Revoluční rok 1848 – vznik a následky

• vyvrcholení hnutí v Evropě směřujícího k občanské společnosti, série revolucí
• v popředí program národní emancipace
• vzájemný vliv a inspirace
• zasaženo území od Paříže po Budapešť, od Berlína po Palermo – kolem 50 revolučních akcí v Evropě (kromě Ruska a VB)
• 3 základní příčiny

• nacionalistické hnutí – osamostatňování národu v rámci velkých monarchií (Čechy, Uhersko, Itálie)
• omezení absolutistické moci panovníka – vznik konstitučních monarchií: (Německo, Polsko)
• sociální nerovnost (Francie)
• vliv průmyslové revoluce na politiku – odpor k přežitkům feudalismu, vládě velkostatkářské šlechty a absolutního panovníka – požadavek konstituce + sociální požadavky
• nespokojenost s politickým uspořádáním – většina lidí bez politických práv
• neúroda a nákaza brambor – růst nespokojenosti, hladu, bídy, cen potravin
• centra nespokojenosti – města
• bohatne buržoazie – chce i politická práva, nechtějí šlechtické výsadky, středověké

• 2 hlavní vlny – od ledna 1848 z Neapolska přes Uhry do střední Evropy, od února z Paříže přes jižní a střední Německo do Čech
• předehra revoluční vlny – vítězství liberálně demokratických kantonů nad konzervativními v občanské válce ve Švýcarsku – 1847 nová ústava

Itálie

• nesjednocena – rozdělena na království obojí Sicílie (J Sicílie, Neapolské království) – vláda Bourbonů (Ferdinand II.), papežský stát – Pius IX., Toskánsko + Modena + Parma + Lombardsko + Benátsko – pod vládou Habsburků (Ferdinand I.), Sardinské království (Sardinie, Piemont) – Sever (Karel Albert a později Viktor Emanuel)
• myšlenka sjednocení + velké hospodářské problémy – socialisté podněcují revoluci
• 1. výbuchy nepokojů: Sicílie – Palermo, leden 1848 – nejchudší část Itálie, směřováno proti cizí dynastii Bourbonů – pokračuje do Neapole
• Ferdinand II. byl nucen přislíbit ústavu a konstituční monarchii – přijata ústava
• papež rovněž donucen k přijetí ústavy
• s ústavou ale nebyli všichni spokojeni – nové boje
• březen 1848 povstání v Miláně, Benátkách, Pávii, Padově, Lombardii – vyhlášena republika sv. Marka, ale srážka s rakouskou armádou maršála Radeckého
• Cavour přesvědčil krále Karla Alberta, aby vyhlásil Rakousku válku, neúspěch
• porážka v bitvě u Custozzy
• do popředí hnutí demokraté, v létě 1848 vyhlášena republika v Toskáně, koncem roku 1848 lidové povstání v Římě – převrat, papež vyhnán, v únoru 1849 vyhlášena Římská republika
• Giuseppe Mazzini – revolucionář, úsilí vyhnat Rakušany, zrušit monarchii, vyhlásit republiku, tajný spolek Mladá Itálie
• Giuseppe Garibaldi – revolucionář, účastník hnutí Mladá Itálie, v bojích za nezávislost Uruguaye, boj za republikánské ideály v severní Itálii s Rakušany a proti Francouzům v Římské republice
• březen 1849 nová válka sardinského krále proti Rakousku – Karel Albert definitivně poražen u Navarry, vzdal se sardinského trůnu ve prospěch synovce Viktora Emanuela II. – uzavřel mír s Radeckým
• přesila rakouských vojsk – konec republiky v Toskáně, kapitulace Římské republiky (pod nátlakem francouzských vojsk), stejně tak Republika sv. Marka
• srpen 1849 obnova předrevolučních poměrů – sjednocení země nevyřešeno

Francie

• politická moc – bankéři, podnikatelé, velkostatkáři
• opozice – drobní podnikatelé, chudší vrstvy (umírnění republikáni + demokraté + socialisté)
• cílem opozice odstranit ústavní červencovou monarchii Ludvíka Filipa Orleánského, rozšířit politická práva a svobody – zvláštní volební právo
• nepokoje ve městech i na venkově
• hladové demonstrace dělníků, požadavek volební reformy
• formy protivládní agitace = tzv. bankety – veřejná shromáždění pod záminkou soukromých oslav
• signál k revoluci = vládní zákaz protestního shromáždění svolaného na 22. 2. 1848 do Paříže X manifestace – srážky s policií
• výzvy revolučních demokratů k povstání
• 24. 2. 1848 v Paříži 2000 barikád – Filipův útěk do Londýna = konec monarchie, revoluce zvítězila
• 25. 2. 1848 – vyhlášena 2. republika (1848 – 52)
• prozatímní vláda – liberálové (chtějí spol. přeměny cestou reforem, chtějí pol. práva), demokraté (chtějí republiku), socialisté (chtějí spravedlivé uspořádání společnosti) – demokratické svobody, všeobecné volební právo, odstraněna cenzura, rovnost všech občanů
• zřízeny národní dílny
• volby do Národního shromáždění – vítězství přívrženců monarchie a liberálních republikánů – odmítli radikální řešení sociálních otázek
• zrušeny národní dílny i právo na práce – nezaměstnanost, zatýkání revolucionářů
• červnové povstání pařížského dělnictva 23. – 26. 6. 1848, nesouhlas se zrušením národních dílen – krvavé boje na barikádách s armádou a národními gardami – generál Cavaignac – porážka povstání
• nová ústava – republikanizovaná verze ústavy červencové monarchie – oddělena moc zákonodárná od výkonné, v čele republiky prezident
• demokraté a socialisté  obviněni ze zmatků v zemi – jejich politika příčinou nepokojů a bouří, sílí opozice (bonapartisté a monarchisté – strana pořádku)
• 1848 prezidentem zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte – synovec Napoleona I.
• 1851 se prohlásil prezidentem s neomezenou pravomocí na 10 let
• zrušeno všeobecné volební právo, zavedena cenzura, policejní dozor
• 1852 státní převrat – Napoleon se prohlásil dědičným císařem jako Napoleon III. = tzv. druhé císařství (1852 – 1870) – schváleno plebiscitem
• vojensko – policejní diktatura – teror
• od 60. let uvolnění poměrů – přesun moci do rukou parlamentu, politika „cukru a biče“
• od 1870 parlamentní monarchie
• bonapartismus – politika slibů, manévrování mezi všemi vrstvami obyvatelstva, opora o bohaté podnikatele a bankéře, armádu, církev, vojenskou policii, vysoké úřednictvo, okázalost císařského dvora

Německo

• boj za občanská práva a zejména za národní jednotu země – země rozdrobena v rámci Německého spolku
• vliv vítězné únorové revoluce ve Francii – lidová shromáždění v Bádensku a Bavorsku – slib ústavních reforem a svobody tisku, v Sasku abdikace konzervativní vlády
• revoluční události v Prusku (počátek března v Porýní, 18. – 19. 3.), povstání v Berlíně X vojsko, kapitulace pruského krále
• slib změny ústavy a demokratických reforem, odvoláno vojsko
• vítězství umírněných liberálů – do čela nové vlády
• volby do celoněmeckého parlamentu na základě všeobecných voleb, které měl připravit tzv. Prozatímní parlament (Vorparlament, Frankfurtský sněm) ve Frankfurtu nad Mohanem – jednání o budoucnosti Německa:
• radikální demokraté – pro ozbrojené povstání, vytvoření federativní republiky se slabou ústřední mocí
• liberální většina – pro nenásilný postup, pro ústavní monarchii se silnou ústřední vládou
• 18. 5. 1848 zahájil činnost z voleb vzešlý všeněmecký parlament ve Frankfurtu nad Mohanem – zdlouhavé roční jednání, snaha zajistit klid pro svobodný obchod a podnikání, proti aristokracii, za liberální a národní politiku
• 2 koncepce sjednocení:
  • tzv. velkoněmecké řešení – území v rozsahu bývalé Svaté říše římské, tj. i rakouské země a země Koruny české, Dánsko a Polsko
  • tzv. maloněmecké řešení – jen vlastní německá území bez habsburské monarchie

• proti sobě stáli stoupenci federace, unitárního státu, republiky, konstituční monarchie, císařství
• dočasná ústřední vláda ustavená jako výsledek jednání sněmu, neschopna uskutečnit sjednocení Německa
• nová německá ústava vyhlášena v březnu 1849 – kompromis – občanské svobody, náboženská tolerance, zrušení feudální závislosti, vyhlášení všeobecného hlasovacího práva pro muže
• zvítězila maloněmecká sjednocovací koncepce – předpoklad zachování monarchie v čele s císařem, ústřední moc nabídnuta pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. – odmítl přijmout císařskou korunu z rukou revolučního parlamentu – „tzv.ulice“
• navíc návrh ústavy neuznala většina německých panovníků – neúspěch frankfurtského jednání
• nová povstání republikánů na jaře 1849 – Porýní, Drážďany, Rýnská Falc, Bádensko
• zpočátku úspěch, pak zásah pruského vojska – revoluce poražena
• vojensky rozehnán i frankfurtský parlament
• přesto nenastal návrat k předrevolučním poměrům – v Prusku vydána ústava z vůle panovníka = Oktrojovaná, zachováno osvobození rolnictva
• obnoven Německý spolek s účastí Rakouska + celní spolek bez Rakouska

Březen 1848 v Habsburské monarchii

• mnohonárodnostní stát – převaha Slovanů, ale nadvláda Němců a Maďarů v čele s habsburskou dynastií
• zprávy o Itálii, Německu – odezva u těch, kteří neměli rovnocenné postavení s Němci
• cíle národního hnutí – proti habsburskému absolutismu, za liberální požadavky a politickou rovnoprávnost ovládaných národů
• jednotlivé národy spíš bojovaly mezi sebou, než aby se spojily
• Poláci a Maďaři usilují o obnovu samostatných historických států
• zájem českých liberálů udržet Rakousko, ale jako federativní stát
• vzájemné rozpory revoluci v monarchii oslabovaly
• zostření cenzury
•  neúroda  a krutá zima – radikalizace obyvatelstva

Březen 1848 – první nepokoje v Čechách

• po zprávách o revoluci v Paříži výzvy osvobodit se od útlaku vídeňské vlády
• letáková akce – podpora Itálie při snahách o sjednocení – počátek revoluce
• na 11. 3. 1848 svolal Repeal schůzi pražských občanů do Svatováclavských lázní, poslána petice císaři = první novodobý český politický program, požadavky jazykové (zrovnoprávnění češtiny s němčinou), státoprávní (uznání a upevnění jednoty zemí Koruny české) a liberální (zrušení roboty za náhradu, rozšíření občanských svobod)
• 13. 3. 1848 císař Ferdinand odvolal Metternicha, v čele nové vlády hrabě F. A. Kolovrat
• pověřen tzv. Svatováclavský výbor – v dubnu rozšířen na 100 členů a přejmenován na Národní výbor = orgán českého konstitučního hnutí zastupující české veřejné mínění
• vyhýbavá odpověď vlády proto další petice – důraz na státoprávní spojení všech českých zemí, císařova odpověď = kabinetní list z 8. 4. 1848, souhlas se zrovnoprávněním češtiny, s rozšířením českého zemského sněmu o zástupce měst a majetné rolníky, souhlas se svoláním českého ústavodárného sněmu a zřízením odpovědných úřadů v Praze (příslib zemské vlády)
• odpor českých Němců (konstituční spolek, stoupenci tzv. velkoněmecké koncepce) + nesouhlas Moravy – obava z dominujícího postavení Čechů
• vznik českých ozbrojených sborů
• Diferenciace českého politického tábora:
  • umírnění liberálové – se svobodomyslnými názory (Palacký, Borovský, Rieger, Trojan), spokojeni
  • radikální demokraté (Frič, Sladkovský, Sabina, Arnold), měli další sociální požadavky

• rozdílnost postojů k účasti Čechů na Frankfurtském sněmu:
• čeští Němci pozvání přijali X čeští liberální politikové pozvání odmítli Františkem Palackým v otevřeném dopise – Psaní do Frankfurtu z 11. 4. 1848 „O poměru Čech a Rakouska k říši německé“, koncepce austroslavismu – Rakousko garantem pro národy ve střední Evropě mezi Ruskem a Německem, nesouhlas s koncepcí velkého Německa
• císař vydal oktrojovanou ústavu (Pilersdorfova) – vynucená, bez účasti zástupců lidu – nesplňuje demokratické a liberální požadavky, zachovává stavovské rozdělení spol., neruší robotu
• Slovanský sjezd v Praze (2. – 12. 6. 1848) na Střeleckém ostrově – předseda sjezdu Palacký
• cílem vytvořit spolek slovanských národů rakouské monarchie, přeměna Rakouska ve spolkový stát rovnoprávných národů = program austroslavismu, myšlenka panslavismu – protiváha Frankfurtu = pangermanismus
• řeší vztahy Slovanů k Habsburské monarchii, cílem vytvořit spolek rakouských Slovanů, nalezení dohody a společného postupu Slovanů při řešení národních otázek
• část pro zachování rakouské monarchie a federace, část za co největší samostatnost pro svůj národ
• poprvé myšlenka společných vztahů Čechů a Slováků
• jednání předčasně ukončeno červnovým povstáním v Praze – střetnutí demokratů s vojskem
• výsledkem Manifest sjezdu slovanského k národům evropským

Pražské lidové povstání 12. 6. 1848

• podnět: bezohledný zákrok císařského vojska v čele se zemským velitelem v Čechách generálem Windischgätzem v Celetné ulici proti pražským účastníkům manifestační mše sbratření na Koňském trhu = počátek pražských svatodušních bouří
• barikády – studenti, dělníci, národní gardy = ozbrojené sbory měšťanských dobrovolníků
• 6 dní bojů proti vojenské přesile
• dělostřelecké bombardování Prahy
• revoluce brutálně potlačena – 17. 6. kapitulace Prahy, vyhlášen stav obležení, hromadné zatýkání, vůdcové uvězněni – vítězství rakouské kontrarevoluce

Březnová revoluce ve Vídni – 13. 3. 1848

• císař Ferdinand odvolal Metternicha, v čele nové vlády hrabě F. A. Kolovrat
• v dubnu vydána nová oktrojovaná ústava – tzv. Pillersdorfova = ministr vnitra – pro všechny země s výjimkou Uher – příslib autonomie
• nesplňuje demokratické a liberální požadavky, zachovává stavovské rozdělení spol., neruší robotu
• květnové vídeňské povstání – útěk vlády a císaře do Innsbrucku
• revoluce se rozšířila po celém císařství
• po vytvoření nové vlády v červnu (ministr spravedlnosti Alexandr Bach) začalo v červenci ve Vídni zasedání ústavodárného říšského sněmu (přítomni i čeští poslanci – Palacký, Rieger) o podobě nové ústavy, o zrušení roboty
• opory dynastie – armáda knížete Alfreda von Windischgrätze v Čechách, vojska chorvatského bána Josefa Jelačice a v severní Itálii maršála Václava Radeckého
• císařským patentem 7. 9. 1848 zrušeno poddanství (robota i feudální dávky – s finanční náhradou, půda do vlastnictví rolníků, získali občanskou rovnoprávnost)
• jednání říšského sněmu zastíněno vyhrocením národnostní otázky v Uhersku – postoj k maďarské revoluci rozdělil sněmovnu na dva politické tábory:
• vlivná část – němečtí liberálové sympatizovali s maďarskou revolucí
• odpůrci – zvl. čeští poslanci – znepokojeni bezohledností k nemaďarským národnostem (Slováci, Chorvati, Slovinci)
• ústřední říšská vláda taktizovala na obě strany
• otevřená roztržka v otázce připuštění maďarské delegace do sněmu
• říjen 1848 nová demokratická revoluce ve Vídni – pokus vídeňského lidu zastavit vojsko proti maďarské revoluci, oběšen ministr vojenství Latour
• dvůr opustil Vídeň – útočištěm Olomouc, říšský sněm přeložen do Kroměříže
• po třech týdnech revolucionáři poraženi
• konec revoluce v západní části monarchie
• jednání říšského sněmu obnoveno 22. 11. 1848 v Kroměříži
• příprava ústavy podle francouzského a amerického liberalismu
• Palackému se nepodařilo prosadit federalistické prvky austroslavismu
• 2. 12. 1848 – v olomouckém paláci se vzdal trůnu císař Ferdinand V. – nástupce 18letý synovec František Josef I. – 1848 – 1916

• říšský sněm v Kroměříži rozehnán vojskem 7. 3. 1849 – nestačil schválit ústavní návrh

• předtím vyhlášena oktrojovaná ústava, kterou nařizoval císař a vláda bez schválení parlamentu, tzv. Stadionova ústava – princip centralismu, stavovské zřízení zrušeno, sněmům ponechána jen malá pravomoc