem, král Massinisa – Kartágo se bránilo bez povolení Říma a ten proto zasáhl, zničili celé Kartágo, zotročili obyvatelstvo a území posypali solí – vytvořili provincii Afrika
            • další dobyvačné války:
          • 4 makedonské války – ovládli Makedonii, Ilýrii a Řecko,
          • syrská válka – 192-188 př. n. l. porazili syrského krále Antiocha III., získali většinu Blízkého Východu, v roce 133 př. n. l. se vzdal Římu vzdal Pergamonský král Attala III.

5) Krize a pád republiky

·         v Římě se rozvíjel trh s otroky – váleční zajatci; úpadek drobného zemědělství (svobodní rolníci), vznikají středně velké statky – villy, a velkostatky – latifundia

·         svobodní rolníci tvořili nejpočetnější část obyvatelstva – nemohli konkurovat velkostatkům, které využívali levnou pracovní sílu otroků, navíc se dováželo levné obilí z provincií – rolníci se zadlužovali a nemohli sloužit v armádě (tam nemajetní nesměli) – stávali se z nich bezzemci, odcházeli do měst

·         armáda oslabena odchody bezzemků, organizace římské armády – založena na vysoké kázni, rozdělení na legie po 3000 až 6000 mužích: jízda, těžkooděnci, lehkooděnci, zbrojíři, trubači; v čele konzul, později legát

·         měnilo se složení společnosti: nobilita má místa v senátu, nejvyšší úřady, hromadí majetek – morální úpadek; equites – bohatí bez vznešeného původu, jezdci v armádě, byli to obchodníci, úředníci či finančníci – podíleli se na prodávání daní a veřejných stavbách

·         v čele provincí stáli bývalí římští konzulové – prokonzulové

·         docházelo k bouřím, bylo třeba situaci nějak řešit

·         první pokus o pozemkovou reformu 133 př. n. l. – Tiberius Graccho, tribun lidu: půda nad 1000 jiter bez doloženého vlastnictví měla být rozdělena bezzemkům, nepodařilo se mu reformu prosadit za jeho ročního úřadování – kandidoval znovu, ale během voleb byl zabit senátory

·         o deset let později, v roce 123 př. n. l., zvolen Tribunem lidu Tiberiův bratr Gaius Graccho, prosadil zákon o levném prodeji obilí nemajetným, bezzemkům chtěl levně prodávat státní půdu a půdu v Africe, chtěl umožnit spojencům získat římské občanství; byl také zabit

·         v republice jsou 2 politické tábory, které mezi sebou soupeří:

o   populárové – pro omezení vlivu senátu a zvýšení moci lidového shromáždění

o   optimáti – ovládali senát, byli pro jeho neomezenou moc a omezení vlivu lidového shromáždění a tribuna lidu

• 111 – 105 př. n. l. válka s Numidií, numidský král Jugurtha podplácel senátory, v roce 107 př. n. l. zvolen konzulem populár Gaius Marius – neúplatný, porazil Jugurtha, získal vlivné postavení, několikrát po sobě zastával úřad konzula
• vojenská reforma Gaia Maria :
  • zavedl profesionální armádu, bojuje se za žold a podíl na válečné kořisti
  • výzbroj a výstroj hradil stát
  • služba trvala 16 let, veteráni získávali půdu
  • legie rozděleny na deset kohort a ty se dělily na další jednotky = armáda byla ovladatelnější
  • zůstala závislost členství v armádě na římském občanství
    • Gaius Marius zastavil vpád Germánů (Teutónů a Kimbrů) do Galie, 102 př. n. l. těžké bitvy u Aque Sextie a Vercell
    • Gaius Marius měl mnoho příznivců – optimáti se ho obávali, když byl zabit jeden vlivný optimát nařídili Mariovi prostřednictvím senátu zasáhnout proti svým lidem – byli zabiti jeho přátelé a Gaius Marius odešel ze Říma do Malé Asie
    • Spojenecká válka – 91-89 př. n. l. – spojenci chtějí římské občanství, mají převahu, vytvořili stát podobný Římu
    • pontský král Mithradates vyhlásil válku Římu (89 př. n. l.) a v Římě se rozpoutal spor o vedení armády – velení svěřeno optimátovi Luciovi Corneliovi Sullovi, porazil Mithradata, ale když válčil, ujali se moci populárové – Sulla po návratu dobyl Řím a ujal se vlády
    • omezil moc tribunů lidu a lidového shromáždění, senát rozšířil o dalších 300 členů – svých lidí; odešel bojovat do Řecka (89 – 85 př. n. l.), po návratu do Říma se prohlásil doživotním diktátorem, moc si upevňoval zbavováním se vlivných populárů – proskripce – popravy, zabírání majetku nepohodlných osob
    • nová ústava – uzákonil 600 členů senátu, vysocí úředníci sloužil rok a poté odcházeli do provincie
    • svého postavení se Sulla vzdal v roce 79 př. n. l.
    • povstání otroků na Sicílii – 73 př. n. l.
      • Spartakus vedl gladiátor vycvičený v Capui – utekl s dalšími 70 gladiátory a skryli se na vrcholu sopky Vesuv, přidali se k nim další otroci a podařilo se jim překvapit a porazit římskou armádu
      • získali si sympatie dalších otroků a rolníků (počet vzbouřenců 60 tisíc), táhli na sever – chtěli opustit Itálii, ale došlo k neshodám (otroci z různých částí Evropy, neshodli se kam půjdou)
      • otočili se a táhli zpět na jih, kvůli bouři, která zničila vory se nedokázali přeplavit na Sicílii – snažili se táhnout na východní pobřeží, ale cestu jim zahradila římská armáda vedená Marcem Aureliem Crassem – došlo k rozhodující bitvě, většina otroků padla (včetně Spartaka), těla otroků byla přibita na kůly podél silnice via Appia
        • v Hispánii odboj, potlačil ho Gnaeus Pompeius
        • v Římě politický vzestup Marca Tulia Cicera a Gaia Julia Caesara
        • 70 př. n. l. konzuly se staly Pompeius a Crassus
        • v 60. letech politické boje v Římě – pokus o převrat v r. 63 př. n. l. – Lucius Sergius Catilina; spiknutí odhalil Cicero, Catilina byl popraven bez soudního řízení
        • př. n. l. vznikl první triumvirát = zánik republiky